Ukončení tendru v Lesích ČR (LČR) na rok 2011 a zejména zásady nových dlouhodobých tendrů, vyvolaly další diskuse o jejich správnosti.

To se týká především nadcházejících zakázek, které mají mít platnost 1-5 let s počátkem roku 2012 a jsou připravovány na základě tzv. „Dřevěné knihy". Je nutno přiznat, že Ministerstvo zemědělství po dlouhé době udělalo v tomto směru nebývale velký kus koncepční práce, která může mít sice své problémy, ale představuje pro Lesy ČR regulativ zadávání tendrů stabilizující. Ministr Fuksa garantoval například na briefingu tento týden kroky, jež alespoň vyloučí spekulativní nabídky.

Proč ne více malých firem?

Na způsobu zadávání zakázek je kritizováno, že nahrávají velkým firmám a neumožňují účast v soutěži malým dodavatelům. Přímo to souvisí s velikostí jednotek, na které je soutěž vyhlašována. Jejich vazba na Lesní hospodářské plány (LHP) nemá však příliš logické zdůvodnění. Odpovědnost za plnění ustanovení LHP mají jednoznačně LČR, a jestli desetileté úkoly vyplývající z těchto plánů realizuje jedna nebo více firem, nikterak nesouvisí s kvalitou tohoto plnění. Zvyšování počtu jednotek však koncepce nevylučuje.

Na druhou stranu je logické, že LČR nemohou rozdrobit zakázku na státních lesích do tisíců drobných smluv s drobnými dodavateli prací, kde se pak vytrácí efekt tzv. velikostní renty. Tento efekt funguje jak u vlastníků lesů, tak u dodavatelů služeb. Zcela nepochopitelná je pak kritika tzv. „komplexní zakázky" ze strany Asociace českých a moravských dřevozpracovatelů. Těžba dřeva a následné zalesnění, ochrana kultur, prořezávky i probírky jsou natolik souvisejícími činnostmi, že jejich rozdělení může přinést pouze komplikace a zvýšení nákladů.

Poučme se z minulosti...

Příkladem z historie může být rok 1951, kdy byla vládním nařízením správa státních lesů rozdělena na Podniky lesního průmyslu, zabývající se těžbou dřeva, a Správy lesního hospodářství, vykonávající pěstební činnost. Toto rozdělení přineslo tak velké problémy a vysoké náklady, že muselo být za čtyři roky dalším vládním nařízením zase zrušeno.

Musím přiznat, že mi není zcela jasná úloha Transparency International, která věc částečně kritizuje a současně navrhuje různá řešení, čímž na sebe přebírá i odpovědnost za výsledek. Její činnost však má spočívat, jak sama uvádí v záhlaví svých webových stránek, v hlídání veřejného zájmu a efektivní a odpovědné správě země, což je určitě v rozporu s přejímáním odpovědnosti za určitá řešení.

Snížení nákladů? Nebo kvality?

Z těchto pohledů může Dřevná kniha a navazující způsob zadávání zakázek zajistit stabilitu podnikatelského prostředí.  Problém LČR je však někde jinde, a sice v odborném posouzení kvality péče o les.  V lese se totiž nedějí ekonomické zázraky a bombastické hospodářské výsledky avizují všem lesnickým ekonomům zásadní problém. Výše provozního hospodářského výsledku je přímo ovlivněna výší nákladů. Ty se mohou snížit vyloučením neefektivity, ale také snížením kvality. Jiné výrobní obory mají proti takovému snížení nákladů jednoduchou obranu. Nekvalitní výrobek totiž téměř nikdo nekoupí. Neúnosné snížení nákladů na pěstební činnost v lese se však projeví v řádu desítek, někdy i stovky let. Projeví se zvýšením degradace lesních půd, snížením stability porostů i jejich kvality, a tím i omezeným zpeněžením v jejich mýtním věku. Tento jev má samozřejmě svoje symptomatické příznaky. Patří mezi ně např. vyloučení vícenásobného provádění výchovných zásahů v mladých porostech, jejich omezená intenzita, která je v dané chvíli levnější, trend zvyšování těžby a současného poklesu zalesnění, omezení až neexistence melioračních opatření, nedostatečná údržba lesních cest a ostatní infrastruktury atd.

Bohužel, všechny tyto symptomy můžeme dnes u LČR vidět. To však nevyřeší sebeschopnější makroekonom, ale pouze podrobný lesnický audit dostatečnosti a kvality všech pěstebních a melioračních opatření i odpovídající výše péče o infrastrukturu. Audit, provedený nezávislou kontrolní skupinou. To by měla být v současnosti hlavní priorita Mze, jako odpovědného zakladatele LČR.  Způsob zadávání zakázek lze v případě neúspěchu změnit v řádu krátké doby, stav nedostatečně obhospodařovaného lesa se však řeší desítky let i déle.

Jiří Oliva, poslanec TOP 09 a docent na katedře lesní těžby ČZU v Praze