redaktorka
--------------------
Pojďte se projít místy, která byste jinde v hustě obydlené Evropě těžko hledali. Místy s unikátně zachovalou přírodní krásou a rozmanitostí. V jihozápadním cípu Moravy na samé hranici s Rakouskem se v okolním zarovnaném povrchu nečekaně otevře hluboké skalnaté údolí. Řeka Dyje zde po věky prořezává terénní jizvu, kterou na většině plochy milosrdně zakrývá unikátní vegetace. Od chladných suťových pralesů po vyprahlé lesostepi. Přírodní krásu a rozmanitost tohoto výjimečného koutu naší země od začátku 90. let 20. století chrání Národní park Podyjí. Národní parky jsou něco jako poslední ostrůvky ztraceného ráje, krásy a harmonie přírody v moři lidské civilizace. Jejich úkolem je chránit jen málo narušená území, kde se koloběh života řídí vlastními zákonitostmi. Zároveň umožňují lidem do tohoto světa nahlédnout a prožít a časem možná i pochopit jeho tajemství. Na naši pouť Podyjím jsme získali skvělého průvodce. Martin Škorpík je vynikající znalec a milovník zdejšího kraje.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
Jsme nedaleko Znojma na trase staré obchodní stezky, která tudy vedla již v pravěku. Také poutní procesí tudy směřují již mnoho staletí. Tohle místo má pro mne magickou atmosféru právě proto, že pravěcí kupci přesně tudy vozili sůl z alpských solných komor až na sever k Baltu. Tato cesta nám bude východiskem do Národního parku Podyjí. K místům a dějům podivuhodným, které jinde neuvidíme, ale i obyčejným, které najdeme třeba doma za humny. Na první pohled obyčejný kámen, ale pojďme se zamyslet nad tím, po čem vlastně šlapeme a jak pestrý je neživý svět pod našima nohama. Většinou je to těžké zjistit, ale ještě těžší uvidět. Tentokrát nám ale dává odpověď řeka Dyje v kamenné galerii, kterou pro nás otevírá v údolí hlubokém až 200 metrů nedaleko odsud.
redaktorka
--------------------
A není to rozhodně žádná minigalerie s několika exponáty. Meandrující údolí Dyje měří mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem impozantních 40 kilometrů.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
Přibližme si zdejší krajinu v časových souvislostech. Údolní svahy jsou tvořeny horninami starými až 800 milionů let. Od nejstarších rul přes mramor, svor až po žulu. To číslo je mimo lidskou zkušenost a chápání. Skály vlivem mrazu, vody, ale i vegetace zvětrávají a neustále se rozpouštějí, drolí a odlamují. Kámen je tu sice neuvěřitelně starý, ale tvar údolí se neustále mění a vyvíjí.
redaktorka
--------------------
Bez přestání se houževnatá řeka Dyje zařezává do dna údolí. Za 100 tisíc let vyhloubí celý metr. Tvar kaňonu vytvořený za 12 milionů let je ve skutečnosti geologicky velmi mladý. I když působí staticky, mění se vlastně každým okamžikem. Obzvláště dramatický způsob vzniku se podepsal na nejstarších exponátech kamenné galerie na vrásách. Zprohýbané kamenné desky dokazují, že to asi žádná velká něžnost nebyla. Jen s největší fantasií si dnes můžeme představit teploty, které přes 300 miliony lety hluboko pod povrchem tavily skály a tlaky, díky nimž dnes horniny vypadají jako babiččin závin. Působivost geologických procesů dokonale zažijeme na prudších svazích, které pokrývají kamenná moře. Hlavními autory jsou tady čas, voda a mráz. Díky jejich tvůrčí síle jsou sutě v neustálém pohybu a chůze po nich je opravdovým dobrodružstvím. Nejoriginálnějším výtvorem řeky, který v České republice nemá obdobu, jsou nepochybně ledové sluje kousek pod Vranovem. Vlivem erozní činnosti řeky a unikátního systému puklin došlo k postupnému odsedání a posouvání skalních bloků. Dochází zde k nepřetržitému procesu pomalého rozevírání nových a zániků starých skalních rozsedlin. Vzniká tak rozsáhlý, stovky metrů dlouhý systém jeskynních chodeb. Je to nejchladnější místo v národním parku. V podzemních prostorách přetrvává led dlouho do jara. Někdy připraví krajina opravdové překvapení. Po několika dnech zimních mlh se najednou ocitnete uprostřed doby ledové, a to skoro doslova. Skály i povrch půdy mnohem více než dnes zdobily lišejníky. Poprvé jsou spolehlivě doloženy už z prvohor. Rostou pomalu a dožívají se až několika set let. Naše cesta časem je velmi zrychlená. Uveďme aspoň milníky, které významně ovlivnily tvář dnešního Podyjí. Zatímco před 12 miliony let se začal zahlubovat říční kaňon, před 12 tisíci lety doznívala poslední doba ledová. Během krátké doby ledovec z našeho území definitivně ustoupil a výrazně se oteplilo. Krajinu začaly rychle osidlovat rostlinné a živočišné druhy.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
Časné jaro tady na vřesovištích mi připomíná konec poslední ledové doby. Ve zvuku tady toho mačkaného lišejníku dutohlávky sobí jako bych slyšel ruch z minulých dob, které jsou z geologického pohledu nepříliš vzdálené. Rychlost šíření rostlin a živočichů je totiž mnohem větší než změny ve světě kamenů.
redaktorka
--------------------
Bez lesů krajinou se po oteplení na konci ledové doby ze Středomoří a z dalekých asijských stepí šířily rostliny, které svými jasnými barvami ohlašují příchod jara. Nejdříve, často už během února, rozkvétají křivatce české a mochny písečné. V březnu se pak přidávají nenápadné květy ostřice nízké a o něco později snad opravdu nejkrásnější jarní rostlina stepí - koniklec velkokvětý. A jak k nám na Znojemsko doputovaly? Pro koniklec to nebyl až takový problém. Šíří se totiž naškami, které putují větrem. Každý rok může tak koniklec v rovinatém terénu urazit desítky kilometrů. To ostřice, ty to mají těžší, protože semena roznášejí mravenci. Jedním z nejkrásnějších hmyzích obyvatelů vřesoviště je jedovatá majka obecná. Rozšířila se z jihovýchodu Evropy společně s řadou dalších teplomilných druhů. Ještě více rostlin a živočichů však ke svému šíření využilo říční údolí. Právě kaňon Dyje je hlavním původcem výjimečného přírodního bohatství tohoto území. Vytváří nesčetné variace tvarů i klimaticky a geologicky rozmanitou mozaiku stanovišť. Tak pestrou ji jinde neuvidíme. Tím umožňuje setkání rostlin a živočichů, kteří přišli z různých směrů. Některým se to zalíbí natrvalo, jiné tudy jen projdou a táhnou dál.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
Právě tady šíji Kozích stezek se můžeme seznámit s jednou skutečností, která je pro Podyjí velice typická. Jde o hranici dvou přírodních světů. Zatímco jižní svah je tvořen tou mramorovou skalní stěnou za námi, skalní step pod námi je velmi exponovaná a osluněná a zde v těchto dnech právě rozkvétá tento krásný keř, kterým je dřín. Severní svah je stinný a chladný a roste zde úplně jiná vegetace.
redaktorka
--------------------
Hájovou vegetaci tvoří na rozdíl od osluněného jižního svahu spíše druhy, které sem připutovaly z chladnějšího a vlhčího západu. Nemají ani tolik času na kvetení a musí všechno stihnout, než se stromy nad nimi olistí. Pestrobarevnou záplavu květů brzy vystřídá hluboký stín lesa.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
Sasanky se dokážou po lokalitě pohybovat, dělají to tak, že oddenek každým rokem povyroste o 20 centimetrů a na jeho konci vyroste kvetoucí rostlina.
redaktorka
--------------------
Každá rostlina to má prostě zařízené jinak. Plody některých nese vítr nebo chutnají ptákům a mají o dálkové cesty postaráno. Jiné naopak musejí spoléhat na své oddenky a cibulky a postupují pomalu. Kousek po kousku. Ale i ony se nakonec dokážou rozšířit na velké plochy. Podobně rozmanité je šíření živočichů od létajících ptáků, po pomalý pozemní pohyb měkkýšů.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
Pod námi je hluboké údolí s meandrující řekou, které je samo o sobě svým tvarem evropským unikátem. Jeho profil umožňuje zvláštní a pro Podyjí velice typický způsob prolínání chladnomilných a teplomilných druhů. Po vysluněných vrcholcích údolních svahů se od východu proti proudu řeky šíří druhy teplomilné, zatímco po jeho dnu se od západu po proudu řeky šíří z Vysočiny druhy chladnomilné až horské. Rozdíl teplot mezi horní hranou údolí a jeho dnem je za parných letních dnů třeba i 15 stupňů. Odborníci tomuto jevu říkají inverze mezoklimatu, zatímco my laici si vystačíme třeba se slovním spojením hory naopak. Nahoře teplo, dole chladno.
redaktorka
--------------------
Na druhovou pestrost má vedle světla či stínů velký vliv i skalní podloží. Na styku svou geologických jednotek českého masivu a Karpat leží úzký, ale velmi různorodý pás hornin. Někteří vydřeli z několikakilometrové hloubky, jiné pocházejí z mořských záplav a další z vrcholků dnes již neexistujících velehor. Některé jsou extrémně kyselé, jiné naopak s vysokým obsahem vápníku, což předurčuje úplně odlišnou vegetaci. Proto nejen geolog, ale i botanik rychle pozná, po čem zrovna šlape.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
S trochou nadsázky bychom mohli říci, že rostliny jsou vybíravé jako lidé, protože každé chutná něco jiného. Některá je na živiny velmi náročná, jiná se naopak spokojí s málem.
redaktorka
--------------------
Například nádherný střevíčník pantoflíček vyžaduje bohaté vápencové podloží. Zatímco skromná smolnička, která roste o pár desítek metrů dále, se spokojí s chudými půdami vzniklými na žule nebo rule. Pestré přírodní podmínky umožňují pozoruhodná setkávání nejen rostlin, ale i živočichů.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
Kdysi se mi při odpočinku na šobeské lesostepi přihodila taková velmi zvláštní věc. Po zemi kolem mne běžel střevlík zlatolesklý, což je typický obyvatel horských bučin a na květu jen kousek nad ním seděl unikátní teplomilný krasec s vědeckým jménem Acmaeoderella flavofasciata. Setkání těchto dvou na životní nároky tak odlišných druhů se může přihodit právě jenom tady v Národním parku Podyjí.
redaktorka
--------------------
Údolí Dyje bylo jedním z prvních míst u nás, kde se čáp černý, tento symbol skrytého života v divočině, při svém návratu v polovině minulého století znovu objevil. Proto se i po vzniku národního parku dostala jeho letící silueta do znaku Podyjí. Živí se hlavně rybami, proto, když už máme to štěstí, uvidíme ho nejčastěji někde u řeky.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
V Národním parku Podyjí se vyskytuje téměř 1300 druhů rostlin a některé skupiny hmyzu typické pro lesy a lesostepi jsou zastoupeny více než 80 % všech druhů Česka. Pokud se zamyslíme nad možnostmi prolínání podyjské přírody, pak ani pestré geologické a mikroklimatické podmínky a ani složitý terén a nakonec ani činnost řeky nám plně nevysvětlí mimořádné druhové bohatství. Nesmírně důležitý pro další vývoj krajiny byl fakt, že zároveň s teplomilnými rostlinami a živočišnými druhy do Podyjí pronikají první zemědělci, asi tak přibližně před 7,5 tisíci lety. Zakládají tu svoje osady, pasou dobytek, vysekávají lesní porost, aby tak získali prostor pro drobná políčka. Tím, že brání celkovému zalesnění krajiny, zachraňují pro budoucnost zdejší stepi a lesostepi a tím i mnoho rostlinných a živočišných druhů. Některá chráněná vyvýšená místa nad údolím Dyje, jako je například Šobes nebo Ostroh u Nového Hrádku, byla pro osídlení zvláště výhodná. A na těchto místech nacházíme stopy lidské činnosti naprosto všude. Takové lokality byly osídleny po tisíce let. Středověk obohatil krajinu této části Evropy a úplně novou dominantu Kamenný hrad.
redaktorka
--------------------
Nejkrásnějším hradem Podyjí je bezpochyby Hardegg. Byl postaven na rakouské straně už v 11. století v místech velkomoravského hradiště a postupně byl přebudován do podoby impozantní pevnosti. Obývám byl nezvykle dlouho, více než 500 let, než se jeho majitelé odstěhovali do nedalekého zámku v Riegersburgu. Mohutný rakouský hrad Kaja je krásným příkladem podyjského prolínání. Ani zemská hranice tu nebyla v jinak precizně uspořádaném středověku vždy úplně ostrá. V 15. století patřil stejnému majiteli jako na moravském břehu řeky stojící Nový Hrádek. V klidnějších dobách už pevné zdi nebyly potřeba. Některé hrady byly přestavěny na zámky, jiné mezi nimi i Nový Hrádek, zůstaly opuštěné a začaly chátrat.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
Brzy se však objevili noví dobyvatelé. Nebyly to ještě davy turistů, ale spíše mnoho rostlinných a živočišných druhů, které ty rozpadající se stavby postupně osidlovali. No, a tady na Novém Hrádku je to například divizna ozdobná, která je zároveň naší nejvzácnější a největší diviznou.
redaktorka
--------------------
Stejně jako i jiné rostliny jí přitahuje dostatek vápníku, který postupuje malta ve starých spárách mezi kameny. Atraktivitu zřícenin výrazně zvyšují sluneční paprsky vyhřívající zdi, což se líbí nejen rostlinám, ale i plazům. Nejelegantnějším obyvatelem Nového Hrádku je náš jediný skutečně veliký, až dvoumetrový had užovka stromová. Jiné hrady jako Vranov nad Dyjí byly přestavěny na fascinující zámky a krajina kolem nich byla pečlivě komponována jako barokní či romantické obrazy. Byla protkána alejemi, plná průhledů a drobných staveb. Dnes aspoň některé stavby a průhledy obnovujeme, ale dřívější nádheru a symetrii můžeme ocenit už jen na starých obrazech. Většina obyvatel Podyjí samozřejmě nebydlela na zámku ani v podzámčí. Na planině nad říčním údolím vyrostly úpravné vesnice, které ve svých zdech nesou proměny osídlení od středověku až do současnosti. Náš průvodce Martin bydlí v jedné z nich, v Lukově. Putování podyjským prostorem a časem zde ale ještě nekončí. Zkusme nahlédnout do budoucnosti, která se před námi otevírá.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
Malebná krajina vřesovišť na východním okraji Národního parku Podyjí je výsledkem stovky let trvající pastvy, která byla tady na žulovým skalách jediným možným způsobem hospodaření. Vznikla tak přírodní stanoviště, která nemají v Evropě obdoby. Minulost nám odkázala něco velice cenného a my bychom to měli zachovat. Stát se o všechny takové lokality postarat nedokáže, a proto by měl vytvořit podmínky pro nové hospodáře, kteří péči o vřesoviště postupně převezmou.
redaktorka
--------------------
Správa Národního parku Podyjí se snaží chránit přírodu v celé její dnešní pestrosti. Odpovídající péče se týká nejen porostů blízkých divočině, ale i stanovišť spoluutvářených člověkem, jako jsou louky, pastviny nebo tato vřesoviště. Bez obnovy pastvy by postupně zanikla a stovky zda žijících druhů jako například vzácný nosatec nebo pavouk stepních moravský by ztratili místo k životu. Naprostou většinu území národního parku 85 % z jeho celkové rozloze 6300 hektarů však pokrývají lesy. V těch naopak převládá snaha lidské aktivity postupně omezovat.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
Ještě před 20 lety se v podstatné části lesů národního parku hospodařilo. Přesto už i zde najdeme mnoho míst, kde jsou přirozeně vyvrácené, odumřelé a zlámané stromy, které můžeme chápat jako symbol. Symbol toho, že jsme přírodě dali svobodu. Ona je totiž schopná pečovat sama o sebe, nepotřebuje naši starostlivost, nepotřebuje naši péči. My máme právo tyto procesy pozorovat, těšit se z nich a sledovat zákonitosti, které je řídí.
redaktorka
--------------------
Když najdeme odvahu a opustíme přehledný prostor kulturní krajiny, ovládne naše smysly úplně jiný, tajemný svět. Na první dojem nepřehledný, plný nepořádku a chaosu. Vnímavé srdce v něm ale vytuší ozvěnu prastarého řádu věcí. Živí obyvatelé lesa ponechaného samovolnému vývoji tvoří jeden velký organismus, v němž každý má své místo a své poslání. I mimo největší divočinu se příroda neustále mění. Jen si toho tolik nevšímáme, ale děje se tak přímo před našima očima každý den. Za 50 či 100 let může vypadat docela jinak. Asi bychom byli překvapeni, stejně jako by byli překvapeni naši předkové, kteří tu žili v 18., či 19. století. A tak se stejně jako oni i my snažíme prožít a zachytit její dnešní tvář.
Martin ŠKORPÍK
--------------------
Národní park Podyjí je ostrovem jedinečně zachovalé údolní krajiny, který inspiroval mnoho umělců a přírodovědců k výjimečným výkonům ve svých oborech. I laikům však umožňuje poučení o bohatství druhů, přírodních procesů i terénních tvarů, které nejsou příliš ovlivněny člověkem. Se zvláštní atmosférou a zážitky z klidné přírody se mnoho lidí vrací bohatších o poznání, že jsou-li vnímaví, objeví mnoho z pestré podyjské krásy i doma ve svém okolí. Stejně jako v prastarém příběhu o muži, který hledá poklad až na kraj světa a nalezne jej pod podlahou svého domu, ale možná právě i ve svém srdci.
