Franz Leibl vede Národní park Bavorský les od roku 2011. V instituci, která vznikla v roce 1970, je třetím ředitelem. A sleduje i dění na naší straně Šumavy.
GRAFENAU / Navštívil národní parky po celém světě, z výzdoby jeho kanceláře je ale patrné, že kromě šumavské přírody mu nejvíc učarovaly krásy Afriky. Přírodních krás na černém kontinentu ale v posledních letech kvapem ubývá. Ředitel Správy NP Bavorský les Franz Leibl říká, že udržet přírodní procesy je dnes v našich podmínkách často snazší než právě v Africe.
„Jak Německo, tak i Česká republika jsou moderní a natolik vyspělé státy, aby si hodnotu přírodních procesů uvědomovaly a dokázaly přírodu s tímto vědomím chránit. V Africe lidé bojují o každý metr půdy," vysvětluje muž, který stojí v čele správy národního parku od roku 2011. V posledních letech se správám národních parků na obou stranách Šumavy podařilo navázat velmi těsnou spolupráci. I proto Leibl pečlivě sleduje dění v NP Šumava. V posledních měsících především diskusi, která se vede o novele zákona o ochraně přírody a krajiny. Ta totiž na dlouhé roky ovlivní podobu našich národních parků.
„Jako sousednímu chráněnému území nám velmi záleží na tom, abyste i za hranicemi chtěli dosáhnout stejných cílů jako my v Bavorsku. Vzhledem k tomu, že v současné době obě správy parků velmi intenzivně a na vynikající úrovni spolupracují, jde nám o udržení právě takového partnerství," zdůrazňuje muž, který Šumavu vnímá jako jeden region a do budoucna si dokáže představit třeba i vznik jediné společné správy pro oba národní parky na česko-německé hranici. „Něco takového by ale samozřejmě bylo výzvou evropských dimenzí," připouští.
Podle něj řeší ochránci přírody v Bavorsku podobné problémy, které vzbuzují často silné emoce i u nás. Národní park Bavorský les ale vznikl už v roce 1970. A podle Leibla má výhodu i v tom, že na jeho území neleží žádné obce. „Ne všichni starostové se na Šumavě ztotožňují s hlavním poselstvím instituce, jakou národní park je. To znamená zajištění nerušených přírodních dějů na co největším území parku. Politika v Bavorsku se k tomuto pohledu hlásí už padesát let," přípomíná.
Kůrovec byl přitom mezi lety 1995 a 2005 tématem vášnivých diskusí i v Bavorsku. I tam existovala řada lidí, kteří si mysleli, že se horské smrčiny nedokáží bez pomoci člověka obnovit a zelené lesy po útoku kůrovce nahradí travnaté stepi. I u sousedů byl kůrovec a možnost zásahů do nejcennějších lesů politickým tématem. „Národní park je ale z podstaty místem, kde si má příroda dělat, co chce, a když přijde něco, co se lidem nelíbí, musí to strpět. Díky tomu můžeme vidět, co kůrovec vlastně dokázal. Už je jisté, že les nezničil, ale dokázal ho jen přestavět. Když po dvaceti letech jdeme v kdysi napadených smrčinách, vidíme všude růst nový divoký les. Pro mnoho lidí je právě tohle tak atraktivní, že kvůli tomu do Bavorského lesa přijíždějí. To samé se dnes děje na Šumavě, kde největší část lesa kůrovec napadl až po orkánu Kyrill v roce 2007," připomíná Leibl.
Že nový les nikdy nevyroste přitom odpůrci bezzásahovosti podle Leibla v Bavorsku tvrdili ještě v roce 2000. „Když prostě člověk někdy nechce vidět, tak nevidí. Například v Luzenském údolí na české straně Šumavy je ale obnova tak silná, že není možné ji přehlédnout. A to je nejstarší bezzásahová oblast na vaší straně Šumavy," podotýká ředitel.
Turisty soustřeďují na okraje parku
Jádrová zóna s nejcennější přírodou zabírá v NP Bavorský les 45 procent celkové rozlohy. Přístupná je jen částečně po vyznačených stezkách, kde navíc platí přísná pravidla, která počítají s ekologickými nároky ohrožených zvířat a živočichů. V létě se pak na čtyři měsíce otevírá i několik dalších stezek, které značené nejsou.
Na druhou stranu ale národní park láká turisty třeba i na výběhy zvířat, která se kdysi na Šumavě vyskytovala nebo je těžké je v přírodě spatřit. Další z hojně navštěvovaných atrakcí je třeba nejdelší stezka v korunách stromů v Evropě. Tato místa by měla návštěvníkům zprostředkovávat jiné zážitky a jsou koncentrovaná v rekreační zóně na okrajových územích národního parku.
„Chceme tam návštěvníky koncentrovat a do nejcennějších území se vydávají jen ti, kteří opravdu touží po vnitřním prožitku divokého lesa. Každý návštěvník si tak může najít to své. Naším tématem v současné době je například stárnutí společnosti. A proto přemýšlíme, jak náš park přizpůsobíme těm, kteří jsou méně pohybliví nebo mají nějaký handicap. To se samozřejmě může dít hlavně v rekreační zóně," uzavírá Leibl.
***
Ne všichni starostové se na Šumavě ztotožňují s hlavním poselstvím instituce, jakou národní park je. Aby zajistil nerušený vývoj přírody.
