Unikátní místo nedotčené původní přírody se vzácnými živočichy i rostlinami. Tak hodnotí odborníci kraj nedaleko Máchova jezera.

Severská tajga poblíž Máchova jezera, které je známé hlavně jako populární letní rekreační oblast? Zřejmě ano. Shodují se na tom pracovníci českolipského muzea i specialisté Botanického ústavu Akademie věd ČR.

Části severské tajgy se vyskytují na Českolipsku v oblasti bývalého vojenského prostoru Ralsko, a to mezi Doksy, Hradčany a Břehyní.

„Nesmíme si ale představovat, že se jedná o tajgu jako celek. Přírodní stanoviště s charakterem severské tajgy jsou větší či menší plochy v těchto lokalitách,” upozornila Marta Knauerová, vedoucí přírodovědného oddělení českolipského muzea. Podle ní pochází slovo tajga ze Sibiře a znamená označení pásma jehličnatých lesů, které jsou svojí rozlohou největší na světě. Právě severský jehličnatý les je posledním zbytkem doby ledové na tomto území.

„Severský jehličnatý les v nížině, poslední zbytek z finále poslední doby ledové. Ona kdysi střední Evropu pokrývala, ale pak se postupně scvrkávala a vracela přes Polsko a Litvu na Sibiř, jen cestou zpět tu a tam nechávala kousky. A tahle tajga je nejvíc vystrčená do Evropy,” řekl k tajze ležící nedaleko Máchova jezera Hospodářským novinám botanik Jiří Sádlo.

Ředitelmuzea v České Lípě Zdeněk Vitáček, který je zároveň i jeho zoologem, pro MF DNES dodává: „My tuto oblast dlouhodobě zkoumáme také ze zoologického pohledu. Zjistili jsme, že si tato místa oblíbili vzácní ptáci, kteří mají takové prostory rádi. Je to například chráněný jeřáb popelavý nebo orel mořský. Objevili jsem tu některé vzácné bezobratlé živočichy, například druhy střevlíků, které jsou pro tajgu typické.” S Botanickým ústavem Akademie věd úzce spolupracuje i CHKO Kokořínsko.

„To místo se nachází hlavně kolem Břehyňského rybníka, o němž nejsou přesné záznamy, kdy vzniklo. Odhaduje se, že to bylo ve třináctém až čtrnáctém století,” říká ředitel CHKO Kokořínsko Ladislav Pořízek. Lokalita je podle něj velmi vzácným územím, neboť na něm nebyl, na rozdíl od ostatního území Čech, vykácen původní les a nahrazen rychle rostoucími dřevinami. To vše podporuje teorii o zbytcích tajgy v této lokalitě. „V mokřinách rostou pohromadě smrky a borovice. Je to velmi vzácné místo nejen v Čechách, ale v celé střední Evropě. Ostrov nedotčené původní přírody,” vysvětluje Pořízek. V této lokalitě zaznamenali přírodovědci v posledních letech šedesát druhů ohrožených rostlin jako je například kapraď hřebenitá, hlízovec Loeselův, prstnatec pleťový pozdní, nebo leknín bělostný a další vzácné druhy. Mimo to zde rostou typické dřeviny pro tajgu jako jsou smrky, modříny a jedle. V bylinném patře se zde nacházejí hlavně brusinky, borůvky, klikva, mechy a lišejníky.

„Ojedinělý nález kriticky ohrožené měkkyně bažinné zde byl učiněn v roce 1994. V tu dobu se mělo za to, že je v České republice tato rostlina vyhynulá,” říká Marta Knauerová.

Území se zde podle biologů zachovalo proto, že tam jsou kvůli Ještědskému hřebenu tvrdé zimní extrémy a kvůli absenci hlinitých podkladů. O tom, že je tato oblast zajímavá nejen pro biology a zoology, svědčí, že zde archeologové v roce 2010 našli na dně Břehyňského rybníku pozůstatky původního pralesa. Rybník vznikl tím, že jeho zakladatelé vykáceli několik tisíc stromů, převážné smrků a borovic a jejich pařezy se zachovaly na dně. „Je to pádný důkaz toho, že stejné stromy jako dnes tady rostly před osmi sty lety i dřív,” dodává ředitel Pořízek.

***

Co je to tajga Tajga = severský les Severský jehličnatý les je název pro biom, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Dominantními druhy stromového patra jsou jehličnaté lesy. Nejvíce takových lesů se vyskytuje v Kanadě a především na Sibiři, odtud pochází i místní název tajga. Kdy se tajga mění v tundru Základními podmínkami pro rozšíření jehličnatých lesů jsou klima: především délka vegetačního období 1 – 4 měsíce (jde o období, v němž průměrná teplota vzduchu přesahuje 10°C). Na sever pak severský jehličnatý les přechází v tundru (přechodný pás s roztroušenou stromovou a keřovou vegetací se nazývá lesotundra). Na jihu pak v biomu smíšených a listnatých opadavých lesů. Severské lesy v Česku S jehličnatými lesy se setkáváme i často mimo jejich oblast přirozeného výskytu (například v České republice, Švýcarsku, Rakousku), kde rostou ve vysokých nadmořských výškách, jde o takzvané klimaxové smrčiny, popřípadě v podmáčených oblastech rašelinné smrčiny a podmáčené smrčiny. Někdy se tyto porosty označují i pojmem horská tajga. Nicméně většina jehličnatých lesů je nyní v Evropě uměle pěstována. Co potřebuje tajga Jehličnany potřebují: převahu srážek nad výparem, krátké a poměrně teplé léto, jsou schopny přetrvat i výrazně chladnou zimu. Díky velkému množství srážek a následné chemické reakci se spadlým jehličím vznikají podzolové půdy. Následně kyselá voda vymývá sloučeniny železa z půdy, ty klesají níže a tvoří nepropustnou vrstvu = tvorba bažin, močálů a rašelinišť, které jsou pro sibiřskou tajgu typické. Organická hmota je soustředěna jak v živých rostlinách, tak v odumřelé biomase. Jaké složení má tajga Ve vlhkém prostředí jde pouze o smrky, na sušších místech převažují borovice. V místech s velkými výkyvy teplot (Sibiř) jde modříny. Z bylin převládají drobné keříčky - brusinky, borůvky, vřesy. Zdroj:Wikipedia