Stále více firem využívá systémy certifikace, garantující dodržování principů udržitelnosti ve spolupráci s dodavateli. Nezávislé certifikace poskytují stakeholderům záruky ověřené nezávislou, třetí stranou. Iniciativy jako Fair trade, ETI či EMAS jsou nástrojem pro zlepšení firemní reputace ve spolupráci s dodavateli i argumentem pro spotřebitele. Známe jejich reálný dopad?

Když se v osmdesátých letech světová veřejnost díky environmentálním organizacím dozvěděla o masovém kácení deštných pralesů, firmy využívající dřevo pocházející z této oblasti byly pod velkým tlakem.

V následujících letech se objevila celá řada certifikací, které měly zákazníkům pomoci zase klidně spát. Forest Stewardship Council (FSC) vznikla jako nevládní nezisková organizace s cílem podporovat ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů, a tím napomoci chránit ohrožené a devastované světové lesy.

Následovalo vytvoření mezinárodního systému certifikace lesů a podniků, které dřevo z certifikovaných lesů zpracovávají ve výrobky. Logo FSC na výrobku nabízí zákazníkům záruku, že svým nákupem podporují lesní hospodaření šetrné k přírodě a místní komunitě.

Podobných certifikací vznikla v následujících letech celá řada téměř ve všech myslitelných oborech. Jaká je ale skutečná vypovídací hodnota těchto certifikací? Existuje dostatek relevantních dat, která by umožnila vyhodnotit jejich reálný dopad? Na tuto otázku hledali již před časem odpověď zástupci britských akademických organizací a firem. Výstupem projektu „Toward Sustainability: The Roles and Limitations of the Certifications” bylo toto zjištění: systémy certifikace přinesly environmentální, sociální a ekonomická zlepšení v celé řadě oborů i oblastí, avšak vzhledem k tomu, že většina certifikací nemá propracované standardy pro měření dopadů, chybí širší a dlouhodobá evidence konkrétních dat. Aby se daly přínosy certifikací kvantifikovat, je tedy potřeba získat více informací.

Certifikace mají kromě toho nepřímý pozitivní dopad, fungují totiž jako doplněk k regulačním opatřením státu a iniciativám soukromých společností.