JIHOČESKÝ SENÁTOR TOMÁŠ JIRSA (ODS) ŘEKL PRÁVU:
* Patříte k politikům, kteří se trvale zasazují o větší práva obcí, v jejichž katastru se rozkládá Národní park Šumava (NPŠ), s čímž nesouhlasí ekologičtí aktivisté. Kdy vlastně dlouhodobý spor o Šumavu začal?
Šumava byla vyhlášena v roce 1992 národním parkem jako zelená střecha Evropy se všemi vzrostlými smrkovými lesy s vědomím, že naprostá většina smrkových porostů byla vysázena člověkem a vlastně také pozměněna, ať již jde o sídla, síť cest, vodní nádrže, nebo Schwarzenberský kanál. Někdy kolem roku 1998 přišli ekologičtí aktivisté s tím, že tyto lesy vlastně nejsou tím správným národním parkem a většina Šumavy musí být změněna na divočinu. Lépe prý nechat lesy sežrat kůrovcem a čekat, co tam lepšího vyroste. Pro aktivisty je to cíl, pro mne katastrofa. A proto jsme ve sporu. Místo abychom chránili dochované přírodní hodnoty a krajinný ráz, jako v jiných národních parcích, chráníme přírodní procesy, tedy kůrovce, a měníme celou kulturní krajinu na divočinu.
* Názor aktivistů má ale i podporu ve vědecké obci.
Ano, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity podporuje na Šumavě bezzásahovost čili velkoplošné usychání smrkových lesů. Respektuji to, ale za problém považuji, že univerzita nepřipustí jiný názor. Znám mnoho lidí z jiných fakult, i lesnických odborníků, kteří si myslí opak. Univerzita by přece měla být kolbištěm názorů, nikoli hlasatelem jediného názoru.
* V čem vidíte největší problém Šumavy?
Snaha o další rozšiřování bezzásahovosti. Šumava je chráněná oblast přirozené akumulace vod a tato funkce je dlouhodobě devalvována úbytkem vzrostlých lesů, jejich nepřirozeným usycháním nebo úplnou exploatací asanačními těžbami, které mají bránit novému šíření kůrovce k suverénním sousedům. Dochází tak k odlesňování a vysušování nejcennějších biotopů rašelinišť. Doufám, že to dochází i lidem ve vedení parku, protože jsem nedávno četl vyjádření ředitele NPŠ, že uměle zadržují vodu v rašeliništích. Samozřejmě to schvaluji, ale kladu si otázku – vodu člověk zadržovat může, ale kůrovce ne?
* Novela zákona o ochraně přírody, kterou ministerstvo životního prostředí předložilo do parlamentu, ale ochranu přírodních procesů na více než polovině území NPŠ navrhuje.
Ta novela není podle mne o přírodě, ale o vysoké politice. Andrej Babiš udělal údajně dohodu s bývalým ministrem životního prostředí Ladislavem Mikem, autorem suchého lesa na Šumavě a dnes ředitelem odboru pro potravinové řetězce v Bruselu, že Babiš dá zeleným Šumavu za klid pro své potravinářské podniky. K tomuto obchodu bych ještě přidal jezy na Labi u Děčína. Záměr stavby stál dvacet let kvůli nejcennější přírodě a najednou se jezy připravují. A kdo jezy nejvíce potřebuje? Přece Babišovy chemičky, které musí překládat výrobky z lodí na vlaky a zpět. Proti novele se postavil nejen Svaz obcí Národního parku Šumava a řada šumavských spolků, ale i Plzeňský a Jihočeský kraj. Jihočeské krajské zastupitelstvo dokonce vyzvalo poslance a senátory, aby hlasovali proti této novele.
* Jak je možné, když jsou krajská zastupitelstva takto výrazně proti, že mohla novela snadno projít do druhého čtení?
Bohužel, poslance ze severu Čech či z Moravy problém Šumavy asi tolik nezajímá, a když, tak uvěřili ministrovi Brabcovi, že novela zákona otevírá Šumavu veřejnosti a chrání nejcennější přírodu. Novela zákona je však pro Šumavu zničující a ministr Brabec nemá pravdu. To, co se děje na Šumavě, je špatně nejen pro jižní Čechy, ale pro celou republiku. Úbytek vody a změnu klimatu díky odlesnění pocítíme všichni.
