Před úterním prvním parlamentním čtením návrhu zákona o Národním parku Šumava připraveného ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou (ODS) se opět rozhořela diskuse o velikosti biologicky nejdůležitější I. zóny parku. Ministr tvrdí, že jeho návrh je největším úspěchem české ochrany přírody za posledních 20 let, protože I. zónu rozšiřuje na dvojnásobek. Vědci tvrdí pravý opak a mají obavy ze zničení mnoha nejcennějších částí parku. Kde je pravda?

Není zóna jako zóna

V době založení parku, tedy v roce 1991, tvořila I. zóna 22 procent jeho rozlohy. V roce 1995, z obavy před gradací kůrovce, byla zmenšena na 13 procent, což platí dodnes. Tato zonace však byla určena lesníky pouze na základě stavu stromů. Ignoruje tedy tisíce dalších druhů zde žijících organismů i veškeré principy navrhování přírodních rezervací, například drobí I. zónu na 135 ostrůvků neschopných samostatné existence.

V roce 2004 se proto vědci pokusili o scelení I. zóny a její zvětšení na 39 procent, což politicky neprošlo. Po orkánu Kyrill (2007) bylo nutně třeba rozhodnout o tom, kde se smí kácet. Ministr Bursík na návrh vědců rozšířil oblasti s nejpřísnějším režimem ochrany přírody (v podstatě bezzásahová území) na 30 procent.

Přes kritiku, že tím prý umožnil následnou gradaci kůrovce, Nejvyšší správní soud s definitivní platností potvrdil, že ministr k tomu byl oprávněn kvůli přednosti zájmů na zachování prostředí v parku.

Sčítání jablek s hruškami

Tak vznikla situace, že oblast s nejpřísnějším režimem ochrany přírody je od roku 2007 podstatně větší než I. zóna, protože do ní patří i některé oblasti II. zóny. V návrhu ministra Chalupy zabírá I. zóna 27 procent, v bezzásahovém režimu je však jen 22 procent, bezzásahová oblast je tedy menší než I. zóna.

Ministr Chalupa toho velice šikovně využil tím, že směšuje jablka s hruškami a pozornost obrací na porovnávání velikostí I. zón (13 vs. 27 procent). Oblasti s nejpřísnějším režimem ochrany přírody, kde jsou lidské zásahy v podstatě zakázány, jsou však podle Chalupova návrhu podstatně menší než dosud (30 vs. 22 procent).

Ministr tedy pouze vytváří Potěmkinovu vesnici.

Návrh I. zón by měl být vytvořen vědeckými metodami z map výskytu chráněných biotopů a organismů. V tom však bohužel ministrův návrh opět beznadějně propadá – o něčem takovém tu není ani zdání.

Navíc návrhy vědců přítomných při diskusi u kulatých stolů, prezentovaných ministrem jako „hledání kompromisu”, byly zcela ignorovány, což vedlo nakonec k tomu, že vědci od jednání odstoupili.

Nepřekvapuje proto, že výsledný návrh je po biologické stránce naprostý paskvil.

Například známý botanik Matějka uvádí 14 příkladů, ve kterých Chalupův návrh neodborně přeřazuje cenné lokality do nevhodné zóny. Jen u skupin, jimiž se sám zabývám, by realizace tohoto návrhu vedla k devastaci lokalit dvou druhů orchidejí světově ohrožených vyhynutím a několika endemických druhů střevlíků. Odborníci na jiné skupiny by jistě přidali další příklady.

Chalupův návrh zákona tedy nejenže zmenšuje velikost zóny s nejpřísnějším režimem ochrany přírody, ale je natolik diletantsky připraven, že jeho realizace by nejcennější části české přírody uškodila podstatně více než ponechání stávajícího stavu.