Souhlasím s posledními hlavními titulky Haló novin. Zemědělství utrácelo bez konkrétního cíle a vyhazovalo z oken miliardy. Stát potřebuje neziskovky, ovšem jím zřízený státní podnik Lesy České republiky již třetí desetiletí bezohledně finančně likviduje, přímo vykořisťuje tři stovky neziskovek, mysliveckých sdružení, historicky socialistických organizací, nyní spolků. O jejich problémech se níže rozepisuji.
Ostatní myslivecké spolky, které hospodaří v honitbách honebních společenství obcí a některých soukromých majitelů, jsou na tom mnohem lépe.
Pravidlem číslo jedna se stala v naší zemi volná soutěž. Ovšem, jak mohou kolektivy občanů, převážně zaměstnanců a důchodců, obstát v konkurenci s komerčními subjekty, to už nikoho nezajímá. Ani skutečnost, že ve výběrovém řízení na pronájem honitby má devadesátiprocentní váhu nabídnutá cena. Myslivecké spolky mají sice zákonem přiznané opční právo; pronajímatel s nimi jedná jako s prvními, ovšem v případě jinými zájemci navýšených cen musí tyto nabídky akceptovat, nebo z revíru, kde hospodařily po řadu generací, prostě vypadnout. Co na tom, že právě spolkoví myslivci svojí prací honitby zhodnotili! Co na tom, že odvedli mnoho veřejně prospěšné práce (při likvidaci vztekliny, při odstraňování sražené zvěře z komunikací, při výsadbě lesů a veřejné zeleně, při výchově mládeže atd.). Tyto věci dnes nikoho nezajímají!
Průměrné roční nájemné honitby státního podniku převyšuje 200 tisíc Kč, k němu je účtována DPH ve výši 21 procent. Jde o službu od DPH neosvobozenou. Celkové roční výdaje spolku činí minimálně 300 tisíc Kč. Příjmy za zvěřinu z nich pokrývají sotva dvacet procent, brigády a společenské akce deset procent, zbylých sedmdesát procent hradí členové svými příspěvky. U dvacetičlenného kolektivu jde o desetitisícovou částku, kterou si již nemůže dovolit každý, zejména mladý člověk. I důchodce musí setsakramentsky šetřit, aby se vzdal jednoho měsíčního příjmu. Výdaje každého myslivce dále pokračují individuálně – na dojíždění do honitby, pořizování výzbroje a výstroje, péči o loveckého psa. Není proto divu, že spolky stárnou a jejich průměrný věk se povážlivě blíží k šedesátce. Lovecká výkonnost skupin se snižuje. Přitom jak zemědělská, tak lesní výroba více než kdy jindy tlačí na snižování škod způsobených zvěří a jejich úhradu. Více než kdy předtím hrozí odchod myslivců z honiteb státních lesů, hlavní chovné komory spárkaté zvěře.
Evropskou unii u nás zajímá zejména zachování zdrojů pitné vody, což jsem slyšel přímo z úst náměstka ministra zemědělství před deseti lety, a plnění této strategie mohu potvrdit. Na vlně související dotační podpory se veze kromě vodního hospodářství právě zemědělství a lesnictví, z neziskové sféry rybářství. Myslivost zůstala mimo. Bez nadsázky lze říci, že je vytlačována jak zemědělskou, tak lesnickou výrobou. Dotace MZe směřují pouze na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření, například zakládání remízků a zvěřních políček; mohou tedy uhradit právě a pouze náklady s těmito činnostmi spojené, vlastní ekonomice spolků zásadně pomoci nemohou.
Hledaje východiska z této tristní situace jsme před třemi lety založili Svaz mysliveckých sdružení v Lesích ČR, nyní s označením z. s., neboť Českomoravská myslivecká jednota již dávno na řešení našich problémů rezignovala a po stránce společenské inklinuje k movitějšímu spektru společnosti. Svaz tvoří čtrnáct spolků z celé republiky. Během naší působnosti jsme oslovili snad všechny důležité orgány republiky, počínaje MZe přes MF, ministra pro lidská práva a rovné příležitosti, cenový úřad, poslance a senátory PČR až po prezidenta republiky. Samozřejmě jsme jednali s Lesy ČR, s. p., dokonale legislativně chráněným soustrojím. Zúčastnili jsme se legislativního kulatého stolu k novele zákona o myslivosti. Podařilo se nám sice posunout naši otázku poněkud více do veřejného pole, žádný z výše uvedených orgánů nám však nepomohl. Dvakrát jsme se pokusili získat dotace MZe pro nestátní neziskové organizace přes ekologii, které by nám alespoň částečně pomohly. Bohužel jsme neuspěli, asi také proto, že zelenou měly projekty, o kterých hovořil poslanec Šenfeld. Samozřejmě jsme pro zachování státních lesů. Státní podnik však o tuto podporu nestojí. V poslední době štědře podporuje všemožné aktivity, například i olympioniky, ovšem s našimi spolky nejedná ani jako s platícím odběratelem služeb.
Josef ZIBNER
