Národní lesnický program je okleštěný a bez trvalého rozvoje všech procesů. Některé nejsou vůbec řešeny. Vlastní alternativa neexistuje, ČR je tak v mezinárodní izolaci.

Po včerejší (29.11.2012) konferenci České Lesnické Společnosti na téma význam lesnictví pro rozvoj venkova se naplno odhalila vytvořená nerovnováha mezi vývojem ve světě, možnostmi a zdroji v ČR a hlavně v absolutní roztříštěnosti aktivit a akcí realizovaných směrem k přidané hodnotě. Budoucnost musíme změnit už dnes. Ihned. Lesník a učitel už nejsou hodnotou.

České lesnictví se díky ohromnému úsilí několika osvícených lidí v období po vzniku samostatného Československa v roce 1918 stalo zemí s uceleným systémem správy a rozvoje lesů. Základem se totiž nad hospodářským využíváním lesů stala systematizace znalostí o základních pilířích trvale udržitelného využívání ekosystému bez jeho vážnějšího narušení.

Průmysl bez vize, hloupé pseudostrategie a jejich ještě hloupější realizace, však za období po druhé světové válce až do dnešních dní, tuto původní ideu realizovanou do praxe postupně znehodnotili až do současného stavu, kde se o udržitelném hospodaření v lesích, v celém disribučním řetězci hodnot, podle moderních kritérii nedá mluvit. Prostě jsme to jako lesáci nezvládli, ubránit se stupiditám volného trhu a naivitě zákonných úprav tvořících lesnickou legislativu společně s pokřivenými vztahy kolem funkcí lesa a podnikání.

Proč je současné lesnictví trvale neudržitelné ?

Protože dnes už přeci nemůže být a nesmí být možné přepravovat surové dříví z jednoho konce republiky na druhý, když v místě existuje možnost jej zpracovat a už vůbec nesmíme zaměňovat sortimenty s vyšší zpracovatelskou hodnotou do zpracování s nízkou přidanou hodnotou, či do primitivního spalování. Soukromé i státní lesy jsou pořád jenom lesy.

Ekonomické efekty les vždy přinášel jako integrované hospodaření. Tento model funguje i dnes. Je proto nutné hledat průniky společných nákladů, jako je právě doprava a celá logistika těžebních výkonů na jednom spádovém území. Společné plánování nad lesem a nikoliv nad firmou, může přinést rozhodující konkurenční výhodu pro celý řetězec zhodnocování dříví. Les vždy spojoval zájmy. Certifikát PEFC či FSC neznamená udržitelný celý systém, pouze jeho jenom malou část. Pokud za trvale udržitelným systémem péče o les není udržitelná distribuce a spotřeba, je rostoucí riziko postupné devalvace hodnoty lesa a jeho ostatních funkcí. To znamená nesamofinancovatelnou budoucnost funkcí lesa, kde vlastník bude žádat o podporu nebo o lesy přestane pečovat podle jeho potřeb.

Není možné připustit nekvalitní zakládání a následnou péči o nové porosty. Starost o genetický materiál a jeho stabilizaci se musí stát základnou pro stabilizaci porostů a i obnovu a stabilizaci půdních stanovišť. Bez kvalitní půdy nebudou kvalitní ani porosty. S tím souvisí péče o vodu a přirozený vodní režim. Kam se poděla z hospodaření státu tato skupina zájmu o budoucnost ? Proč se lesnické firmy, doposud hojně vlastněné bývalými studenty lesnických škol, tak snadno přizpůsobují a nebojují o svou profesionální existenci. Už dávno měla nad lesním zákonem působit stála nezávislá expertní skupina prosazující realizaci nových postupů a hledající cesty k nákladové úhradě všech těchto systémově nezbytných nákladů. Výzkum pro výzkum se totiž stává jenom odškrtnutou kolonkou v byrokratickém systému řízení hospodářského alibismu.

V tomto ohledu české lesnictví prozatím pošlapává původní hodnoty vložené do systémové a na vědeckém základě tvořené základny lesnické správy lesů a lesních pozemků. Svého času patřící do světové špičky. Kde hodnota rostla a nesloužila jenom k obohacení bezohledných a neprofesionálních jednotlivců.

Devalvace hodnot není relativní ta je vždy absolutní, relativizovat se tak slovy dá všechno, ale stav lesů a vytvořená hodnota , či v našem případě nerealizovaná hodnota mluví za všechno.

Po víc jak 20 letech možnosti dělat věci lépe se v ČR bavíme spíše o velké ostudě. Export surového dříví a klesající podíl tuzemského zpracování jsou jenom špičkou ledovce. Jeho základna je ukryta v široké nekompetenci a rostoucí neznalosti v aplikaci moderních postupů a přístupů ve správě lesů. Rostoucí objem porostů ve vyšších věkových skupinách je tomu jasným důkazem.

Jedinou skutečnou hodnotou je prozatím ještě široká základna individuálních kvalit jednotlivců, lidí beroucích své povolání lesníka pořád ještě jako poslání a výzvu prosadit kvalitní a správná řešení. Ale valem jich ubývá.

Změna musí nastat změnou individuálního zájmu dělat věci správně, ani to však nemusí stačit pokud současný systém nebude otevřen pro nové příležitosti. Skepse je na místě a oprávněná, ale existuje li i malá možnost je nutné ji využít. Pro budoucnost s perspektivou a nikoliv jenom paběrkováním zbytků.

Lesníci, na co čekáte ?

ČR doposud nemá funkční Národní lesnický program. Další mezinárodní ostuda a zaostávání ve znalostech a funkcích. Zejména oblast mezisektorových plánů a spolupráce stakeholderů jsou v současnosti úplně mimo realitu.