Rozhovor s bývalým vedoucím katedry biologie na Pedagogické fakultě UK docentem Václavem Zieglerem
* Vyhláška Evropské unie o nepůvodních druzích vyvolala velké emoce. Oč vlastně jde?
Dnešní globalizovaný a otevřený svět představuje ideální prostředí pro migraci různých rostlinných a živočišných druhů, z nichž mnohé mají charakter invazivních druhů. A právě tyto invazivní druhy představují významnou a rychle narůstající hrozbu pro původní biologickou rozmanitost u nás i v Evropě. Rostliny a živočichové, kteří proniknou do nových, neznámých biotopů, mohou zdejší flóru a faunu vytlačit a poškodit životní prostředí. Tyto organismy se označují jako invazivní druhy.
Invazivní druhy mají také ekonomické a sociální dopady, například na lidské zdraví, rybolov, zemědělství a na výrobu potravin.
Rozšíření těchto druhů urychlily především mezinárodní obchod, cestovní ruch a přeprava zboží. Evropská unie v současnosti vynakládá na boj proti invazivním druhům a na odstraňování jimi způsobených škod nejméně dvanáct miliard eur ročně. Proto se EU rozhodla proti invazivním druhům bojovat, aby zamezila jejich šíření. Vcelku jde o velmi rozumné opatření. Ale jak už EU má ve zvyku, je její vyhláška zbytečně mnohomluvná a místy nešťastně formulovaná, což samozřejmě zbytečně vyvolává důvodné obavy, aby nebyla zbytečně zneužita, a navíc ještě zbytečně postihuje některé činnosti lidské společnosti, které jsou velmi užitečné a ku prospěchu. Myslím tím především činnost zoologických i botanických zahrad, výzkumných a vědeckých ústavů, které se právě zabývají i invazivními druhy, studujíce nejen jejich systematiku, ale také morfologii, fyziologii, genetiku, ekologii a etologii těchto organismů.
Vyhláška sama obsahuje výčet čtrnácti druhů rostlin a 23 druhů živočichů, které jsou označeny jako invazivní. Proti velké většině z nich nelze nic namítat, spíše lze namítat právě proti aplikaci jejich vymýcení nejen z přírody (což asi nebude vůbec lehké), ale především proti jejich likvidaci v pěstování a v chovech vědeckých a odborných institucí, do kterých logicky řadím i ty zoologické a botanické zahrady, jak jsem výše uvedl.
* Ale já se ptal na »nepůvodní druhy«. Co je to vlastně? Nemělo by se zohlednit to, že se zabydlely v naší přírodě a že se s nimi dokonce hospodářsky počítá?
Z odborného hlediska je nepůvodní druh ten, který se do naší krajiny dostal až po zavedení zemědělství, tj. před zhruba 8200 lety. Botanici mají pro tyto zavlečené druhy dvě kategorie: archaeofyty a neofyty. Mezi archaeofyty se počítají ty druhy rostlin, které se k nám dostaly právě se zavedením zemědělství (mák vlčí, ostrožka stračka a třeba i koukol) a ještě dlouho potom, až do objevení Ameriky. Neofyty jsou pak rostliny, které se k nám dostaly po objevení Ameriky, často i jako rostliny okrasné, obdivované a člověkem záměrně šířené. K nim můžeme řadit třeba akát, borovici vejmutovku, pajasan žláznatý či bolševník velkolepý.
A které jsou druhy původní? Inu, jeden velmi renovovaný botanik říkával, že u nás prakticky není žádný druh původní, že všechny se sem nastěhovaly po skončení zatím poslední doby ledové. Říkával to v legraci a ve velké nadsázce, a potom vždy vykládal právě o tom, že mnohé druhy sem přišly v rámci zemědělství i lidské chamtivosti. Dnes většinu těchto druhů bereme jako naše vlastní, ať již jde o druhy užitkové, jako třeba obilí, brambory, zeleninu či ovoce nebo o plevely, jakými jsou právě zmiňované máky vlčí, ostrožky stračky či locika kompasová a mnohé další, bez nichž bychom si naši krajinu nedovedli představit.
Stejné je to i se zvířaty. Mnohé druhy chované člověkem nejsou v naší krajině původní. Příkladem může být ovce či koza a přece to byly v minulosti druhy, které se významně podílely na spokojenosti obyvatel české kotliny. A z těch divoce žijících - zajíc, králík nebo bažant či amur také nejsou z naší přírody, a přesto je za své považujeme. A s mnohými těmito druhy se zajisté hospodářsky počítá. A nejen hospodářsky, prostě většina z nich už dávno splynula s naší přírodou a nelze je jen tak z ní vytěsnit. Po pravdě řečeno, nedovedu si to představit, jak bychom to dokázali.
Jsou ovšem druhy, které se pěstovaly pro krásu a potěšení i pro užitek, a přesto se z nich staly druhy invazivní, se kterými je nutno bojovat. Třeba bolševník velkolepý, pajasan žláznatý, netýkavka žláznatá, borovice vejmutovka, američtí raci, střevlička východní i mýval severní a další. A proč?
Protože skutečně ničí naši přírodu a vytlačují i ty druhy, které jsme za své už dávno přijali.
* Vraťme se k těm, co je nazýváte »invazivní druhy«. Jak se podle Unie má proti nim vlastně bojovat?
To se mají vykácet, pokud jde o dřeviny, vymýtit, pokud jde o rostliny, a vybít, pokud jde o živočichy?
Unijní vyhláška mnohomluvně popisuje, jakým způsobem s invazivními druhy bojovat. Protože se to týká celé Unie, předpokládám, že s některými druhy se u nás prakticky nesetkáme, i když mi někteří odborníci tvrdili, že třeba želva nádherná se u nás už také vyskytuje. Želva nádherná v české přírodě klade vajíčka, ale proměnlivost počasí prakticky vůbec neumožňuje vylíhnutí mláďat a z Česka je známý jen jeden úspěšný případ vylíhnutí několika mláďat, který je považován za malý zázrak. Jinak, upřímně řečeno, jsem želvu nádhernou v naší přírodě nepotkal. Problém spočívá v tom, že mnohé ty invazivní druhy jsou pěstovány či chovány v soukromých chovech, ze kterých se mohou dostat do volné přírody. Nebo některé druhy byly chovány jako kožešinová zvířata a, s odpuštěním, potrhlí milovníci zvířat je pustili do volné přírody. To už je potom ovšem problém, který asi budou muset řešit myslivci. Vždyť i v Praze se dnes setkáváme třeba s psíkem mývalovitým.
Unijní vyhláška předpokládá, že především budou odděleny samci od samic a chovy po čase zaniknou. Tady bych ovšem opět upozornil na chovy a pěstování ve vědeckých a výzkumných ústavech a v zoologických a botanických zahradách k vědeckým a výzkumným účelům a u těch zahrad i k účelům výchovným a pro veřejnost poučným. Takové chovy a pěstování se vůbec neměly do vyhlášky dostat, a když už se tam dostaly, měly by být z ní co nejdříve vyjmuty.
Pokud jde třeba o pěstované nepůvodní dřeviny, třeba o vejmutovku, myslím, že nebude velký problém s jejím smýcením v užitkových lesích. Také v ostatních případech dřevin to velký problém nebude. Pokud jde o invazivní druhy rostlin, mají s tím ochránci přírody a botanické ústavy akademie věd a vysokých škol své zkušenosti s jejich likvidací, zvláště v chráněných územích. Ta bude třeba především chránit před invazními rostlinami, ale i s takovými, jako je třeba bolševník velkolepý či netýkavka žláznatá, které často rostou mimo ně, lze na nich uplatnit stejné metody. Asi nikdo nebude kácet akáty v parcích, návsích malých lidských sídel nebo tam, kde nikomu nevadí a přinášejí užitek v podobě medu i tvrdého dřeva. Ve zvláště chráněných územích se již roky kácí a dosud si toho veřejnost nikterak nepovšimla.
* Co se tím vůbec, nehledě na nesmyslnost tohoto záměru a vlastně i neproveditelnost, sleduje?
Neřekl bych nesmyslnost, ale mnohomluvnost a nejednoznačnost, i zaměření se na jižní části Evropské unie, kde se mnohé druhy pocházející z teplých krajin šíří daleko intenzivněji. U nás bychom si více měli všímat toho, aby do přírody nebyli zaváděni kříženci některých druhů, například divokých kachen, kteří jsou daleko agresivnější a ohrožují přirozené populace našich druhů. Aby se časem neřeklo, že dobré úmysly se minuly účinkem a nyní se to bude řešit za pomoci nepřiměřených prostředků, na kterých někdo zatraceně hodně vydělá.
* Jak tato vyhláška, pokud by ji někdo začal prosazovat, ovlivní naši republiku?
Nejde o vyhlášku, jde o provádění předepsaných opatření. Jak jsem již řekl, měly by z ní být vyňaty vědecké a výzkumné ústavy, zoologické a botanické zahrady a navíc by do ní mělo být zahrnuto, že zemědělská půda už nebude odnímána a bude využívána pro pěstování našich plodin, a nikoliv řepky, kukuřice a olejného máku, že velikost polí bude respektovat geomorfologii terénu, že se obnoví meze a remízky, že se bude zavádět normální lesní hospodaření, že se postupně odbourají velkochovy zvířat a že krajina bude respektována. Pokud by se postupovalo podle těchto zásad, tak by samotná vyhláška EU spíše naší krajině a přírodě prospěla.
* A co naše vyhláška, vyhláška ministerstva životního prostředí (MŽP). Je také tak nesmyslná?
Pokud vím, tak vyhláška MŽP ČR se k tomu snad připravuje, a pokud bude respektovat výše uvedené náměty a připomínky a bude-li jednoznačná (čili nepřipustí různé možné výklady), tak by nesmyslná být nemusela, a dokonce by mohla i prospět.
Celé znění rozhovoru na www.iHalo.cz
