Snaha politiků zatnout tipec ekologům vládnoucím na Šumavě začíná nabývat na konkrétních rysech a je spíš jisté než vyloučené, že dojde naplnění. Euforie a velkorysost ze začátku 90. let, kdy park vznikal, je ta tam a ve vrcholné politice právě nyní zřejmě není síla, která by dnešní postoje správců parku hájila. Málokdo teď tuší, jakou konkrétní podobu budou nová opatření mít, ale jisté je, že rozsah přísně chráněných území se má zmenšit a lidé a stroje budou moci zasahovat i tam, kde nyní nesměli.
Za dvě desetiletí v novinách nemám jasno v tom, jestli se mělo nebo nemělo víc zasahovat proti kůrovci. V horizontu stovky let si s ním příroda určitě poradí a krátkodobé zájmy těžařů či politiků by v něčem, čemu se říká národní park, neměly být brány v potaz. Ale že na nezasahování doplácejí i přilehlá území, která nelze oddělit zdí, to je fakt, který nejde pominout. V čem jasno mám je to, že ekologové udělali velkou chybu, když zuby nehty bránili zpřístupnění rozsáhlých území turistům. To je síla, kterou mohli přesvědčit, aby jejich postoje hájila.
