Vlastníci lesních pozemků byli tradičními voliči pravice. Ale většina z nich  na podzim nešla k volbám. Proč? Stát jim na bedra nakládá hodně povinností, ale téměř žádná práva, Av letitém sporu s myslivci, kteří se mají starat o zvěř na jejich pozemcích, stále prohrávají. Myslivecká lobby má vlivné zastánce mezi politiky i státními úředníky.

”Pořád nám říkají, že není politická vůle ke změně. Takže není divu, že při krajských volbách zase nebyla voličská vůle majitelů zemědělské a lesní půdy, jejich počet se pohybuje mezi jedním až dvěma miliony,” vysvětlila v rozhovoru ParlamentnímListům.cz předsedkyně Sdružení vlastníků honebních pozemků Věra Petrová. Před dvaadvaceti lety pomáhala při tvorbě zákona o půdě, pak restituovala menší lesní hospodářství a už přes dvacet let žije na venkově a pečuje o svůj les.

Stále častěji se kritizuje špatné zacházení  s krajinou, se zemědělskou a lesní půdou. Je to opravdu tak hrozné?

Je to dosti úděsné. Tři čtvrtiny zemědělské půdy nebylo dosud předáno svým majitelům. Pouze se jejich jména vepsala k  hektarům na katastru nemovitostí. Vlastníci nemají vůbec žádnou možnost ovlivnit kvalitu obdělávání své půdy.  A tam, kde byla pole předána, se, díky neustálému oddalování  platnosti již schváleného občanského zákoníku, situace  znovu znepřehledňuje.  Pokud se týká lesních majetků, které vlastníci na rozdíl od zemědělských převzali a hospodaří na nich, komplikuje situaci současný lesní zákon.  Je už dávno překonaný.  Začátkem druhé poloviny minulého století došlo v západní Evropě k přehodnocení způsobů lesního hospodaření, preferuje se v nich hospodaření způsobem přírodě blízkým, které náš zákon zakazuje. Prosazují tu se umělé monokulturní plantáže, které někdy vyžadují nešetrné zacházení s lesní půdou. V lesních zákonech střední a západní Evropy je ochrana lesní půdy samozřejmostí.

To znamená, že současná politika zemědělství a lesnictví je špatná? Resort zemědělství řídí už druhé volební období ministři za ODS.

Jenže hospodaření v polích a lesích je dlouhodobé, potřebuje mít horizont dvou, tří  generací  -  a komunistům se dokonale podařilo  přetrhnout tuto kontinuitu  krajiny s člověkem, který v ní hospodaří.  Majitelé zemědělských pozemků prý nemají o své pozemky zájem - ale jak můžete mít zájem o něco, co jste nikdy neviděli. Ta pole dokonce neviděli ani vaši rodiče či prarodiče!  Na většině pozemků se hospodaří podle regulí z doby socialismu. Teprve nový občanský zákoník, který má platit od 1. 1. 2014, zavádí jiná pravidla, mluví se v něm o propachtování půdy - a proto chtějí komunisté jeho platnost znovu oddálit.  Jejich vítězství v krajských volbách je z tohoto pohledu hrozivé. Mohou ovlivňovat zákony - a krajina bude stále víc degenerovat.  Na rozdíl od ODS má KSČM vypracovanou dlouhodobou perspektivu ve všem, tedy i v zemědělství.  Opírá se především o potomky svých dělnických a rolnických kádrů z 50. let minulého století. Typickým příkladem jsou myslivci se svým mysliveckým zákonem. Škody, které páchá na zemědělských a hlavně na lesních kulturách přemnožená spárkatá zvěř, se počítají na 7 až 8 miliard korun ročně.  A dokud budou platit dnešní zákony, škody se nezmenší.

To jsou horentní sumy. Jak jste k nim dospěli?

Jsou to regulérní výpočty škod na lesních porostech, kterou spárkatá ročně napáchá nejen na okousané lesní kultuře a kůře, ale i spásáním přirozené obnovy, které ovlivňuje tvorbu lesních porostů. Musí se do toho započítat i náklady vlastníků lesů na oplocování kultur, natírání stromků proti okusu. Zvěř ročně zničí na 19.195 ha lesního porostu přes 30 miliónů stromů.  Udělá mnohem větší škodu než strašidelný kůrovec, jenže to není tak vidět. Vlastníci lesů musí tyto ztráty z 80 procent uhradit ze svého, zbytek pak vymáhají na myslivcích. Jenže ti tvrdí, že obnovitelné přírodní bohatství - zvěř - ničí národní přírodní bohatství - les, a proč by škody měli platit myslivci?

Jenže nikdo jiný než myslivci nesmí podle zákona počet zvěře v lesích omezit. Proč se tedy nezmění zákon?

Nový zákon o tvorbě honiteb, který by se týkal jen a jedině vlastníků honebních pozemků a zákon nebo vyhláška o pravidlech lovu, by pomohly. Česká myslivost by se tak vrátila ke svému původnímu poslání - vytváření neopakovatelného fenoménu ochrany zvěře a způsobu lovu.  Na změně toho lesního se už pracuje. Podle mých informací chtěl ministr zemědělství alespoň urychleně předložit novelu mysliveckého zákona (stejně jako před lety ministr Petr Gandalovič, ale pak padla vláda),  ale páni poslanci mu sdělili, že na to není ”politická vůle”.  Totéž říkali někteří poslanci i mně. Prostě - není politická vůle.  Takže není divu, že při krajských volbách zase nebyla ”voličská vůle” majitelů zemědělské a lesní půdy, jejich počet se pohybuje mezi jedním až dvěma miliony. Nemohou se divit, když nehájí jejich zájmy.