PRAHA Z tisíců tun spadaného listí, které trápí na podzim všechna česká města, by se v budoucnu mohla stát místo nechtěného odpadu významná energetická surovina. Myslí si to alespoň někteří vědci a politici v sousedním Německu. V některých tamních městech se totiž začala zkoušet přeměna biomasy z listí na takzvané biouhlí. Při výrobě se využívá proces hydrotermální karbonizace, poprvé popsaný nositelem Nobelovy ceny Friedrichem Bergiusem už v roce 1913. Co to znamená? Jde o proces nahrazující v krátké době to, co v přírodě trvá miliony let. Listí se zapálí, zahřeje na teplotu 220 stupňů Celsia a v hermeticky uzavřeném kontejneru pod tlakem 25 bar je prakticky bez přístupu vzduchu a s přidáním katalyzátoru zbaveno vody a karbonizováno. „Jde o velmi podobný princip, s jehož pomocí se vyrábí dřevěné uhlí v milířích,” řekl LN předseda Českého sdružení pro biomasu (BIOM) Jan Habart. Dopad na životní prostředí V případě pokusů v německých městech se však zhruba za jedno odpoledne z listí stává takzvané biouhlí, vlastnostmi zcela shodné s fosilním uhlím vykopaným pod zemí. Tuto surovinu získanou z biomasy je pak možné využít k běžnému spalování a výrobě tepla stejně jako třeba v chemickém průmyslu. Otázkou však zůstává, v čem je energetické využití „biouhlí” šetrnější k životnímu prostředí oproti klasickým briketám. V obou případech totiž do vzduchu uniká skleníkový plyn kysličník uhličitý. „Když ale spalujeme fosilní uhlí, spalujeme kysličník uhličitý, který je uložen hluboko v zemi a bez našeho přispění by se do atmosféry nedostal. U biouhlí je to jinak,” řekl Habart.

Rostliny po dobu růstu vstřebávají CO2, který pak při tlení zase uvolňují do ovzduší. Většina kysličníku uhličitého by se tedy z listí dostala i tehdy, pokud bychom ho kompostovali. „Výrobou biouhlí ale můžeme navíc biomasu energeticky využít,” uvedl Habart.

Listí je samozřejmě možné spálit ve spalovnách i bez karbonizace, karbonizované má však mnohem větší výhřevnost. A právě toho se rozhodla využít některá německá města – jako první saské Halle.

Výroba je zatím dotovaná V tomto městě už se skutečně biouhlí z listí a dalších rostlinných zbytků vyrábí a pokusně spaluje jako surovina k výrobě tepla a elektřiny. „Výsledky dosavadních pokusů jsou nadějné,” uvedla mluvčí městské elektrárny Iris Rudolphová. Připouští sice určité technické potíže, radnice v Halle je však přesvědčena o tom, že se je podaří brzy vyřešit. Jedním z problémů zůstávají poměrně vysoké vstupní náklady, výroba biouhlí musí být zatím dotována.

Přesto o využití stejné technologie uvažují i další německá města. Průmyslové zařízení na výrobu biouhlí už funguje například v Karlsruhe, v energetickém parku Anklamve spolkové zemi Meklenbursko – Přední Pomořansko či v Ibbenbürenu (Severní Porýní – Vestfálsko). Podobně se zabývají možností energetického využití listí radní i v Berlíně, kde se ho každý rok shrabe z ulic, parků a zahrad až 70 000 tun.

Masová výroba energetické suroviny z listí ale zůstává otázkou daleké budoucnosti. „Tato technologie má své výhody i nevýhody,” řekla Julia Vogelová z berlínského Institutu pro hospodářský výzkum (DIW). Na druhou stranu je podle ní biouhlí využitelné nejen jako palivo, ale i jako velmi cenné hnojivo.

Německo přitom není zdaleka jediným státem, kde se pokoušejí využít karbonizace biomasy k průmyslovým účelům. Už před dvěma roky oznámila například francouzská Areva zahájení pokusů se zavedením výroby biouhlí do komerčního provozu. „Tato akvizice posiluje naše postavení v oblasti obnovitelných zdrojů energie a firma se tak dostává na globální trh s biouhlím, který má značný potenciál,” prohlásil tehdy Luc Oursel, prezident a výkonný ředitel společnosti Areva.