ANTONÍN VIKTORA
Na Šumavě jsou dva národní parky – jeden český a jeden německý. A dva různé názory, jak je spravovat. V Německu se na rozhodování o osudu lesa podílejí vesnice. Chrání přírodu, ale zároveň zde budují atrakce pro turisty. Kůrovce Němci příliš neřeší. Spíš to, jak tu společně s Čechy vybudovat největší divočinu v Evropě.
Blíží se konec Národního parku Šumava? Poslanec bavorského zemského sněmu Eike Hallitzky je přesvědčen, že ano, a začal proto počátkem letošního roku burcovat své okolí. Nedávno vyzval bavorského ministra životního prostředí Marcela Hubera, aby kvůli „kritickému vývoji” na Šumavě zasáhl u české vlády.
„Pokud bude schválen nový návrh zákona o Národním parku Šumava, nebude to znamenat jen přehmat proti kritériím národních parků, ale i proti jedinečnému přírodnímu dědictví – Divokému srdci Evropy,” napsal Hallitzky ministrovi.
Nedá se čekat, že by se německá nebo bavorská vláda začala nediplomaticky vměšovat do ryze českých záležitostí, proto aktivita zeleného poslance Hallitzkého působí spíše partyzánsky. Potvrzuje však skutečnost, že ostrý odborný, společenský a v poslední době hlavně politický spor o budoucnost šumavského parku není našim sousedům lhostejný.
S rozpaky sleduje dění v Česku také vedení Národního parku Bayerischer Wald (Bavorský les), jehož území na šumavský park přímo navazuje. „Stojíme o co nejtěsnější spolupráci. Česká strana je však pro nás nečitelným partnerem. To v současné době brání tomu, abychom uvažovali o nějakém společném rozvoji,” říká šéf správy bavorského parku Franz Leibl.
Doba, kdy středem Šumavy vedla železná opona, je už naštěstí dávno pryč. Ovšem pokud jde o přístup ke dvěma národním parkům, jež se na ní rozprostírají, vypadá to, jako by zde nějaká pomyslná neprostupná hranice existovala dál. Proč a v čem se parky, které mají chránit jednu přírodu na jednom pohoří, liší? Přiblíží nový zákon, jehož návrh po dlouhých jednáních se zástupci všech skupin bojujících o Šumavu nedávno sestavil ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, oba parky více k sobě? Mají Němci relevantní důvod starat se o to, co se děje v sousedním státě?
Nech brouka žít
Lýkožrouta smrkového státní hranice nezajímá. Z parkoviště u supermarketu nad městečkem Spiegelau u jižní hranice Bavorského lesa je nádherný výhled na vrcholky hor. Dříve byly pokryté zeleným smrkovým lesem. Jedna z posledních kůrovcových kalamit však tuto pohlednici změnila. Široké plochy, na nichž jsou už jen uschlé pahýly stromů, jsou vidět i z velké dálky.
Kůrovec v létě rozpoutal na Šumavě válku. Spor o to, zda je uprostřed parku lepší napadené stromy pokácet, nebo nechat přírodu, aby se s kalamitou vyrovnala sama, vedl až k blokování lesa aktivisty u Ptačího potoka a k jejich střetům s policií a místními obyvateli. V Bavorském lese, kde se kůrovec množí stejně jako v Česku, jsou podobné protesty minulostí.
„Z ekologického hlediska to žádný problém není. Kůrovec je součástí lesního ekosystému a patří do smrkového lesa,” říká šéf bavorského parku Franz Leibl. Zóny lesa, v nichž se do přírodních procesů nijak nezasahuje, se na bavorské straně každý rok rozšíří o 300 až 350 hektarů.
Do roku 2027 mají zabírat tři čtvrtiny celkové rozlohy parku. „To je podmínkou pro to, aby byl uznán i na mezinárodní úrovni. Nechceme tady žádnou napodobeninu parku,” podotýká ředitel Leibl.
Z českého pohledu se zdá téměř neuvěřitelné, že se mu daří držet se této linie navzdory tomu, že kůrovec – stejně jako v Česku – požírá rozlehlé části lesa před očima návštěvníků a obyvatel přilehlých obcí. V porovnání s Šumavou to má však Leibl v několika ohledech výrazně jednodušší. „Jeho” park je především v porovnání se Šumavou výrazně menší a na jeho území neleží žádná trvale obývaná vesnice. To umožnilo vytvořit kolem Bavorského lesa až kilometr široké nárazníkové pásmo, které brání šíření kůrovce do okolních, hospodářských lesů. Češi ještě v porevoluční euforii vyhlásili Národní park Šumava na obrovském území, zahrnuli do něj i několik obcí a dodnes si nevědí rady, co s ním.
Rozsáhlými „kůrovcovými” protesty si prošli také v Německu. Naposledy se to však stalo už před dvaceti lety. Protesty to nebyly zrovna malé. Zatímco o osudu Bavorského lesa vášnivě diskutovali politici spolkové vlády, lidé, kteří se nemohli smířit s neregulovaným řáděním lýkožrouta, vytloukli okna správy parku.
Myšlenku rezervace, v níž člověk do přírodních procesů – ačkoli mohou vypadat hrozivě – nezasahuje, se však podařilo zachovat. Její filozofie byla stanovena už na začátku a zakotvena je také ve výnosu bavorské vlády, jenž je obdobou připravovaného zákona o Šumavě. Účelem parku Bavorský les je podle jeho znění „doposud lesnickou činností utvářené lesy převádět za využití vědeckých poznatků dlouhodobě k přírodou určovanému, člověkem neovlivňovanému vývoji”.
Národní park Prášily
Takto jasně definovaná vize v Česku chybí. Chalupův návrh zákona by mohl být posunem, je však především snahou o kompromis mezi všemi, kdo mají na Šumavě své zájmy. Každý dostal něco. Přírodovědci větší a celistvější plochu nejpřísněji chráněných území, obce větší možnosti ke svému rozvoji, prostor pro sebe v něm mohou najít i lesnické firmy či developeři, kteří mají zájem stavět na Šumavě nové hotely, sjezdovky a lanovky.
„Já věřím, že to přinese stabilitu. Třeba šumavští starostové před rokem naše ministerstvo přímo nenáviděli, protože se s nimi nikdo nebavil. Teď zkrátka všichni budou vědět, na čem jsou. Co se v parku smí a nesmí,” říká Chalupa.
Obyvatelé obcí na území šumavského parku a jejich starostové byli před nástupem nového šéfa parku Jana Stráského největšími nepřáteli správy ve Vimperku a ministerstva životního prostředí. Nyní s těmito institucemi bojují především přírodovědci. Pozice se mění podle toho, zda vedení parku zrovna preferuje ekologickou (pak protestují obce), nebo méně ochranářsky přísnou variantu parku (pak protestují přírodovědci). Ani mezi Šumavany přitom nepanuje jednota. Někteří obyvatelé Prášil, nejrozlehlejší obce Šumavy, například napsali otevřený dopis prezidentu Klausovi, aby byl park co nejvíce ponechán přírodě. „V opačném případě budeme nuceni předložit Parlamentu ČR vlastní verzi návrhu zákona o Národním parku Šumava, v krajním případě i jako verzi návrhu zákona o Národním parku Prášily,” stojí v dopise.
V Bavorsku jsou obce od začátku pevně zapojeny do hry prostřednictvím společného výboru, který řeší další rozvoj parku. Jeho jednání také bývají bouřlivá, ale pnutí jako v Česku zde neznají. „Jsme chudý region s velkou nezaměstnaností. Existence národního parku je pro nás jednou z mála jistot. Jeho správa zde patří k významným zaměstnavatelům a park k nám hlavně přivádí turisty,” vypočítává výhody starosta obce MauthMax Gibis. Pamatuje doby, kdy v jeho vesnici byly jen dvě neútulné hospody, dnes je zde skoro 130 penzionů.
Bavorský park ročně navštíví kolem jednoho milionu lidí. Obce od správy parku očekávají, že bude propagovat celou oblast a budovat nové atrakce. Příkladem, že spolupráce funguje, je 44 metrů vysoká rozhledna u městečka Neuschenau, na niž navazuje exkluzivní naučná stezka po dřevěných lávkách mezi korunami stromů. Bezbariérovou rozhlednu, která svým tvarem připomíná vejce, jen loni navštívilo 411 tisíc turistů. Vstupné vybrané během pouhých dvou let pokrylo náklady na její vybudování.
Společný devítičlenný výbor po vzoru Bavorska má ve svém návrhu i Chalupa, není však vůbec jisté, jakou podobu zákon bude mít, až projde parlamentem. „Největší sílu ve výboru budou mít zástupci obcí a krajů na úkor odborníků. Má navíc tak velké pravomoci, že z ředitele parku dělá téměř nesvéprávnou osobu. Bude to taková kolektivní neodpovědnost, s níž nemohu souhlasit,” říká poslanec VV Viktor Paggio.
Divoké srdce Evropy
Němci už o podobě svého parku rozhodli dávno před námi a nyní se snaží co nejvíce vytěžit z jeho popularity. Možnosti turistického využití Bavorského lesa se pomalu blíží ke svému maximu, proto nyní upřeli pozornost k Česku. Marketingový cíl zní: co nejvíce propojit oba parky a „prodávat” je jako jednu značku. K tomu je však nutné, aby oba parky šly podobnou cestou.
Nervozitu správců Bavorského lesa umocňuje třeba i přístup Čechů ke společnému projektu Divoké srdce Evropy. Jeho cílem bylo spojit jádrové části parků a vytvořit tak největší „divočinu” v Evropě. V Česku se však dosud vedou diskuse o tom, proč vytvářet prales na místě, kde už stovky let žádný prales není, na které v Bavorsku už pomalu zapomínají. Lesy, které před dvaceti lety sežral kůrovec a dnes v nich bez lidského zásahu stojí až třímetrové smrky, jsou zde tou největší atrakcí. Divočinu v nich tvoří i tím, že postupně rozorávají lesnické cesty.
Rozvržení chráněných zón, jaké navrhuje Chalupa, by vzniku Divokého srdce Evropy nebránilo. Ačkoli přeshraniční projekt na počátku získal podporu bývalého prezidenta Václava Havla a současného premiéra Petra Nečase, nebyl v Česku dosud schválen. Vznikly pouze jeho internetové stránky, poslední aktualita na nich byla zveřejněna loni v březnu.
„Obávám se, že z toho nic nebude. Na české straně není zájem. Tak rozlehlé území divoké přírody přitom nemá v Evropě srovnání,” posteskla si bioložka Zdena Křenová, která stála na začátku projektu.
***
„Z ekologického hlediska to žádný problém není. Kůrovec je součástí lesního ekosystému a patří do smrkového lesa.” Franz Leibl, německý Národní park Bavorský les »
FAKTA Jedny hory, dva parky Národní park Šumava založen: 20. března 1991 rozloha: 680,64 km2 území ponechané přírodě: 13 % budoucnost: MŽP připravilo návrh zákona, který by I. zóny rozšířil na 26 %, v budoucnu na 35 % území. Ve II. zónách povoluje stavbu sjezdovek a počítá s novou lanovkou k rakouskému lyžařskému areálu Hochficht. Nationalpark Bayerischer Wald založen: 7. října 1970 rozloha: 242 km2 území ponechané přírodě: 53 % budoucnost: I. zóna se do roku 2027 rozšíří na 75 %. Rozvíjí se pouze „měkká” turistika, stavby sjezdovek a hotelů tu nejsou povoleny.
„Jedna strana nedočkavě říká: Nechte tu přírodu být, a jak se zachová, to bude dobře. Podle mě je to špatně, na to mám tisíce argumentů.” Jan Stráský, šéf Národního parku Šumava »
