ROZHOVOR: Tomáš Jirsa, senátor za Českokrumlovsko, hovoří jak o Šumavě nebo Boleticích, tak třeba o nezaměstnanosti v okrese, ale i velkém tlaku oligarchů
Českokrumlovsko – „Problém musíme řešit doma,“ stručně a jasně sdělil nedávno Tomáš Jirsa, senátor Parlamentu České republiky za Českokrumlovsko a východní část okresu Prachatice. Odpověď se týkala kauzy točící se kolem krumlovské točny v zámecké zahradě. „Otáčivé hlediště v Českém Krumlově považuji za úžasný fenomén; zrušit ho bych považoval za neštěstí.“
* Ohlédneteli se za rokem 2014 z hlediska vaší senátorské funkce, co podstatného byste z této bilance zmínil z pohledu celorepublikového či světového?
Uplynulý rok 2014 přinesl několik nových situací, které nás zcela jistě budou ovlivňovat a úkolem politiků je, aby případné negativní ovlivňování bylo co nejmenší. Za nejvýznamnější problém považuji vznik Islámského státu a v jeho důsledku miliony uprchlíků na jižních hranicích Evropské unie, a samozřejmě válku na východě Ukrajiny. Vnitrostátně je nejdůležitější událostí vznik nové vládní koalice a skutečnost, že státní finance začal řídit druhý nejbohatší občan státu, který si zajistil klid na práci tím, že si koupil nejvýznamnější mediální dům.
* Pokud bychom se zaměřili na Jihočeský kraj a celý okres Český Krumlov, co důležitého byste uvedl za loňský rok?
Jsem si vědom toho, že občané posuzují senátora ne až tak podle toho, jak hlasuje, ale podle toho, co dělá pro svůj region. Jsem v kontaktu s mnoha starosty, spolky, podnikateli i řadovými občany; a mohuli nějak pomoci, tak to dělám. V loňském roce jsem třeba pomohl v Českém Krumlově získat peníze na rekonstrukci hokejových šaten, v Římově či Roudném peníze na stavbu hřiště, ale například v Benešově jsem pomohl vzniku ordinaci lékaře. Inicioval jsem dobročinnou akci a vybavili jsme všechny děti z dětského domova z Boršova lyžařským vybavením.
* Výčet těchto aktivit je jistě chvályhodný. Je však něco, co se nepodařilo?
Za výraznou regionální prohru loňského roku považuji skutečnost, že Poslanecká sněmovna zamítla senátní návrh zákona o Šumavě. Ten zákon připravilo ministerstvo a Správa Národního parku Šumava (NPŠ) za vedení ministra Tomáše Chalupy a ředitele NPŠ Jiřího Mánka, souhlas s ním vyslovily šumavské obce, rada NPŠ, oba kraje a Senát hlasoval o zákonu 50 pro a 2 proti. Bohužel, Poslanecká sněmovna se nechala ovlivnit demagogií Hnutí Duha a zákon zamítla. Ministr Richard Brabec slíbil nový a lepší zákon, ale zatím jsou to pouze řeči. Zamítnutím zákona se také oddálila realizace lanovky na Hraničník.
* Jaké úkoly jste si dal jako senátor do roku nového?
Obecným krédem politiků by mělo být, aby se životní úroveň lidí nesnižovala a aby vznikala nová pracovní místa. Mým úkolem je pomáhat obcím, spolkům a lidem řešit jejich problémy tam, kde mohu pomoci. Samozřejmě, jsem si vědom, že EU i Česko musí řešit problémy vzniklé z mezinárodní situace: pomáhat uprchlíkům před Islámským státem, a přitom ty lidi nestěhovat do Evropy, řešit nelegální migraci na jižních hranicích EU, stabilizovat Ukrajinu a k tomu všemu ochránit evropské občany před útoky islámských radikálů. Byl bych ale směšný, kdybych říkal, že to chci řešit, ale ano, jako senátor si hrozby uvědomuji a k řešení budu přispívat.
* Jaké okruhy témat budou v centru pozornosti pro rok 2015 za váš volební obvod?
Byl schválen důležitý zákon o zmenšení vojenských újezdů. V Boleticích díky tomu vznikne nová obec Polná – Květušín a lidé poprvé budou mít svoji samosprávu. Již dva roky pomáhám místním lidem se na tuto situaci připravit. V roce 2007 postihl Boletice stejný orkán, jako vrcholky Šumavy. Na rozdíl od NPŠ však Vojenskélesy a statky proti kůrovci standardně zasáhly a boletické lesy jsou dále zelené. Abych trochu parafrázoval výše uvedený politický úkol, hlavně nepustit do Boletic Hnutí Duha, aby nezničilo tamní přírodu. Je několik dalších problémů, kterými se trvale zabývám – třeba zaměstnaností v Loučovicích, rozvojem Lipenska nebo krumlovskou divadelní točnou.
* Trvale řešíte a sledujete situaci na Šumavě... A vy sám kladete otázku: Je v nějakém národním parku tolik suchých stromů a tolik zdevastovaného lesa?
Ptám se také: Máme v jiném národním parku tolik trestních oznámení, tolik soudních sporů, tolik pokut, tolik blokád, tolik demonstrací, tolik odvolávání ředitelů, tolik mediálních bojů? Pouze nešťastná Šumava je již patnáct let v sevření těchto sporů a s každým novým ředitelem, respetive s každým novým ministrem, který více či méně podléhá nátlakovým skupinám typu Hnutí Duha a aktivistickým vědcům, přichází nová koncepce ochrany přírody. Jen za dobu platnosti posledního Plánu péče se vystřídalo šest ředitelů NPŠ, což je celosvětový unikát. Eliminovat vliv těchto nátlakových skupin považuji za svůj politický úkol.
* Oč budete usilovat v tématu Národní park Šumava dále? Čí, jaké zájmy budete prosazovat?
Celý problém NP Šumava se skrývá ve filosofii „divočiny“ či „zakládání nových pralesů“. Cílem nevládních skupin je nechat většinu šumavských lesů svému osudu, tedy destrukci kůrovcové kalamity s tím, že tam za tři sta až čtyři sta let vyroste nový prales. Tato myšlenka má podporu některých úředníků v Bruselu, některých vědců, ale naprosto s ní nesouhlasí demokraticky volené orgány, šumavské obce, kraje a horní komora parlamentu, tedy občané.
* Co vám vadí na vzniku šumavské „divočiny“?
Zájmy na vzniku „divočiny“ se větví. Vědci čerpají milionové granty a publikují vědecké zprávy, kdy se mnohdy zkoumá pro samotné zkoumání. Typickým příkladem byl výzkum houby Beauveria bassiana – vyhozené miliony a mediální humbuk. Do zkoumání šumavských procesů však jdou stovky milionů korun a řadě vědců tyto peníze stojí za podporu vzniku „divočiny“. Každá kůrovcová kalamita je doprovázena masivním kácením v okolních lesích. Při úmyslně rozpoutané kalamitě v letech 2007 až 2010 byly vykáceny a prodány přibližně dva miliony kubíků dřeva. Některým lidem, kteří byli přisáti na tyto těžby a prodej dřeva ve stovkách milionů korun, stojí také za to „divočinu“ podporovat. A pak je tu poslední skupina, nábožensky přesvědčení vůdci aktivistů, kteří považují šumavské smrkové lesy za hrůzu a za každou cenu je chtějí zničit. Na ně se nabalují aktivističtí sympatizanti, kteří o přírodě nevědí vůbec nic a jezdí na Šumavu na placené brigády, kdy je náplní práce přivazování se ke stromům a ukazování transparentů za účasti médií. V zájmu „divočiny“ se tak točí stovky milionů, v zájmu zeleného lesa pouze zdravý rozum.
* Pokud byste měl uvést nějaký důležitý faktor, který vás ovlivňuje nebo zavazuje ve vaší senátorské funkci, co to je?
Hlasuji tak, jak si myslím, že je to dobré pro Českou republiku a její občany; hlasuji tak, jak si myslím, že je to dobré pro občany mého senátního obvodu. Považuji se za konzervativního politika, nepodporuji současný legislativní aktivismus; tedy, že na všechno musí být zákon. Například jsem vloni hlasoval proti služebnímu zákonu, byť z jiných důvodů než má prezident Miloš Zeman. Myslím si, že tuhle republiku trápí přílišná byrokracie a administrativa. Služební zákon tuto byrokracii ještě více zabetonuje a věci zkomplikuje. Jsem přesvědčen, že by se měl státní aparát zeštíhlovat. Ale vláda chce letos nabrat 2 800 nových úředníků! Dva tisíce osm set! A dát jim definitivu! (pozn. red.: trvalé ustanovení v zaměstnaneckém poměru ve státní službě) Takhle se stát neřídí jako firma!
* Uveďte další zkušenosti s hlasováním. Co přinesl čas?
V minulosti jsem hlasoval proti zákonu o obnovitelných zdrojích energie – fotovoltaice, proti přímé volbě prezidenta nebo proti Lisabonské smlouvě. S pohledem do minulosti si myslím, že jsem se nemýlil – tyto zákony nic dobrého občanům nepřinesly. Naopak, za pozitivní hlasování považuji například změnu rozpočtového určení daní, kdy ještě minulá koalice přesměrovala část daní od státu a krajů ve prospěch obcí. Město Český Krumlov dostane ročně navíc, odhaduji, asi 15 milionů korun. To je cesta, kterou stát musí jít.
* Když jsme se znovu dostali do okresního města, tak by nejenom mě zajímalo, jak byste okomentoval komplikovaná povolební vyjednávání po komunálních volbách v Krumlově. Co si o této situaci myslíte?
Někdo to na facebooku trefně komentoval, že volby v Krumlově opět vyhrál fond. Nikdy jsem se netajil tím, že si myslím, že zdejší situace je atypická v tom, že městský majetek nevlastní město, ale obchodní společnost. I když je tam majetkové i personální propojení, je to výjimečné – v celých jižních Čechách nenajdete podobné město. Je fond a město jeden celek?
* Českokrumlovský rozvojový fond je obchodní společností ve stoprocentním vlastnictví města...
Myslím, že platí obecná teze, že by město nemělo podnikat. Ale s.r.o. podniká ze zákona. Protože v Krumlově ale zastupitelé nikdy jiné majetkové uspořádání nepoznali, žijí s fondem jako s daností. Tím neříkám, fungujeli fond dobře, nebo špatně. Říkám, že všude jinde o majetku města hlasuje zastupitelstvo a rada podle zákona o obcích, pouze v Krumlově podle zákona o obchodních korporacích. A to přináší politickou diskusi.
* Vrátímeli se k celostátní úrovni, tak tam, bohužel, dochází k daleko komplikovanějším, avšak velmi viditelným aférám. Jaký máte názor na spojování politických a obchodních zájmů vrcholných představitelů České republiky – například proplétání sfér aktivit Andreje Babiše, ministra financí; ale i jiných politiků nebo podnikatelů?
Myslím, že to dobře charakterizovala předsedkyně Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu Ingeborg Grässleová, která řekla, že kdyby v kterékoli africké zemi byl místopředseda vlády a ministr financí největším příjemcem evropských dotací, Evropská komise by okamžitě finanční pomoc zastavila. Všichni to vědí, že vicepremiér Andrej Babiš je v každodenním střetu zájmů; vždyť proto koupil média, aby ho v této pozici chránila. Když Babišova firma vyhraje státní miliardový tendr, ať již na lesní práce, dodávku bionafty či potravinových zásob, nikdo to nekomentuje. Vicepremiér nám denně ukazuje, jak se řídí stát jako firma – jeho firma.
* Tento střet zájmů není přesto tím zásadním, co vám na současné politické situaci vadí...
Za větší problém považuji oligarchizaci médií, to, že média přestala být „hlídacím psem demokracie“, ale až na výjimky se stala „hlídacím psem páníčkových zájmů“. Tato skutečnost, bohužel, posouvá naši republiku směrem na Východ. Na Ukrajině nebo v Rusku takto média fungují.
* Za další velký problém současné společnosti považujete skutečnost, že se „boj proti korupci“ rozšířil natolik, že policisté rozdávají obvinění starostům i celým zastupitelstvům za politická hlasování...
Samospráva je tak nahrazována úsudkem policie a soudních znalců o tom, co měla samospráva koupit nebo prodat či zadat a za kolik. Proto se tomu ale říká politika, že to není pouze o penězích. Avšak velmi to znejistilo důvěru lidí v politiku. Zatímco o trestním oznámení či obvinění kteréhokoli politika se informuje na první straně novin, informace o jeho nevině se objeví na straně čtyři v rubrice „z domova“.
* V čem jsou podle vás například jižní Čechy ohroženy, budemeli brát v úvahu mocenské zájmy několika politiků nebo lidí, kteří vlastní velký kapitál, ba dále jej chtějí zvětšovat; třeba na úkor běžných občanů?
Nevidím žádné konkrétní ohrožení jižních Čech, naopak, myslím si, že si tady docela dobře a v klidu žijeme. Díky své práci hodně cestuji a nikdy bych neměnil například se severními Čechami či severní Moravou. O zahraničí nemluvě. Přes všechny problémy Česko prožívá nejúspěšnější období své historie. Musíme se ale všichni snažit, aby nám to vydrželo.
* A jak tedy můžete z vaší pozice senátora ovlivňovat bezprostředně mezinárodní politiku?
Jsem místopředsedou zahraničního výboru Senátu. Aktivně se setkávám nejen s politiky z Evropské unie, ale z celého světa. Mnohdy se názorově míjíme. Většina politiků na setkání v Bruselu mluvila o demokracii na Ukrajině, a jen já a německý poslanec o oligarchii a o tom, že Ukrajina je na mizině. A že oligarchové do toho demokratického projektu své peníze nedávají, ale chtějí je od EU. Zdálo se mi, že v Bruselu žijí ve věži ze slonové kosti.
