V Bavorském lese jsou jiné podmínky než na Šumavě.

Kvůli tomu prý nejde německý projekt divoké přírody uplatnit i na druhé straně hranic.

VIMPERK Národní park Bayerischer Wald uplatňuje už od roku 1983 princip ponechání horských smrkových lesů přírodě bez zásahů člověka. „Poslední průzkumy potvrzují, že naprostá většina obyvatel ve staré části parku dnes s touto filozofií souhlasí, protože les se všude viditelně obnovuje,” řekl LN mluvčí národního parku Bayerischer Wald Rainer Pöhlmann.

Proč tedy ekologové, lesníci a místní obyvatelé nejsou schopni dospět k podobné shodě i na Šumavě? Podle náměstka ředitele Národního parku Šumava Jiřího Mánka je důvod jednoduchý. Němci ponechali přirozenému vývoji horské smrkové lesy, měli ale výhodu, že na toto pásmo v nižších polohách navazoval bukovo-smrkový porost. „V tomto porostu pak vytvořili ochranné pásmo, široké 500 metrů až 1,2 kilometru, v němž prakticky vykáceli všechny smrky, aby se přes ně nemohl kůrovec z horských lesů šířit dál,” řekl LN Mánek. Vykácení smrků v ochranném pásmu ale neznamenalo totální likvidaci lesa na holou pláň, protože buky zůstaly stát.

„A v tom je základní rozdíl proti Šumavě, kde pásmo horských lesů, ponechaných přírodě, přechází plynule v uměle vysázenou smrkovou monokulturu,” řekl Mánek. Pokud by se nechaly horské smrčiny zcela na pospas kůrovci, chránit níže položené, ryze smrkové lesy v okolí 22 obcí na území parku lze jen jedním způsobem: vykácením širokého pásma sousedního smrkového lesa na holinu bez jediného stromu, kterou už brouk nepřeletí. Podle Mánka ale existuje ještě druhá, šetrnější možnost, kterou dnes park uplatňuje: snaha zastavit kůrovce tam, kde je dnes nejvíce rozšířen, včetně části vyšších poloh. „Tento postup v konečném důsledku znamená, že se na Šumavě bude kácet mnohem méně, než když necháme kůrovce v horských smrčinách úplně na pokoji,” uvedl Mánek. Přitom i on by byl pro to, aby horské smrčiny zůstaly zcela bez zásahu člověka. Jenže až poté, co se pod nimi vytvoří nárazníkové pásmo, podobné tomu bavorskému, se zastoupením jedlí, buků, případně javorů, které kůrovec nežere.

I Jaromír Bláha z Hnutí Duha potvrzuje, že v Bavorském lese se v sousedství takzvaných bezzásahových zón nachází smíšený les, vhodný jako nárazníkové pásmo proti šíření kůrovce, zatímco na Šumavě se jedná o smrkovou monokulturu.

„Jenže pokud chceme zachovat přirozený vývoj vzácných horských smrčin, nezbývá než vytvořit ochranné pásmo v této nepřirozené smrkové monokultuře, včetně kácení kůrovcových stromů,” tvrdí Bláha. Motorové pily v níže položených smrkových lesích jsou podle něj mnohem lepším řešením než lesnické zásahy a ničení přírodních podmínek ve vzácných horských smrčinách.