Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa hovoří o tom, jak o novém zákonu o Šumavě diskutuje s krajskými úřady, poslanci, senátory i ekologickými aktivisty.

Dvaadvacet let čekají lidé na Šumavě na zákon, který dá péči o šumavské lesy řád. Teď míří do Poslanecké sněmovny hned dva návrhy naráz. První z dílny Plzeňského kraje, druhý od ministra životního prostředí Tomáše Chalupy.

Podle ekologických aktivistů mají oba jedno společné: preferují rozvoj Šumavy na úkor masivní ochrany přírody a jdou na ruku developerům. Ministerstvo, obce i kraje tvrdí, že naopak jasně definují, co je třeba chránit a jak přísně, a lidem na druhou stranu umožňují v parku žít, obcím se rozvíjet.

Ještě v jednom jsou si podobné: jak Chalupa, tak i Plzeňský a Jihočeský kraj připravili pozměňovací návrhy svých předloh. „Věřím, že na konci bude dobrý zákon,” říká v rozhovoru MF DNES ministr Tomáš Chalupa.

* V čem je váš návrh zákona průlomový?

Zákon, který odešel do vlády a čeká na projednání, vychází z jednání u kulatých stolů. Obsahuje přesnou zonaci, přesné zanesení cest včetně popisu, jak se smějí cesty měnit. To je základ. Máme samozřejmě v porovnání s plzeňským návrhem shodné i sporné pasáže.

* U toho se zastavme. Rozpor je třeba v tom, že plzeňský návrh počítal s tím, že o veškeré práce v parku by se starala obecně prospěšná společnost, kterou by řídili politici.

To už je věc, která je překonaná. Podle mě obecně prospěšná společnost by nebylo dobré řešení, protože si myslím, že nepatří k nejtransparentnějším způsobům hospodaření. Ale já se snažím vytvořit zákon, který zabrání, aby jakýkoliv příští ředitel parku či ministr životního prostředí mohl s parkem experimentovat, jak se to dělo posledních 20 let. Nebude už možné, aby třeba ministři či ředitelé zavírali cesty nebo měnili zonaci. To vše bude dané zákonem a třeba změna zonace bude možná jen změnou zákona nebo nařízením vlády, ale už ne rozhodnutím jednoho člověka.

* Základní otázkou je zonace. Jak tedy podle vás mají vypadat zóny? Stále počítá i váš pozměňovací návrh s 26 procenty první, tedy nejpřísněji chráněné zóny?

Ano, a na to navazuje postupné přidávání dalších území, pokud splní určité podmínky pro zařazení do první zóny a její rozšíření až na 35 procent plochy.

* Aktivisté ale často říkají, že existoval příslib z minulosti, že první zóna bude v budoucnu větší.

Učinit příslib a s nikým jej nevyjednat, to umím také. Je to hra s procenty, protože třeba jeden z protinávrhů byl zmenšit národní park a ponechat zónu tak, jak je navrhována, čímž bychom měli její větší procenta z celkové rozlohy. Ale já na toto lhaní si do kapsy naskakovat nebudu. Pro mě je mnohem důležitější, aby park zůstal v hranicích, které má, než nějaké procento, o kterém se dohadujeme.

* Často se nyní také mluví o tom, zda je shoda postupů v péči o lesy na české a bavorské straně. A mají právo Němci hovořit do péče o české lesy?

Naší ambicí je, aby Národní park Šumava a Bavorský les spolu měly blízké a přátelské vztahy. Mají spolupracovat, koordinovat, být ve spojení, ale neumím si představit, že by bavorský park diktoval, jak se má na Šumavě postupovat, protože bych si ani já v životě nedovolil, aby šumavský park či české ministerstvo životního prostředí jednou jedinou větičkou diktovalo, co se má dělat v Bavorském lese.

* Hovoříte velmi často o tom, jaká je shoda s regionem, politiky i lidmi nad návrhem zákona. Není tedy špatně, že do projednávání jdou dva návrhy?

A nemyslíte, že to dává větší prostor, abychom diskutovali o věci, o které se na Šumavě diskutuje přes 20 let? Naopak bych považoval za zvláštní, kdyby o tak důležité věci, jako je park a jeho zákon, existoval jen jeden návrh, který se bude líbit všem.

* Přesto, nerozdrobí se podpora poslanců pro jednotlivé návrhy tak, že neprojde ani jeden?

Mluvil jsem snad se všemi jihočeskými i plzeňskými poslanci a senátory a vnímám, že v principech i cílech zákona se shodneme. Za jedno jsme i v tom, jak by měl být zákon koncipován. Debatujeme jen o detailech.

* Když tedy debatujete jen nad detaily, nebylo by právě proto lepší, aby byl jen jeden návrh zákona?

To máte pravdu, na konci bude jeden zákon, kompromis.

* Když hovoříte o kompromisu, nezapomínáte na ekologické aktivisty, kteří tvrdí, že o shodě nemůže být řeč, když jejich připomínky jste do svého návrhu zákona nezapracovali. Oni byli při jednání tak naštvaní, že odešli od kulatého stolu, kde se vyjednávalo.

To považuji za falešné sdělení, protože u tohoto stolu jsme seděli všichni včetně ekologických aktivistů proto, aby vznikly kompromisy. Fakt, že zonace má podíl, který má, je přece také výsledek jejich tlaku, protože původní představa obcí o velikosti první zóny byla mnohem, mnohem menší.

* Na druhou stranu, představa aktivistů a občanských sdružení byla mnohem, mnohem větší.

No dobře, proto říkám, že je to kompromis. Já ale neumím přijmout kompromis, že se na Šumavě mají rušit cesty, které jsou zde tisíc let. V tom prostě shodu hledat neumím, na to si budou muset najít jiného ministra. Jestliže se ale dostávám někde do sporu a stojím před Sofiinou volbou a mám se přiklonit na některou stranu, pak já se přikláním na stranu těch, kteří na Šumavě žijí.

* Neslibují si obce od zákona až příliš mnoho? Přece každý zákon může být pozměňovacím návrhem změněn.

Máte pravdu, může být změněn. Ale je něco jiného prosadit pozměňovací návrh, který musí prosadit nadpoloviční většina v parlamentu, a udělat změnu škrtem pera na ministerském stole.