V dřevařské branži je to vážený muž a ještě letos v létě mohl být považován za jednoho z českých miliardářů. Teď majitel padlé skupiny Less Jan Mičánek připouští, že mu zbyly jen dluhy.

- Jak lze vysvětlit pád firmy, která má obří státní zakázky, jako měla ta vaše?

Jednoduše. Příčinou je valorizace cen dřeva kupovaného od státních Lesů ČR (LČR), takzvaná indexace. Začátek pádu nastal v prvním čtvrtletí loňského roku. Abych to vysvětlil, musíme se vrátit do doby, kdy na ministerstvo zemědělství nastoupil Petr Gandalovič, tedy do roku 2007. Ti, co mu veleli, mu naveleli nového ředitele LČR a podnik přišel s tím, že si dřevo bude obchodovat sám (tehdy šla zhruba polovina obchodu přes polostátní firmu HLDS, pozn. red.).

* Ministrovi podle vás velel kdo?

Každému ministrovi v téhle zemi velí někdo, kdo za něj kasíruje. Já si to aspoň myslím a zkušenosti mě o tom několikrát přesvědčily.

- Vás někdo kasíroval?

Různé pokusy různých lidí, abych se stal součástí, jak oni říkali, systému, byly. Ale já jsem to odmítl.

- O jaké lidi jde?

Klíčová otázka je jiná. Jak to, že nikoho doteď nezarazilo, že LČR pomalu ze dne na den přešly z ročního zisku kolem 700 milionů na úroveň 5,5 miliardy? Vždyť je to absurdní. Předpis, kolik se má těžit dřeva, je stejný. Takže LČR by buď musely razantně snížit náklady, což se i přes úspory, pokud vím, nestalo, anebo rozhodl trh se dřevem. Je to tak, že díky činnosti LČR jsou dnes v Česku nejvyšší ceny dřeva v Evropě. Tento krok vycucal nejen z naší firmy, ale i z ostatních tři miliardy korun. Proč k tomu došlo? Nevím o žádném zadání vlády, aby se posílil státní rozpočet přes LČR. Takže to asi mělo prospět někomu jinému. Třeba tomu systému. Konkrétní být nemůžu, nemám důkazy.

- Jak to souvisí s indexací dřeva, která, jak sám říkáte, stála na začátku pádu vaší firmy?

V roce 2007 se poprvé v historii ukončily všechny smlouvy mezi LČR a dřevařskými firmami k jednomu datu, aby se mohly soutěžit tříleté tendry. To je důležitá věc, kterou považuji za kořen pozdějšího zla. Protože soutěž byla na delší období a poprvé podle zákona o veřejných zakázkách, musel tam být dodaný nějaký vzorec na úpravu ceny dřeva, které má poměrně velké výkyvy. Jenže ceny v Česku nikdo pro takové potřeby nesledoval, a proto žádný vzorec nebyl. Nakonec byla zvolena kvartální valorizace dle indexu Českého statistického úřadu, který má ovšem jen informovat o trendech odbornou veřejnost. I když se nám to jako firmám v oboru nelíbilo, nakonec jsme souhlasili, protože Gandalovič slíbil, že do roka bude hotový nový způsob objektivní valorizace.

- Jak měla vypadat?

Nejčastěji se hovořilo o tom, že se zřídí oddělení pod ministerstvem zemědělství, které bude sledovat ceny dřeva jak pro potřeby trhu, tak pro odborníky. Gandalovič slovo nedodržel, nestalo se nic a provizorium přes ČSÚ trvá dodneška.

- Co se potom tak nečekaného stalo loni v prvním čtvrtletí?

Na konci roku 2010 se opět soutěžila celá republika najednou, což je vždy špatně, protože firmy se chovají nepřirozeně. A to včetně nás. Když máte určitou kapacitu a nevíte, zda pro ni budete mít za měsíc práci, vyždímáte samozřejmě do tendru maximum.

- Takže jste nabídkové ceny za dřevo pro LČR nadhodnotili?

Na každé nabídce pracovalo jedenáct lidí, kteří museli zhruba s půlročním předstihem odhadnout také indexaci cen v prvním kvartálu 2011. Kluci se rozhodli pro čtyři procenta růstu a trefili se přesně. Trh toto číslo potvrdil. Ale najednou jsme s hrůzou zjistili, že index aplikovaný LČR je 11 procent.

- Co bylo důvodem?

LČR byly osmdesátiprocentním respondentem indexu ČSÚ. Zjednodušeně řečeno se tedy statistický úřad ptá na to, jak se vyvíjí cena dřeva hlavně u LČR jako u největšího podniku. A ten tehdy využil toho, že na konci roku 2010 dostal od zpracovatelů dřeva vyplacené jednorázové bonusy za celý rok, a ty zahrnul do tržních cen reportovaných ČSÚ. Ale podle mezinárodní metodiky to nesmí udělat.

- LČR tvrdí, že jednaly podle zákona. Co se pak stalo s vaší firmou?

Pokud jdete do zakázky s marží kalkulovanou na tři procenta a cena se zvýší o nepředvídatelných sedm procent, tak jste ve ztrátě. Zasáhlo to všechny firmy, říkali jsme si, že jedno čtvrtletí ustojíme, a počítali jsme s tím, že své námitky vůči indexu obhájíme. To se však nestalo. Takže za první čtvrtletí jsme měli ztrátu z indexace asi 65 milionů. Odpovídalo to tak polovině obvyklého ročního zisku, ale nebyla to tragédie. Jenže došlo k další věci. Vlivem vnitřních změn ve struktuře LČR přestalo asi 80 lesních správ, které obchodovaly se dřevem, poskytovat informace statistickému úřadu pro výpočet cen dřeva. Metodika ČSÚ přitom říká, že pokud zanikne tolik významných respondentů indexu, musí se restartovat celý systém a index nelze vydat. Pro druhý kvartál 2011 ho tedy staťák nevydal.

- Podle čeho se ceny valorizovaly?

Došlo ke střetu mezi LČR a ČSÚ, který dodneška řeší soud, a státní lesy si udělaly vlastní index, podle něhož nám začaly fakturovat. To, že se LČR pustil do takové partyzánské akce, nás stálo do konce loňského roku 192 milionů další ztráty. Upozorňoval jsem na to, ale bezvýsledně. Nakonec jsme museli LČR zažalovat. Jenže soud nám napsal, že dokud nebude vyřešen spor mezi LČR a ČSÚ, tak na nás kašle. Už je to rok a půl a zatím nebylo ani jedno stání. Loni jsme tak přišli o čtvrt miliardy. Pokračuje to i letos, celkem už nemáme půl miliardy korun. Dalších 150 milionů nás stálo to, že tendry byly zpožděné a práci jsme přebírali místo v lednu někdy v březnu.

- Z problémů měl tedy vaší firmě pomoci Andrej Babiš a jeho Agrofert. To také nevyšlo?

Banky začaly být nervózní a ztížily nám přístup k provoznímu financování. Od března 2011 jsme mluvili s Babišem o případném vstupu do firmy, držel jsem mu exkluzivitu v jednání, ale táhlo se to. Řekl jsem mu, že pokud to do konce roku 2011 neuzavřeme, budu se muset obrátit i na jiného zájemce. On mi pak pomohl půjčkou a ručením úvěrů.

- Jistil jste úvěr významně. Polovinou firmy i jako fyzická osoba.

Věřil jsem, že se z toho dostaneme.

- Kancelář Salans – právní poradce jednoho z vašich největších věřitelů Citibank, tvrdí, že jste jednali překotně s insolvencí, že jste měli usilovat o moratorium s věřiteli. Proč jste tak spěchali?

My jsme do poslední chvíle usilovali s bankami o měsíc klidu, abychom získali čas na reorganizaci a řešení. Mohlo jít samozřejmě i o moratorium. To, že to nepůjde, jsme se dozvěděli 26. září, přitom 30. září jsme měli splatnost úvěrů od Agrofertu a podepsané doložky o vykonatelnosti exekuce. Pokud návrh na moratorium dává dlužník, tak musí do sedmi dnů doložit, že s ním většina věřitelů souhlasí. A my jsme se 26. září dozvěděli, že dohoda s našimi věřiteli nevyšla. Měli jsme tak jeden na vyhotovení insolvenčního návrhu, protože tam byl prodloužený víkend.

- Šlo o obrovské peníze, každý den se dalo ještě jednat, ne?

My jsme to chtěli udělat, ale vážně to nešlo. Testovali jsme všechny možnosti. I náš právní poradce White & Case došel k závěru, že je to neproveditelné. Takže postoj a stížnosti Salans jsou spíš jen nějaký truc. Původně pro nás chtěli jako právní poradce pracovat oni.

- Zvenčí to však vypadá jako útěk před Babišem.

Už v úterý nebo v tu středu 26. září nám Raiffeisenbank a Česká spořitelna zablokovaly účty. Jiná alternativa opravdu nebyla. Mně jako statutárnímu orgánu vznikla ze zákona povinnost podat insolvenční návrh.

- Měl Agrofert dost informací, že míříte do insolvence?

Banky obcházel zástupce Agrofertu, takže věděl, jaká je situace. I to, že dohodu shodila centrála jedné banky, čímž to skončilo. Ale mně to přijde, jako když zoufalé mamince vypadne dítě z kočárku a někdo teď zkoumá, proč ho schválně vyklopila. Já jsem měl zájem očistit firmu bez insolvence, najít způsob řešení. Bojovali jsme o to do posledního dechu. Proč bych prosím vás jinak jako fyzická osoba podepisoval Babišovi osobní záruku? Do konce života bych mohl být pod exekucí, záleží na Andrejovi. Nemám nic.

- Vážně? Podle obchodního rejstříku jste v posledních letech udělal určité přesuny majetku.

To jsou naprosté bláboly.

- Například jste převedl firmu Zelená Bohdaneč na děti.

Kdysi mně banky navrhly, abych firmu Less rozdělil. Protože jak jsme rostli, stávali jsme se pro banky nesrozumitelní. Firma se rozdělila a zbyly části, které nikam nepatřily. Palírna, obchod s motorovými pilami, ryby. To, co nepatřilo k hlavnímu byznysu, jsem dal do firmy Less & Patrik, což byla firma, kterou jsem měl s kamarádem, s nímž jsem měl kdysi kapelu Patrik. Léta jsem si toho nevšímal a pak se o to začaly zajímat moje děti. Tak jsem jim to před třemi lety dal, aby se o to staraly. Tak vznikla Zelená Bohdaneč. Nic víc v tom nebylo.

- Nedávno jste tam přesunul i firmu Pstruhový ráj.

Blbost. To vůbec nebyla moje firma. Kamarád měl rybářskou firmu a přišel za mým synem, jestli by to mohli dát dohromady. Neměl jsem s tím nic společného, a pokud vím, tak má zcela marginální čísla.

- Takže odmítáte, že byste se na bankrot připravoval?

Leda už před dvaceti lety, když jsem tu firmu založil, to jsem se asi připravil na bankrot. Víte, jak to je? Přesně obráceně. Já jsem si loni zavolal svoje děti a řekl jsem jim: Já bych potřeboval dát nemovitosti, které jsou ve firmě Zelená Bohdaneč, do zástavy proti performance bondům (zárukám, pozn. red.) firmy Less & Forest. A ony mi to odkývaly. Přitom by udělaly dobře, kdyby mě tehdy poslaly do háje. Takže já teď mám 88 milionů korun v bondech zaručených jejich nemovitostmi. Oni o to teď přijdou.

- Vůbec jste nepočítal s předlužením?

V okamžiku, kdy jsme dávali návrh insolvence, tak firma nebyla předlužená.

- Muselo být delší dobu jasné, kam to směřuje.

Mně to jasné nebylo. Já jsem naopak řekl bankám: Tady je situace, že státní lesy prasárnami docílily toho, že vy přijdete o peníze. Je to zjednodušení, ale je to pravda. Soudy o indexaci běží a já jsem si jistý, že je vyhrajeme. Ať se na ty rozdíly v cenách někdo konečně podívá. Jenže to nikdo neudělal a výsledek je insolvence. Pokud by LČR postupovaly vstřícně vůči věřitelům, mohla se jim miliarda ušetřit.

- Viníte hlavně Lesy ČR, ale měl jste i svoje problémy. Udělal jste obří investici do nové pily v Čáslavi, problémy měly i vaše firmy v Německu. Nepřepálil jste odhad svého růstu?

Tohle je věc, kterou opravdu nevím. Jak se to přepálení měří?

- Počítal jste s příjmy, které jste z obchodu se dřevem pak neměl.

Ano, to jsem počítal. To je aritmetika. Nikdo ovšem nemohl předpokládat, že se ze státu stane zloděj. Pokud jde o projekt v Čáslavi, chystali jsme ho spolu s dalším dva roky. Podpis syndikátního úvěru přišel na podzim roku 2008, tedy v době, kdy se rozjížděla krize. Ze Citibank za mnou nejdřív ještě chodili a ptali se, proč nechci dočerpat ještě 300 milionů z celkového úvěrového rámce 1,8 miliardy. Titíž lidé pak přišli o měsíc později (po pádu banky Lehman Brothers, pozn. red.) a řekli: Tak jsme odepsali 48 miliard dolarů. A já říkám: co to pro nás znamená? A oni, že asi zaniknou. To se nestalo, ale asi chápete, že se změnil svět. Takže tihle lidi začali chodit a říkat: Hele, Mičánku, my jsme ti půjčili moc.

- Vraťme se ještě k Babišovi. Rok a půl jste jednali o koupi majority vaší firmy. Proč jste se nedohodli a situace dospěla až k insolvenci?

Nevím, to se ptejte jeho. Vývoj z mého pohledu byl takový, že Andrej byl vždy něčím znejistěn.

- Co si myslíte o spekulacích, že Babiš mohl jednat ve shodě s Lesy ČR, které vede jeho bývalý zaměstnanec Svatopluk Sýkora, a čekal, až vaše firma bude kvůli cenové politice Lesů co nejlevnější?

Nic. A chráním se všech takovýchto úvah. Ve svých 62 letech už vím, že vždycky, když jsem něco považoval za spiknutí, tak to byl jen obyčejný bordel nebo shoda náhod.

- Proč vám Babiš ještě nepůjčil? Měl získat půlku firmy.

Proč by to dělal, copak je blbej? A i když teď říká věci, které nejsou úplně pravda, já ho mám rád. Těší mě, jak mluví. Řekněme, že jsme se toho na sebe nakřičeli dost a výrazy jako „ty kokote” jsou ty slušnější. Snad se nakonec domluvíme.