Šumava léta čeká na jasný řád, co se v lesích (ne)smí. Teď leží ve Sněmovně dva návrhy: senátoři z ODS předkládají zákon o Národním parku Šumava a resort životního prostředí novelu o ochraně přírody. V čem se liší?

Nejprve to, co je očividné: Každý z plánů, jaká pravidla mají na Šumavě platit, má své hlasité příznivce i odpůrce. A obě strany předkládají pádné argumenty, proč by pro Šumavu bylo lepší, aby platila na straně jedné pravidla nastavená obecnou normou pro všechny národní parky v zemi, nebo na straně druhé speciální zákon – jakýsi Lex Šumava.

Šumava je jedinečná. Jako jediná v zemi má součástí parku obce. Díky rozloze 68 tisíc hektarů je bezkonkurenčně největší; ostatní parky mají dohromady jen 44 tisíc hektarů. Roky byla kvůli železné oponě uzavřená. Lesy, které prostupují i do Německa a Rakouska, jsou většinou smrkové a mnohem více proto trpí kůrovcovými kalamitami. Co by změny v zákonech mohly způsobit? MF DNES předkládá vlastní výklad obou návrhů.

1. Přístupnost území Pokud dnes vyrazíte s batohem na zádech po cestě z Březníku u Moravy na Roklanskou nádrž, musíte jít pouze po stezce. Ta prochází dvěma prvními zónami s nedotčenou přírodou. „Příroda je tam překrásná, ale musíte jít jen poslušně po cestě. Lákalo by mě to více do lesa, trochu více to zažít,” říká turista Jan Hubáček z Českých Budějovic, který si stezku před pár dny prošel.

Jestli projde senátní návrh, může Hubáček zapomenout, že se do cenné přírody další roky podívá, opět bude muset chodit jen po vyznačených stezkách. Jeho přání by naopak mohla splnit ministerská novela, která chce pravidla uvolnit. Lidé by směli nejen na cestu, ale i do okolních lesů.

Má to jeden háček – vstup může být omezen vyhlášením klidového území. Tedy plochy, kde by lidé mohli rušit vzácná zvířata či poškodit cennou flóru. Jak velké takové nové území bude, určí až studie dopadů turismu na přírodu. Teď to nikdo odhadnout nedokáže.

Každopádně se v případě, že novela projde, bude zkoumat větší otevření pro turisty například v okolí pramenů Vltavy, hraničního pásma u Poledníku, Polomu nebo řeky Křemelné. První zóny v těchto místech nebyly přístupné nikdy od roku 1991. Výsledky tak mohou být dva – otevření celých ploch nebo jejich uzavření pro turisty.

„Chceme, aby divočina byla chráněna, ale nebyla spojována s tím, jestli tam lidé smějí či nesmějí vstupovat, ale naopak aby lidé za jasných podmínek do lokalit směli,” řekl MF DNES ministr životního prostředí Richard Brabec. Posuzovat by ochranáři měli celkově 25 tisíc hektarů šumavského parku, tedy zhruba třetinu území.

2. Využívání lesů Kopec Smrčina u Nové Pece je zvláštní. Je jako střecha – na jeho rakouské straně je lyžařské středisko Hochficht, kam míří tisíce lyžařů i z Česka. Musí je objíždět, protože na české straně se přes vrchol kvůli ochraně přírody nedostanou. Už roky tak obce žádají, aby se pro turisty postavila lanovka, která by je z české strany na vrchol kopce dopravila. Dnes to není možné kvůli ochraně přírody. Senátorský návrh by to změnil – lanovka by mohla stát mimo pralesovité zbytky lesa. Podle ministerské novely však nic takového nepřipadá v úvahu.

Lesník Pavel Štětina, bývalý starosta Nové Pece, se lesem na Smrčině prochází denně. Je to jeho revír, nedaleko odsud bydlí a zná ho jako nikdo jiný.

„Vůbec si nemyslím, že by území nebylo cenné. Ale ani si nemyslím, že by bylo mimořádně cenné. Pravda je tak někde uprostřed, jsou zde různé lesy, které byly obhospodařovány i ponechány. Jestliže ale rakouská strana rozhodla, že je pro ni přijatelné udělat pár průseků a vybudovat lyžařský areál, pak nechápu, proč jeden průsek pro lanovku u nás je tak velký problém. Zásah z pohledu lesa je to zanedbatelný, ale pro region, který se vylidňuje, obrovský přínos,” myslí si lesník, který v Peci slouží od roku 1974.

3. Stavby Na Filipově Huti stojí nové, luxusní a honosné rodinné domy – vily. Pokud by správa parku v minulosti striktně dodržovala pravidla, stavebníci by moderní budovy v druhé zóně šumavského parku nemohli postavit – neodpovídají tradiční architektuře a vyžadovaly rozsáhlé terénní úpravy.

Stavby se staly terčem sporu, jejich kolaudace se protahovaly a správa parku si pak sypala popel na hlavu a zpřísňovala pravidla pro stavebníky. Stavět dnes lze jen ve třetí zóně, tedy v podstatě v intravilánu obcí podle platného územního plánu, kde jsou určena zastavitelná území. K nim musela správa parku dát v minulosti souhlas.

Senátní návrh tato pravidla ponechává a říká, že stavět lze tam, kde to územní plán umožňuje, tedy ve třetích zónách. Zároveň uvádí, že ve druhých zónách lze budovat stavby pro infrastrukturu a turistiku v souladu s posláním správy parku.

Ekologičtí aktivisté v tom spatřují největší nebezpečí. „Pokud se to zdůvodní, mohou to podle nás být třeba i penziony a hotely,” namítá Jaromír Bláha z Hnutí Duha.

Ministerská předloha je obdobná. Stavět ve druhé zóně neumožňuje, ve třetí jen za dodržení několika podmínek.

Zmiňované vily z oken svého domu denně vidí starosta Modravy Antonín Schubert, zastánce senátního návrhu a muž, který je často obviňován aktivisty, že je spojencem developerů. Schubert přitom s domy na Filipově Huti nesouhlasí a tvrdí, že takové stavby na Šumavu nepatří. „Strážcem pravidel tady byla státní správa šumavského parku. Kdyby obce měly pravomoc o stavbách rozhodnout, nic takového nevyrostlo. Tyto stavby jsou výsledkem ohýbání pravidel,” kritizuje Schubert.

Stavebního boomu se nebojí. „Zaprvé to na Šumavě nikdo nechce, za druhé to nikdo nepovolí. Už dnes jsou na Šumavě pozemky pro stavbu a boom se nekoná, není poptávka.” 4. Vlastnictví pozemků Na Filipově Huti u Modravy ještě chvíli zůstaňme. Na každou stranu od silnice směrem k lesům se táhnou státem vlastněné louky zařazené do druhé zóny parku. Prodat je podle současných pravidel developerům nelze, správa parku by tak jako tak byla prvním osloveným, protože na ně má předkupní právo. Podle senátního návrhu by se však louky z druhé zóny přeřadily do třetí a byly bezúplatně převedeny na obec. Ve většině případů jde o nelesní, nezastavěné a nezastavitelné pozemky.

Ministerská novela naproti tomu louky ponechává v druhé zóně, stejně jako ve státním vlastnictví. A opět je nelze prodat.

Logicky se nabízí úvaha – kdyby obce získaly louky, neprodaly by je? „Převodem do třetí zóny se odblokují k prodeji a obce udělají to, co v minulosti – prodají je,” předpovídá aktivista Bláha.

Starosta Schubert nad takovým závěrem jen kroutí hlavou. Argumentuje, že kdo pozemky zná, ví, že se pro stavby nehodí. „Třeba louky u Filipovy Huti jsou podmáčené a technicky tam nejde stavět. Plány na to, jak se tu postaví tisíc baráků, jsou nesmyslné. Na Borových Ladech stojí apartmánové domy, jsou poloprázdné a investor je ve sporu s obcí. Stejně tak v Nové Peci,” dodává Schubert, který řídí Svaz šumavských obcí.

5. Les a kůrovec Když dnes lesy napadne kůrovec, mohou je lesníci začít kácet jen se souhlasem státní správy. Od ní však mohou získat výjimky na boj s kůrovcem i v některých prvních zónách, jako je Trojmezenský prales či Vysoké lávky. Podle senátního návrhu je s kůrovcem potřeba bojovat, avšak pro zásahy v první zóně je opět potřeba souhlas a výjimka státní správy. Ministerská předloha je o mnoho ráznější – ani při kůrovcové kalamitě se nejcennější první zóny nesmí kácet, na ostatním území pak definuje, že se smí porážet stromy jen tak, aby zůstal zachován les jako ekosystém.

6. Les a hospodaření Hluboké lesy jsou pro Šumavu typické. Dnes mají status lesů zvláštního určení a nejsou tedy hospodářské, určené k těžbě dřeva. Proto zde lesníci mohou hospodařit jinak než v běžných lesích.

Senátní návrh toto ponechává, avšak zatímco nyní se řídí péče „přiměřeně” lesním zákonem, mimo první zónu by se už postupovalo právě podle lesního zákona. Ani při přijetí senátního návrhu by však nebylo možné na Šumavě masivně kácet a zalesňovat – k tomu by musel dát souhlas orgán ochrany přírody. I novela ministra Richarda Brabce konstatuje, že lesy nejsou hospodářské a obhospodařují se podle příslušných zón. Rozdíl je tedy v tom, že každá plocha bude mít speciální přístup.