Letos je to 20 let od vyhlášení Podyjí národním parkem. „Jde o poslední zbytky přírody, kam ještě razantně nevstoupil člověk s civilizací,” říká šéf správy parku Tomáš Rothröckl.

PODYJÍ Teplomilné rostliny a živočichové na vřesovištích u Znojma, podhorské druhy v hlubokých stinných údolích a stráních na Vranovsku. Unikátnost Národního parku Podyjí, který se při hranici s Rakouskem táhne od Znojma údolím Dyje až k Vranovu nad Dyjí spočívá především v jeho velké rozmanitosti. Vděčí za ni prolínání hned několika přírodních světů a hlubokému kaňonu řeky Dyje. I proto lze v tomto prostoru napočítat až osmnáct druhů orchidejí a dalších více než sedm desítek druhů zvláště chráněných rostlin, objevit dvoumetrovou užovku stromovou či dravou kudlanku nábožnou.

* Dvacet let jste v čele správy parku, jak byste tyto roky zhodnotil?

Základní moment je to, že park vůbec vznikl a podařilo se objektivně popsat přírodní hodnoty tohoto prostoru. Území se tedy dostalo do kategorie ochrany, která mu náleží. Důležité je, že se to podařilo hned v roce 1991. Tento nejvyšší stupeň ochrany zabránil riziku možných nežádoucích změn na tomto území.

* Jaké jsou kvality parku? Jistě přítomnost vzácných rostlin a živočichů, jako je užovka stromová, kudlanka nábožná a další...

Ano, to jsou takové „vlajkové lodě” či reprezentanti fauny, která jinde není obvyklá. Podobně bychom to mohli dokumentovat i z pohledu rostlinné říše. Asi nejlepší charakteristika je ta, že se tady poměrně na malém území střetává více přírodních vlivů, a proto je zde neobvykle významná druhová pestrost organismů a jejich společenstev. Jinými slovy, že je tady flóra i fauna reprezentována zástupci běžných středoevropských druhů, ale že se zde projevují i vlivy Panonské nížiny s teplomilnými lokalitami. To vše se na tomto malém území potkává. Je to tedy místo střetu dvou světů. A charakteristické samozřejmě je i to, že se zde nachází průlomové říční údolí, které ve své délce téměř padesáti kilometrů je lidskou činností narušeno jen minimálně.

* Tím, že národní park vznikl, se území Podyjí mezi turisty stalo populárnější. Roste jejich počet během posledních let?

Jen pro ilustraci - v den, kdy byla poprvé otevřena cesta z Čížova na rakouský Hardegg a padla železná opona, zde byla největší návštěvnost a koncentrace lidí v jednom dni, asi šestnáct tisíc. Tehdy to někdo spočítal a dnes na to vzpomínáme jako na takový legendární den. Jinak návštěvnost Národního parku Podyjí se během dvaceti let určitě zvyšuje. I když ne nějak dramaticky. Přesná čísla jsme soustavně nesledovali, ale přibližně každých pět let se šetření v tomto směru prováděla. Až loni jsme nainstalovali monitorovací zařízení, která nám už umožní získat relativně přesná čísla. Podle nich jde o zhruba 300 tisíc návštěvníků ročně. Můžeme tak získávat data, která jsou srovnatelná s ostatními parky v České republice, kde jsou totožná zařízení.

* Je tedy podle vás návštěvníků v Podyjí hodně, nebo málo?

Přiměřeně. Ta návštěvnost je ovlivněná obecně situací v zemi, což mohou potvrdit třeba i provozovatelé hotelů a penzionů. Tedy i tím, jestli lidé v konkrétním roce preferují dovolenou v zahraničí, nebo ne. V tom posledním desetiletí jsme zaznamenali, že lidé tráví dovolenou hlavně doma. Tudíž lidí je víc i tady. Samozřejmě něco ovlivňuje i počasí. Podle odpovědí návštěvníků je ale v Podyjí relativně malý pohyb lidí. Turisté tak říkají, že si přírodu v klidu užívají, což vesměs každý ocení.

* Hodně je slyšet i o nepříliš dobrém vztahu obcí z Podyjí se správou parku. Čím to je?

Ano i tyto názory lze zaznamenat. Zmíněné obce jsou součástí ochranného pásma národního parku. To ochranné pásmo je krajina, která obklopuje vlastní území parku. Je to krajina trochu odlišná, zahrnuje daleko větší množství zemědělských pozemků a sídla, která ve vývoji nedoznala nějakého zásadního estetického poškození. A my se snažíme, aby takový kolorit zůstal zachován. Občas tak samozřejmě dochází k diskusím na toto téma. Alemyslím, že obce by nadále měly zůstat součástí ochranného pásma a být tak nedílnou součástí širšího prostoru národního parku.

* Ale podle některých obyvatel těchto obcí jsou zásahy do soukromí často přehnané. Třeba i drobnou úpravu domu musejí konzultovat se správou parku a leckdy měnit plány. Není to tedy jakýsi úřední šiml ze strany správy parku, který tyto obce dráždí?

My se samozřejmě snažíme, aby tomu tak nebylo a aby to naše spolurozhodování o tom, jak se bude obec rozvíjet, jak bude vypadat, nějakým zásadním způsobem nelimitovalo tamní obyvatele. Na druhou stranu je naším i jejich zájmem, aby tamní prostředí nějak vypadalo a nebylo degradováno nevhodnými zásahy.

* Hodně se nyní diskutuje plán péče o park na dalších deset let.

Plán péče je základní dokument, který v národních parcích podmiňuje činnost správy na další roky. Jde o strategický dokument a ze zákona jej mají všechny národní parky. Jeho nejdůležitější prioritou zůstává ochrana přírody. Novinky ale čekají i na turisty. Rozšíření tras plánuje park například na Hradišti, u Čížova nebo Hardeggu. Tam by obnovou historického mostku přes Dyji měl vzniknout i nový vycházkový příhraniční okruh. Park chce rekonstruovat páteřní cyklistické stezky a vybudovat úvaziště u východní větve koňských tras. Osm konkrétních tras vybuduje správa parku i pro lidi s handicapem. Vozíčkáři se tak dostanou na nejkrásnější vyhlídky v srdci Podyjí. Se sítí třiaosmdesáti kilometrů cyklistických tras, šestasedmdesáti kilometrů stezek pro pěší a třiapadesáti kilometrů cest určených pro hipoturistiku už nyní disponuje Podyjí a jeho ochranné pásmo nejhustší sítí turistických cest ze všech našich národních parků.

* Vraťme se ale k chystanému plánu péče. Obcím se moc nelíbí...

Ano, došly nám připomínky k jeho návrhu, se kterými teď pracujeme.

* Čeho se týkají?

Kdybych to měl shrnout, tak šlo o připomínky jednak naprosto oprávněné, které kritizovaly nějaké opomenutí. Těm samozřejmě vyhovíme, text opravíme. Pak tam byly připomínky, které v podstatě byly v rozporu s právem, tam tedy vyhovět nelze. U některých došlo k nepochopení našich formulací, ty tedy bude nutné opravit. A některé principiálně sporné věci se budou dále projednávat.

* Obcím třeba vadí, že z většiny lesů vznikne bezzásahové území.

Většina parku je les, zalesněné říční údolí. V péči o tento ekosystém je důležité zmínit, že už dnes asi polovina tohoto lesního komplexu funguje dlouhodobě bez zásahu člověka. Málokdo si to uvědomuje. Obavy některých lidí jsou, že když chceme ponechat většinu toho území bez hospodářských zásahů, že to bude znamenat totální prales a nepřístupnost parku. Tak to ale vůbec není. S omezením přístupu do území se nepočítá. Na lesích je vidět dosavadní dlouhodobá péče, tedy především to, že se podařilo změnit druhovou skladbu lesa, kdy nepůvodní druhy stromů byly nahrazeny původními.

* Jak tedy vznik plánu péče bude pokračovat?

Nyní doděláme jeho konečný návrh, v únoru jej předložíme ministerstvu životního prostředí a to jej dá k veřejnému projednání. Ten návrh tedy bude zveřejněn na portálu veřejné správy a kdokoliv se k němu bude moci opět vyjádřit v určitém termínu. Celý proces by měl být uzavřen schválením plánu péče po vypořádání všech připomínek. Je to jeden z hlavních úkolů, který nás letos čeká.

* Kolísání hladiny Dyje kvůli Vranovské přehradě je rovněž častým předmětem vašich sporů...

Přesně tak, je to jeden z vleklých problémů národního parku. Správa parku se ten problém snaží dlouhodobě řešit. Vychází to jednoznačně už z textu vládního nařízení, kterým byl národní park zřízen. Tam se říká, že provozovatel vodní elektrárny je povinen zajistit ekologicky optimální průtok v řece. Což samozřejmě je dost problematické. Během těch dvaceti let jsme měli stovky jednání v této věci, jak s provozovatelem elektrárny, tak se správcem povodí, s vodohospodáři i rakouskou stranou, protože Dyje je hraničním tokem. Postupně se tyto věci daří řešit.

* Vám jde o to, aby hladina řeky kolísala co nejméně.

Jednak, aby kolísala co nejméně a jednak, aby byl v řece zajištěn potřebný minimální průtok, který zatím byl na nízké úrovni, což dlouhodobě snižuje takzvanou biodiverzitu celého říčního ekosystému. To znamená, že při malém stavu vody vysychá relativně velká část říčního koryta, která by normálně byla zaplavovaná, a tudíž některé organismy, které by tam normálně žily, tam nejsou. Stres, který přináší kolísání hladiny průtoku, jde zejména pozorovat na významně redukovaném výskytu vodního hmyzu.

* Těžko ale nemanipulovat s hladinou, když v případě záplav hrozí obcím pod Vranovem zatopení.

Samozřejmě pokud jde o ochranu před povodněmi, tam naprosto respektujeme technická opatření, která v takových extrémních stavech musejí fungovat.

* Vraťme se zpět k letošnímu dvacetiletému výročí. Chystáte nějaké akce pro veřejnost?

Budeme se snažit toto významné výročí připomínat průběžně v celém roce, jednak akcemi, které tradičně děláme, ať už to jsou přednášky pro veřejnost, vycházky s průvodci a další. To vše bude zasvěceno výročí. Na jaro pak připravujeme čtrnáctidenní filmový cyklus ve znojemském kině Ozvěny ekofilmu. Budeme se prostě snažit veřejnost vhodným způsobem upozornit na to, že parku je dvacet let a že zde „za humny” existují přírodní hodnoty evropského významu. Celé to chceme završit na podzim česko-rakouskou konferencí, která zhodnotí vědecké poznatky. Uvažujeme i o tom, že uspořádáme koncert pro přírodu.

* Co parku do dalších let přejete?

Asi abychom pokračovali v té nastoupené cestě, která je dána principem ochrany národních parků. Tedy, aby tam, kde přírodní celky zůstaly relativně zachovalé, mohla příroda fungovat sama. Jsou to poslední zbytky přírody, které můžeme moderním lidem ukázat a říct jim, že do této krajiny ještě razantně nevstoupil člověk. Touto cestou by Podyjí mělo jít a budu rád, když se to s i podporou a pochopením místních bude dařit.

PROFIL Národní park Podyjí * nejmenší národní park v Česku (63 kilometrů čtverečních) * táhne se při hranici s Rakouskem od Znojma údolím Dyje až k Vranovu nad Dyjí * územní ochrana trvá už od roku 1978, kdy byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Podyjí Dříve přísně střežené hraniční pásmo zabránilo budování přehrad, rekreačních chat i silnic. Z hraničního úseku zmizela téměř veškerá lidská činnost a příroda dostala prostor pro nerušený vývoj. Unikátní přírodní i historické podmínky zapříčinily mimořádnou rozmanitost rostlin a živočichů, kteří na území parku žijí. Prosluněné stráně lákají teplomilná zvířata a květiny, severní a stinné části obsazují podhorské druhy.