Spory mezi myslivci a ochranáři, zda lesy těžit, či chránit, pokračují. Hlavní slovo, jestli se CHKO Křivoklátsko stane národním parkem, budou pravděpodobně mít obce.
KŘIVOKLÁTSKO V sedmnácti obcích na Křivoklátsku občané hlasují o tom, zda se má oblast známá jako kraj Oty Pavla stát národním parkem. Například v Roztokách se k otázce vyjádřila jen polovina dotázaných, z toho tři čtvrtiny byly proti. Park nechtějí ani obyvatelé Křivoklátu. „Panuje obava, že by obec neměla pravomoc do věcí zasahovat, například ovlivnit návštěvní řád," říká tajemnice městyse Křivoklát Eliška Třísková.
K vyhlášení ankety starosty vyzval hejtman Středočeského kraje Miloš Petera, který po nástupu do funkce v loňském roce uvedl diskusi o národním parku opět do pohybu. „Značka národního parku má ve světě jméno. Pro Křivoklátsko by to byla třešnička na dortu," věří Petera. Odpověď na to, jestli mají obce o park zájem, ale ještě nezná. Výsledky by měl v září projednat s ministrem životního prostředí. „Čekáme na poptávku z regionu, nebudeme národní park prosazovat za každou cenu," představila stanovisko ministerstva jeho mluvčí Dominika Pospíšilová.
Občané se nejčastěji obávají, že by spolu s národním parkem přišla řada omezení a měli by zakázaný vstup do lesa nebo k řece Berounce. „Jde o nedostatečnou informovanost. Nemyslím si, že by vyhlášení parku mělo na obec a život lidí nějaký zásadní vliv," věří starostka Roztok Lenka Peterková. Apokud by ke změnám došlo, vidí v nich spíše výhody. „Status národního parku by mohl znamenat ekonomický přínos, přivést do regionu více turistů a poskytnout nová pracovní místa," říká. Obce v blízkosti národního parku mají možnost čerpat státní dotace a investovat do infrastruktury. V Roztokách by například vzniklo návštěvnické středisko Dům přírody.
Lesníci a myslivci si pohorší
V současnosti již tisíc hektarů v nejcennější oblasti spadá pod ochranu přírodních rezervací. Pokud by se Křivoklátsko stalo národním parkem, území, kde by nesmělo docházet k zásahu člověka, by se rozšířilo o další dva tisíce hektarů. „Už dnes je míra ochrany na Křivoklátsku více než dostatečná, hospodaření v lese probíhá šetrně a značka národního parku žádné další benefity nepřinese," namítá ředitel podniku Lesy České republiky Daniel Szórád. Celková rozloha parku by dosahovala přes deset tisíc hektarů a zaujímala by šestinu stávající chráněné krajinné oblasti. Do území by spadaly i hospodářské lesy. „Křivoklátské lesy už po staletí obhospodařuje člověk, lesníci o ně pečují a nyní, když se jim podařilo uvést lesy do stavu, který funguje, jim je ochranáři chtějí vzít," říká lesník a mluvčí petičního výboru proti Národnímu parku Křivoklátsko Miloslav Pecha, jemuž se před lety v regionu podařilo shromáždit čtrnáct tisíc nesouhlasných podpisů. Právě na lesníky a místní myslivce by vyhlášení parku mělo největší vliv. Přišli by o právo v lesích hospodařit.
Mezi ochranáři a lesníky probíhají ostré boje a ani jedna strana nehodlá ustoupit. „Křivoklátsku se díky jeho morfologii a nepřístupnosti podařilo zůstat zachované navzdory snahám lesníků," říká ředitel Správy CHKO Křivoklátsko Petr Hůla. Oblast je známá pro svá kaňonovitá údolí řeky Berounky, nad nimiž se rozprostírají strmé nepřístupné svahy, jež jsou domovem více než 1800 druhů cévnatých rostlin a řady vzácných živočichů. Na Křivoklátsku se daří například kriticky ohroženému raku kamenáči nebo čápu černému. Území je jedinečné i původními listnatými a smíšenými lesy, které jsou ale nahrazované jehličnatou monokulturou. „Prioritou národního parku je nastartovat původní přírodní procesy. Neznamená to však, že dojde k úplnému zastavení lidské činnosti," říká Hůla. „Ta bude probíhat nadále, nikoli však pomocí intenzivních technologií, jako je tomu dnes," vysvětluje.
Regulovat těžbu a zvěř
Podle Hůly hlavní hrozbu pro Křivoklátsko představuje stále intenzivnější lesní hospodaření a přemnožená zvěř. „Současný status CHKO na tyto problémy nestačí, dokázaly by se vyřešit až se vznikem národního parku," věří. V současnosti je podle údajů Správy CHKO Křivoklátsko v oblasti osmkrát více zvěře, než by jí mělo být, a tak dochází až k třikrát většímu poškození lesa oproti celostátnímu průměru. Vyskytují se tu i nepůvodní druhy jako mufloni či jelen sika.
„Když přijedou myslivci do honitby, jejich cílem je něco si střelit, a potřebují proto co největší množství zvěře. V národním parku by se dařilo zvěř lépe regulovat," říká Hůla. Nyní jsou lesní pozemky rozdělené na honitby, které jsou pronajímané soukromým subjektům pro lov, zatímco v národním parku by vznikla jen jedna velká honitba pod správou národního parku, ve které by působili profesionální myslivci. „Nejen že by byli místní myslivci z lesů úplně vyhnáni, stát by přišel i o vysoké zisky, které z pronájmu honiteb má," popisuje dopad na nimrody tajemník Českomoravské myslivecké jednoty Luděk Králíček.
Ekonomickou ztrátu očekávají i lesníci. „Zákaz hospodaření v lesích znamená ztrátu profitu z lesního hospodářství a řada lidí by přišla o zaměstnání," obává se Szórád. Lesníci se snažili najít řešení a Křivoklátsko se v roce 2010 stalo vůbec prvním českým lesnickým parkem. „Jedná se o zdravý kompromis. Cílem je zachovat vysoké přírodní hodnoty a současně rozvíjet tradici křivoklátského lesnictví," popisuje úlohu parku Szórád. Podle ochranářů ale lesnický park k ochraně přírody nijak nepřispívá. „Lesnický park nemá žádnou podporu v zákonech, funguje pouze na bázi dobrovolnosti a dohody, jak se bude na území hospodařit," namítá Hůla.
Na základě průzkumu, který si Správa CHKO Křivoklátsko nechala vypracovat, nesouhlasí ani s tím, že by měl národní park na region nějaký negativní ekonomický dopad. „Zaměstnanci lesní správy Křivoklát by o zaměstnání nepřišli. Přešli by do správy národního parku, která by navíc nabídla až třicet pět nových pracovních míst a přes sto dalších zakázek na jednotlivé práce," říká Hůla.
