Stříbrné Hutě – Číslo popisné 27 má zajímavou stavební minulost. Když k němu přijíždíte, vypadá spíš jako nádraží. A nejste daleko od pravdy.

Vlastníkem rozsáhlého, architektonicky interesantního objektu jsou Lesy ČR, které ho podle místních chtějí prodat. Rozdělily parcelu na dvě, v jedné části bydlí pan Řezníček. „Pan Řezníček má smlouvu na dobu neurčitou. Dům byl v nabídce k prodeji s nájemníkem, což se však nezdařilo, a v současné době je prodej blokován, protože se znovu objevil restituční nárok paní Petzholdové, ta však s námi příliš nekomunikuje” vysvětluje Alena Koubková z Lesů ČR.

V létech 1788 až 1850 se v hornické osadě Stříbrné Hutě pomocí rtuti získávalo stříbro ze stříbrných rud, které pocházely z Ratibořských hor a Staré Vožice. Když oblast po Rožmbercích a Eggenbercích převzali Schwarzenbergové, začaly Hutě sloužit jako schwarzenbergské polesí. Osadu tvořily objekty hájovny (č.p.28), protější fořtovny a pily (č.p.27), mlýna (č.p.29) a obytných domů pro dělníky (č.p.30), o nichž jsme informovali v minulých dílech.

Veskrze všechny objekty mají nějaký zajímavý příběh. Číslo popisné 27, tedy pozdější fořtovna, bylo původně postavené jako nádraží železniční tratě Tábor-Cerekev. Dodnes dokonce jako nádražní budova vypadá, jenže vlak do Stříbrných Hutí nikdy nedorazil. Historky, proč to tak je, se rozcházejí. Někdo říká, že se Schwarzenberg nedohodl s CK drahami a ony přeložily původně vytyčenou trať za les. Jiný tvrdí, že se nedohodli zemědělci o odkupu jejich půdy či že změnil plány a investoval radši do vzkvétající vápenky. Ať je příběh jakýkoli, budova každopádně zůstala nevyužitá a upravili ji na správu polesí, kanceláře a byt polesného.

Za války objekt fořtovny obývali Němci, což však nikdo z tehdejších obyvatel dnes nepotvrdil. Vypráví se, že se pod budovou nacházejí tajné chodby, které vedou na chýnovský pivovar. Jedna ústila i u splavu, vedle pekárny v Chýnově. Za války se v chodbách ukrývaly celé rodiny před německými okupanty, dalo se tam žít až dva týdny. Dnes už jsou chodby zavezené.

Pomohla Temelínu

Polesí fungovalo ve fořtovně zhruba do roku 1971, kdy vznikaly správy. Následně pak Hutě spadaly pod správu Chotovin. Před lesovnou býval také krásný park. „V něm byly zajímavé cesty pro koně a kočáry. Byly udělané z dřevěných kuláčů, které byly jeden jako druhý! Park se následně vybetonoval a vzniklo tam hřiště s kuželkami,” říká Jindřiška Zamykalová.

Kromě toho zde byl za první republiky také parket, kde se tančilo, a ve mlýně hostinec. Stříbrné Hutě prý byly vyhledávaným rekreačním místem, které žilo. „Na mlýně byl hostinec s parketem, kde se hrála muzika a kde se každou chvíli tančilo. V parčíku před fořtovnou byl kuželník. Hutě obývalo nejméně dvacet lidí,” dodal Josef Komárek z Dobronic, jehož žena ze Stříbrných Hutí pocházela. Parket byl ale v 50. letech rozebrán a odvezen na Kovosvit.

U budovy lesního bývala pila, již Schwarzenbergové přestavěli z drtičky rudy. Katr řezal horší kulatinu. Jedním z posledních na pile dělal katrista Sochůrek, k rucemubyli dva až tři chlapi a když se nedalo kvůli počasí jít na pole či lesa, až osm lidí stloukalo lešenářské desky a zábrany proti sněhu k silnicím.

„Dávali jsme také do katru, dělali jsme desky. Dříve totam bylo krásné, natřené, upravené. Fořtovna měla nádhernou zahradu plnou ovocných stromů, dnes je z toho člověku smutno,” říká Ludmila Smažíková, jejíž muž byl tamním nadlesním.

Na fořtovně sloužil sedm let. Desky vyrobené na Hutích dokonce posloužily při stavbě Jaderné elektrárny Temelín. Raritou také byly kolejničky a vozíky z bývalých lomů, které kulatinu v pile přepravovaly. Pila dořezala v roce 1991, o rok později byla rozebraná a asi před pěti lety kompletně vyhořela. Dnes po ní najdete sotva nějaké stopy.

Máte-li informace o bývalém mlýnu či hájovně na Stříbrných Hutích, pište na mailovou adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo volejte na číslo redakce 381/255086.