Rozhovor Kateřiny Špičákové z brněnské redakce Mladé fronty DNES s autorem dokumentárního filmu o Šumavě Janem Skalíkem. Mezi otázkami i odpověďmi dostalo prostor mnohé, co se vyskytuje na webové stránce dokumentu,www.nalezeninaztracenem.cz, kde je možné film zdarma shlédnout. Mluvili jsme ale i o tom, co vadí místním lidem, zda dostali ve snímku své slovo a jaké má běhání po lese všechny možné souvislosti.

- Jak tě napadlo natočit dokument o Šumavě?

Po čtrnácti dnech na blokádě nelegálního kácení mi došlo, že jenom z lesa tuto kauzu řešit nechci. Asi i proto, že mne Na Ztraceném dusila Policie. Především ale kvůli tomu, že i po několika týdnech, co byli novináři na Šumavě, se v médiích stále objevovaly pouze záběry policií brutálně vyváděných účastnic a účastníků blokády. V médiích bylo ale pramálo o vědeckém, právním, politickém, ekonomickém, ale především i kmotrovském pozadí kácení hodnotných lesů. To podle mne ukazuje na celkem značný problém, který s médii v naší zemi máme. Nedokáži si představit o mnoho větší prostor, který by se nějaké kauze dal věnovat. Přesto většina deníků, týdeníků serverů i televizí zůstávala svorně na divácky vděčném – ale vlastně trochu zavádějím – bezprostředně akčním povrchu věci.

Proto jsem se s kamerou vypravil za vědcem Bedřichem Moldanem, Pavlem Kindlmannem nebo Jakubem Hruškou a osobnostmi veřejného života, které se Šumavě věnují, jako je David Vávra, Linda Jablonská nebo Vladimír Just. Jejich hlas totiž v mediální diskusi chyběl. Natočený materiál jsem doplnil víkendovou cestou na Šumavu v závěrečném víkendu blokády, kde jsem se ptal Zdeňky, Hanky, Vlastimila a řady dalších, co je vedlo k tomu, vypravit se chránit stromy vlastními těly. A pak už jsem jen spolu s Matějem Bajgarem, Viktorem Portelem a Radkem Černochem po zimních večerech film stříhal.

Samotný nápad natočit dokument má ale ještě dva konkrétní kořeny. Jednak hlas mé kamarádky Evy, která mne povzbudila v tom, obejít nevyslyšené hlasy s kamerou. A pak je to můj dětský sen vyzkoušet si opravdovou filmařinu. Skutečnost, že jsem mohl zažít premiéru filmu v Lucerně, mi tak ukazuje, že malé lidské sny se vyplnit dají. A jde-li to s těmi malými, jako je třeba sen natočit dokumentární film, pak by to mělo jít i s těmi velkými a společnými. Jako je třeba sen, mít krásnou Šumavu. Z dnešní debaty se pomalu ale jistě vytrácí idealimus. A já si prostě myslím, že v debatě o naší budoucnosti má idealismus své nezastupitelné místo.

- Kdo by se měl na dokument podívat a co je jeho hlavním sdělením?

Dokument se snaží zdůraznit nezbytnost dialogu. Ten probíhá mezi vědci, probíhá ale i mezi aktivními občany. Je znát, že lidé, kteří na občanské blokádě nelegálního kácení byli, pečlivě znají odborné důvody pro to, proč by se příroda měla v jádrových zónách Šumavy nechat přírodou.

Dialog ale zřetelně nefunguje mezi Ministerstvem životního prostředí a místními lidmi. Jinak by totiž nemohlo dojít k tomu, že budou mít tak zavádějící a nepřesné informace například o tom, zda je kůrovec ohrožuje, a zda a jak moc se v lesích kácí holosečí.

Film Nalezeni na ztraceném se tedy snaží předat především zprávu o odborných pohnutkách účastníků šumavské blokády. Jak jsem poměrně zblízka mohl vidět a zažít, aktivisté prostě nejsou extrémisté. Druhou částí sdělení pak je, že za loňským kácením v pozadí stojí šumavští kmotři, kteří mají na kácení pořádně vydělat. Zvlášť pak pan Dlouhý z hlubocké ODS. A ministr Chalupa tomu jen pasivně přihlíží. Tahle zpráva by měla zajímat nás všechny. Tím spíš, že se zase blíží léto a s ním i snaha pánů Stráského a Mánka z vedení Správy Národního parku v jádrových zónách Šumavy opět kácet.

- Kdo ti při natáčení pomáhal a na filmu spolupracoval?

Matěj Bajgar výrazně spolupracoval na finálním střihu, Viktor Portel se podílel technickou podporou natáčení a Radek Černoch se podílel na zpracování videa. Pak bych ale měl zmínit desítky dalších, bez jejichž dobrovolné spolupráce by tento film nemohl vzniknout. Fakt, že jsme ušetřili na nákladech, nám nyní dává možnost dobrovolné příspěvky za zhlédnutí filmu nyní dát do ochrany šumavské přírody či dalšího natáčení – tentokrát s místními lidmi. Shlédnout nebo stáhnout film, či udělat jeho projekci pro své přátele může díky webu www.nalezeninaztracenem.cz zdarma každý. Dobrovolné příspěvky, které díky filmu seženeme, šumavské přírodě vcelku jednoznačně pomohou.

- Mohou se opakovat události, které jsi v dokumentu zachytil?

Nikdo si občanskou blokádu nepřál. A nepřeje si ani její opakování. Budou-li se ale nevratně pilou ničit nejhodnotnější části Šumavy, díky kterým je park parkem, čekal bych, že to, stejně jako loni, desetitisíce Češek a Čechů nenechá chladnými a stovky jich nebudou váhat se na Šumavu vypravit.

Správa Národního parku nyní prohlašuje, že na Šumavě kácet chce i přesto, že se zaštiťuje posudky ke kácení, které samotné Ministerstvo životního prostředí označilo za krajně nedostatečné. Současný vývoj na Šumavě způsobil ostudu pro celou republiku nejen mezi evropskou, ale i celosvětovou odbornou veřejností.

- Jak hodnotíš současnou situaci na Šumavě?

Chalupa je sice poměrně slabý člen vlády, o to je to ale úskočnější a mediálně zdatný politik. Téměř se mu podařilo vytvořit dojem, že se s vědci a aktivisty dohodl u kulatého stolu na podobě nového zákona o Šumavě. Tak to ale přitom vůbec není. Podoba zákona, kterou navrhuje, omezuje cenné partie šumavské přírody a znamená protnutí nejhodnotnějších lesů na Hraničníků masivní lanovkou či třeba převod stovek hektarů na obce, které je zřejmě následně rozprodají developerům. Na Šumavě z tohoto všeho profituje úzká skupina magnátů a kmotrů napojených na politické strany, která vcelku umě manipuluje veřejným míněním a využívá frustrace některých místních lidí. Ti jsou ale často mnohem spíše naštvaní na nefunkční státní správu a netransparentní či korupční zakázky, než-li na datlíka, kůrovce nebo tetřeva.

- Kdo jsou lidé, kteří se v dokumentu objevují? Co je vedlo k tomu, aby se před rokem vydali na Šumavu?

V dokumentu se objevuje stromolezec Standa, ekonom Zdeněk, lékařka Jana nebo doktorand ekologie lesa Míra. Prakticky všichni dobře věděli, co podle současných biologických poznatků potřebuje přirozený les. Není to ani pila, ani harvestor, ani chemie a jedy.

Podle toho, co jsem se od účastnic a účastníků občanské blokády ale dozvěděl, byly jejich důvody jet na šumavu stejně petré, jako jsou oni sami. Někdo jel Na Ztracené kvůli tomu, že se mu nelíbí ničení ekosystému, někomu se nelíbí destrukce právního státu a pohrdání zákony, jinému korupční nitky. Všichni dohromady ale způsobili, že les Na Ztraceném ještě zdaleka není ztracený. A díky tomuto mementu nejsou zatím ztracené ani další neopakovatelná místa Šumavy.

Ve filmu je poměrně málo slyšet hlas místních lidí, který tam zprostředkovává jen pár z kiosku na modravském parkovišti, který shání podpisy pod petici za odchod aktivistů ze Šumavy. A zároveň říká, že Na Ztraceném, kde bylo v té době na třicet hektarů holin, nejsou žádné vykácené holiny. Víc hlasů místních lidí jsem kvůli omezenému času natočit nestihl. Podaří-li se ale na to získat vybavení, rád bych se tomuto úhlu pohledu na šumavskou problematiku v letošním létě věnoval.

- Jak dopadla pražská premiéra dokumentu?

Na pražskou premiéru přišlo 381 diváků. Čekal jsem, že téma řadu lidí osloví, takový zájem mne ale přesto překvapil. Místa v sále byla rezervovaná během několika málo dní. Dobře to ukazuje, že lidé z celé republiky mají o Šumavu zájem a nedopustí, aby si ji někdo svévolně před našima očima zprivatizoval. Po premiéře filmu v panelové debatě náměstek ministra životního prostředí Chalupy, Tomáš Tesař, prohlásil, že přírodě jako takové by nevadilo, kdyby se třeba celá Šumava vybetonovala jako parkoviště. Dokážu si představit, že přestože je světová divočina stále více v ohrožení, čistě teoreticky by takovýto zásah vydržela.

Můžeme ale takto přemýšlet? Kdyby každý na planetě vybetonoval svůj záhumenek, nezbude nám tady nic. A Šumava je výsostně hodnotný a krásný záhumenek divoké přírody uprostřed Evropy, který se vyplatí chránit už jen kvůli nám, když už jej někdo nechce chránit kvůli přírodě samotné. Přirozený les nás inspiruje, motivuje, uvolňuje a dává nám sílu pro novou živoucí tvořivost. Něco takového na prefabrikovaném parkovišti nikdy nezažijeme.

- A co očekáváš od dalších promítání dokumentu? Jedno bude 23. června v pražských Jinonicích, 20. července pak v kině Světozor na Václavském náměstí.

Na loňskou občanskou blokádu se vypravily stovky lidí. Byl bych rád, aby promítání filmu povzbudilo nejen ostatní diváky, ale rovněž je. V kalupu dní totiž může snadno vyprchat tehdy velmi intenzivní atmosféra idealismu a pokory, která tehdy mezi blokádníky panovala. Doufám, že se něco z ní ve filmu uchovalo a bude to možné dát nahlídnout všem, kteří mají zájem dění Šumavě trošku více porozumnět.

- Co se stane s filmem dál?

Dokument přihlásím na jihlavskou soutěž dokumentárních filmů. Jen za první týden jej totiž zdarma shlédlo přes 1800 lidí a na svůj počítač stáhlo 438 uživatelů. Shlédnout i stáhnout film je totiž volně možné na webu www.nalezeninaztracenem.cz . Zároveň si film z projekcí na DVD odnesla více než stovka lidí. Jsme rádi za dobrovolný příspěvek, který bude sloužit na ochranu šumavské přírody nebo další náklady natáčení. Největší radost nám ale udělá, pokud připravíte projekci filmu ve svém městě. Rád s její organizací částečně pomohu. Jde nám totiž především o to prostřednictvím filmu přispět k posílení otevřeného dialogu o Šumavě, a ten nelze myslet bez aktivního zapojení nás všech.

- Co Tě při natáčení nejvíc potěšilo?

Informačně i lidsky pro mne bylo velmi osvěžující setkávání s desítkami lidí na Šumavě i v Praze. Vůbec nejsilněji na mne ale zapůsobil asi krátký rozhovor se sedmnáctiletým Vlastimilem, který se na biologii zaměřuje při studiu jindřichohradeckého gymnázia. Zkrze něj totiž srozumitelně a přesvědčivě promluvily ty hodnoty, kterých jsem si na celé občanské blokádě nezákonného kácení vážil nejvíc – totiž idealismus a pokora. Není to fráze. V jeho poučeném pohledu prostě tyto naprosto podstatné věci byly a mně došlo, že hořekování nad tím, že mladší generace je vždycky o stupeň horší, než ta předchozí, může být docela vedle. Náměstek ministra Chalupy, pan Tesař, při debatě po premiéře filmu naznačil, že při řešení praktických otázek, jako je podoba zákona o Šumavě, musí jít idealismus z cesty pragmatické politice. Díky setkání s Vlastou ale vím, že na věc se řada lidí dívá i z jiného úhlu. A to je nesmírně povzbuzující. Na Ztraceném tedy kromě 32 hektarů holin můžeme nalézt především ztracený a tolik potřebný idealismus.