Plechová hala v Černé v Pošumaví je o víkendu rozpálená tropickým vedrem, ani to však neochrání tandem na netradiční dřevěné stavbě uvnitř před dotěrnými ovády. Muži si však nepohodlí nepřipouštějí a hbitě se pohybují několik metrů nad zemí na palubě budoucí kabiny velkého voru. Jeho stavitel Jozef Boháč se svým pomocníkem Bořivojem Dvořáčkem dodělávají poslední práce.
„Vor je hotový. Dokončujeme interiér v kabině, to znamená kapitánský stůl a kuchyňku. Příští týden namontujeme ocelové nerezové sítě a ještě musíme vymyslet, kam připevníme motor,“ popisuje 64letý Jozef Boháč.
Námořní nadšenec, který vlastnil dva největší české katamarány, z nichž jeden postavil s partou ve Frymburku a druhý upravili s českým režisérem a cestovatelem Stevem Lichtagem pro potřeby potápěčů, si chce přeplutím Atlantiku na vlastním plavidle splnit velký sen.
Se stavbou voru začal vloni na jaře. Nejdůležitější částí jsou stoleté smrky, které vyrostly na šumavských loukách. Šestnáctkmenů tvoří konstrukci, kterou lze rozebrat a naložit na jeden kamion. Do sebe jsou kmeny prošroubované ocelovými tyčemi a navíc jsou celé po obvodu spojené ocelovými lany.
„Kmeny tvoří plovák, jsou dole a tvoří vztlak voru. A jsou v nich pouzdra s ploutvemi, aby plavidlo nesnášel vítr do boku. Abychom pluli s větrem tam, kam potřebujeme,“ objasňuje se zápalem muž sportovní postavy, který dříve pracoval v dřevostavbách.
Nad plovákem je plošina, na níž se bude na moři odehrávat veškerý život. Je tam kabina a plochy pro ovládání plachet. V kabině je šest sklápěcích lůžek, uprostřed stůl, napravo bude kapitánský stůl, navigace a nalevo kuchyně.
„Nepočítám však, že v posádce bude šest lidí. Ideální stav by byl čtyři, ale na voru mohou plout i jen tři lidi. V podstatě i dva, ale to už je trošku nebezpečné, protože platí zásada, že jeden spí, dva bdí. Když jeden spí a jeden bdí a náhodou spadne do vody, je to špatné, protože mu nikdo nepomůže,“ vysvětluje Boháč.
A právě posádka je aktuálně to, co potřebuje před plavbou na Atlantský oceán vyřešit. Všichni zájemci odpadli podle Boháče proto, že chtěli, aby vor sám dodělal i zaplatil a taky se postaral o kompletní přípravu expedice. To vše navíc s podmínkou, že vyplují ještě letos.
„V této chvíli nemám nikoho do posádky, a hlavně nemám partnera, který by akci se mnou doplatil. Už jsem do toho dal přes 200 tisíc a celá výprava bude stát minimálně dvojnásobek. Chci vyplout příští rok, a pokud nenajdu posádku a partnery v Čechách, budu se muset obrátit do zahraničí,“ říká.
Dvouměsíční test na Lipně
Na zhruba půlroční plavbu přes Atlantský oceán z Portugalska do Yucatánu, kterou zatím nikdo na voru nepřekonal, bude testovat plavidlo zhruba dva měsíce na Lipně. A právě kvůli tomu přemítá, kam usadí lodní motor, který si dala spolu s osvětlením do podmínek plavební správa, aby bytelný vor neohrožoval provoz na největší české rekreační přehradě.
„Zhruba od 5. srpna už by měl být vor v plném provozu na Lipně. Než ho tam spustíme, zvážíme ho a po vytažení znovu. Abychom věděli, jak se za ty dva měsíce chová, kolik nasál vody,“ plánuje námořní nadšenec.
Nedávno se po sedmi měsících vrátil z Kuby a Mexika, kde propátral celé asi 150 kilometrů dlouhé pobřeží Yucatánu a hledal vhodné místo pro přistání. Našel ho na špici, která se jmenuje Isla Mujer, a domluvil si tam kontakt s kapitanátem, aby mohl vor po tisíce mil dlouhé plavbě z kontinentu na kontinent bezpečně zakotvit.
„Nechci udělat jenom nějakou plavbu oceánem a proudy, během cesty bych rád přistál po cestě třeba na Kanárských ostrovech, Kapverdách, Jamajce a Kubě. Prostě chci plout pomalu, protože kolem takového plavidla se drží spousta ryb a je to vlastně takový plovoucí ostrov. Mohli bychom i natočit spoustu pěkných věcí,“ uvažuje.
Zjistil, že moře, kde je absolutní klid, mu dává naplnění. „Moře je nádherné a můj cíl je dokázat, že se dá stejně jako za starých časů doplout primitivním plavidlem z Evropy až do Ameriky,“ těší se Boháč.
Ludmila Mlsová, redaktorka MF DNES
