V případně kácení v Národním parku Šumava pochybila jak správa parku, tak ministerstvo životního prostředí. Úplně bez viny ale není ani Česká inspekce životního prostředí. Vyplývá to z oficiálního stanoviska veřejného ochránce práv.

Zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová dává ve svém šetření za pravdu ochráncům přírody, kteří v létě blokovali těžbu v lokalitě Na ztraceném. Podle jejího šetření správa měla mít udělané výjimky pro kácení a to hned podle tří paragrafů. Získat povolení před tím, než kácení začalo, bylo podle právních předpisů nutné. „Veřejný ochránce práv dal tímto za pravdu všem účastníkům blokády, kteří se loni v létě pokoušeli svou přítomností na místě kácení zabránit a jsou dodnes popotahováni v přestupkových řízeních,” komentovala stanovisko Jana Kravčíková z Ekologického právního servisu.

V dokumentu nazvaném „Závěrečné stanovisko a opatření k nápravě ve věci postupu Správy Národního parku Šumava, Ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí ve věci kácení stromů v lokalitě Na Ztraceném v Národním parku Šumava” zástupkyně ochránce práv Jitka Seitlová odpovídá na stížnost podanou Hnutí Duha a Ekologickým právním servisem. Text stanoviska má redakce Ekolistu k dispozici.

Vlastník nesmí škodit přírodě

Podle zástupkyně ombudsmana správa parku nemá pravdu v tom, když se odvolává na povinnost vlastníka lesa, který se má chovat tak, aby neohrozil sousední lesy. Podle stanoviska park, stejně jako jiný vlastník, nemá ohrožovat lesy sousedních vlastníků, způsobit škody na zdraví, majetku,  přírodě a životním prostředí, zároveň je však povinna dodržovat i ostatní právní předpisy, které na něj dopadají. „Je proto nezbytné, aby v zákonem daných případech subjekt hospodařící v lese národního parku disponoval zákonem požadovanými povoleními,” říká stanovisko. Právě neexistenci výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny kritizovaly nevládní organizace Hnutí Duha a Ekologický právní servis. Právě proto prohlásily aktivisté celé kácení za nelegální.

Podle Seitlové je nepochybné, že pro kácení kůrovcem napadených stromů byla správa parku povinna disponovat souhlasem k zásahu proti škůdcům. Podle ní pochybilo i ministerstvo životního prostředí, když na základě žádosti správy z března 2011 nevedlo řízení o vydání tohoto souhlasu. Zákon o ochraně přírody a krajiny totiž v paragrafu 22 říká, že zasahovat proti škůdcům v národním parku lze jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody, v tomto případě ministerstva životního prostředí.

„Bylo vydáno usnesení, kde bylo řečeno, že správa tento souhlas nepotřebuje, pokud bude jednat v souladu se základními ochrannými podmínkami národního parku a zvláště chráněných druhů,” vysvětlil Ekolistu.cz Martin Bílý, vedoucí oddělení národních parků na ministerstvu životního prostředí. Ministerstvo podle něj ani tyto výjimky nemohlo udělit, protože od novely zákona z roku 2009 je k tomu kompetentní právě správa parku. Podle Seitlové by se měla změnit současná praxe, kdy souhlas se zásahem proti škůdcům uděluje ministerstvo, zatímco výjimky ze zakázaných činností v národním parku si správa uděluje sama.

Podle šetření veřejného ochránce práv stejně ale nemůže souhlas podle paragrafu 22 nahradit další potřebné výjimky ze zákona. „K tomuto závěru jsem dospěla také s ohledem na to, že takto nastavený režim přispěje ve větší míře k zajištění ochrany přírody a krajiny, potažmo životního prostředí,” píše Seitlová ve stanovisku ombudsmana.

A i tyto potřebné výjimky správě parku chyběly. Výjimky, které může udělovat sama správa, se týkají především dvou paragrafů zákona o ochraně přírody a krajiny. První definuje základní ochranné podmínky národních parků. V případě kácení na Ptačím potoce jde zejména o zákaz hospodařit způsobem „vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch”. To podle stanoviska ombudsman znamená například to, že po kácení nevzniknou holiny. Ty ale podle mapových podkladů ČIŽP na některých místech vznikly. Podle stanoviska tak neobstojí námitka parku, že v daném případě nebyly použity těžební stroje. Podle stanoviska lze za intenzivní technologie považovat prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch. „Nelze proto usuzovat, že pokud nedojde v konkrétní lokalitě k použití těžebních strojů ke kácení, bude se jednat o hospodaření bez intenzivních technologií,” říká Seitlová.

Správa navrhuje, správa posuzuje

Podle ní byla správa povinna před zahájením kácení požádat orgán veřejné správy, tedy sebe samu, o výjimku ze zákona. Navíc pochybila, když nepřistoupila k uložení náležitých opatření, pokud nebylo o výjimku požádáno nebo nebyla ve správním řízení povolena. Tedy že sama sebe netrestala.

Stejně tak úřad veřejného ochránce práv správě vytýká, že nezkoumala vliv kácení, tedy činnosti, na evropsky významnou oblast Natura. „Kdybychom uvažovali o naturovém posouzení, nedočkali bychom se výsledku dříve než na podzim, a to už by kůrovec napadl další deseti tisíce stromů," prohlásil k tomu v létě mluvčí správy Pavel Pechoušek.

Podle Seitlové ale správa parku a CHKO Šumava byla povinna v době kácení kůrovcem napadených stromů disponovat písemným stanoviskem správy parku Šumava jako orgánu ochrany přírody a krajiny, zda plánované činnosti mohou samostatně či ve spojení s jinými záměry či koncepty mít vliv na předmět ochrany Natura 2000, i přestože obě instituce sídlí „pod jednou střechou”. „Nelze přistoupit na myšlenku, že i kdyby obě instituce postup konzultovaly (což však žádná z nich neuvedla), nebyl by nutný žádný písemný výstup ohledně zvoleného postupu,” říká stanovisko. Naopak právě protože obě instituce sídlí „pod jednou střechou”, by měl být postup obou institucí co nejvíce transparentní a jakýkoli postup správy parku by měl být přezkoumatelný. Navíc „k posouzení vlivu zamýšleného záměru není bez dalšího oprávněn ten, kdo jej hodlá uskutečnit”.

Podle Jitky Seitlové ukazuje současná krize kolem Šumavy na neudržitelné dvojí postavení správy parku, jednak jako jako účastníka správního řízení a zároveň jako odborné organizace. „ V běžné praxi správa parku jako organizace hospodařící v národním parku navrhuje důkazy pro správní řízení a následně tato organizace jako orgán státní správy tyto vlastní důkazy posuzuje,” říká stanovisko. Podle něj je třeba zachovávat nestrannost rozhodování ve smyslu principu rovnosti stran - správa parku Šumava (správní orgán) musí o žádosti, kterou podala správa parku a CHKO Šumava (soukromá osoba), rozhodovat tak, jako by tuto žádost podával jakýkoli jiný žadatel. „Činnost veřejné správy musí být transparentní a rozhodování správních orgánů musí být přezkoumatelné nadřízenými orgány a subjekty stojícími mimo systém veřejné správy, aby byly naplněny záruky zákonnosti - jako jeden z pilířů demokratického právního státu,” uzavírá Seitlová.

Podle stanoviska ombudsmana svou roli nezvládla ani Česká inspekce životního prostředí, která prý  kácení dostatečně neprošetřila. „Nedošlo v potřebném rozsahu ke zjištění připraveného a plánovaného kácení, tak aby bylo možno usuzovat na to, jaký dopad bude kácení mít na chráněné složky a části přírody,” říká stanovisko. Podle ombudsmana měla ČIŽP realizátoru prací, stanovit podmínky nebo případně zakázat další kácení kůrovcem napadených stromů při zjištění absence potřebných výjimek.

Dávejte si na sebe pozor

Protože z šetření vyplynula řada pochybení správních orgánů, požaduje kancelář ombudsmana, aby byla v této souvislosti vyvozena organizační a personální opatření. Zástupkyně ombudsmana vyzvala správu parku, aby dozorovala prováděnou činnost na území Národního parku Šumava a jako orgán ochrany přírody využívala všech svých oprávnění,  aby nedocházelo k ohrožování zájmů ochrany přírody a krajiny. Správa by také měla být více transparentní. Veškeré správní akty by měly být řádně dokladovány v listinné, případně elektronické formě, aby mohly být přezkoumány nadřízeným orgánem, případně soudy. „Správní uvažování se za žádných okolností nesmí proměnit v libovůli správního orgánu,” říká stanovisko. Správa má také při svých činnostech v národním parku disponovat příslušnými povoleními.

České inspekci životního prostředí má prý v těch případech, kdy bude mít odůvodněné pochybnosti o možném ohrožení či poškození části přírody, využívat možnosti stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost zakázat. Nicméně v případě ČIŽP nepovažuje kancelář ombudsmana za nutné přijímat opatření k nápravě. Podle Seitlové inspekce pochybení zčásti napravila, když zahájila správní řízení o uložení pokuty pro možné spáchání správních  deliktů nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů a vykonávání činnosti zakázané ve zvláště chráněném území.

Po ministerstvu životního úřad ombudsmana krom jiného požaduje, aby přehodnotilo svůj právní názor na vydávání souhlasu k zásahům proti škůdcům a v případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích národních parků. V případech, kdy si vlastník lesa zažádá o vydání souhlasu podle příslušného ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, musí ministerstvo zahájit správní řízení o vydání takového rozhodnutí. Mělo by také dojít k revizi již vydaných rozhodnutí, případně vydat rozhodnutí nová. Ministerstvo má také stanovit, jak by měly orgány ochrany přírody postupovat preventivně, aby nedocházelo k ničení přírody.

Podle Seitlové by ministerstvo také mělo zvážit, zda by nemělo v co možná nejkratší době zajistilo zpracování nového Plánu péče Národního parku Šumava, který by plně reflektoval současnou situaci v šumavských lesích ohledně gradace kůrovce.

Úřady mají v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv do 30 dnů sdělit, jaká opatření k nápravě provedly.