Pohanskem s JANEM MIKLINEM
Oblast lužních lesů, luk a spleti starých říčních ramen a meandrů při soutoku Moravy a Dyje je jedním z míst, kde zaplesá srdce každého milovníka přírody, ať už je jeho specializací hmyz, ptactvo nebo prostě pěkná krajina.
Oblasti mezi Břeclaví, Lanžhotem a Hodonínem se přezdívá „Moravská Amazonie". Se svým jihoamerickým vzorem nemá společnou jen bohatost forem života, ale také ohrožení. Velká část zdejší fauny je totiž vázána na podmínky a hospodaření, jaké zde bylo běžné před stoletím, avšak v průbéhu dvacátého století bylo opuštěno a nahrazeno výnosnějšími, intenzivnějšími formami. Zatímco ještě ve 30. letech minulého století byly zdejší lesy zhruba ze třetiny poměrně osluněné a řídké, dnes otevřené porosty s mohutnými duby zůstávají jen na několika málo místech. Všude jinde najdeme stejnověké husté porosty. Druhy, vyžadující ke svému životu dostatek světla se tak stahují na poslední (bohužel však rychle umírající a mizející) solitéry nebo na lesní okraje. Vědci této situaci odborně říkají „extinkční dluh": i když ideální podmínky pro život určitých druhů zmizí, zvířata ještě nějakou dobu vydrží na náhradních stanovištích.
Podobné rychle, jako během 20. století ubyly otevřené porosty, mizí v posledních dvou desetiletích porosty staré. Dubové dřevo je výnosné, a tak se na Soutoku těží, co to jde. Tolik pasek, jako dnes, zde nebylo za posledních sto let nikdy. Je tedy otázkou, jak bude Pohansko vypadat za dalších sto let. Zda sem stále budou jezdit přírodovědci odborníci i amatéři za druhy, které u nás jinde nenajdeme, nebo budou jen smutně vzpomínat, jaké to bylo kdysi.
***
archeolog
V poslední čtvrtině 9. a na počátku 10. století existovalo na Pohansku u Břeclavi HRADISKO O ROZLOZE TÉMĚŘ 60 HA. předpokládá se, že zde mohlo žít až 2000 obyvatel. Hradisko se nacházelo na cestě vedoucí z Podunají do jádra Velké Moravy v místech, kde se tato cesta křížila s Dyjí, a bylo tak zřejmě vstupní branou obchodníků a první obranou jádra velkomoravského útvaru. Hradisko bylo rozděleno hradbou z kamene, hlíny a dřeva, opevně předhradía několika podhradních areálů. Uvnitř hradu byl objeven VEĽMOŽSKÝ DVOREC opevněný dřevěnou palisádou. Ve dvorci se nacházela rezidence správce a předpokládá se, že možná i vládce, Výzkum okolo kostela uvnitř dvorce, kdy byly prozkoumaný ctyn stovky kostrových hrobů, odhalil, že některé mužské hroby byly VYBAVENY ZBRANĚMI A JEZDECKOU VÝSTROJÍ, v ženských hrobech se nalezly šperky z drahých kovů. Kromě dvorce byly v hradu objeveny řemeslnické dílny, usedlosti a dvory. Typické slovanské zahloubené zemnice se v hradu objevují ojediněle, zato se předpokládá, že na jižním předhradí jich mohlo být až 400. V severním předhradí byl v roce 2006 objeven a v dalších Letech prozkoumán druhý kostel - rotunda. Okolo něho bylo pohřebiště s přibližně 150 hroby a uvnitř kostela bylo pohřbeno pět osob, předpokládá se jejich vysoké společenské postavení. Pohansko bylo ZALOŽENO A POSTAVENO VELICE RYCHLE. Zánik, na rozdíl od sousedního hradiska v Mikulčicích, nebyl katastrofickou záležitostí. Co vedlo obyvatele k opuštění Pohanska? Pád vlády obchodních struktur a zhoršení životních podmínek.
Foto popis| Soutok je největší oborou v České republice, turisté zde mohou běžně zahlédnout stáda daňků či srnčí zvěře. Na podzim se nad loukami nese troubení jelenů. Asi není v České republice entomologa, jenž by soutok Moravy a Dyje neznal. Vždyť zde žijí takové unikáty, jako je padesát druhů krasců, tesaříci (od relativně běžného tesaříka obrovského po vzácnější tesaříka drsnorohého nebo tesaříka Shäfferova), roháč obecný, lesák rumělkový nebo páchník hnědý. Právě staré solitérní druhy poskytují těmto druhům - souhrnně nazývaným saproxylické - útočiště a vhodné životní podmínky.
Foto popis| Nedaleko soutoku Moravy a Dyje leží dvě rezervace, přezdívané Lanžhotské pralesy. V národních přírodních rezervacích Cahnov-Soutok a Ranšpurk se již dlouho žádným způsobem nehospodaří, představují tak jakousi laboratoř přirozeného cyklu lužního lesa.
