Hodně se teď hovoří o tom, že když armáda opustí Brdy, stane se z bývalého vojenského prostoru ideální chráněná krajinná oblast. Příroda, která tu nebyla, kromě vojenských cvičení, po celé dlouhé roky rušena, se rozvíjela podle své přirozené evoluce a stala se skutečným skvostem v místech, kde kdysi, před stovkami milionů let, stávalo jedno z největší pohoří tehdejšího světa a se svými okraji se stalo i základem Českého masivu. Jaké jsou však ty ostatní vojenské prostory, je v nich rovněž zachována pěkná příroda?

Podívejme se dnes na jeden z těchto vojenských prostorů, Doupovské hory, který nese název vojenský výcvikový prostor Hradiště. Vznikl v roce 1953 a zabral většinu Doupovských hor kromě některých jeho okrajových částí, zejména údolí Ohře a Ostrovska. Krajina se zde vylidnila už po odsunu Němců a začala z lidského hlediska pomalu pustnout. Z hlediska přírody však zde začala pomalá evoluce proměny dříve velmi intenzivně využívané krajiny v krajinu přírodní. A i když tato má do původní, přirozené krajiny ještě velmi daleko, přesto se tu projevují mnohé přírodní prvky, které byly zdejším obyvatelstvem vytlačeny, někdy až k samotnému svému zániku.

Ano, krajina nezůstala zakonzervována v podobě, jakou měla koncem II. světové války. Dynamicky se měnila a stále mění. V každém případě jsou dnes Doupovské hory jedním z nejcennějších přírodních území ve střední Evropě a jsou velmi pozitivně v tomto směru hodnoceny v rámci celoevropských programů. Ptáte se proč? Těch odpovědí je hned několik, proto se na některé z nich podívejme.

Pro geologa je to sopečné území. Na ne ledajaké. Tomu, čemu my dnes říkáme Doupovské hory, byla kdysi jediná sopka, stratovulkán, ne nepodobný dnešní sicilské Etně. Nejen svým významem, či geologickým složením, ale především rozsahem. Ano, mnozí geologové tvrdí, že Doupovské hory jsou minimálně po dobu posledních 40 milionů let rozsahem největší sopkou Evropy. A Etna se jim pomalu blíží. Doupovské hory vznikly na křížení opravdu hlubokých zemských zlomů v oblasti oháreckého riftu (v místě, kde se zemské desky od sebe vzdalují) a horniny, které byly při sopečné činnosti ze zemského nitra vyneseny na povrch, se ukázaly, po rozvětrání, jako horniny velmi úživné pro velmi rozmanitou květenu, která se zde tedy od doby skončení sopečné činnosti postupně rozvíjela.

Pro paleontologa se i ve zdejších sopečných vyvrženinách, tufech, nacházejí pozůstatky flóry a fauny z přelomu starších a mladších třetihor a nacházejí se zde skutečné unikáty, které dokazují, že třeba ve zdejší oblasti žili v těch dobách krokodýli, množství ptáků a zajímavých savců či rostlin, včetně takových, se kterými se dnes setkáváme jen vAustrálii či Jižní Americe. A mineralogové by určitě přidali i naleziště vzácného skelného opálu, jediné ve střední Evropě.

Pro botanika jsou vzrušujícím zdrojem nových a nových objevů současných rostlin, mnohých velmi vzácných a někdy dokonce i vědě neznámých. Vždyť nedávno zde byl nalezen úplně nový, vědě dosud neznámý, druh třezalky. Setkávají se zde rostlinné druhy oceánické a kontinentální, mnohé z nich zde dosahují hranice svého areálu. Příkladem může být třeba tráva ostřice chlupatá, která zde má nejzápadnější naleziště a nejen v České republice. Vyskytují se zde i jiné botanické vzácnosti, třeba violka skalní, řeřišničník skalní, záraza nachová či bíle kvetoucí divizna knotovkovitá. Na vlhkých loukách se objevuje jiná vzácná ostřice -ostřice odchylná, vyskytují se velké porosty vzácného modrého kosatce sibiřského či zde, jako na jediném místě v České republice žije velmi vzácná záraza síťnatá, parazitující na pcháči různolistém. Tak bychom mohli pokračovat dál a určitě by z toho byl velmi dlouhý seznam zdejších botanických vzácností.

K představě divoké a nespoutané přírody i hluboké lesy. V Doupovských horách najdete stín pod korunami staletých buků (nebýt VVP, už by byly v současné době vymýceny), v porostech květnatých bučin pralesovitého charakteru, se stromy přirozeně umírajícími a s jejich semenáčky, co dychtivě se derou za sluneční září. Přirozené bučiny jsou i ve vrcholových partiích Pustého Zámku ve výšce hodně nad osm set metrů nad mořem či na stoličné, která je ovšem asi o sto metrů nižší.

A je-li tak rozmanitá rostlinná říše, je stejně rozmanitá i zdejší zvířena. Nemyslím teď jen třeba na vysokou či srnčí zvěř, ale především na obrovskou rozmanitost ptáků a bezobratlých živočichů. Ne nadarmo byla oblast zařazena do systému NATURA 2000. Není bez zajímavosti, že zde hnízdí například vzácný čáp černý, cvrčilka slavíková nebo pěnice vlašská. Domovem je tu i strnad zahradní a až ze Šumavy sem zasahuje areál hýla rudého. Z těch bezobratlých zde žijí oba druhy našich otakárků - fenyklový i ovocný, ale také bělopásek topolový či batolec duhový. A také vzácní tesaříci i náš největší brouk roháč obecný.

Do nekonečna bychom zde mohli vyčítat jednotlivé vzácné a chráněné druhy rostlin a živočichů. Ukazuje se, že přítomnost vojáků nijak zvláště nenarušuje zdejší přírodní vývoj zdejší krajiny. Samotná vojenská cvičení, po celou dobu existence VVP, měla a dosud mají převážně extenzivní charakter a v okolní krajině se projevují jen přechodným narušením na relativně malých plochách a přírodní prostředí tak výrazně nenarušují. Určitým problémem zůstává lesní hospodaření, ale i to je daleko lepší, než v krajině mimo vojenský prostor či dokonce než v některých jiných velkoplošných chráněných územích. Ukazuje se tu, že přítomnost vojáků měla a dosud má pro přírodu daného území pozitivní význam. Stejně jako v Brdech, může se zde jednou ustavit chráněná krajinná oblast, která snad naváže na již dlouho připravovanou CHKO Střední Poohří, jejíž návrh již po několik let leží na ministerstvu životního prostředí. Možná jednou a možná, že toho nebude ani třeba, pokud ještě zde vojenský výcvikový prostor vydrží a bude-li v něm hospodařeno jako dosud. Hlavně, aby na zdejší krajinu nedostali zálusk různí developeři a jim podobní nepřátelé přírody.