Zaslechla jsem u místních, že když má být soutěž Hejnický dřevorubec, tak prší; když začíná pršet, ptají se místní, zda nebude Hejnický dřevorubec. Nevím, co je na tom pravdy, ale 14. a 15. října tohoto roku pršelo a konal se už 18. ročník mezinárodní soutěže žáků lesnických škol v práci s motorovou pilou Hejnický dřevorubec 2015. Ale já jsem měla dojem, že už tu jsou na déšť zvyklí a že to zase tak moc nikomu nevadí. „Lesy přece déšť potřebují!"
Pořadatelem soutěže byla Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant společně s Libereckým krajem a Regionální agrární komorou Libereckého kraje.
Představení hejnické lesnické školy
Škola je téměř 60 let nedílnou součástí města Hejnice, které se svojí polohou řadí mezi turisticky atraktivní místa severních Čech. V roce 2007 došlo ke sloučení Střední školy lesnické Hejnice a Střední školy hospodářské Frýdlant a lesnická škola v Hejnicích tak tvoří jedno ze tří pracovišť Střední školy hospodářské a lesnické Frýdlant. Škola v Hejnicích má kapacitu kolem 220 žáků, pro menší polovinu je k dispozici domov mládeže. Školní areál v krásném lesoparku zahrnuje vše, co žáci potřebují k dobrému vzdělávání i ke chvílím odpočinku – školní budovu s moderně zařízenými učebnami, strojní vybavení a dílenské prostory pro odborný výcvik na velice dobré úrovni, školní jídelnu, prostory pro zájmové aktivity. Část odborného výcviku probíhá i na smluvních pracovištích v prosperujících firmách, výhodná poloha umožňuje nabídnout žákům odbornou praxi v Německu.
V současnosti nabízí hejnická škola tři učební obory, Lesní mechanizátor, Zpracovatel dřeva a Zahradník.
Sjelo se šestnáct závodníků z osmi škol
Letos do Hejnic přijeli soutěžící ze Střední odborné školy FrýdekMístek, Střední lesnické školy a Středního lesnického učiliště Křivoklát, Vyšší odborné školy a Střední lesnické školy Písek, Střední lesnické školy a Střední odborné školy Šluknov, Střední odborné školy lesnické a strojírenské Šternberk, Střední lesnické školy Žlutice, mezinárodní zastoupení podpořila Stredná odborná škola lesnícka Tvrdošín – pěkná dálka z Oravy, a soutěžili i hejničtí žáci.
Soutěž se už tradičně uskutečnila v prostoru před zahradou Mezinárodního centra duchovní obnovy u kostela a kláštera v Hejnicích (ve skvostných prostorách kláštera byli také soutěžící a jejich doprovod ubytováni).
Po slavnostním zahájení
První soutěžní odpoledne proběhlo klání v technických disciplínách, do kterých se řadilo:
? kácení – úkolem bylo pokácet „strom" do vyhrazeného prostoru, ? výměna řetězu – soutěžící museli v co nejkratším čase rozložit a následně složit část motorové pily,
? kombinovaný řez – odříznutí kotouče z kmenu (kotouč nesmí být slabší než 3 cm a silnější než 8 cm),
? přesný řez – v této disciplíně musel závodník odříznout kotouč z kmene tak, aby nepoškodil desku, na které kmen leží.
Program obohatily doprovodné soutěže. V soutěži jednotlivců závodníci odřezávali kotouče řetězovou motorovou pilou, úkolem bylo odříznout tři kotouče o tloušťce 3–5 cm z kulatiny na podstavci. Pořádné soustředění vyžadovala disciplína – práce s nakladačem, a ne každý si na ni troufl. Družstva se utkala v dřevorubeckém dvojboji s ručním nářadím – v přeřezávání ruční pilou (odříznutí kotouče z listnatého kuláče) a v přesekávání sekerou (každý člen družstva musel přesekat jeden kuláč ve vyznačené zóně). Chvíli odpočinku od fyzického úsilí přinesla soutěž jednotlivců v poznávání dřevin (podle vzorků dřev bylo třeba poznat deset našich domácích dřevin a přiřadit k nim letorost, plod či šišku).
Některé soutěže si mohli vyzkoušet i návštěvníci, pro zájemce pořadatelé nachystali například hod sekerou na cíl vzdálený 6 m a terč o průměru kolem 70 cm, poznávání bylin a koření podle vůně a další.
Večerní hodnocení
První den soutěžení i přes mokré počasí zdárně skončilo. Pedagogický doprovod žáků, rozhodčí a hosté se ještě sešli na společenském večeru v jídelně školy. Byla to pěkná příležitost v suchu si sdělit první dojmy a postřehy ze soutěží a podělit se i o novinky a informace z domovských lesnických škol.
Organizátory soutěže potěšilo, že bývalí žáci hejnické školy, dnes úspěšní republikoví závodníci i mistři republiky, se závodů pravidelně zúčastňují jako rozhodčí. Na školu se vracejí, pomáhají soutěžícím a jsou pro ně velmi blízkými vzory. Soutěže dávají žákům šanci najít si dobrého koníčka, podívat se třeba i do světa...
Mladí rozhodčí – Jindra, Martin, Jan – naopak vzpomínali na možnosti, které jim škola nabídla. Dnes se mohou na školu vracet trénovat, to je obrovská výhoda, protože na každou soutěž je třeba se důkladně připravovat. A na oplátku začínajícím rádi pomohou. Ale aby budoucí závodníci uspěli, musí mít k soutěžení nějakou motivaci, nesmí závodit z donucení. Rozhodčím se zdá, že mladým někdy chybí vůle, když se hned nezadaří, jdou od toho. Nejdůležitější na úspěchu je příprava, ale také trochu záleží na štěstí.
Aby závodění mělo smysl, musí vás bavit, protože je to činnost časově, fyzicky i finančně náročná. Když žák opustí školu, tak už je příprava a trénink trochu složitější, zvláště když nenajdete podporu ve firmě či sponzorovi. Ale kdo se chce soutěžení skutečně věnovat, má tu snahu, tak uspěje. Vždycky záleží na člověku, někdo to vzdá, někdo vydrží. A jak dlouho se lze tomuto sportu věnovat? Na věku tak úplně nezáleží, záleží, jak se kdo cítí. I starší kolegové se stále úspěšně zúčastňují závodů.
S podporou malých a velkých diváků
Druhý den pokračovaly doprovodné soutěže a zahájena byla soutěž v odvětvování. Úkolem závodníků v této disciplině je odvětvit kmen co možná nejrychleji a nezanechat suk vyšší než 5 cm nebo nezaříznout do kmene hlouběji než 5 cm.
Dopoledne přicházeli závodníky podpořit žáci základních a mateřských škol, přicházeli i dospělí diváci. Pro děti a mladší žáky byly připraveny pestré soutěže s přírodní a lesnickou tematikou, neodmyslitelným bylo nadšené povzbuzování všech soutěžících. Pro všechny byla třešničkou na dortu soutěž a předvádění sportovního dřevorubectví Stihl Timbersports v podání našich mistrů. Jednu z oficiálních šesti disciplín Singlebuck – řezání ruční pilou – si mohli vyzkoušet i odvážní zájemci. Vidět špičkové mistry při práci mohlo dodat chuť k dalšímu trénování mladým závodníkům i motivovat žáky základních škol pro lesnické obory.
Úspěch všech závodníků
Následovalo pečlivé spočítání výsledků, slavnostní nastoupení soutěžících, ocenění v jednotlivých disciplinách. Celkově nejúspěšnějšími jednotlivci se stali: 1. Tomáš Jána, Hejnice, 2. Filip Hille, Hejnice, 3. Miroslav Sekereš, Tvrdošín. Umístění družstev: 1. Hejnice, 2. Tvrdošín, 3. Žlutice.
Ocenění za úsilí a houževnatost si zaslouží všichni závodníci. V komornějším prostředí hejnické soutěže získali první zkušenosti, jistotu a s menší trémou tak nastoupí do dalších dřevorubeckých klání. Tak to vnímá i ředitelka Střední školy hospodářské a lesnické, Frýdlant, Ing. Alena Dvořáková.
Potřebná a přátelská soutěž
Tradice dřevorubeckých soutěží se v lesnickém školství udržuje už od doby vzniku škol. V České republice je lesnických škol málo, všichni se znají. Byla etapa, kdy patřili všichni pod jedno resortní ministerstvo a lesnické školy měly navíc svoji vzdělávací instituci a řídicí instituci. Už v té době se celostátní dřevorubecká soutěž pořádala, ale postupně si uvědomili, že žáci, kteří poprvé přijdou na republikovou soutěž, ji nezvládají po psychické stránce, protože nejsou vytrénovaní. Rozhodli se proto uspořádat víc takových soutěží, aby na jaře, kdy probíhá soutěž mistrovství České republiky pro žáky škol, byli žáci na soutěž připravení.
V hejnické škole má dřevorubecká soutěž dlouhou tradici a po dohodě s ostatními středními školami se podzimní soutěžní setkání v Hejnicích stalo dobrou přípravou na soutěž celostátní. Dostali podporu tehdejšího vedení školy, podpora pokračuje dál i po změně zřizovatelů a i současný Liberecký kraj aktivitu podporuje a vítá.
Soutěže se zúčastňuje osm až dvanáct škol, záleží na situaci v jednotlivých školách. Lesnických škol ubývá, školy se slučují, důležitá je podpora lesnického sportu u nového vedení. Žáci se podívají do jiného prostředí, vznikají i nová přátelství. Tradičně se zúčastňují slovenské školy – Tvrdošín, obvykle i Banská Štiavnica, přijíždějí rovněž z německé strany. Mezi lesnickými školami je to všechno o „takovém vzájemném přátelství" a soutěže k tomu přispívají – Hejnický dřevorubec je potřebná pohodová záležitost.
A neprší prý vždycky, asi to souvisí s klimatickými změnami. Když začínali před 18 lety, bylo babí léto. Tak zase na příštím setkání!
