Lesy České republiky označují situaci v okolí Moravského Berouna a směrem k Potštátu za nejproblematičtější v Olomouckém kraji
Střední Morava – Jestli letos bude stejné sucho jako vloni, mají po lese. Obce na Moravskoberounsku se potýkají s nebývalou kůrovcovou kalamitou zapříčiněnou dlouhotrvajícím srážkovým deficitem, který prohloubil extrém v loňském létě. Smrkové porosty se staly ještě náchylnější k houbovým chorobám, neubránily se lýkožroutům a začaly odumírat. Lesy České republiky označují právě situaci v okolí Moravského Berouna a směrem k Potštátu za nejproblematičtější v Olomouckém kraji. „Do třech let tady nebude žádný smrk. Jen holiny, kam oko pohlédne. Je to samý kůrovec! Dřevorubci nevědí, kam mají skočit," popisovala starostka Norberčan Marie Vališová. „Situace je opravdu vážná a pokud letos bude stejné sucho jako v loňském roce, bude to katastrofa," dodala. „Jestli se zopakuje loňský rok, nezbude nám z lesa skoro nic. Máme jen 13 hektarů a co nezničila vichřice, dorazil kůrovec. Musíme sázet znovu a omlazovat," přidal se starosta nedaleké Horní Loděnice Gustav Repaň.
Norberčany mají 125 hektarů lesních pozemků. Podle starostky je situace špatná už několik posledních let, ale po loňském suchém létě je zatím nejhorší. „Musíme každým rokem žádat o navýšení těžby. Co jiného s napadeným dřevem? Musí se skácet. Jen kácíme a sázíme," popisovala starosti s odumírajícími smrkovými porosty.
Norberčany leží v nadmořské výšce 544 metrů a Horní Loděnice o metr níže. Právě porosty ve středních polohách od 400 do 600 metrů nad mořem jsou na tom nejhůře. Podle Lesů České republiky patří k nejohroženějším pomezí Olomouckého a Moravskoslezského kraje, přičemž nejproblematičtější oblastí v Olomouckém kraji je podle lesníků okolí Moravského Berouna a porosty dále směrem k Potštátu, které zahrnují vojenské lesy na Libavé. „Kondice smrkových porostů závisí na dostupné vlhkosti, tedy na srážkách. Nejlépe jsou na tom porosty smrku ve vyšších polohách, směrem do nížin a závětrných lokalit se situace zhoršuje," vysvětlovala Eva Jouklová, mluvčí Lesů ČR.
Nedostatek vláhy v půdě i nízká hladina spodní vody jehličnany oslabuje, jsou potom náchylné k houbovým chorobám a neubrání se hmyzím škůdcům. Smrkovým porostům škodí hlavně lýkožrout smrkový. Nově se však začal ve velké míře šířit také lýkožrout severský. „V Olomouckém kraji je významně zastoupen. Biologie tohoto druhu je odlišná od lýkožrouta smrkového, proto i postupy v odchytu musí být jiné. Problematické je vyhledávání napadených stromů, protože tento kůrovec napadá kmeny výše na kmeni a jeho nalezení je proto daleko složitější," popisovala Eva Jouklová, mluvčí Lesů ČR.
Řešením je podle lesníků jedině odstranění napadeného dřeva a trvalé provádění odchytu kůrovců, především na jaře a na počátku léta. Také postupná obnova porostů se změněnou skladbou dřevin, kdy odolnější jsou listnáče, ale i u nich se podle lesníků projevují choroby, které lze přičíst extrémnímu počasí posledního roku.
Pokud letos přijde podobně horké a na srážky podprůměrné léto, budou podle lesníků škody narůstat. „Situace by se stala hraniční. V takto extrémních epizodách odolnost dřevin výrazně klesá a mohou se projevit další choroby, které prozatím nepůsobily vážnější problémy. To jsou ale předpoklady možných scénářů. Na druhou stranu příroda je mocná a její možnosti nejsou vyčerpány, takže uvidíme," uvedla Jouklová.
Prognóza vývoje kůrovcového stavu v olomouckém regionu však není dobrá. „Riziko je přibližně dvojnásobné oproti loňskému roku. Pokusíme se ale, aby se situace zlepšila a naopak množství kůrovcových stromů meziročně kleslo. Potřebujeme ale pomoc počasí," uzavřela Jouklová.
***
Vykácením smrku se problém nevyřeší
Olomoucký kraj nejsou jen nížiny, ale i Jeseníky, kde je smrk doma a bez problémů odrůstá a je odolnější vůči klimatickým extrémům více než listnáče. V oblastech, jako je například Litovelské Pomoraví, je nepůvodní jehličnan postupně nahrazován jinými dřevinami. V nově zakládaných porostech tak bude postupně zastoupení smrku klesat.
„Hlavním kritériem ale není pokles smrku, ale zvýšení vnitřní pestrosti porostů při snaze o rovnoměrné zastoupení věkové struktury porostů bez plošných rozpadů. Podíl melioračních a zpevňujících dřevin, hlavně listnáčů a jedle, při obnově porostů je většinou více než 25 procent," uvedla Eva Jouklová, mluvčí Lesů ČR.
Každá dřevina však má nějakou schopnost odolávat změnám a tyto změny mohou být teplotní nebo srážkové, a to co do průměrných hodnot i do výskytu extrémů. Neexistuje druh, který by dokázal odolat všem změnám. „Smrk jako dominantní dřevina je sice nejvíce viditelný, ale v nedávné minulosti se vinou chorob snížilo na minimum zastoupení jilmů, v současnosti jsou akutně houbovými chorobami ohroženy jasany či olše. V 80. letech obdobně ustupovala jedle, a nebylo jisté, jestli přežije rok 2000. Dodnes vlastně nikdo uspokojivě nevysvětlil, co bylo příčinou," připomněla Jouklová.
V 90. letech minulého století lesníci usilovně řešili problematiku tracheomykóz (houbového onemocnění) na dubech. Nově se v zahraničí objevují problémy s onemocněním buků. „Jedinou šancí je tedy obecně zvyšovat druhovou pestrost lesů tak, aby pokud možno v každé klimatické variantě nějaké spektrum dřevin přežilo. Jestli mezi těmito dřevinami bude smrk, nebo ne, či které dřeviny přežijí, to uvidí následující generace," uvedla Jouklová. Náhradou smrku se podle lesníků problém nevyřeší. U každé dřeviny, pokud bude co do výskytu dominantní, mohou nastat problémy, a to i na původních stanovištích. „I dospělý smrk na původních stanovištích například v Národním parku Šumava masivně podlehl přemnoženým kůrovcům. Ale postupně se na tato stanoviště bude vracet," dodala Eva Jouklová.
V lese nesmí zůstat napadený strom
Kůrovec má až tři generace do roka. V současných podmínkách dojde z jednoho stromu, ze kterého kůrovec vylétne, k napadení několika dalších.
„Jeden včas nezpracovaný strom tak může být na konci roku obklopen při více generacích i více než stovkou dalších suchých stromů," poukázala Eva Jouklová, mluvčí Lesů ČR. I když příroda si pomůže sama a většinu kůrovců zahubí, populace hmyzu, pokud má dostatek potravy, bez zásahu člověka dále roste a páchá škody. Při přemnožení kůrovce pak vznikají těžko zalesnitelné holiny. „Z historie je řada případů, kdy kůrovec velmi rychle dokázal rozvrátit i zcela zdravé původní porosty, a to i před více než 100 lety, kdy bylo chladněji než dnes. Je to důležité i proto, že buk a jedle jsou dřeviny vyžadující v mládí přistínění, a kalamitní holiny jim nedělají dobře," uvedla Jouklová. (tau)
Dopady odumírání smrkových porostů
Kalamitním rozpadem vždy dochází ke vzniku rozsáhlých komplexů stejnověkých porostů, jejichž labilita je výrazně větší než u porostů věkově rozrůzněných, a to i v případech pestřejších směsí. „Dospělé porosty v regionu působí pozitivně na klima i stav ovzduší, poskytují rekreační vyžití jak pro sport, tak například pro houbaření, ale i zásobují region dřívím – zájem o palivo je trvale stoupající v souvislosti se změnami cen ostatních paliv," uvedla Eva Jouklová, mluvčí Lesů ČR. Podle lesníků je relativně sterilní smrkový les důležitý pro alergiky. Kvetoucí trávy patří vždy k výrazným alergenům.
