Politik a novinář Tomáš Chalupa byl devět let starostou městské části Praha 6, v lednu 2011 se stal ministrem životního prostředí. Studenta si s ním povídala o vztahu k ekologii, spolujízdě a jeho studentských letech.

* Začněme trochu netradičně, je něco, čeho ve svém životě ministr životního prostředí lituje?

Jak říká klasik, lituji toho, co jsem neudělal, ne toho, co jsem udělal. Takže asi studentského života, který utekl, aniž bych si ho pořádně užil.

* Jak to?

Vysokou školu jsem studoval v porevoluční době, kdy bylo často zvykem při studiu pracovat. Byl to i můj případ, a tak jsem často místo studentských akcí trávil čas v práci.

* Dobře, zkusme něco veselejšího, jaký byl vůbec Tomáš Chalupa student?

Řekl bych, že jsem byl výrazný student na obou stranách školního chování. Na jedné straně jsem vyhrával vědomostní soutěže, na druhé straně jsem měl nejvíce poznámek za kouření za školou.

* Karel Schwarzenberg nám v rozhovoru říkal, že byl příšerný student, naproti tomu například Martin Roman prohlásil, že měl vždy ze všeho samé jedničky. Ke kterému z nich jste měl jako student blíže?

Doufám, že ani k jednomu :-) Jako Tomáš Chalupa jsem byl nejblíže Tomáši Chalupovi.

* Pojďme k dnešním studentům. Máte pocit, že žijí ekologičtěji než například vaše generace?

To si nemyslím, podle mě to není o tom, že by dnes lidé mysleli více nebo méně na životní prostředí. Stále tu budou dvě skupiny lidí. První, ve které jsou ti, kteří mají k životnímu prostředí přirozený vztah. Vědí, že 99 procent lidí je normálních, a zprávám, že každý chce vykácet lesy, zanést řeky a odvézt odpad do lesů, nevěří, protože je to nesmysl.

* Ale ta druhá skupina...

To jsou ti, kteří vnímají ochranu životního prostředí jako náboženství. Jsou přesvědčeni, že mají pravdu, že mají právo o ní přesvědčovat ostatní a přikazovat jim ji.

* Kde stojíte vy?

Beru to racionálně. Vím, že metoda, kdy lidem rozkážeme, lide, podřiď se, je špatná. Pak se totiž stane to, co se nyní děje na Šumavě. Tamní obyvatelé nikdy nepřijali rozhodnutí vlády o národním parku. Pro ochranu přírody se přece nemusíme vázat ke stromům a přesvědčovat ostatní. Stačí, když se budeme chovat jako lidé. To bude pro životní prostředí nejlepší.

* Skutečně si myslíte, že boj o ochranu životního prostředí jde řešit v naprostém klidu?

Vždyť si to vezměte. Kdo by chtěl úmyslně ničit přírodu? Byl by to blázen a těžko by mu to mohlo procházet.

* Máte pocit, že u mladých lidí stoupá zájem o ekologii?

Nemyslím si, podle mě je to stále stejně velká skupina lidí. Jsou tu tací, kteří vidí v ochraně životního prostředí své profesionální pracovní zaměření, a také ti, kteří do přírody jezdí „jen” relaxovat.

* Změnil se vztah lidí k přírodě za poslední dekádu?

On se spíše než dobou mění věkem člověka. Když mi bylo dvacet, také jsem chtěl trávit čas spíše ve městech, kde to žilo. Dnes už vyhledávám klid, přírodu a odpočinek.

* Doba se ale změnila, zájezdům do přírody přibyla po roce 1989 velká konkurence, možnost odcestovat do zahraničí.

Ano, to je pravda. A tím se změnilo i vnímání lidí. Dříve jsme brali sjíždění Vltavy jako samozřejmost. Po otevření hranic pro nás bylo něco neuvěřitelného, že můžeme vycestovat do zahraničí. Teď mi přijde, že je pro lidi zase vzácnost, když sjíždějí tu Vltavu.

* Zůstaňme ještě u studentů. Ti v hojném počtu využívají služeb Jízdomatu. Co si vy osobně myslíte o variantě, že několik cizích lidí cestuje jedním autem, aby ušetřili jak vlastní peněženku, tak životní prostředí?

Řekl jste to správně, opět to má dvě roviny. Na jedné straně je racionalita studentů, kdy si vypočítají, že to pro ně bude levnější a že při tom mohou potkat zajímavé lidi. Na té druhé to má i tu sexy podobu, že se šetří životní prostředí. I proto je to podle mě dobrý nápad. Na prvním místě ale stojí ona ekonomická stránka věci. A jako doplněk, který si možná ne všichni při spolucestování uvědomují, odlehčení prostředí, ve kterém žijeme. Na spolujízdě je vidět, jak jde svět dopředu. Dříve byste šli na stopa, dnes si přes internet domluvíte čas a místo, kde k někomu nasednete.

* Změnil se vám život jako ministrovi životního prostředí?

Změnil se mi strašně moc, naučil jsem se hodně nového. Nejsem a nikdy jsem nebyl expert na oblast životního prostředí. Říkám o sobě, že jsem spíše poučený laik.

* Jak často se setkáváte s dotazy, zda doma třídíte odpad?

Neustále.

* A co odpovídáte?

Doma nakládáme s odpadem stejně jako předtím, než jsem se stal ministrem. Využíváme popelnici na bioodpad a potýkáme se s praktičností ostatních řešení. Ale abych se teď choval nějak jinak? Fakt nechci být za pokryteckého pitomce.

* Na vašem ministerstvu probíhá projekt „Čistá mobilita”, který podporuje nové technologie do aut. Setkal jste se s nějakým skutečně zajímavým projektem?

Ony jsou skoro všechny ty projekty zajímavé. Už jsem viděl několik aut, která vypadala jako z jiné doby. Jenže mě nezajímá pouze jejich vzhled, ale celková efektivnost. Chodí sem automobilky, pro které je sice zajímavé vyfotit se s ministrem před jejich autem, ale zatím mají tyto projekty své nedostatky, které zpochybňují vlastní praktičnost a módním trendem je vyvážit nelze. Vedle menšího dojezdu bych zmínil i vysokou pořizovací cenu. Ale zkusil jste někdy řídit vůz, který jede svižně a nevydává žádný zvuk? Má to něco do sebe! A pravděpodobně to opravdu má svoji budoucnost, ale jejich řešení není dostatečně komplexní, takže mají smůlu. Můžu mít auto, jehož provoz bude mít minimální dopad na životní prostředí. Ale v momentě, kdy s ním ujedu maximálně 150 kilometrů na jedno nabití, si ho prostě ze zcela pragmatických a racionálních důvodů nepořídím.

* Předpokládám, že náboženské dogma vede opět k tomu přikazování a určování pravdy.

Víte, co v této budově Ministerstva životního prostředí sídlilo dříve? Ústřední plánovací komise. Za komunistů se tu plánovalo, kolik máme mít dětí, kam máme jet na dovolenou, jak budeme těžit uhlí a v jakém roce doženeme Západ. To už snad znovu nechceme, ne? Je rozdíl brát životní prostředí jako náboženské dogma a jako racionální správu věcí veřejných. Pokud mi někdo bude říkat, já vím, co je pro tebe dobré, tak o to víc zpozorním a budu ještě skeptičtější k jeho doporučením. A to samé je zkrátka u těch aut. Přece kvůli jedné výhodě vozu neobětuji pět jiných, jako je třeba ona dojezdová vzdálenost.

* Jste ministrem životního prostředí, ptají se vás lidé často, jak jsme na tom s čistotou ovzduší?

Otázkám kolem životního prostředí se nevyhnu, i kdybych chtěl. Ne náhodou mi občas kamarádi říkají přezdívkou kůrovec. Pořád slyším dotazy, co na té Šumavě blbneme a podobně.

* Necháte se jako správný kůrovec unést a pouštíte se do debat o životním prostředí, nebo se tomu raději vyhýbáte?

Kamarádi a známí, co mě dlouho neviděli, se k tomu u piva snaží stočit debatu. A já jako jejich kamarád a známý jim samozřejmě odpovídám, i když se ale chci v hospodě bavit o vnadách servírky a podobných důležitých tématech :-)

***

Tomáš Chalupa Absolvoval studium práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Byl redaktorem deníku Denní Telegraf, později vedoucím redakce zpravodajství a následně i zástupcem šéfredaktora. V ODS začínal v roce 1992, postupně se dopracoval až na křeslo ministra životního prostředí, kterým je dnes. Dva roky byl také tiskovým mluvčím a vedoucím tiskového oddělení Úřadu vlády ČR.