Nebudeme-li si všímat silných výroků ministra, které používá ve spojení s Lesy ČR ( a nepochybně má v mnohém pravdu) a soustředíme se na podstatu, zjistíme že ani současný postup ministra není zatím úplně kritický a že nijak zásadně nevybočuje z běžného  konceptu uplatňování neadekvátní politické moci.

Jsou politici schopni správně řešit velmi komplexní problémy?

Jakou roli a význam mají církevní restituce ve výběru?

Existuje plán nebo koncepce lesního hospodářství v ČR?

Kdo jsou poradci ministra pro lesnictví a kdo kandidátem na náměstka?

Absence procesů na MZe

Prvním systémovým selháním při výběru GŘ LČR je přílišná politická svázanost této funkce. Rozhodování o obsazení je i dle sdělení ministra podmíněné vzájemnou informovaností v koalici. Evidentně nestačí mít k dispozici představu o nutnosti změn, či o řízení podniku LČR, kterou politická reprezentace má včlenit do svého programového prohlášení. Pak už má totiž následovat standardní proces nezávislého výběru nejlepšího kandidáta. To se prozatím ani jednou nestalo.

A není to samozřejmě problém jenom MZe a LČR. Jinak by totiž nebylo možné, aby provizorní ředitel sloužil 14 měsíců.

Dokud nebude fungovat kvalitní zákon o státních zaměstnancích, nebo nebudou-li politici většinou opravdu rozumní, tak se v tomto směru změny nedočkáme. Nový ministr totiž z řady nevybočil.

Další systémová vada už spočívá v realizaci výběru kandidáta prezentovaná ministrem Jurečkou. Ministr ve svém prohlášení po nástupu do funkce potvrdil záměr změnit koncepci hospodaření LČR způsobem, kdy cena nebude jediné kritérium a prodej dříví bude podporovat regionální zpracovatele. To je ovšem v naprostém kontrastu s požadavky výběrového řízení předchozího ministra Tomana. Uchazeči byli přímo vyzvání, aby předložily koncepci, která není v rozporu s aktuální koncepcí podniku. Tedy podle Dřevěné knihy.

Tento rozpor se nedá vysvětlit a tedy není ani možné argumentovat, že byl vybrán kandidát na základě výběrového řízení. Závěr je jediný.

Nový GŘ LČR vzešel z kompilátu výběrového řízení zimního ministra Tomana a osobní volby jarního ministra Jurečky.

Suma sumárum je výběr nového GŘ čistě osobním rozhodnutím a je to tak správně. Není nutné se schovávat za neověřitelnou hodnotu posuzované koncepce, zejména pokud nikdy nebyla zveřejněna a doufejme, že pod příslibem naprosté transparentnosti zveřejněna bude.

Je zcela na uvážení ministra koho jmenuje.

V celém procesu se tedy i toto jmenování neliší od předchozích. Nedozvěděli jsme se vůbec nic konkrétního o tom jak a jaké úkoly má nový GŘ plnit. Zejména pokud bylo rozhodování o výběru opravdu odpovědné, by taková informace měla existovat v mnohem konkrétnější podobě.

Výsledkem těchto systémových neshod není jenom výběr generálního ředitele, ale de facto převzetí osobní odpovědnosti ministra za vývoj hospodaření podniku a velké části lesnicko-dřevařského sektoru.

A to bez proklamované otevřené komunikace se zástupci lesníků a zpracovatelů. Tím ministr prozradil mnohem více o způsobu rozhodování na ministerstvu, či spíše mimo ministerstvo.

NEkoncepce nebo NEOkoncepce

Vážnějším systémovým selháním se jeví rozhodování ministra. Prozatím totiž nepředložil žádný koncept hospodářské politiky ministerstva ve vztahu k lesům. Nejmenoval jediného poradce pro lesnictví a nedal ani jasný signál k personálnímu obsazení sekce lesnictví na MZe. Je pak pochopitelné, že je velká část podnikatelů v lesnictví a ve zpracování dřeva v prohlubující se nejistotě z dalšího vývoje. Ministr převzal osobní odpovědnost za vývoj v lesnictví. Výběr ředitele udělal bez jakékoliv konzultace se zástupci lesníků a zpracovatelů a bez opory alespoň nějaké koncepce. Lesnická politika se tak opět stává poměrně nečitelná (neboli netransparentní).

Způsob a forma výběru a jmenování nového GŘ nám neřekli nic podstatného o skutečných záměrech MZe a nového ředitele. Spíše to vypovídá o ministrovi a ministerstvu zemědělství jako takovém. Doufejme že další kroky nám řeknou více o skutečných záměrech. Lepší komunikace s odborným a zejména oborově závislým okolím by měla být opravdu transparentní a profesionální.

Bude nutné v co nejkratší době rozptýlit nejistotu konkrétním personálním a hlavně koncepčním nastavením funkcí ministerstva v lesnictví a strategie hospodaření LČR.

Hlavním nedostatkem v procesu výběru GŘ pro státní podnik Lesy ČR není výběr uchazečů a jeho doplňování po ne zcela nezávislém výběrovém řízení. Zejména pokud jsou ve výběrové komisi všichni závislí na rozhodování ministra. Dokonce ani nevyřčené politické důvody výběru, které ministr zemědělství tak jasně nevyslovil

a mezi které mohou patřit například církevní restituce. Státní podnik má v rukou významný závazek pro církve a to může být dobrým politickým motivem k výběru vhodného kandidáta.

To nejzásadnější v pohledu na státní lesy a podnik LČR je totální absence hospodářské strategie státu v lesnictví a zpracování dřeva. Státní podnik nemůže sám o sobě dost dobře plnit funkci tvůrce trhu. Státní podnik je pouze součástí trhu a tedy prohlášení o zvyšování zaměstnanosti a rozvoji regionálního zpracování jsou jenom tvrzení bez doložitelné koncepce nebo záměrů, opírajících se o jasnou strategii státu v oblasti podpory podnikání v lesnictví a zpracování dřeva. Tu stát nemá a nemá ji ani MZe. Při současném systému hospodaření se v ČR od roku 2010 „snížila” kapacita zpracování minimálně o 2 mil. m3 dříví. To jsou tisíce pracovních míst. Hospodaření LČR nesmí být na úkor celého hodnotového řetězce.

Stát, má-li plnit funkce státu, musí být hlavním iniciátorem potřebných strukturálních změn v hospodářství. Pokud současné nastavení podnikatelského prostředí nepřináší nejlepší reálně dosažitelné výsledky.

Státní podnik je jedním z nástrojů státu, jak restrukturalizaci celého oboru podpořit.

Doufejme, že úkoly státního podniku budou kompatibilní s potřebou trhu a vývoje ve světě. Hrozby, kterým čelí české lesnictví a zpracování dřeva jsou až příliš velké, než aby se daly minimalizovat na LČR a regionální zaměstnanost. To je taková líbivá lidová politika, která je však v rozporu s vývojem společnosti jako takové.

Kompetence a realita

Státní podnik může i sám svou velikostí a obchodním významem urychlit některé procesy nutné koncentrace lesnických činností a zejména zefektivnit distribuci dříví.

Musí však překonat několik zafixovaných výrobních a obchodních procesů komplexní zakázky, vlivu lokality při pni a na odvozním místě. Pak může vnímat obchodní proces a komplexní zakázku nikoliv jako zjednodušení své odpovědnosti, ale jako novou příležitost k holistickému přístupu. Komplexní zakázka, totiž ve skutečnosti nijak komplexní není. Schází ji dimenze kvality, kterou chceme v hospodaření dosáhnout.

Způsob a forma výběru GŘ totiž žádný cíl kvality podle které se bude měřit úspěšnost podniku neobsahuje. Pak bude obtížné i hodnocení kroků nového GŘ a záměrů ministra zemědělství.

Nový GŘ by mohl do podniku přinést nové prvky. Zejména při vhodné kombinaci zkušeností lesnického provozu na CE WOOD a zejména systémově procesního fungování v rámci IKEA Industries, která určitě poskytla možnost porozumění nákupní strategie a oustsourcingu (či spíše sourcingu). Doufejme, že se Danielovi Szórádovi podaří nastavit vhodné obchodně distribuční rozhraní v prodeji surového dříví a zajistit měřítka kvality v komplexních zakázkách. Komplexní zakázku je načase redefinovat.

Transparentnost, zaměstnanost a péče řádného hospodáře jsou rámcem něčeho, co zatím není definováno.

LČR musí působit efektivně a účinně. Snižování celkových nákladů odvětví je primární kompetencí prvovýroby ve vazbě na konkurenci. I státní podnik spravující státní lesy se musí vypořádat s požadavky na moderní a hlavně kvalitní plnění funkcí lesa. LČR směřují do složité budoucnosti, kde budou čelit mnoha tlakům jejichž strategickým vyústěním je změna celoevropské koncepce hospodaření v lesích, souhrnně nazývaná ekosystémové služby. Politici, vlády ani podnikatelé to sami nezvládnou, to totiž vyžaduje mnohem komplexnější pohled a víc než transparentnost a ochotu komunikovat.

To, jak vážně se ministr chce zbavit klientelismu v lesích se ukáže už jen tím, jak se GŘ vypořádá

s vnitřním problémem LČR a to je proces právních služeb a role správního ředitele. Najdou odvahu zbavit se letité závislosti na právních kancelářích, které mají reálně velmi silnou vyjednávací pozici nejenom dovnitř podniku, ale i do okolí podniku?

Emancipace podniku i v očích veřejnosti bude do značné míry závislá právě na emancipaci od mnoha vnitřních a externích „odborníků”.

Nejenom LČR, ale celé odvětví čeká změna rámce z utilitárního neoliberalismu na novou podobu kooperativní socializace podnikání a společenských zájmů.

Přejme novému GŘ a ministrovi zemědělství vůli řešit v lesnictví správné věci správně.