Děkuji, vážená paní předsedkyně. Pane premiére, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vystoupil také už v této části rozpravy. Myslím, že pomaličku přichází čas, abychom mohli už více reagovat, ale stále je tady 19 přihlášených, takže určitě bude prostor opakovaně se do té debaty zapojit. Já si dovolím některé věci shrnout.
Já jsem tady dobře poslouchal pana premiéra, kdy začínal on ten svůj hodinu a půl trvající projev jakožto politik, který vstupoval do politiky se slovem neblábolit, ale mluvit k věci. Já si myslím, že člověk, aby mluvil k věci, na to nepotřebuje hodinu a půl, ale to ať si každý posoudí, jak uzná za vhodné. Já musím souhlasit s některými jeho krátkými pasážemi, u kterých jsem tady také kroutil hlavou. Například to, když říkal, že lidé dávají jemu a jeho vládě za vinu to extrémně rychlé zadlužování. S tím jsem musel samozřejmě souhlasit, protože to je fakt, to je pravda. To není, že by mu to dával někdo za vinu. Prostě nárůst dluhu o prakticky 830 miliard korun za poslední dva roky, to je opravdu astronomická částka.
Celý článek najdete zde
