Projev na 19. schůzi Poslanecké sněmovny dne 29. 10. 2014

Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, když jsem nastupoval před necelými devíti měsíci do své funkce, tak mě můj předchůdce Tomáš Podivínský, dneska tady není, myslím, a další lidé varovali a říkali, také tě mimo jiné čeká problém Šumavy. A já jsem říkal, proboha, jaký by tam měl být problém, vždyť je tam krásně a nic zásadního se tam snad nic neděje z hlediska životního prostředí. A pak jsem to postupně pochopil. Na tom začátku jsem udělal chybu, že jsem tam nejezdil tolik, jak jsem tam jezdit měl. Měl jsem jiné starosti, ale pak jsem si ten čas udělal.

Ta Šumava je pro nás, bavíme se o Národním parku, tedy téměř 70 tisících hektarech, je pro Čechy jakási ikona přírody. Máme ji někde uvnitř uloženou jako ty temně zelené, temné neproniknutelné hvozdy, vpravdě klostermannovské, tak jak to známe z knížek Karla Klostermanna, ale je to také linie konfliktů. Je to linie konfliktů mezi velkou většinou obcí, a to je potřeba říct, a kolegové, myslím, že nahoře také jsou i z obcí kolem Šumavy, tak ví, že se velmi často s nimi bavím.

A obce si dlouhodobě stěžují, že se nemohou rozvíjet, že je tam vyšší nezaměstnanost nebo vysoká nezaměstnanost, že jim byla slibována prosperita, a ta se jaksi nedostavila.

Na druhé straně je tady celá řada tuzemských i zahraničních organizací zaměřených na ochranu přírody, které - a to už tady zaznělo - dlouhodobě prosazují, aby ta první zóna, ta bezzásahová zóna, která dneska činí přibližně 13 %, se rozšířila až na 50 %, a to relativně brzo. Že tedy hlavním posláním národního parku je tedy opravdu především chránit zájmy přírody a krajiny a především pak kriticky ohrožených druhů flóry a fauny. A pak jsou zde zájmy konkrétních lidí, majitelů nemovitostí, kteří tam chtějí ze svého pohledu logicky profitovat, tedy stavět další možné, lanovky, sjezdovky nebo hotely. A pak jsou tady zájmy více než dvou milionů návštěvníků Šumavy, ať už tuzemských nebo zahraničních, kteří tam ročně přijíždějí a něco od té návštěvy čekají. A aby toho nebylo málo, tak v roce 2007 po orkánu Kyrill, který výrazně vykloubil tu relativně křehkou rovnováhu - a s tím souhlasím - způsobil tedy rozsáhlé polomy a následně kůrovcovou kalamitu nebo následně přišla kůrovcová kalamita a znovu nastolila naprosto kardinální otázku, jestli jsme vlastně psychicky připraveni na to, že ponechání velké části národního parku takzvané divočině, to znamená nezasahování do přírodních procesů, že vlastně uvidíme tisíce hektarů suchého lesa. A já si myslím, že to je třeba ten problém, se kterým má spousta lidí ten největší konflikt, že si představujeme divočinu jako prales, jako Boubín, ale ono to tak není. Tam přijedete na Poledník nebo na Trojmezí a opravdu vidíte ty suché májky, jak tam stojí. Ono dole už se něco děje, dole už se to zmlazuje, Ale bude to trvat desítky let, než ten les vyroste. A ti lidé celkem logicky na jednu stranu říkají: my ale nechceme čekat, my chceme ten zelený les teď, neberte nám ho, my se ho nechceme dočkat za třicet let.

Já se nedivím obcím a krajům - a těch diskusí jsme spolu měli spoustu - že chtějí stabilitu, protože ministři, politici, starostové, ředitelé přicházejí a odcházejí, ale ta Šumava zůstává. A všechny ty procesy mají obrovskou setrvačnost a já jsem jasně opakovaně řekl: pro mne není Šumava laboratorní miska, kde budu pozorovat, co se děje, protože na to mám příliš velkou pokoru k těm přírodním procesům a i k té krajině. To znamená, měli bychom určitě směřovat k něčemu, co je dobrý zákon, což je jakási modla. Po 20 let už se tady směřujeme k modle. Když jsme dostali úkol se s tím vyrovnat, tak já věřím, že ten kompromis - a jak jsem říkal, poslední dobou jsem na Šumavě poměrně často - že ten kompromis, který bude přijatelný pro všechny, nakonec skoro pro všechny, kteří nechtějí tedy primárně kořistit ze Šumavy, ale opravdu tam chtějí žít, chtějí tam navštěvovat tu unikátní divokou přírodu, kterou už dneska nikde nenajdeme, ale také prostě tam chtějí turisty, kteří přijedou do živého lesa, tak já jsem přesvědčen, že ten kompromis existuje a že ten kompromis se ale skrývá v něčem jiném, byť to tady bylo už dneska několikrát zmiňováno s určitým řekněme pejorativním nádechem, že to nemůže řešit problém Šumavy.

My jsme připravili novelu stočtrnáctky, zákona o ochraně přírody a krajiny, která, jak jsem přesvědčen, řeší drtivou většinu těch věcí, které tady dneska starostové i ostatní prostě od nás chtějí, a to je na jednu stranu otevřít Šumavu turistům, daleko víc než tomu je do dneška. My revolučním způsobem v té novele, která by měla během tří až čtyř týdnů přijít do vlády a následně do Poslanecké sněmovny, otevíráme i ty dnes nedostupné, nepřístupné první zóny turistům, a na druhé straně jsme přesvědčeni, že to bude znamenat i větší efekt pro obce a že i obce tam budou mít v tom novém systému větší pravomoci rozhodovat. Rozhodovat o těch věcech, které se jich týkají - jak o zonaci, tak o těch takzvaných klidových územích, než je tomu doposud. My tu novelu připravujeme několik měsíců ve velmi intenzivní komunikaci se všemi skupinami: s obcemi, s kraji, s nevládními organizacemi, s vysokými školami, s vědci, s právníky.

Já jsem přesvědčen o tom, že Šumava dneska představuje něco unikátního, co potřebuje teď od nás všech určitý selský rozum, zbavit se ideologie, vydýchat se, podívat se na to, co se tam stalo a co do jisté míry vykloubilo tu rovnováhu, například prostě po té kůrovcové kalamitě, a proto mimo jiné jsme i do té naší novely dali také to - a po tom obce volají, mimo jiné také - po stabilitě, že jakmile bude znovu projednána zonace - a já jsem to byl, kdo zastavil již projednávanou zonaci na Šumavě, protože jsem byl přesvědčen, že nemůžeme ji udělat podle starého zákona a obce s ní nebyly spokojeny, a bylo to na mé osobní rozhodnutí. A v tuto chvíli jsme připraveni zpět se všemi obcemi zahájit od začátku diskuzi o zonaci a jakmile dospějeme k určitému kompromisu, tak chceme přímo do zákona, respektive chceme to navrhnout, aby přímo v zákoně byla určitá stabilita možná po dobu patnácti let, kdy se prostě ta zonace měnit nebude. To znamená, ať už tady bude Brabec nebo kdokoliv jiný, to už tady určitě nebude v té době, tak v podstatě se stane to, po čem obce volají, že nechtějí, aby se s každou politickou nebo jinou změnou měnily záležitosti kolem národního parku.

Toto vše v té naší komplexní novele bude. Je to novela, která na jednu stranu zastřeší všechny národní parky, ale každý park bude vyhlášen v rámci toho zákona samostatně a bude mít ty své takzvaně bližší ochranné pomůcky v té novele individuálně. To znamená, bude to řešit i to, po čem se tady volá, že Šumava je specifická. A samozřejmě ty bližší ochranné podmínky v rámci Šumavy budou jiné než pro Podyjí nebo pro České Švýcarsko nebo pro Krkonošský národní park.

Vážené dámy a vážení pánové, kolegyně, kolegové, závěrem - já si myslím, že je tady šance na to, abychom k tomu kompromisu, kterým možná nazýváme dobrý zákon, pro Národní park Šumava, dospěli. Ale pro mne to při vší úctě k předkladatelům, i když chápu, co je vedlo k tomu návrhu, mimo jiné v té předkládací důvodové zprávě také bylo to, že předpokládali, že vláda se nedostane k tomuto zákonu, takže přišel senátní návrh, ale vláda se k němu dostane velmi brzy a já jsem přesvědčen, že ten náš návrh je lepší v mnoha ohledech, také proto samozřejmě v této chvíli nemohu být pro senátní návrh a nechci tady teď komentovat všechny ty výhrady, které bych k tomu měl, jak systémové, tak i věcné, ona řada z nich už tady padla.

A ještě bych se na závěr přece jen vyjádřil k tomu, co říkal pan předseda Filip, protože se mne to týká jako ministra životního prostředí. Já jsem přesvědčen, že problém hospodaření národního parku vůbec není - tak jako to tak bývá v životě - o tom, zda je vyhlášen zákon nebo není. A on bude vyhlášen zákonem, pokud by prošla ta naše novela. Všechny parky by byly vyhlášeny tím jedním zákonem. Ale že to je vždycky o lidech, o těch konkrétních lidech, kteří něco vedou, a buď to umí, anebo neumí, a buď kradou, anebo nekradou, a buď jsou zkušení, anebo nezkušení, buď jsou ideologičtí, anebo jsou pragmatičtí. A to se v tom hospodaření jasně ukázalo i v těch minulých letech. A já říkám, pokud tam najdeme - a my jsme samozřejmě dělali audity a průběžně děláme audity, i z toho minulého období - pokud tam najdeme konkrétní zavinění konkrétních lidí - a těch auditů tam za minulé období bylo X - tak okamžitě dáváme podněty k orgánům činným v trestním řízení.

Protože to není o tom, zda to máme v ruce jako Sněmovna, já jsem odpovědný za tu správu národního parku také, protože to je moje resortní organizace. Tak jako jsem odpovědný za Státní fond životního prostředí, Českou inspekci a další rezortní organizace. A pokud tam prostě je špatný ředitel a nefunguje, tak ho prostě vyměním. Pokud není dobrý manažersky, tak ho vyměním. Pokud mám pocit, že krade, tak ho prostě nahlásím policii. Na tom nic nezmění, jestli je to zákon nebo vyhláška, to je moje základní krédo. A vždycky jsem ho měl a vždycky ho mít budu. Je to o lidech, není to o procesech, není to o zákonech, není to o vyhláškách. Je to o tom, kdo to tam řídí a co s tím chce udělat. Takže věřte, že bych si nedovolil bourat něco, co tady bylo postaveno, kdybych si nemyslel, že nemáme lepší, lepší komplexní návrh. Já jsem přesvědčen, že ho máme a během několika následujících týdnů ho uvidíte. Děkuji vám za pozornost.