Dosud Richard Brabec řídil velké chemičky, nyní se postaví do čela ministerstva životního prostředí. Střet zájmů v tom však nevidí. "Jsem odolný proti lobbistickým tlakům," řekl v rozhovoru pro iDNES.cz a po svém nástupu prý lobbisty z úřadu vymete. Urychleně chce čerpat evropské fondy a připravit zákon o Šumavě.

- Jako šéf velkých  chemiček jste dosud z povahy profese hájil zájmy chemického průmyslu proti různým regulacím. Teď obrátíte o sto osmdesát stupňů a chránit budete naopak životní prostředí. Nemyslíte, že konflikt zájmů vám vyčítají oprávněně?

Já se té výtce nedivím. Ale na druhou stranu představa, že ředitel chemičky má rozkoš z toho, jak znečišťuje přírodu, je naivní. Jednou z hlavních náplní jeho práce je právě to, aby respektoval přísné limity na ochranu životního prostředí. A na to, aby člověk měl rád přírodu, nepotřebuje mít nějaký papír, že vystudoval ochranu životního prostředí. Věřím, že se nám snad už podařilo některým nevládním ekologickým organizacím vysvětlit, že konflikt zájmů zde není.

- Odstoupíte tedy nyní ze Svazu chemického průmyslu a z dozorčí rady Lovochemie?

Samozřejmě, odstupuji ze všech funkcí.

- Možný střet zájmů souvisí také s tím, že jako ministr životního prostředí se některé vaše kroky mohou přímo dotknout podniků šéfa hnutí ANO pana Babiše. Uvědomujete si tento rozpor a mluvili jste spolu o tom?

Samozřejmě jsme o tom mluvili a věřte, že jak pan Babiš, tak i já budeme pod obrovskou mediální kontrolou novinářů, kteří budou hledat střety zájmů, a tím i pod kontrolou veřejnosti v míře, jaká tady možná nikdy nebyla. Nešel bych do toho (do střetu zájmu, pozn. red.) já ani pan Babiš. Neumím si představit situaci, že by za mnou přišel nějaký generální ředitel, kterého třeba znám i dlouho, a řekl: "Pane ministře, pojďte mi to nějak zařídit."

- O čem jste mluvili na čtvrteční schůzce s prezidentem?

My jsme se bavili hlavně o prioritách, které mě čekají od prvního dne. Řekl jsem mu, že si uvědomuji, že nemám žádných sto dní hájení, možná ani týden, protože jsou věci, které se musí udělat okamžitě. To je především řešení stávajícího operačního programu Životní prostředí, kde je obrovské riziko nedočerpání prostředků. S tím souvisí, že si musíme vylepšit jméno v Bruselu, kde jsme bráni jako země, která neustále poučuje, ale přitom není schopna dodržet podmínky.

- Přišla řeč na něco, na čem jste se neshodli?

Nenarazili jsme na nic, v čem bych měl v zásadě jiný názor než on. Shodli jsme se třeba i na tom, že oba máme rádi přírodu, ale nemáme rádi fanatiky.

- Kdo je podle vás fanatik?

Na rozdíl od ochránců přírody, fanatici mají ekologii jako náboženství. Neposlouchají argumenty a nejsou ochotní k žádnému kompromisu. Myslí si, že všichni, kdo chtějí něco vyrábět nebo stavět silnice, jsou škůdci životního prostředí. Někteří navíc mají bohužel ochranu životního prostředí spíš jako podnikatelský záměr.

- Co říkáte na Zemanovo přání vybudovat říční kanál Dunaj-Odra-Labe?

To shodou okolností také zmínil. Pan prezident je vizionář, ale v tomto případě jsem spíš skeptický z hlediska reálného efektu tohoto projektu. V první řadě se musíme zeptat našich sousedů, jestli o to vůbec stojí, protože by to byl mezinárodní projekt. Také je otázka, do jaké míry by byl prakticky využitelný ve vodní nákladní dopravě. Nesporně jednodušší, rychlejší a daleko levnější projekt, který naopak velmi podporuji, je například výstavba labského plavebního stupně Děčín.

- Jaký máte názor na možné prolomení těžebních limitů v Ústeckém kraji?

V této chvíli nevidím důvody pro urychlené rozhodnutí, zda vůbec, nebo kdy a také v jaké oblasti limity prolomit. Nejprve musí proběhnout široká odborná diskuse o státní energetické koncepci. Dnes se někdy vydírá tím, že když okamžitě nerozhodneme o prolomení limitů, tak nebudou mít teplárny uhlí a tisíce lidí přijdou o práci. Tak to ale není a v nejbližších několika letech nebude. A mimochodem, Česká republika je jedním z největších vývozců elektřiny v Evropě. Uhlí tady vznikalo desítky milionů let. Nejhorší způsob je ho vytěžit, spálit, vyrobit z něj elektrickou energii, kterou vyvezeme a za třicet čtyřicet let pak třeba zjistíme, že bychom ho uměli využít daleko efektivněji a už ho nebudeme mít. Mnozí čeští politici by se měli naučit uvažovat v delším horizontu, než je délka jednoho volebního období.

Chci také zdůraznit, že uhlí patří státu a ten by si měl především vyjednat co nejlepší podmínky z jeho těžby. Je pro mě neuvěřitelná informace, že ze svého uhlí dostává český stát jen jeden a půl procenta tržní hodnoty. Naprosto nechápu, proč o výrazném zvýšení tohoto poplatku vláda nerozhodla už daleko dřív. Stát a také Ústecký kraj mohl získat v minulosti miliardy korun navíc do svého rozpočtu.

O prolomení limitů se tedy můžeme bavit až poté, co budeme vědět, kolik uhlí reálně potřebujeme, kolik máme vyvážet, jak to dopadne s prodloužením životnosti Dukovan a dostavbou Temelína.

- Vy dostavbu Temelína podporujete?

Za současných podmínek, kdy je historicky nízká cena elektrické energie, výstavba Temelína prostě ekonomicky nevychází. Musíme především zaktualizovat státní energetickou koncepci a připravit varianty dalšího postupu. Proto bych podpořil odložení tohoto rozhodnutí. Obecně si ale myslím, že jaderná energie je cesta, kterou bychom jít měli i nadále. Jestliže máme ambice výrazně snižovat emise škodlivin a na druhé straně nechceme jadernou energii, tak je velká neznámá, jak to vlastně chceme udělat.

- Jsou přece i čisté zdroje energie.

Ano, ale ty nejsou schopny v českých podmínkách nahradit snižování výroby elektřiny v hnědouhelných elektrárnách. Například výroba všech fotovoltaických elektráren tvoří jen malé procento celkové domácí produkce, a to bez ohledu na to, v co se nakonec fotovoltaika zvrhla a kolik stovek miliard nás to všechny bude stát v příštích letech. Obnovitelné zdroje mají určitě své místo v energetickém mixu, ale jádro nenahradí. Kdo byl u zelených, dostal za ODS vyhazov

- Jak hodnotíte práci trojice vašich předchůdců Drobila, Chalupy a Podivínského, jejichž působení označuje odborná veřejnost téměř jednohlasně jaké éru, kdy se rezort zbavoval odborníků a stal se z něho bratříček ministerstva průmyslu?

Nerad bych hodnotil jednotlivé osoby. Faktem ale je, že za ministra Bursíka bylo ministerstvo životního prostředí i ve vládě bráno ideologicky, když jednalo stylem: "Když nám tohle neschválíte, odcházíme z koalice." Troufám si říct, že i to nakonec způsobilo, že se ministerstvo obrátilo do druhého extrému. A za vlády ODS to téměř fungovalo tak, že ten, kdo byl ze Strany zelených, dostal výpověď. Svým posledním předchůdcům vyčítám hlavně to, že odbornost mnohde ustoupila a z ministerstva se stalo rejdiště lobbistických organizací, které si tam prosazují svoje projekty. A především došlo k tomu, že operační program životní prostředí je dnes nejhůř čerpaným evropským fondem a hrozí, že nenávratně přijdeme o miliardy korun. Navíc, stále chybí řešení regulace vodárenských společností, není dořešená EIA, plán odpadového hospodářství a řada dalších věcí, které byly odsouvány

- Operační program Životní prostředí měl končit rokem 2013. Jakým způsobem chcete tedy narychlo tyto evropské peníze dočerpat?

Poslední termín, do kdy peníze můžeme vyčerpat, je konec roku 2015, kdy už musí být zaplacená poslední faktura. To je šibeniční termín. Hrozí obrovské riziko nedočerpání těch prostředků. Chápu to tedy tak, že nastupuje krizový management, abychom  zachránili co nejvíce peněz pro smysluplné projekty. Stovky projektů jsou rozpracované. My uděláme rychle jejich audit a poté se rozhodneme, zda by nešla část nevyčerpaných peněz předisponovat do jiných priorit. Jednou z nich jsou třeba energetické úspory, tedy zateplování. Chci na ministerstvo přivést zpět kvalitní odborníky, kteří se rychle zorientují a začnou makat ve prospěch státu a ne různých poradenských agentur.

Budu přitom intenzivně spolupracovat především s ministerstvem financí a ministerstvem pro místní rozvoj. To je další zásadní změna. My chceme odstranit takzvaný resortizmus, který tu byl. Tedy, že ministerstva si často psala dopisy místo toho, aby se ministři normálně dohodli. To byl smrtící způsob vlády.

Budoucí ministr životního prostředí Richard Brabec (24. 1. 2014)

- Řekl jste, že na ministerstvu plánujete razantní personální změny. Takže současné osazenstvo může začít balit?

Určitě ne všichni. Personální změny budou především ve vedení ministerstva a ve Státním fondu životního prostředí. Nebudou to žádné akty pomsty ani rozhodování dle politické příslušnosti jako dříve. Rozhodující bude pouze odbornost, manažerské a morální kvality. Na místa náměstků chci přivést odborníky. Ty lidi už mám z devadesáti procent vybrané a teď s nimi jednám. Zatím je ale nechci jmenovat. Teď budeme vybírat kandidáty na ředitele Stáního fondu životního prostředí a na jeho náměstky. Provedeme také personální audit, protože na některých odborech pracuje ve srovnání se soukromou firmou neuvěřitelné množství lidí.

- Vyhovíte přání premiéra Sobotky, aby některé vaše náměstky dosadili vaši koaliční partneři?

Myslím si, že obecně má odpovědnost za ministerstvo ministr. A ten si má přivést lidi, za které ručí. Proto bych si je chtěl vybrat sám, protože když někdo z nich selže, tak je to stejně můj průšvih. S panem Sobotkou jsme se o tom bavili, dokonce už i o jeho konkrétním kandidátovi, se kterým jsem se ale ještě nesetkal. Chci si nechat právo veta. První kroky ministra povedou na Šumavu

- Čeká vás rozhodování o ochraně přírody na Šumavě. Budete dál pracovat s kontroverzním návrhem zákona o Národním parku Šumava exministra Chalupy, který vychází vstříc developerským projektům?

V této podobě ho předkládat nebudu. V nejbližší době se setkám se všemi klíčovými stranami, abych si udělal názor. V národním parku Šumava je spousta zájmů - obcí, krajů, přírodovědců, lesníků, ekologů. Na Šumavu se proto také brzy vypravím, pravděpodobně to bude moje   první cesta. Teprve poté bych se k této věci vyjádřil konkrétněji.

- Podpoříte vznik dalšího národního parku na Křivoklátsku?

Podle informací, které v této chvíli mám, tam nevidím žádný velký problém. Zatím tedy vypadá, že by tomu nemělo stát nic v cestě.

 

Na vašem stole také přistane řešení dlouho odkládané odpadové legislativy. Můžete jednoduše nastínit vaší představu?

Česká republika má ve srovnání s Evropskou unií nízký stupeň recyklace a zpracování biologických odpadů. Na skládce by mělo končit opravdu jenom to, co se nedá jiným způsobem využít. Ani spalování není samozřejmě úplně optimální způsob. Důležitější je, aby odpadu vznikalo co nejméně, a aby se maximálně efektivně využil. V tom máme určitě mezery.

Počítám s tím, že odpadová legislativa bude třaskavé téma. Budou tam určitě různé lobbistické střety skládkařů i spaloven. Troufám si říct, že jsem odolný proti jakýmkoli lobbistickým tlakům, což ale neznamená, že se s těmi lidmi nebudu bavit. Rád si poslechnu všechny rozumné argumenty.

 

Plánujete nějaké změny nastavení Integrovaného registru znečištění, který Svaz chemického průmyslu, v němž dosud stále působíte, dlouhodobě kritizuje jako příliš přísný?

Velká část chemické legislativy dnes vzniká na úrovni Evropské unie a možnost České republiky něco ovlivnit je malá. Je pravda, že český registr znečištění je přísnější než příslušná evropská legislativa. A už ta je v mnoha ohledech z hlediska životního prostředí nejpřísnější na světě. Pokud jsou české zákony přísnější, měli bychom přesně vědět proč. Budu se tím dál zabývat a rád bych dostal vysvětlení z hlediska reálné nebezpečnosti látek, které jsou v našem registru navíc oproti tomu evropskému.

 

V Otázkách Václava Moravce jste řekl, že byste rád novelizoval horní zákon. V souvislosti s ním se často hovoří o znovuzavedení pravomoci státu vyvlastňovat pozemky. To byste podpořil?

Pro možnost vyvlastnění kvůli těžbě bych nyní určitě ruku nezvedl. Něco jiného je veřejný zájem v případě například klíčových dopravních staveb. O změně horního zákona jsem hovořil v souvislosti se stávající podobou poplatku z dobytého nerostu který je nedostatečný a měl by se zvýšit.

 

V koaliční smlouvě stojí, že nedovolíte těžbu zlata a břidlicových plynů, takže průzkum těžby na Příbramsku a v Podkrkonoší vylučujete?

Já tam nevidím žádný zásadní efekt pro Českou republiku, který by vyvažoval dopady toho průzkumu a těžby na životní prostředí. Narozdíl od uhlí, které může být za určitých okolností strategickou surovinou, tak toto množství zlata se rozhodně pro republiku strategickou surovinou nestane. V současné době bych to považoval za velké riziko.