Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
A přeji vám krásné odpoledne. Jak máme chránit přírodu před naším ničivým vlivem? Měly by mít národní parky v České republice jeden obecný zákon a nebo každý z těch parků by měl mít svůj vlastní zákon? Možná už dnes se o Krkonoších, Šumavě, Podyjí a Česko-saském Švýcarsku rozhodne v Poslanecké sněmovně. Tam totiž se bude probírat nový zákon o ochraně přírody a krajiny. Připojíme se i my a právě teď začíná na Plusu veřejná debata o české přírodě a její ochraně. Takže rozhodně se můžete zapojit i vy, kteří nás posloucháte, jenom vám připomenu, jaké že je to dnešní téma. Měly by mít české národní parky jeden obecný zákon a nebo každý svůj specifický? Pomáhají zákony na ochranu životního prostředí chránit přírodu nebo znepříjemňují i lidem život. Takže volejte, co si o tomto tématu myslíte. Telefonní číslo je vám dobře známé. A se mnou ve studiu je profesor Jan Frouz, což je ředitel Centra pro otázky životního prostředí. Já vás vítám. Dobrý den.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Dobrý den.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jaká by měla být podle vás pravidla pro národní parky, obecná nebo pro každý z nich specifická?
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
No, tak určitě odborná veřejnost vítá velmi dobře to, že vznikl jeden obecný zákon o těch národních parcích, ono to není tak úplně, že by byl zcela obecný, ono v tom zákoně jsou vyjmenovány ty jednotlivé parky, je tam specifikováno, jaký je jejich předmět ochrany, čili on se dost specificky zabývá i těmi jednotlivými jaksi specifiky těch parků, kromě toho ty parky mají celou řadu dalších zvláštních specifických předpisů, každý z nich má vlastní plán péče a celou řadu dalších prostě předpisů, které jsou jaksi ušity na míru tomu danému parku, takže tam nehrozí, to může být jeden ten zákon nějakým způsobem to /nesrozumitelné/, nějak vyrovnával.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže on se zabývá potom a rozebírá se tam jednotlivě, ty jednotlivé parky, protože nejsou všechny stejné, každý má něco svého?
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
To určitě, na druhou stranu ovšem ten národní park je prostě nějaká kategorie ochrany přírody a když něčemu chceme říkat národní park, mělo by to splňovat nějaké stejné limity.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme si to vysvětlit, ať to víme my všichni, my laici, co to vlastně znamená, když o něčem řekneme, že to je národní park?
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Tak to je samozřejmě komplikovaná otázka a může to znamenat velmi ledacos. Existuje taková klasifikace prostě Mezinárodní ochrany přírody, kde se rozlišuje několik kategorií národních parků, já nebudu zabíhat do detailů, ale řekněme, že ty nejpřísnější z těch parků jsou prostě, hodí se na to ruské slovo zapovědnik, prostě tam nikdo nesmí. Je to...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, zapovězeno, prostě nikdo tam...
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Je to úplně bezzásahové území, velké, celá plocha toho parku a v zásadě, řekněme, kromě nějakých původních obyvatel, myšleno tím ale lidí, kteří žijí, já nevím, nějakých indiánů nebo prostě Inuitů nebo někoho takového, se tam vlastně nikdo...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Nepodívá.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
...nepohybuje. A potom jsou prostě další a další kategorie národních parků, kde se prostě hledá určitý kompromis mezi existencí nějakých lidských aktivit a ochranou té přírody, protože v řadě prostě kulturně historických souvislostí už prostě takový národní park je zcela bezzásahový, jako úplně takovéhle území prostě nelze vytvořit, nicméně ta idea těch národních parků je o tom, že my se snažíme nějakou dostatečně velkou část přírody nechat fungovat jaksi svými procesy.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Že jí do toho nemluvíme, že jí do toho nezasahujeme.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Že jí do toho nemluvíme. Já bych to ilustroval třeba na takovém příkladu, kdysi před několika lety jsme navštívili Yellowstonský národní park, a když jsme přijížděli, tak nás vítal obrovský sloup dýmu a když jsme potom přijeli do toho parku, tak tam byla taková cedule, že v tom parku zuří lesní požár a že lesní požár je prostě přirozenou součástí fungování toho ekosystému. A že teda se nedoporučuje, abychom chodili tam, kde to hoří. A že národní park tedy udělal nějaká opatření, ve smyslu ochrany nějakých staveb, které prostě by ten požár mohl strávit a zakázal chodit na nějaký stesky, kde prostě by se jako tohle mohlo nebo doporučil tam nechodit, oni málo toho zakazují, ale jinak v podstatě...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Což je v podstatě to stejné.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Jinak se, jinak se...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Když doporučujete tam nechodit, tak to v podstatě zakazujete tam chodit.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Jinak se v podstatě jakoby nic nedělalo, jo, a rozhodně se ten požár žádným způsobem nehasil a rozhodně potom, co ten požár proběhl, tak se žádným způsobem ta plocha nesanovala, že by se nedosazovala nebo nějakým způsobem, že by se nějakým způsobem prostě upravovala. Ono je totiž důležité si uvědomit, že ta příroda, ta není řízena jenom takovými procesy, jako že ty semínka rostou, které vnímáme jako tak idylicky, ale je řízená ničím, čemu bychom mohli říct přirozený režim těch disturbancí, jo, ta krajina přirozeně podléhala nějakým vlivům, které my vnímáme jako katastrofy, jako jsou požáry, polomy, prostě i gradace vlastních škůdců. To všecko jsou vlivy, které přirozeně se v té krajině vyskytovaly, ta krajina je na to nějakým způsobem adaptovaná, ty ekosystémy na to byly nějakým způsobem adaptovány. A my, když tady tenhle ten přirozený systém jako nějakým způsobem vykolejíme, tak potom samozřejmě ekosystémy se začnou chovat jinak a my potom je musíme neustále jako udržovat v nějaké balanci, do které jsme je, v nějaké rovnováze, do které my jsme je sami vysunuli, jo, v nějaké jiné poloze, než ve které by přirozeně byly.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom připomínám, že naším hostem je profesor Jan Frouz, ředitel Centra pro otázky životního prostředí, také připomínám, že nám můžete volat k tomuto tématu, jenom připomenu ještě tu otázku, jak máme chránit přírodu před naším ničivým vlivem a jestli by měly být národní parky v České republice, měly mít jeden společný zákon a nebo každý vlastní. Takže to jsou témata pro vás, kteří nás posloucháte, volejte nám na číslo 221552777. A nebo mrkněte třeba na náš Facebook, ale o tom víc vám řekne Marián Vojtek. Mariáne.
Marián VOJTEK, editor sociálních sítí Českého rozhlasu Plus
--------------------
Dobré odpoledne. Samozřejmě nejenom na náš Facebook, ale také samozřejmě na Twitter stanice Plus. Pak také můžete napsat e-mail na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., anebo do naší aplikace napsat svůj názor, ta je na webu Plus.rozhlas.cz. Pokud se podíváme na Facebook, tak jak tedy máme chránit přírodu před naším ničivým vlivem? Pan Petr Les napsal velice stručně: "Výchovou plus dozorem." Podíváme se na Twitter. Pavel Netolický odpovídá na otázku, měly by mít naše národní parky jeden obecný zákon nebo každý svůj? Tak tedy odpověď. "Jeden obecný zákon, přičemž by se konkrétní revír vyhlásil za národní park nařízením vlády."
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak já nevím, jak to funguje, pane profesore, je to nařízením vlády nebo čí to je?
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Ty národní parky jsou hlášeny zákonem. Ale, no, tak...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže takhle to prostě funguje, výchova a dozor, tam navrhoval pan posluchač, že by mohly zabrat...
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Určitě, určitě ta výchova je samozřejmě důležitá, souvisí to s naším stupněm poznání. Zase, kdybych se vrátil k tomu příkladu toho Yellowstonu, tak v těch Spojených státech ve 30. letech byla taková strategie uhasit každý požár dopoledne příštího dne, od té chvíle, co ho zpozorují. To bylo ve 30. letech minulého století. A přišlo to všem jako dobré, že to vlastně pomáhá té přírodě a tak dále. Zpočátku to fungovalo, ale pak se ukázalo, že je čím dál tím těžší tohle to dodržovat, protože čím víc jaksi hasíte ty požáry, čím míň ty požáry se vyskytují, tím víc se vám hromadí toho paliva. Takže tím větší šance, že se nějaký požár vyskytne. A v 60. letech, když to takhle dál nepůjde, a přišli s tím, že naopak ty požáry jsou právě, jak jsme říkali v tom Yellowstonu, zcela přirozenou součástí těch amerických ekosystémů. A tam, kde prostě to jaksi interferuje zájmy člověka, tak se začalo uvažovat o tom, jak jim budeme imitovat, nějaké méně závažné požáry, ale o to častější, tak aby vyhořelo to palivo a my jsme tam mohli nějakým způsobem hospodařit. Čili ono to souvisí s tím, jak roste naše poznání a zároveň s tím, jak roste jaksi percepce té veřejnosti se tomu poznání přizpůsobit.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaroslava Stárková je první volající na číslo 221552777. Paní Stárková, zdravím vás. Dobrý den.
posluchačka
--------------------
Dobrý den, paní Helenko. A zdravím i vašeho hosta. A chci říci, že proč bychom nemohli to přirozené v přírodě nazývat zákony ze stvoření třeba, neboli božími zákony, to takhle. A jinak chci říci, že bych opravdu se přimlouvala, aby tady byl ten zákon jakoby všeobecnější, ale samozřejmě se specifikem, protože máme různé ty endemické taky rostliny nebo živočichy. A ti by jinde v tom prostředí nebyli schopní přežít, tak je samozřejmě nutné, abychom ošetřili i tohle to. A moc bych se přimlouvala, aby opravdu všichni lidi, kteří tady jsou, aby se chovali k přírodě jako ke skutečné matce, protože bez ní nemůžeme existovat. V tom, v těch souvislostech, které jsou.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuju vám za..., ano, pardon...
posluchačka
--------------------
A moc zdravím. A vám, paní Helenko, přeju krásné slunečné letní dny. Na shledanou.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vám také. Mockrát vám děkuji za to, že jste zavolala do Radiofóra, budu se těšit na další telefonát. Do vysílání teď přizvu našeho panelistu, pana Vítězslava Prakse. Zdravím vás. Dobrý den.
Vítězslav PRAKS
--------------------
Dobrý den.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je váš názor, měly by mít české národní parky jeden obecný zákon a nebo každý svůj specifický?
Vítězslav PRAKS
--------------------
Já souhlasím s předřečníky, že ideální by bylo jeden, ve kterém by byly všechny ty obecná pravidla vyspecifikovány, ideálně po vzoru evropských zákonů tohohle druhu. A všechny ty různé specifiky, jak tam paní zmínila ty endemity, aby to bylo pod zákonných normách v plánech péče.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
A chrání podle vás dosavadní české zákony dostatečně přírodu?
Vítězslav PRAKS
--------------------
Jsou tam určité nedostatky. Mně se osobně líbí návrhy úpravy tady toho zákona, které zveřejnil Petr Ješátko, bývalý vrchní lesní inspektor, na webu Občanský monitoring, kde doporučuje přísněji regulovat povinnost zalesňování holin nebo navrhuje zákaz těžkých harvestorů pro těžbu v těch národních parcích. Tyhle ty věci zakázat.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl jste někdy v nějakém národním parku, zakázal vám třeba někdy někdo vstup na některá místa tam a podobně, máte nějakou zkušenost?
Vítězslav PRAKS
--------------------
Jezdívám pravidelně na Šumavu, tu mám moc rád. A vyloženě jsem se nesnažil dostat na nějaká zapovězená místa, ale k tomu zapovědniku jsem chtěl jenom krátký komentář, že kéž by to byl zapovědnik nejenom pro veřejnost, ale kéž by vedení těch parků tady toto vnímalo taky tak, že tam opravdu nesmí těžit, nesmí tam používat chemii a konkrétně třeba Národní park Šumava v minulosti právě v těch prvních zónách poměrně jako masivně kácel.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vám mockrát děkuji, to byl Vítězslav Praks, náš panelista. Vyzývám další posluchače, aby využili možnosti a zapojili se do naší debaty o národních parcích, naším hostem je profesor Jan Frouz, ředitel Centra pro otázky životního prostředí a těšíme se na vás na čísle 221552777. Stejně tak jako se těšíme třeba na Facebooku či Twitteru. Mariáne, nevím, jestli tam máš nějakou novinku teď aktuálně?
Marián VOJTEK, editor sociálních sítí Českého rozhlasu Plus
--------------------
Zatím ne, ale můžeme se podívat a průběžný stav ankety, která končí, pozor, ve 13. hodin s koncem Radiofóra, tedy měly by mít naše národní parky jeden obecný zákon nebo každý svůj. Obecný 60 procent a speciální 40 procent.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ještě je možné to zvrátit, pokud se zapojíte na našem Twitteru. Pane profesore, jedna věc, a to jsme ostatně slyšeli i teď od pana Prakse, krásná ukázka, začne se debatovat obecně o národních parcích a všechno to skončí u Šumavy. Čím to, proč ta Šumava je takový problém vlastně?
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Ta Šumava je samozřejmě hodně zpolitizovaná, má to několik rozměrů. Například se hodně hovořilo o té kalamitě, když vlastně vrcholila ta kalamita na Šumavě kůrovcová, tak v rádiu a v televizi bylo hodně...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Kácet, nekácet.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Ano, když si otevřete zelenou knihu, to znamená o stavu našich lesů, které vydává ministerstvo zemědělství z těch let, tak zjistíte ovšem, že největší kůrovcová kalamita nebyla na Šumavě, ale byla na severní Moravě. A o té se vůbec nemluvilo, nikde se o ní nepsalo, jo, přestože tam bylo daleko víc kůrovce, vytěžilo se tam daleko víc kůrovcového dříví, tam ještě byl problém v tom, že tam byl další druh kůrovce, nejenom ten /nesrozumitelné/, ještě prostě další druh tam jako invadoval, ale v podstatě, jo, ten, ten mediální zájem byl jenom, jenom o Šumavě, je těžké samozřejmě...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
A čím to, že jsou tam tak silné vlivy?
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
No, takhle, to je samozřejmě velmi spekulativní, na to je velmi spekulativní odpovědět a já teda jsem vzděláním přírodovědec, nejsem, nejsem sociolog, ale povím vám to takhle. V teorii cestovního ruchu existuje taková, takový teoretický koncept, kterému se říká životní cyklus destinace. Ten životní cyklus destinace se nechá popsat asi tak, že na začátku máte nějaké romantické místo a rybářskou osadu třeba u moře, a na to rybářské..., na tu rybářskou osadu prostě jezdí nějací lidé, kterým se tam líbí, líbí se jim prostě odlehlost toho místa, ta romantičnost, to, že tam jsou hezké útesy a celý to místo se jim líbí. A snesou nějaké nepohodlí. A ty místní jim začnou poskytovat nějaké služby, vybudují pro ně nějaké jednoduché zázemí, tím přilákají víc těch turistů a získají víc peněz a nějakou dobu to v podstatě dobře takhle funguje. Ale čím víc přichází těch, těch turistů, tak tím větší podíl těch místních se jako zabývá poskytováním služeb pro ty, pro ty turisty, tím více vytváří jaksi toho zázemí a trpí tím charakter toho místa, jo, trpí tím ta romantičnost toho místa a nakonec vlastně ta destinace končí s tím, že máte prostě jako vybetonovaný molo až k tomu moři, máte tam spoustu hotelů, do kterých už ale nikdo nejezdí, protože...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jasně.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
...ta romantičnost toho místa je...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Je pryč v tu chvíli.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Je pryč, přesně tak.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím betonem.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
A Šumava je na rozdíl od třeba Krkonoš ještě v tý situaci, kdy se to ještě nechá zabetonovat. Ještě tam můžete postavit stovky hotelů, který pak necháte místním, odejdete pryč a jaksi zinkasujete ty peníze za to vystavění. Takže pro ty developery je to samozřejmě velmi výhodná, výhodná destinace, jo, já to trošičku dost zplošťuju, jo, těch faktorů je samozřejmě celá řada, ale ta, ta příležitost tady na tý Šumavě, která už vlastně je v jiných těch národních parcích z řady důvodů prostě není...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam už není prostě kde betonovat, kde stavět.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Buďto tam není kde a nebo se to nehodí z nějakých jiných důvodů.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale ta Šumava je pro to ideální, tak proto jako tam kolem toho krouží.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Je to jeden z důvodů, není to úplně jediný důvod.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale je i ten park něčím výjimečný, že tak se kolem něj hodně mluví, je hezčí nebo, nevím jaký, voňavější.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
To bych, si myslím, je to samozřejmě tím, jak jsem říkal, že jo, když máte ten životní cyklus destinace, tak je v té romantičtější fázi, jo, takže, takže..., a samozřejmě je to potom i takové místo jako odborných polemik mezi různými frakcemi, řekněme, odborné veřejnosti, které se na ten les dívají různým způsobem a samozřejmě takovéhle konflikty jsou jaksi pro sdělovací prostředky velmi vítané, že jo, protože mít tam 3 odborníky, kteří spolu jaksi souhlasí a všichni si přikyvují...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Je nuda, to si nenalhávejme, to je nuda, to je nuda.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
To je nuda, takže...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsou tam 3 a všichni mají jiný názor, který mají 7 názorů, tak to je samozřejmě vždycky lepší.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
To je samozřejmě vždycky lepší, takže, ale to už jsou prostě druhotný jevy, který jako potom z toho udělaly, z toho udělaly jako ten, ten mediální hit, no, a pak už to jde prostě systémem sněhový koule, nabaluje se to a...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozumím, rozumím. 221552777, to je číslo do Radiofóra, můžete se ještě zapojit, až do 13. hodiny můžete telefonovat. Měly by mít české národní parky jeden obecný zákon nebo každý svůj specifický zákon? Pomáhají zákony na ochranu životního prostředí chránit přírodu nebo znepříjemňují životem lidem, kteří žijí v národním parku nebo v okolí? Zabránil vám zákon vstup do národního parku? Ocenili jste takovou ochranu přírody nebo vás to zamrzelo? Tak to jsou otázky, na které se vás v dnešním Radiofóru ptáme, nezapomeňte také na Facebook, na Twitter, všude tam se také s námi můžete spojit. Tady se mnou ve studiu je profesor Jan Frouz, ředitel Centra pro otázky životního prostředí. Tak jedna věc mě zajímá, to je ostatně věc, o které mluvili i naši posluchači, kteří se dovolali do dnešního Radiofóra, a to je ta samotná ochrana přírody. Jak se dá chránit, ono je to teď velmi těžké, když kdekdo jezdí autem a podobně, nechci to nějak zjednodušovat, jenom, jestli je na to nějaká univerzální rada a jestli se to posunuje, jestli třeba před pár lety byla jiná, jiné rady, jak chránit přírodu, dnes zase jsme trošku dál přece jenom?
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Samozřejmě ta, ta koncepce a i ty motivace, proč ti lidi vlastně chtějí chránit přírodu, se historicky jakoby docela značně vyvíjejí, že jo. V podstatě původně to byly takové jako romantické představy o těch motivacích, že jo, potom existovaly takové ty představy, že právě dostatečně jako zaizolovat to území bude dostačující, dneska zvláště u těch malých území v podstatě vidíme, že zvlášť tady v Evropě, jo, kdy ta příroda vlastně, máme velmi málo té původní přírody, takže většina toho, co chráníme v Evropě, jsou vlastně nějaké druhotné ekosystémy, jo, třeba luční ekosystémy by neexistovaly bez, kde chráníme orchideje, že jo, tak ty by neexistovaly bez činnosti člověka. Čili tam už nejde jenom o to jakoby chráníme vlastně specificky, dneska už chrání vlastně specificky nějaké druhy a vlastně ta ochrana přírody se stává takovým aktivnějším procesem, jo, který má nějaký cíl, kdy vlastně jde o tu ochranu těch, těch jednotlivých, těch jednotlivých třeba druhů nebo těch jednotlivých ekosystémů.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
221552777, číslo, na kterém teď máme pana Metelku. Dobrý den.
posluchač
--------------------
Dobrý den. Měl bych takovou připomínku k ochraně parků.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.
posluchač
--------------------
Nemělo by to především jít ode zdi, jak se říká. Já sám pocházím z Krkonoš, zažil jsem třeba, že mě pronásledoval ochranář na skútru, když jsem přejížděl přes louku v zimě a když mě dostihnul, tak mně tvrdil, že ničím chráněný porost šťovíku alpského, jo, když jsem chtěl vysvětlit, že to je něco, co tam nepatří a že to teče jen tam, že to roste je tam, kde vytýká odpad z boudy, tak si to jaksi nechtěl nechat líbit.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
A pane Metelko, po cestě jste jet nemohl, musel jste po té louce.
posluchač
--------------------
Určitě ne po cestě, bylo to nad Dvorskou boudou v Krkonoších.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jo, jo, že se tam nedalo nikde po cestě, že jste musel přes tu louku. Musel jste přes louku. Takže jako chtěl jste teď upozornit na to, že nikdy...
posluchač
--------------------
No, ono toho bude víc, jo, načež, když po mně chtěl /nesrozumitelné/, samozřejmě se mu utekl.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře, ale teď jenom, abychom to, abychom to nějakým způsobem uzavřeli, abychom to směřovali jako otázku, případně třeba na našeho, na našeho hosta, takže vy chcete vědět, jak, na co mají nárok.
posluchač
--------------------
Otázka bude, jestli už se to bude dělat rozumně. Další věc.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře.
posluchač
--------------------
Tam jsme jako běžci, jsme tam trénovali mezi Výrovkou a Liščí horou. Ochranáři, a bylo jich víc, jako nás pronásledovali tvrdě za to, když byla někde ulomená větvička kleče, před 2 rokama jsem se tam pohyboval v létě a viděl jsem s hrůzou, že ta samá kleč se těží bagrem a buldozerem a kamsi odváží...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Metelko, já si myslím, že rozumím, rozumím tomu, kam směřujete. Já se omlouvám, protože mě už trošku začíná tlačit čas. Obecná, obecná..., moc vám děkuji, zase se budu těšit na váš telefonát v dalším Radiofóru, protože Radiofórum je tu pro vás každý den ve 12 hodin a 33 minut. Pane profesore, obecně, můžeme...
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Určitě.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
...říct, na co mají vůbec ochranáři právo, nárok, co mohou si k nám dovolit, co už ne?
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Takhle, že jo, to samozřejmě zase záleží...
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Případ od případu asi.
Jan FROUZ, ředitel Centra pro otázky životního prostředí
--------------------
Případ od případu. Já jsem spíš se chtěl vrátit, to je často věc, která tu veřejnost jako zajímá, že prostě na jednom místě ti ochranáři třeba brání tomu, aby tam kdokoliv vstoupil a chrání prostě, jako aby tam jako nelezl nikdo a prostě střeží to místo, jako že se tam nesmí zlomit větvička. A na druhém, na druhé jaksi lokalitě nebo na něčem jiném, prostě na nějakém jiném místě, vidí, jak prostě zase v duchu stejné ochrany přírody se prostě likviduje nějaký porost a provádí se tam nějaké masivní zásahy. To je samozřejmě věc, která souvisí s tím, co jsme povídali úplně na začátku, kdy jsme si říkali o těch disturbancích, že prostě ta krajina měla nějaké přirozené disturbanční zásahy a ty měly nějakou svoji dynamiku a my často vlastně, když provádíme nějakou tuhle tu ochranářskou práci, tak je musíme nějakým způsobem jako imitovat, a to vlastně může často vypadat jako dramaticky, na druhou stranu, když potřebujeme chránit třeba hnízdiště nějakého vzácného ptáka, tak samozřejmě potřebujeme, aby nebyl úplně rušen, čili často to může pro laika vypadat jako hodně protichůdně.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, mockrát vám děkuju, že jste tady byl s námi. Marián nám ještě řekne, jak to dopadlo na Twitteru s anketou.
Marián VOJTEK, editor sociálních sítí Českého rozhlasu Plus
--------------------
Trošku se nám to pohnulo. Měly by mít naše národní parky jeden obecný zákon nebo každý svůj? 63 procent tvrdí, že jeden obecný. A 37, že každý svůj speciální.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to byl editor sociálních sítí Marián Vojtek. Naším hostem byl profesor Jan Frouz, ředitel Centra pro otázky životního prostředí. Pánové, oběma moc díky, na shledanou.
Marián VOJTEK, editor sociálních sítí Českého rozhlasu Plus
--------------------
Na slyšenou.
