Jakub ŠIŠKA, moderátor
Novináři jsou tam, kde se něco mimořádného děje. To je ostatně základ novinářské práce. V současné době se však události valí jedna přes druhou tak rychle, že sledovat a veřejnosti prezentovat všechny otevřené kauzy je prakticky nemožné. Tak se stává, že téma je pro média atraktivní jen tehdy, pokud ho provázejí potyčky, skandály. V následujícím pořadu se podíváme na kauzu, která také patří dnes alespoň z mediálního pohledu k těm vyčpělým a zastaralým. A tou kauzou je boj proti kůrovci v Národním parku Šumava. Hezký poslech přeje Jakub Šiška.
když loni v létě probíhala blokáda ekologických aktivistů, která měla zastavit kácení kůrovcem napadených stromů, bylo to pro všechna média atraktivní sousto. Od té doby padlo v celé věci několik důležitých rozhodnutí, kterých si ovšem novináři všimli jen okrajově. Pokud vůbec. Proč tomu tak je a co se vlastně stalo? O tom budeme hovořit s těmito hosty: Jaromírem Bláhou z hnutí Duha, dobrý den.
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Dobrý den.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
A novinářem Markem Kerlesem, redaktorem Lidových novin. Dobrý den.
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
Dobrý den.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Podívejme se nejprve trošku zpětně na tu blokádu jako takovou. V takové akci jde vždy o to získat novináře, získat veřejnost na svou stranu. Kdo, podle vás, pane Kerlesi, zvládl tuto záležitost v tento úkol lépe. Národní park, anebo ti aktivisté?
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
Tak to já, vzhledem k rozsahu, k razantnosti té akce asi nedovedu posoudit. A já si myslím, že co se týče výsledků té akce, pokud by to měl být jako výsledek jakým způsobem to ovlivní veřejnost a je to můj osobní názor, moje osobní mínění, takže spíš ty tábory, že se nepřelila jedna skupina z jednoho tábora do druhé, že se nepřesvědčili lidé, kteří jsou na jedné straně té barikády, aby přešli na druhou, ale spíš, že se radikalizovaly obě ty strany, že prostě, že by to bylo vítězství, že by to znamenalo vítězství jedné strany ve sporu na druhou, to si nemyslím. Pouze se ten spor dále radikalizoval.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Myslíte, pane Bláho, že jste tu blokádu po mediální stránce zvládli dobře?
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Tak, to hodnocení, to skutečně by spíš příslušelo zástupcům médií, novinářů. Já to vidím subjektivně z našeho hlediska. My jsme vlastně tu blokádu jako hnutí Duha začínali potom pokračovala už v podstatě spontánně, hnutí Duhy jí komentovalo. Takže z hlediska toho, jestli jsme blokádou přesvědčili, nebo nepřesvědčili novináře, na to úplně nedokážu odpovědět. Já si opravdu myslím, že ty názory tak, jak říkal pan Kerles, tady byly dopředu nějakým stylem dané a blokáda ji neposunula ani tam, ani tam. Ten význam té blokády spíše je v tom, že jednak na místě samém dokázal, řekněme, ochránit alespoň, řekněme z třetiny tu jednu konkrétní lokalitu podmáčených lesů v Národním parku před těžbou a přeneseně si myslím, že měl vliv na menší těžbu v těch územích ponechaných přírodě jinde v Národním parku.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Přesto tady během té blokády byl docela zajímavý průzkum, který zpracovala agentura SC&C a podle něho dvě třetiny lidí podporovali to kácení kůrovcem napadených stromů.
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Tak, ten průzkum, který zmiňujete, ten byl zásadním způsobem špatně zadaný. Já kdybych se, tam padla otázka směrem k veřejnosti, jestli lidé podporují kácení kůrovcem napadených stromů na Šumavě. Když by se mě na to zeptali takto, tak já bych odpověděl samozřejmě, že taky podporuju. Tam nezazněl ten důležitý moment, že se jedná o první zóny, nebo jádrové zóny, protože tam se slívá už první druhá zóna někde v nějaké jádro. V jádrových zónách v Národním parku Šumava jestli se má, nebo nemá kácet kůrovcem napadené stromy, tak ty odpovědi by mohly být výrazně jiné. Ty průzkumy veřejného mínění, které se dělaly předtím tuto otázku kladly. Takže ...
Jakub ŠIŠKA, moderátor
... že se jedná právě o tuto záležitost, když to bylo děláno v té době?
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
No, to si nejsem teda opravdu jistý. Ti lidé v tom průzkumu odpovídají na zadanou otázku a ty průzkumy, které byly třeba před tou blokádou dělané s otázkou, která byla zadána s cílem teda zjisti, jak se veřejnost staví ke kácení kůrovcem napadených stromů v Národním parku Šumava v jejich jádrových zónách, tak tam to bylo tak 50 na 50 tenhle ten poměr trvá poslední čtyři nebo pět let už v podstatě tak nějak stabilně
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Zároveň tam z toho výzkumu vyplynulo, že největší důvěře v celé té kauze se těší starostové obcí, kteří vlastně tady stojí na straně Národního parku v té věci.
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Tak obecně starostové v těch průzkumech veřejného mínění vždycky mívají vysoké procento důvěryhodnosti.
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
Tak, já souhlasím s Jaromírem Bláhou, že ty starostové opětovně, musíme si uvědomit, že ten průzkum je celorepublikový a že ty starostové zase v těch médiích z 90 % když novináři píší o Šumavě, o tom sporu, tak se dotazují vlastně těch starostů, jako zástupců samospráv, čili zase ty starostové mají možnost to vyjádření daleko víc, než třeba jiní lidé na té Šumavě, takže to mě nějak nepřekvapuje, že ty starostové jako v tom obecném, celorepublikovém průzkumu získali největší důvěru.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Váš ovšem průzkum, pane Bláho, který jste si nechávali dělat potom, tak ukázal vlastně úplně opačná čísla, že většina lidí naopak podporuje tam ten bezzásahový režim. Co si z toho tedy máme odnést? Mají vůbec smysl takovéto průzkumy, které víceméně asi každý tak trochu manipulativní, protože ten, kdo ho zadává, tak sleduje určitý cil?
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Pozor, tady nesměšujte celostátní průzkum s průzkumem, který jsme dělali mezi návštěvníky Národního parku. Mezi návštěvníky Národního parku zase stabilně tam ty ankety děláme už po mnoho let, tak tam převažuje ten názor, že jaksi akceptují to, že se příroda ponechá na určité výměře Národního parku sobě samé. A dokonce při nejmenším polovina z nich akceptuje i ten pohled na ty suché stromy. Kdežto průzkumy, které se týkají, ty národní průzkumy, zabírají širší část veřejnosti. Návštěvníci, kteří do Národního parku přijíždějí, jsou skupina lidí, která tam jede už proto, aby tu přírodu, nebo divokou přírodu viděla. Čili není to průměrný vzorek celé populace národa tak, jako když to berete na těch národních průzkumech.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Když se ještě vrátím k těm novinářům, tak jaká byla vaše zkušenost právě s prací novinářů během té blokády?
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Tam já bych viděl tři etapy. Před blokádou, během blokády a po blokádě. Před blokádou média poměrně bohatě informovala o tom, co se v Národním parku děje. Díky té pozornosti, která tomu tématu byla věnována, tak se odkrývaly nejrůznější skandály, ať už to byl vlastně ilegální použití chemických postřiků, nebo lákání kůrovce do zdravých lesů lapači a další kroky, které ředitel Stráský a náměstek Mánek dělali. A v momentě, kdy začalo to kácení v těch oblastech, které dříve byly ponechané divoké přírodě a kvůli kterým vlastně Národní park existuje, a kdy začala fyzická blokáda, to znamená, že lidé už nemohli dělat nic jiného, protože si Česká inspekce životního prostředí nezasahovala, ministerstvo se na to pouze dívalo. Tak když ti lidé přistoupili k tomu, že se k těm stromům sedli a začala blokáda a pak když proti těm lidem začala zasahovat na základě objednávky vlastně u politické policie, tak ta média informovala ne o podstatě toho problému, ale o tom, jak zasahuje policie, o tom, kolik lidí denně předvede na policejní stanici, kolik jich vyvedli z lesa a prakticky o obecné podstatě se vůbec nehovořilo. A po té blokádě, kdy už nebyl předmětem mediálního zájmu ta vlastní akce, ta vlastní kontroverze, tak tam, jak jste říkal, tam padlo mnoho zásadních rozhodnutí soudních v té věci, které by měly de facto určovat vliv na to, jak to bude dál a měly podstatně vyšší, nebo řádově několikanásobně větší význam, než celá blokáda, tak o tom se v médiích příliš nehovořilo.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Já bych možná tyto rozsudky, nebo tato rozhodnutí zrekapituloval. Například Krajský soud v Plzni rozhodl, že ten zásah policie proti blokádě byl nezákonný. Ministerstvo životního prostředí potom rozhodlo, že použití chemie proti tomu kůrovci bylo nezákonné. Když to vezmu v časové linii, tak ombudsman opět potvrdil, že kácení bylo ilegální a nakonec Městský soud v Praze rozhodl o tom, že bývalý ministr životního prostředí Bursík neporušil zákon, když nařídil část toho popadaného dřeva v Národním parku po orkánu Kyril nezpracovat. A vlastně ohlas těchto věcí v médiích byl v podstatě nulový, nebo minimální. Vaše vysvětlení? Marku Kerlesi?
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
Tak, já si myslím, že to vysvětlení je poměrně jednoduché. Jakkoliv ta kauza Šumava, nebo ten spor o Šumavu je složitý, protože já už to, co jsem v novinách takřka dvacet let, tak celou dobu sleduji ten spor o Šumavu, jezdím na Šumavu, snažím se nějak vzdělávat v té věci, když jsem samozřejmě pouze poučený laik a čím dál tím víc vidím, jak je ten spor složitý. Myslím z odborného hlediska. Jak je ten lesní mechanismus, ten ekosystém jak je složitý na vysvětlení na dvacet stran pro nějaké odborné periodiku, jak prostě o co tam jde všechno, o co kráčí a teď jde o to, že všechna ta média, jak už jste říkal na začátku, samozřejmě jsou nucena pro určitou novinářskou zkratku. To není to, že by to novináři za každou cenu chtěli dělat, ale prostě těch informací je víc a samozřejmě nemůžete mít týden noviny, které budou od prvního až po poslední písmenko na poslední straně budou psát o Šumavě. Čili ta zkratka je tam nutná a záleží prostě na každém tom novináři, na každém tom médiu, jakou tu zkratku zvolí. A tady, jestliže je blokáda, jestliže prostě, když se podíváte i třeba i v tom rakouském tisku, v německém se to objevilo o té blokádě, tak se tam zase objevila ta blokáda. Ten spor samotný, jako který je složitý, je složité ho vysvětlovat a vždycky se ozve někdo s odborníků, kde říká, vy jste to zkrátili, vy jste to zkreslili, udělali jste to jinak, my jsme to nemysleli, takže ta blokáda, jediné co jakoby podle mě dosáhla, prostě zase po čase opět zvýšila ten zájem o ten problém, že tady prostě existuje, že tady trvá a že prostě stále není vyřešen. Ale to, že jsou tam soudní rozhodnutí, když jenom jak jste četl ten výčet těch soudních rozhodnutí, které zase z laického pohledu, pokud nebudete ústavní právník, nebo odborník na nějaké ekologické právo, tak prostě nejste schopen jako vnímat, že ty rozsudky prvoplánově působí úplně protichůdně. Že jo. Jeden soud rozhodne, že policejní zákrok byl nezákonný, druhý soud rozhodne, že park měl právo nařídit to kácení. Teď mě neberte za slovo, ale prostě už i čtenářsky je to nezajímavé, protože prostě ty rozsudky jsou tak strašně odlišné, protichůdné, je jich celá řada, že vyznat se v tom je opravdu velmi těžké. Zvlášť pro média, které na to mají jenom určitou zkratku a určitý prostor, tak je samozřejmě mnohem přitažlivější ta blokáda samotná, kde zasahuje policie, kde jsou nějací zranění lidé, kde se prostě hledá nějaký zajímavý moment.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Ta věcná podstata jistě je složitá a o tom vlastně ani není náš pořad. Ale když vezmu třeba jenom ten rozsudek soudu v Plzni, že zásah policie proti těm blokádistům takzvaným byl nezákonný, že policie postupovala nezákonně proti určité skupině lidí, tak já si spíš představuji, že kdyby toto se odehrávalo třeba v tom Rakousku, nebo v Německu, které jste zmínil, tak se budou třást židle a bude z toho docela skandál. A u nás v podstatě si toho nikdo nevšimne.
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
No, ale to je zase tím, že té Šumavy už je jako moc. Aspoň já si myslím, že prostě ty zprávy i z té Šumavy opět se valí na ty čtenáře, valí na ty posluchače a zase, jak říkám, ten soud jednak je šokující zpráva, to máte pravdu, že policie, že soud rozhodne, že policie zasahovala nezákonně proti mladým lidem na Šumavě, to je jistě pravda, ale potom zase stejně by se dal vykládat jakoby šokujícím způsobem to, že jeden soud třeba v Klatovech, já už teď nevím přesně, jak to nakonec dopadlo, že rozhodl, že zpráva parku měla právo jakoby k těm zásahům, tak pak je stejně šokující zase pro určitou část populace, neříkám, že pro všechny je šokující, nebo šokující je to podivné, že když soud rozhodne, že teda ano, správa měla právo k nějakému zákroku, tak zase někdo jiný měl právo ten zákrok blokovat. To je zase podobně kontraverzní jako, že prostě policie zasahuje nezákonně. Tím já chci doložit prostě tu obrovskou složitost, prostě takový galimatyáš, kterej se kolem Šumavy děje, je to těžké se v tom vyznat a lidé, jakoby od toho už potom ztrácejí zájem, že jo. Snaží se prostě z toho vypíchnout jenom takové ty určité, nechci říct bulvární, ale prostě zajímavé momenty, jako byla ta blokáda, která je prostě vděčným tématem, pochopitelně.
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Mediální interpretace soudních rozsudků je nesmírně obtížné, protože to právo je, má svůj jazyk, má svoje pravidla a je to přesně, jak říkal Kerles, může v tom vzniknout úplný galimatyáš, čehož je příkladem právě to jedno rozhodnutí klatovského soudu tedy, které nebylo o tom, že by správa parku měla právo tu těžbu nařídit, ale bylo o tom, že jejich soudkyně měla právo vydat předběžné opatření, protože za zodpovědnost předkládaných podkladů pro to předběžné opatření nese správa Národního parku a nikoliv soud. A z toho zkratkou vzniklo a v médiích se to tak objevilo, i když to bylo velmi zkreslené, že soud rozhodl o tom, že správa parku má právo kácet. Ve skutečnosti to tak není a ten spor o to, jestli to předběžné opatření, které bylo vydáno proti hnutí Duha, které do té doby blokádu organizovalo, bylo oprávněné nebo ne, tak ten ještě vůbec skončen nebyl a ten stále u klatovského soudu probíhá. To budiž jakoby příklad toho, jak složitá právní situace, která je ještě mnohem složitější, než ta odborná biologická může vést ke zkreslování poselství, které skrze média potom jdou směrem k veřejnosti.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Nemá tedy pravdu pan ředitel Stráský, ředitel Národního parku, když tvrdí, že ty předpisy jsou vlastně napsány tak, že se nedají dodržet a že vlastně on ten zákon porušovat musí a z toho potom vzniká ten galimatyáš?
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Pravdu nemá. Ty předpisy dodržovatel zadá. Budiž otázkou toho, že v předchozích letech, byť docházelo také k porušení předpisů, ale ne tak masivnímu, ale ne plánovitém v tom Národním parku. Tam je spíš problém v tom, že ty předpisy jsou napsány tak, aby chránily přírodu v Národním parku a pan ředitel Stráský vnímá ochranu přírody velice specifickým způsobem, kterým vyjádřil tím svým pověstným výrokem, že je proti přírodě potřeba bojovat. A on vnímá tu přírodu tak, že tam kde ji člověk neřídí, tak tam není správná a jaksi nepochopil nikdy tu myšlenku Národního parku a proto velmi těžko akceptuje právní normy, které jsou založené na tom, že příroda v Národním parku se má chránit.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
To jsou už potom další názory pana Stráského, které bych asi nerozebíral tady, ale pokud jde o ten galimatyáš v těch pravidlech, Marku Kerlesi, nemá pravdu pan Stráský v tomhle případě?
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
Já musím říct, že s Jaromírem Bláhou v tomhle případě trošku nesouhlasím a právě v tom, že si myslím, že pan Stráský to nemyslel tak, jak to v médiích vyznělo. On to pak vysvětloval dodatečně a ukazuje to na to, že je ředitel Národního parku ačkoliv není politi, není v politické funkci, nemluví v parlamentu, tak si opravdu musí dávat bedlivý pozor na jazyk a to právě kvůli té zkratce, která z toho nakonec vznikne. Samozřejmě, že je pravda, že jsou tady zákony na ochranu přírody a které jsou zase ve své podstatě velmi složité, složitě se vykládají a z těch zákonů existují nějaké výjimky, o které se žádá. Takhle to pan Stráský měl na mysli a pravda je a Jaromír Bláha to ví, že i za minulých vedení parku se ty výjimky, různé výjimky až k použití chemie, nebo prostě k něčemu jinému, že se udělovali. Zase hnutí Duha tvrdí, že v té době, když byl ředitelem parku pan Pavlíčko, nebo pan Krejčí, tak se to dělo zákonným způsobem, dělo se to včas, dělo se to podle procesních předpisů, ale dělo se to. Čili ta výjimka tam existovala. Ta výjimka prostě nakonec byla schválená, byla schválena procesně správně, čili to je něco jiného oproti tomu, co se stalo na Šumavě pod ředitelem Stráským, ale přesto to byla stejná výjimka fakticky, jakou nakonec dostal pan ředitel Stráský. To znamená, on se snažil jakoby naznačit, že prostě přijmout obrovský s nějakým cílem nějaký zákon na ochranu přírody, které má nějaké zásadní cíle a zároveň umožnit vydávání výjimek z něj a stovek výjimek, takže je poněkud kontraproduktivní, protože vlastně máte zákon na stole a hned druhý den prostě voláte někomu, by vám udělil výjimku, která je proti tomu zákonu svým způsobem zaměřená. Čili já zrovna v tomhle případě, i když s panem Stráským ve spoustě věcí nesouhlasím, tak si myslím, že to nebyl tak kontraverzní výrok, jak to média prezentovala, možná kontraverzní byl, ale ne tak kontroverzní, jak to v médiích vyznělo i ze strany ekologů.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Ono skutečně ta chemie s v Národním parku používala i za předchozích ředitelů a často se vám předhazuje, pane Bláho, že tehdy vám to nevadilo. A teď vlastně si to ohýbáte, jaksi podle svého a děláte mediální v uvozovkách humbuk z toho, že Jan Stráský porušuje zákon.
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Tak, nám to vadilo vždycky ta chemie. A v těch řízení, která probíhala k těm oddělení ... jsme se vždycky účastnili a vždycky jsme zásadním způsobem nesouhlasili s udělením výjimky použití chemie. Tam je rozdíl v tom, že ten mediální humbuk jak, vy říkáte, se z toho udělal až teď. Protože za předchozích ředitelů fungovala komunikace nejen přes média. My jsme se scházeli, my jsme si to vyříkávali, my jsme předkládali i mimo ta správní řízení vedení parku fotografie nastříkaných kmenů nad vodními toky a dokazovali jsme jinými způsoby, že dochází k porušování těch rozhodnutí a tak dále a takhle ta komunikace, která se nevedla před zraky médií, vedla třeba k tomu, že ředitel Krejčí v polovině roku 2010 v podstatě slíbil, že tu chemii tento rok už úplně omezí a příští rok nepožádá o výjimky a to skutečně tu první část slibu dodržel a tu druhou část slibu neměl možnost dodržet, protože z funkce odešel. Ale navenek přes média se dostal ten spor mnohem více až za ředitele Stráského, který tu komunikaci on jako nekonfrontační zcela vynechal.
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
Nevím, jestli mám souhlasit, ale jako myslím si, že určitě trošku pravdy je na tom, že prostě ekologičtí aktivisté nebo ta část veřejnosti, která souhlasí s jejich politikou na Šumavě, takže mají trošku odlišný přístup k řediteli Stráskému a k předchozím ředitelům, to si myslím, že asi ani pan Bláha nemůže úplně popřít, protože prost pochopitelně, jak sám říkal, ty vztahy mezi ekologickými aktivisty a předchozím nejen vedení parku, ale i vedení ministerstev, byli trošku, jak bych to řekl, vřelejší, nebo užší, než s panem Stráským, ale to se samozřejmě dalo očekávat a dalo se to očekávat už poté, co ministr Chalupa pana Stráského do funkce ředitele jmenoval, že už to si myslím, že bylo dost, nechci říct kontroverzní rozhodnutí, už jenom tím, že jak ekologové správně vyčítají panu Stráskému, že není odborník ve věci, že není to přírodovědec, není to lesník, není to ekolog, a hlavně už všichni předpokládali dopředu, že když pan Stráský na tu Šumavu přijde, tak vlastně otočí o 90 stupňů minimálně, že otočí to směřování parku oproti těm předchozím ředitelům, nebo když ne fakticky, tak aspoň filosoficky jakoby bude říkat a snažit se o něco jiného, než říkali ty předchozí ředitelé, ale myslím si skutečně, že hodně věcí, takových těch kontraverzních, který vznikají dneska, který vznikají mezi současným vedením Národního parku Šumava, jak vědeckou veřejností, tak ekologickými aktivisty je opravdu dáno takovou tou zákopovou válkou a nikdy ne úplně šťastným vyjadřováním vedení parku, že prostě opravdu někdy je použita věta, která byť třeba není míněná nějak útočně, nebo prostě neznamená nějakou revoluci na Šumavě, tak je pak tou druhou stranou, tak vykládána, je tam prostě zákopová válka a já si nedovedu představit, že ta za současného vedení parku, že ta zákopová válka by nějak mohla skončit, že by se ty příkopy zakopaly a začalo se třeba mluvit věcně. To si nedovedu představit.
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Je to určitě také tím, že kam který ten ředitel, ministr ten Národní park směřuje. Určitě za ředitele Pavlíčka i za ředitele Krejčího docházelo k řadě pochybení a která teď Marek Kerles zmiňoval, nicméně zároveň docházelo ke krokům, které vlastně ten Národní park Šumava přivedl mezi mezinárodně uznávané národní parky. Opět byla obnovena důvěra mezinárodní institucí Národní park Šumava došlo v podstatě k tomu, že na téměř 30 % rozlohy Národního parku se ponechala příroda přírodě. Bohužel tam byly udělované ty nešťastné výjimky, které my jsme tehdy kritizovali, ale nepovažovali jsem udělované podmínky za problém takový, abychom se bránili takovým způsobem jako se bráním teď tomu plošnému snižování rozlohy území, které by mělo být vyhrazeno přírodě v Národním parku. Ačkoliv, jak jsem už jednou říkal, je to vlastně poslání Národního parku.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
A není to opravdu tak, že Jan Stráský je pro vás tak snadný terč, že v podstatě na něj střílet musíte, abyste si zachovali tvář?
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Tak tomu tak určitě není a na druhou stranu, mohu i ocenit tyto pozitivní kroky, které Jan Stráský na té správě parku udělal. Například ve způsobu prodeje dřeva, kdy on udělal to, co měl udělat už jeho předchůdce a že zavedl, nebo začal zavádět prodej dřeva formou aukcí. To znamená ten pokračoval v tom, co tam začal ředitel Krejčí s transparentním způsobem zadávání lesnických zakázek, ředitel Stráský pokračuje nyní s tím, že se snaží prodávat dřevo tak, aby nebylo nadržováno určitým firmám. Nicméně to nemění nic na věci, že je to ředitel, který řadou svých jiných kroků tu přírodu v Národním parku poškozuje a proto si myslím, že to není člověk na svém místě, na rozdíl od předchozích ředitelů.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Posloucháte pořad Média v postmoderním světě. Dnes o mediálním podání sporu o Národní park Šumava. Hosty jsou Jaromír Bláha z hnutí Duha a Marek Kerles, redaktor Lidových novin.
Když srovnáme tu situaci u nás a na bavorské straně Šumavy, kde je Národní park a v Rakousku, kde Národní park není, v čem, kromě tedy této skutečnosti je to stejné a v čem je to jiné? Pokud se týká přístupu médií, nebo prezentace veřejnosti těch problémů, které jsou v podstatě všude stejné. Marku Kerlesi?
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
Tak já si hlavně myslím, že to Bavorsko už má takovou tu horkou fázi debaty o tom, jestli má být část těch horských lesů na bavorské straně v parku ponechána svému osudu bez zásahu člověka, tak už jí má za sebou, že jo, už je to tam prostě je to projekt, který vznikl už v 70. letech. Samozřejmě, že tam také byly protesty obyvatel těch obcí, byla tam také horká debata o tom prostě, jestli to má význam a ta debata ale někam dospěla a já jenom jako příklad uvedu, já zas opravdu si nepamatuju, jestli to bylo, myslím, před deseti před osmi lety, ještě v době, kdy byl Edmund Šteuber bavorským ministerským předsedou a byl na návštěvě v Národním parku Bavorský les, byl v tom návštěvnickém centru a jako stejně jako u nás doprovázeli ho starostové a doprovázela ho prostě ekipa politiků místních regionálních a já osobně jsem byl svědkem, že jsem šel hned za ním a pamatuju si taky, že ještě v té době, že jedna paní starostka, už si nepamatuju z jaké obce za ním přišla, rozhazovala rukama a říkala, pane premiére, protože tam jak se rozšiřuje, jak se plánovitě rozšiřuje ta zóna C, směrem k tomu, aby čím dál tím větší plocha lesa byla ponechána svému osudu, tak ona tam jako úplně jako ho držela za ruku a říkala podívejte se, u nás tam už usychají prostě ty staleté smrky a to je hrozný a prostě už to tady všechno uschne a zabraňte tomu a jako dneska si pamatuju, že on se na ní obrátil a jako říkal jí, ano ústupky jsou možné, takhle myslím, že to řekl doslova. Ústupky jsou možné, ale celková filosofie se musí dodržovat. Prostě tím myslím, že jako naznačil, co vyplývá to asi z té bavorské neboli německé povahy, že oni když projdou tou horkou fází, když prostě se to vydebatuje, když se to vyválčí a pak se pro něco rozhodnou, většinově, tak se to prostě snaží dodržovat. Je tam nějaký směr v tom parku. Samozřejmě, že jsou tam i dneska čtete, nebo vidíte, že jsou tam iniciativy, které nakonec to tak dopadlo, že ten park se nebude, nebo ta bezzásahová zóna se nebude tak rychle rozšiřovat jak se původně očekávalo. Rozšiřovat se bude i když v delším časovém horizontu. Prostě tam ta filosofie platí. Je tam nějaký cíl a teď se baví o tom, jestli ten cíl, jakým způsobem toho cíle dosáhnout. Jsou tam různé názory, ale prostě ten cíl zůstává stejný a pak bych chtěl říct, že dnešní ta debata, to mě na tom překvapuje asi úplně nejvíc, že ta debata když občas, já nejsem nějaký stálý čtenář německých novin, ale občas když čtu bavorské noviny, tak je to tak, že většina těch článků, které tam o tom bavorském parku vychází, tak se týká té samotné přírody v tom parku. Jo, já teď si třeba pamatuju, že /nesrozumitelné/, takhle renomované noviny, prostě to je renomované periodikum velké, prostě, tak psalo o tom, že v bavorském Národním parku někdo otrávil rysici Tesu, že jo. Psal o tom, že prostě v parku otrávil někdo rysici, která zas na druhou stranu tam byla média, která zveřejnila jakoby její deník, kde se pohybuje, protože ona měla ten telemetrický obojek. Čili jsou to zprávy, které se týkají přímo meritu věci té přírody v tom parku a to si myslím, že je asi to, co tady chybí. Že tady jakoby v těch Čechách se vůbec, my se i v těch novinách a v médiích a mezi veřejností se strašně málo dozvídáme, co se v tom parku jakoby děje z přírodního hlediska. Co je tam zajímavé, proč by tam ti lidé měli jezdit, proč, kdo a jak tam žije, jaká jsou tam zvířata, jaká je tam fauna, jak se ta příroda mění a proč, proč bych to měl navštěvovat. To je úplně v pozadí zatlačeno do pozadí. Spory o to, jestli je tam pan Stráský, jaká je tam personální politika, jestli se blokuje, prostě si myslím, že to je hrozná škoda i pro ten samotný park a že to i když toto je starostové na té Šumavě neříkají, takže to je jeden z důvodů, proč ta návštěvnost té Šumavy se snižuje, nebo není tak velká, jak by mohla být prostě, protože jestliže se tady různí politici vyhlašují do světa, že prostě, že se to mění v měsíční krajinu a že tak samozřejmě my jihočeši, který na tu Šumavu jezdíme, tak víme, že to sice možná někomu může připadat v určitých částech, ale určitě to není důvod k tomu, abych tu Šumavu nenavštěvoval, protože ta Šumava je prostě krásná a když to ale budete říkat lidem, kteří bydlí někde 300 km daleko, natož cizincům, prostě, tak kdo by tam jel, kdo by jel na měsíční krajinu, kdo by se na to jel dívat, kdo by prostě tam jel do války? Takže i ti politici sami i v těch médiích si vytváří pro tu svojí oblast, která by mohla žít s turistického ruchu antireklamu, a to si myslím, že je rozdíl oproti tomu, co se děje v Bavorsku.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
A proč myslíte, že to dělají, nebo je to chyba určitě i Národního parku, že prezentuje veřejnosti ta témata opravdu ze života, jak ste naznačil?
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
Ale já musím říct, že už to začal pan ředitel Krejčí, předchůdce pana Stráského a že to bylo takové oživení v tom, že už začal i médiím rozesílat takové ty tiskové zprávy, které se týkají právě těch přírodních zajímavostí, že park vymysle nějaká stanoviště, odkud můžete pozorovat z hvězd, že tam roste někde na louce nějaká květina zajímavá, kterou si může prohlédnout a já musím říct, že dneska z toho parku i od toho Stráského i když pro mnohé lidi překvapivě přichází podobný právy. O různých akcích zaměřených na přírodu, já nevím, o nabídce vycházek, průvodců, všechno. Ale prostě jakoby ti lidé, že mají prostě pořád pocit, že se na té Šumavě válčí, že to je jako kdyby ste měl, měl být zpravodajem z fronty, jo a měl jste psát prostě a najednou po vás chtěli, že hele, tak na frontě se bojuje, lítaj tam raketomety, bombardujou a vy byste říkal, já vám, pošlu zprávu, jak v zákopě roste kytka, jo. Tak vás prostě okamžitě vyhodí, protože prostě tam ta všeobecná pozornost se soustředí na to, že tam je nějaký spor, nějaká válka, která jako nejen mediálně, ale myslím si, že i mezi veřejností. Pro tu veřejnost zajímavější¨než to, prostě že ten park je národním parkem. A to si myslím, že je ten základ úplně prostě, že kdyby sme se pro něco rozhodli už konečně ten spor se by jako i za cenu hádek a blokád a prostě se nějak vyřešil dopředu a začalo se mluvit ano, my ten cíl nějaký máme, nějak s tím parkem chceme nakládat, ale pořád se o něm budeme bavit, je to prostě Národní park. Je to Národní park, v němž hlavní atrakcí musí být ta samotná příroda. Že jo, i když se mluví o těch různých developerských projektech a o všem, tak do Národního parku to asi nepůjde, protože Národní park je atrakcí ta příroda, jo. Jako když pojedete na památku na zámek, tak očekáváte, tak tam sice někdo může pouštět sokoly na ruce, nebo prostě může to nějak oživit, ale pořád se snaží udržet tu památku v tom stavu, jako historický monument, jako něco, co nám připomíná historii. V Národním parku by se lidé měli kochat, nebo měli by se zajímat o tu přírodu.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
To je určitě velice zajímavý postřeh i pro hnutí Duha. Spíše prezentovat tu Šumavu jaksi ve své kráse, než v tom, že se tam neustále válčí.
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
To je stoprocentně pravda a největší problém skutečně, který je, že se ty proměny té přírody, která se našla na té Šumavě odehrávají a které se takto odehrávaly po tisíce let předtím. Prostě část stromů díky kůrovci uschla, část vyvrátil vítr a zase tam vyrostly stromy nové. Tak tím, že na tom nejsme za posledních 200 let jakoby zvyklí z těch hospodářských lesů, kde každou soušku odstraníme, kde si pěstujeme hospodářské lesy a stále jsme se na ten Národní park nepřestali, nebo řada lidí se na něj nepřestala dívat tímhle tím pohledem, že tam nutně musí být pořád zelené stromy anebo, když už se nějakým způsobem obmění, tak přes to stádium pařezů. Takže buď tam jsou pařezy nebo zelené stromy, ale nechceme se dívat na suché stromy. A když se to děje a v přírodních lesích je to běžné, že máte 30 % třeba stromů v suchém stavu v horských mokřinách to někdy může být i 100 % dospělých stromů, tak tam skutečně se zdvihají určité emoce a nejvíc tomu Národnímu parku uškodí přesně jak to říkal Marek Kerles, kdy se o tom mluví jako o katastrofě. Tohle si v tom bavorském Národním parku, tam si to uvědomoli, tam si na to dělali ten extra průzkum, oni zjistili velmi rychle, že to návštěvníky neodrazuje, když budou citovat konkrétní čísla, že to procento lidí, kteří řeknou mě se ten pohled na ty suché stromy nelíbí do té míry, že sem nechci jezdit, tak těch jsou tři až pět procent. Ale zato je tam třicet procent lidí, kteří odpoví třeba mě se to moc nelíbí, ale já se přijedu podívat znova proto, abych viděl jak se to obnovuje, jestli tyhle ty mladý stromky, který já tady teďka vidím, jestli vyrostou znova. A taky ty průzkumy zjistily, že názor lidí na ten pohled na ten divoký les s těmi suchými stromy se výrazně mění. Když se na něj dívají z dálky, tak to hodnotí spíš negativně. V momentě, kdy se tím projdou, tak se ten názor velmi rychle mění a já to pozoruju i na exkurzích třeba, které provádím, jak tohle probíhá. Ale jednoznačný závěr z těch průzkumů veřejného mínění v Bavorsku je, že turistickému ruchu nejvíce škodí, když se o těch přírodních dějích mluví jako o katastrofě a mluví se tak v médiích a lidé si říkají, co tam tedy je za katastrofu.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Vy jste už za minulého vedení Národního parku spolupracovali také na prezentaci těch zajímavostí toho opravdu života přírody. Třeba ty rysí hlídky ... pokračuje to dnes, nebo už to všechno ustalo, tedy v té zákopové válce?
nejmenovaná osoba
Některé ty projekty pokračují. Třeba rysí hlídky pokračují i dále. Naopak teď organizujeme lesní hlídky, což je aktivita právě zaměřená na hlídání té přírody před negativními zásahy těžby.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
To jsou spíš válečné hlídky.
nejmenovaná osoba
No, tak v loňském roce třeba z těch hlídek vzešlo řada podnětů České inspekce životného prostředí a třeba prales na Smrčíně byl díky tomu v podstatě ochráněn před těžbou. No a některé projekty pak stejně tak pokračuje projekt informačního stánku pro návštěvníky parku, kde předáváme informace, vysvětlujeme návštěvníkům co tam vlastně vidí, informace o horských pramenech i o tom kůrovci. Lidé to vítají. Přivítáme i pomoc dobrovolníků na tom informačním stánku a je možné se přihlásit na našich webových stránkách kdo by s tímhle chtěl pomoci třeba z řad veřejnosti. A některé projekty bohužel díky té zákopové válce ustaly a to bohužel projekt je velmi pozitivní. Třeba týden pro rašeliniště, týden pro .. Jsme v podstatě už přes deset, dvanáct let společně se správou parku měli projekt, při němž dobrovolníci pomáhají obnovovat rašeliniště, zasypávají se ty kanály, brání se v podstatě odtoku vody z rašeliniště, tak tohle v letošním roce nám správa parku odmítla v tom nadále spolupracovat a myslím si, že to je na škodu věci, protože tohle byl projekt, který byl bezkonfliktní.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Na vlnách Českého rozhlasu 6 posloucháte pořad Média v postmoderním světě. Dnes s Jaromírem Bláhou z hnutí Duha a redaktorem Lidových novin Markem Kerlesem. Na téma mediální prezentace kauzy Šumava. Obraťme v těch posledních minutách pozornost trošku obecnějším směrem. Blokády dřevařů, těžařů, ale třeba i transportu jaderného odpadu a dalších věcí. Patří už roky k arzenálu ekologických organizací nejen u nás, ale i v celém světě. Říkají tomu ekologové takzvaná přímá akce. A vždycky je to do značné míry divadlo pro média, řekněme si to otevřeně. Z jakého podnětu vlastně se tyhle ty akce zrodily, protože přece jen se jedná o určité jaksi narušení toho stávajícího právního statu kvo.
nejmenovaná osoba
Tak, já si úplně nejsem jistý, jestli je to pouze divadlo pro média. Toto se asi liší případ od případu. A mám-li zůstat u těch blokád na Šumavě v Národním parku, tak podíváme se do historie, tak v loňským roce to byla blokáda už třetí. A tam ty blokády nejsou jenom o divadle pro média. Tam jde skutečně o to, i nejen na ten problém upozornit a vyvolat debatu. Ale i ochránit skutečně kus cenné přírody.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Určitě já jsem neřekl jenom, že to je divadlo, ale také, že to je divadlo.
nejmenovaná osoba
Já když se třeba vrátím v roce 1999 kdy tam proběhla první blokáda trojmezenského pralesa, tak díky té blokádě v podstatě se ten v tom pralese nakonec ke kácení nedošlo, kdyby došlo, tak jsou tam dneska obrovské holeně v těch suťových svazích a dnes tam vede naučná stezka, kde je správa parku, ukazuje lidem, jak se samovolně obnovuje horský les. A právě díky té blokádě byl tenhle ten zbytek v podstatě největšího horského smrkového pralesa v republice uchovaný. Takže tam i ten konkrétní výsledek skutečně je, a pak jsou samozřejmě blokády, kde teda jsou, nebo přímá akce, jak říkáte, kde ten moment upozornit na to veřejnost zase převažuje.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Jaké jsou, nebo jak se vyvíjí reakce medií a reakce veřejnosti na tyto blokády? Protože v západních zemích, kde s tím mají už určitou tradici, nebo určitou zkušenost, tak se zdá, jakoby že se s tím média veřejnost sžili jaksi lépe než u nás.
nejmenovaná osoba
No, tady je obrovský rozdíl mezi tím, jak vnímá tyto akce veřejnost v ČR a v zahraničí. Já zase půjdu k jednomu příkladu do Bavorska, jedna z takových akcí, které my jsem dělali, byla při podpisu dohody o spolupráci mezinárodní Park Šumava nebo Bavorský les v roce 1999 v Železné Rudě, kde ministři obou zemí měli podepisovat dohodu o spolupráci, kde se hovořilo o tom, že zůstane v podstatě v určitých vzorkách. Příroda bez zásahu v těch národních parcích a potom v bodě, kdy tehdy byl ministrem Miloš Kužvart, kde on naopak také povolil zásahy v těch jádrových zónách a de facto on podepisoval něco, co reálně nedělal. My jme na to tehdy upozornili takovou akcí, že jsme během toho jeho projevu nastartovali symbolicky motorovou pilu. A našimi médii to bylo vnímáno a prezentováno jako velmi kontroverzní akce ekologů, kteří zase narušili nějaký pořádek a bavorská média na to reagovaly nesmírně pozitivně a byly z toho nadšené jak velmi vtipnou akcí jsme upozornili na to, že v podstatě ten náš ministr dělá něco jiného, něco říká a něco jiného ve skutečnosti dělá. A když si vezmete ty takhle nepříjemné akce nebo blokády, které se dějí v zahraničí, ať už je to to Německo, tak tam to jsou jednak davové masové akce kterých neúčastní stovky, ale tisíce lidí a veřejnost je přijímuá velice, velice dobře. Když se podíváte do Spojených států, tak tam ty akce přímé mnohem svojí radikálností přesahují mírumilovné blokády sezení u stromů jako to je u nás, tam když se začaly káce pralesy třeba britské kolumbii, nebo v Oregonu v Austrálii, tak tam lidé tlučou lidé do stromu hřebíky aby bránili pokácení dřevorubců, překopávají cesty a veřejnost to nepovažuje za nějaké extrémní exces.
nejmenovaná osoba
No, já bych k tomu chtěl dodat, zase. K tomu rozdílu mezi zahraničním, tak zase, já jsem měl trošku s tou blokádou šumavskou opačnou zkušenost a to s tím možná úplně stejně nesouvisí, ale přesto, že tu blokádu navštívili i němečtí ekologičtí aktvisté. Pan Bláha to bude vědět její jméno, která tam přivezla mladé lidi nadšené pro přírodu. Myslím, že tam chtěli strávit tři dny nebo týden a vlastně druhý den už odjeli domů. A já jsem dostal číslo na vedoucího té skupiny a volal jsem mu proč rychle tak odjeli a oni z toho měli strach. On mi to prostě vysvětloval, že oni si představovali že tam budou jakoby mírumilovná blokáda, že s někdy lidi drží za ruce a zpívají a mají květiny ve vlasech a najednou viděli prostě, že tam je tam je válka, že tam policie jako odnáší demonstranty pryč, ale pozor, on jako nekritizoval úplně tu policii, ani ... on prostě říkal, že to je z obouch stran. Tak vyhrocený spor, protože na druhu stranu, že tam zase proti policistům se úžilo, nebo takhle mi to říkal a že prostě místo aby byli zděšení, aby z toho ty tři dny, bylo některým bylo 16, 17 let, tak aby z toho neměli nějaké trauma, protože prostě na tohle vůbec nebyli připravení. A on prostě byl strašně překvapen ten Němec s tím odhodláním těch českejch aktivistů, který prostě v duchu hesla no my neustoupíme. Prostě plamenným pohledem v očích prostě tam zůstávaly třeba týden, dva týdny na místě prostě střídali se a nedali se ničím odradit jo. Čili ani ti Němci, který jak říká /nesrozumitelné/ samozřejmě ve světě jsou ty nátlakové akce možná, někde ještě radiálnější, tak, co se týče té blokády, tak aspoň tohle byla zkušenost těch německých aktivistů trou razancí té akce. Jednak tou neústupností těch českých blokádníků a pak taky tim, že proti nim zasahovala policie tak byli tak vyděšení, že prostě odjeli domů. A ještě k té jak jste říkal, pane Šiško, to je o takové té celosvětové vlně těch různých nátlakových akcí a demonstrací a blokád a všeho a že už se s tím jako ta média taky musí vyrovnávat, tak já si myslím, že v tom je určitý a teď nemluvím o věcném záměru těch jednotlivých demonstrantů, nebo těch jednotlivých blokádníků, ale myslím obecně, že je to i pro mladé lidi, že to může bejt určtiý, takhle nechytejte za slova, ale určité jakoby kouzlo revoluce, protože tady dnešní, jak my se chlubíme, že žijeme v demokratickém systému, kde zároveň je tady nějaký konzum a všichni vám říkají prostě když máte nějaký problém, tak jděte na polici, nebo když máte jiný problém, jděte k soudu, nebo naopak. A přece všude je demokracie a už tam chybí takový, jak bych to řekl", když to nefunguje, tak potom už tam chybí takovej ten prvek toho dobrodružství, kterej myslí, že to je v moc těch klidných vodách, že se spousta lidí nechce šponovat v těch klidnejch vodách, chce vyjádřit ten svůj názor nějakým prostě jiným revolučním způsobem.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
No, možná spíš naopak, řada lidí má názor, nebo mám pocit, že ta demokracie stále víc drhne. Že jaksi to už je poslední možnost jak tedy ten názor vyjádřit. Tak, aby byl slyšet.
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
nejmenovaná osoba
No, já si to úplně nemyslím a myslím si, že určitě část lidí, které ta ty nátlakové akce různě přitahují, tak část lidí určitě tam jde bojovat jakoby za věc, má, chce to prostě, che to prostě změním. Ale myslím, že pro určitou část veřejnosti ty nátlakové akce mají i kouzlo té nátlakové akce samotné, že je prostě určitý projev vzdoru, obecného vzdoru. Ničeho prostě nějak revoluce v těch klidných, několika klidných vodách, kde prostě se bojuje jenom přes prádelníky a přes reklamu.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Ale Jaromír Bláha vrtí hlavou.
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Já jsem, toto mi přijde, toto je takový pohled zvenčí. Já jsem na té blokádě strávil nějaký čas a úplně tyhle zkušenost nesdílíme. Tam bylo velmi zajímavé vidět, jak s i vyvíjelo spektrum lidí, kteří tam přijíždějí a nebyli to vůbec lidi, nebo bylo tam pár lidí, kteří často se objevují na různých protestních akcích. Ale těch byla naprostá menšina, tam z počátku převažovali studenti přírodovědných fakult, přírodovědci, nebo lidi, kteří se ochrannou přírody zabývají a v momentě, kdy vlastně státní moc nasadila proti té blokádě policii a to tak razantním způsobem, který v podstatě byl té situaci naprosto neadekvátní. Tam proto i vlastně ten kolega německý, jak říká Marek Kerles s tím odjížděl s tím na dně obálky. Tak teď se tam odehrávaly policejní manévry proti hrstce lidí, která se zasekli a řekli si, že oni se prostě jakoby tou mocí zdeptat nenechají. V ten moment, kdy tam stát poslal do boje policejní jednotky, tak se na tu blokádu začali přijíždět lidi, kteří se pracují třeba v protikorupčních organizacích. V lidskoprávních, organizace, který se zabývají ochrannou lidských práv, učitele. A ta blokáda přestala být pouze o ochraně přírody Národním parku, ale stala se určitým symbolickým protestem, proti privatizaci politiky proti vlivu kmotrů a tak dále, jejichž vliv vůbec na té celé situaci, která v Národním parku je, je zjevný už upozornili na to někteří politikové jako je Karel Schwarzenberg už velmi ostentativně. A ten protest z původní ochrany přírody tam získal další rozměr a na rozdíl od demonstrací, kde ti lidé přijdou, vyjádří svůj názor a zase odejdou a nic se nestane, tak tady u ní měli pocit, že skutečně tím, že můžou něčeho dosáhnout a také i dosáhli, myslím.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Ještě poslední otázka na Marka Kerlese. Všimla si i bavorská nebo německá média toho policejní zásahu proti demonstrantům?
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
Já jsem četl několik článků v německém tisku a zejména v rakouském, ale určitě to nebylo, myslím jenom v regionálních novinách. Nečetl jsem, že by to bylo jako téma na první strany novin, nebo že by to byl předmět jakoby kritiky českých politiků, nebo české státní moci, která zasáhla, myslím, že to nebyla jako prvořadá, že to spíš byla okrajová záležitost, ale samozřejmě se můžu mýlit.
Jakub ŠIŠKA, moderátor
Tolik dnešní pořad Média v postmoderním světě, kde jsme mediální dozvuky a mediální pojetí kauzy Šumava rozebírali s Jaromírem Bláhou z hnutí Duha a Markem Kerlesem, redaktorem Lidových novin. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 se loučí Jakub Šiška.
Jaromír BLÁHA, hnutí Duha
Na shledanou.
Marek KERLES, redaktor Lidových novin
Na shledanou.
