Lesní adjunkt: Městská rada dovoluje návštěvu lesů turistům a žádá jen slušné jejich chování. Chudině patří suchý odpad stromů
Jihlava–Jásejme,výskejme a radujme se s básníky, hurá, sláva, vivat! Jaro se uhnízdilo všude kolem a všetečnými prstíky vymetá z tajných komůrek našich duší všelijaké pavučiny a nečistoty, nashromážděné přes zimu.
Právě jaro dělalo dobře vyhlášenému milovníkovi přírody Stanislavu Ambrožovi, prvnímu muži městského lesního úřadu v Jihlavě. V roce 1924 nastoupil po německých předchůdcích do funkce a během několika let přivedl hospodaření po lesnické i hospodářské stránce k mimořádnému rozkvětu.
Muž na svém místě
Dodejme, že po vzdělaném, možná trochu blahobytně vyhlížejícím muži pokukovaly dámy o to víc, že měl pověst uznávaného odborníka a znalce přírody.
„Nejkrásnější jsou první jarní krůčky přírody, když se probouzí po zimě, ale lesy města Jihlavy jsou krásné celý rok. Můžete si vybrat. Kdo například miluje samotu, najde ji v odlehlém lese Klocu 12 kilometrů jihozápadně od Jihlavy, kde turista pod klenbou bukových velikánů za den sotva potká člověka. Automobilista, jedoucí po silnici Jihlava – Pelhřimov, uvidí pravidelně po obou stranách silnice nad zaniklou osadou Brádlem popásat se polokrotké srny. V Bílém Kameni,8km severozápadně od města, napájí živá voda, neobyčejně studená, potůčky, bohaté na pstruhy. Když pak teplé sluneční paprsky příznačně krásného jihlavského podzimu ozáří stinné lesy, rok co rok objeví se úroda jedlých hub až do zamrznutí," přiblížil lesní rada Ambrož.
Neodpustil si dodatek o zimách, v těch letech velmi mrazivých: „Zimní příkrov ve své kráse oděje lesy na čtyři měsíce do ledového hávu a návštěvní ruch pak ustoupí tvrdé práci dřevorubců."
„Ba, nikdo toho tolik nezná o jihlavských lesích jako pan vrchní lesní rada," potvrdili někdy na jaře 1925 novinářům adjunkti Jan Krautschneider a Antonín Šimánek.
Lesní rada Ambrož dovedl poutavě vyprávět o historii jihlavských lesů. „Tradice městských lesů je tak stará jako město samo. Lesy umožnily středověký rozvoj hornictví v kraji, později zásobily palivem kvetoucí průmysl soukenický a v přítomné době daly vzniknouti renomovanému dřevoprůmyslu ve městě," řekl inženýr Ambrož.
Připomněl, že už roku 1351 udělil markrabě Jan městu privilegium, že může koupí získávati šlechtická a vladycká panství.
„Toho práva zámožné město používalo a nabylo postupem let od českých pánů celý kraj do vlastnictví, takže v 16. století patřilo městu území uvnitř hranice Pfaffendorf u Německého Brodu – Petrovice – Jiřín – Kostelec – Salavice – Dlouhá Brtnice – Falknov – Studnice – Ždírec – Věžnice – Pfaffendorf. Celkem 3 městysy a 51 vesnic s plochou 28 000 hektarů a byla Jihlava nejbohatším městem v zemích koruny české," uvedl v roce 1926 Stanislav Ambrož. Tutéž bilanci zveřejnila o sedm let později Národohospodářská propagace Československa.
2 786 hektarů
„V roce 1625 za protireformace zcizeno bylo městu celé panství Štoky a v roce 1777 z nařízení císaře Josefa II. provedena byla pozemková reforma parcelací 15 městských dvorů, takže dnešní pozemkový majetek města o výměře 2 786 hektarů představuje malý zbytek bývalého pozemkového bohatství," shrnul prodělky města lesní rada Ambrož a dodal, že na zalesněnou plochu připadalo kolem roku 1933 celkem 2 514 hektarů.
Inženýr Ambrož si pamatoval i jména lesních a hajných, sloužících v lesích kolem Jihlavy. Jak potvrzuje adresář města Jihlavy z roku 1926, v Popicích sloužil svého času lesní František Pirochta, v Brádle měl sídlo lesní Otto Salomon,v Bukovnu Antonín Hartl, o lesy kolem Bílého Kamene se staral Jindřich Reim, lesní v Otíně, kam patřil revír Dlouhé Brtnice, byl František Staněk. Hajní v Popicích byli Jan Bauer a František Janků. V lesích kolem Bukovna si vykračoval s flintou hajný Josef Lukschanderl, kolem Bílého Kamene Ladislav Tůma, o lesy kolem Dlouhé Brtnice se staral hajný Konrád, v Otíně sloužil hajný František Musil a jinde na Jihlavsku ještě dva tři muži v zelených kamizolách včetně výpomocného hajného Františka Burdy.
„Městské lesy, od pradávna odborně vedené, jsou z nejkrásnějších na Českomoravské vysočině. Mohutné jedle smíšeny se smrkem chvalně známé jihlavské jakosti nacházejí zde optimální podmínky pro růst," shrnul lesní adjunkt Jan Krautschneider a lehce si přisadil: „Městská rada jako majitelka lesů ochotně dovoluje návštěvu lesů turistům a žádá jen slušné jejich chování. Chudině patří suchý odpad stromů."
Lesní rada Ambrož připomněl roku 1930, že sudetské modříny v lesích Jihlavska zdomácněly a množí se náletem. Rozsáhlé bučiny až 200leté že vyrostly do úctyhodných rozměrů a že bukovému dorostu, přirozeným zmlazením pěstovanému, velmi prospívají drátěné ohrady, chránící jej proti zvěři.
Doplnil, že nad rozmanitou květenou v lesích na humózních stanovištích jsou u vytržení nejrůznější botanici a přírodozpytci.
Lesní idylka
Jelikož příroda byla Stanislavu Ambrožovi velice blízká, osobitým způsobem dovedl popsat další pozoruhodnosti jihlavských lesů:
„Nevysychající prameny a potůčky hostí pstruhy jako své praobyvatele. K uchování jedinečné bukové mikrofauny prohlásila městská rada část lesa popického za rezervaci. Houštiny s vysokým přírůstkem jsou útulkem srního. Lišky a kuny pečují o to, aby zaječí a králičí hlodavá rodina se příliš nerozmnožila. Nad lesními vrcholy, které jsou mu hnízdištěm, vznáší se jestřáb. Večer pak ze svých podzemních skrýší vylézá jezevec samotář," neodpustil si poetickou úvahu lesní rada a doplnil ještě pár vět:
„Drsné klima nedovolí škůdcům z říše hmyzu rozmnožiti se v míře lesům nebezpečné. V dutinách starých stromů nalézá datel, odvěký nepřítel kůrovců, svůj příbytek." Jihlavský novinář a zastupitel Bohumír Bradáč roku 1931 připomněl, že z pozoruhodností lesů sluší se zmínit o místě Bukovno s rozhlednou na Schatzbergu, kde se v zimě lesy jen jen hemží lyžaři. Také poukázal na krásy Heulosu, kde pod hradbami města po obou stranách údolí Malé Jihlávky krásný, třiceti hektarový park utkví v paměti snad každému návštěvníkovi. Dnes o lesy pečuje (od roku 1995) Správa městských lesů Jihlava, hospodařící na výměře 3 716 hektarů. Společnost se stará také o městskou zeleň, 40 hektarů lesoparku a a o dva hřbitovy.
