Jak vysoká mzda bude dostatečná, aby motivovala dosavadní příjemce dávek k dobrovolnému přijetí nabídky sběru klestí v Krušných horách? Odpoví experiment SPOZ a ČSSD.
„Máme tady Krušné hory. Tisíc nezaměstnaných by se mohlo podílet na jejich vyčištění,” prohlásil lídr kandidátky sociálních demokratů v Ústeckém kraji Jaroslav Foldyna. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka upřesnil, že stát by mohl využít svého ziskového podniku Lesy ČR k tomu, aby vytvářel pracovní příležitosti pro dlouhodobě nezaměstnané, kteří jsou bez formálního vzdělání a kvalifikace. „Nyní si spoustu těchto činností objednává u soukromých dodavatelů. Mohl by ale rozšířit svoji činnost v této oblasti. Státní rozpočet by to nic nestálo,” zdůraznil přitom předseda strany, která je podle průzkumů veřejného mínění favoritem předčasných voleb.
Připomeňme, že na Krušné hory, nezaměstnané a cash-flow téhož státního podniku si již předtím vzpomněli dva ministři v demisi, kteří kandidují za Zemanovce – Miroslav Toman a František Koníček. Oba ministři přitom státní podnik Lesy ČR dobře znají, přičemž František Koníček mu před lety dokonce šéfoval.
Že si politici kandidující v kraji, kde jsou dlouhodobá nezaměstnanost, slabá kvalifikační struktura a závislost na dávkách regionální strukturální slabinou už dobrých dvacet let, na tuhle možnost vzpomenou, nepřekvapuje. Že je potřeba něco dělat v situaci, kdy v sociálně vyloučených lokalitách vyrůstá další generace, která neviděla rodiče ani prarodiče ráno vstát a jít do práce, to je také zřejmé. A je jasné i to, že když se politik podívá na miliardové zisky Lesů ČR v posledních letech, nemůže nepodlehnout pokušení alespoň části těchto prostředků využít pro „konání dobra”, nebo přinejmenším o tom v předvolební kampani hovořit.
Je otázkou, zda má roli sociálního kurátora, drába a zaměstnavatele poslední instance obstarávat zrovna státní podnik. Hospodaření státní firmy by se vždy mělo konsolidovat se státním rozpočtem, takže každý experiment tohoto druhu bude něco stát. Pokud má být efekt na celkovou zaměstnanost kladný, musí dojít ke zvýšení objemu pěstební činnosti, která zahrnuje i úklid po těžbě, a to zřejmě míní i příslušní politici. Bylo by naprostým nesmyslem nahradit zaměstnance smluvních partnerů soutěžících o zakázky pracovníky státního podniku rekrutovanými z řad dlouhodobě nezaměstnaných, protože to by trhu práce nepomohlo. Jedni zaměstnanci by získali práci na úkor jiných.
Možnost: Sociální podmínka
Není ani jasné, proč by měl státní podnik najímat dlouhodobě nezaměstnané přímo, když může jednoduše vložit do podmínek vypisovaných tendrů takzvanou „sociální podmínku”. A tedy trvat na tom, že každý ze soutěžitelů musí prokázat, že na zakázku najal příslušné procento nezaměstnaných z příslušných lokalit. Úřad práce mu to může snadno potvrdit, nikoho to nebude diskriminovat. Vícenáklady si ale všichni promítnou do cenové nabídky, to si můžete být jisti.
Práce s dlouhodobě nezaměstnanými ze sociálně vyloučených lokalit z praktického hlediska totiž nejspíš neznamená nic jiného než minimálně ze začátku akceptovat nižší produktivitu práce, horší kvalitu, anebo vyšší monitorovací náklady. Proto to také firma maximalizující zisk do zadávacích podmínek dobrovolně dávat nebude. Dosáhnout toho, aby tak učinily Lesy ČR, je však pro politiky triviální. Stačí jednoduchý pokyn ministra zemědělství, který je generální ředitel Lesů ČR jako statutární orgán státního podniku povinen respektovat.
Česká legislativa na „sociální podmínku” v tendrech pamatuje. Od toho existuje § 44, odstavec 10 zákona o veřejných zakázkách v platném znění. Pro smluvní vztah s dodavatelem hovoří i zdravý rozum – třeba zalesňování sazenicemi stromků tak, aby skutečně vzešly a rostly, vyžaduje zručnost a elementárně kladný vztah k práci. Smluvní dodavatel musí případně uschlé sazenice nahradit v rámci záruční lhůty, takže má motiv kontrolovat kvalitu a na práci vybírat spolehlivé zaměstnance. Ale zvládne to státní podnik?
Je to práce „výživná”
Vyčistit les od klestí dovede každý, kdo je schopen vykonávat těžší fyzickou práci a nemusí ji mít ani rád. Proto je tahle aktivita jako brána pro návrat na formální pracovní trh vhodná. Ovšem každý, kdo na vlastní kůži zažil aspoň pár dnů takovéhle roboty, ví, že je to práce „výživná”, zato špatně placená. Byl jsem na chmelu, na bramborové brigádě, uklízel jsem po stavbařích, sbíral rajčata v třicetistupňových pařácích na jižním Slovensku, dělal závozníka či pomocníka na stavbě, zametal ulice. Nic se ale ani vzdáleně nepodobalo sbírání klestí v Jeseníkách, po pás v plevelu za hustého deště při teplotách do deseti stupňů nad nulou. Zvlášť když se na pasece není kam před deštěm schovat.
Řekněme, že taková aktivita se bude našim dlouhodobě nezaměstnaným hodně líbit, budou do práce chodit se zpěvem na rtech a úkoly od svých vedoucích budou plnit s nadšením. Možná si ale ten, kdo je bude kontrolovat, pořádně užije.
Nezatracujme ovšem tento nápad a buďme rádi, že s ním přicházejí hned dvě politické strany. Dostaneme totiž příležitost, která se nenabízí každý den: v terénu a na velkém statistickém vzorku si ověříme, jak ten náš sociální stát vlastně funguje a co všechno jsme při nastavování jeho parametrů v minulosti udělali špatně.
Bude taková pracovní příležitost přijímána s povděkem, anebo jen pod hrozbou sankce? Jak vysoká mzda bude dostatečná, aby motivovala dosavadní příjemce dávek k dobrovolnému přijetí nabídky této práce? Anebo naopak: jak hluboko musejí dávky klesnout, aby byla dlouhodobě nezaměstnanými přijata práce s běžnou tržní mzdou nekvalifikovaného lesního dělníka? Jak časté bude absentérství, když se dávky nemocenské budou vyplácet i za první tři dny nemoci, jak plánuje ČSSD? Co se bude dít s pracovními pomůckami? Co to udělá s hospodářským výsledkem Lesů ČR v přepočtu na jedno takto vytvořené pracovní místo? Samé dobré otázky. V Krušných horách při sběru klestí se na ně dozvíme odpověď.
