1. Těžby v tropickém lese
Tropické lesy ve Střední a Jižní Americe i v Africe se často sklízejí metodou takzvané selektivní těžby (výběrem). Je-li provedena správně, má minimální vliv na biodiverzitu pralesa; jeho ekosystém si dokáže zachovat podstatné funkce. V jihovýchodní Asii se těží převážně holosečí, což znamená, že jsou vykáceny všechny stromy v daném úseku.
Na vzniklé holině je extrémní mikroklima a pro lesní půdu je to šok, ze kterého se těžce a dlouho vzpamatovává, stejně jako všechny živé organismy. Nemluvě o tom, že z holoseče je i spousta dřeva odpadního. Shrnuto: dřevo pro většinu zboží z Malajsie, Thajska, Indonésie, Číny, Barmy, Jávy a Bornea pochází z deštných pralesů jihovýchodní Asie a zpravidla bylo získáno holoseč
2. Pěstování na plantážích
V tropech se využívá i pěstování lukrativních dřevin na plantážích. Často je to považováno za způsob, jak pěstovat stromy a získávat dřevo bez poškození životního prostředí, byť jde o monokulturu. Mnoho dovozců teaku z plantáží Kostariky se pak bije v prsa a tvrdí, že přispěli k zalesňování deštného pralesa. To ale zdaleka není pravda.
V Kostarice totiž teak – nejměkčí z tropických dřevin – není původním druhem. Pochází z Indie a na takový „les"nejsou vázané živočišné druhy. Výsadba teaku ve střední a jižní Americe tedy není podporou ekosystému a v mnoha ohledech ho nelze nazvat jinak než „kukuřičným polem".
Celý článek najdete zde.
