Národní park Šumava byl založen v roce 1991 na ploše 69 tisíc hektarů. Leží na katastru 22 obcí. Od počátku bylo většině zainteresovaných jasné, že na této rozlehlé ploše od Lipna po Železnou Rudu jsou oblasti mající přírodně mimořádnou hodnotu, jež je třeba už jen chránit s minimálními nebo žádnými lidskými zásahy. Při vzniku parku tam odborníci vymezili asi 35 procent území jako první zóny, tedy území, které má mimořádnou ochranu. Později odborníci rozsah prvních zón podstatně snížili – téměř na třetinu.

Popišme si nejprve současnou první zónu NP Šumava. Podle poslední zonace z roku 1995 ji tvoří 135 různě velkých území o celkové rozloze 6 600 ha lesa. I s bezlesím zaujímá teď první zóna 13 procent rozlohy parku. „Ošidný” průměr jednoho uceleného území první zóny je 58 ha. Najdeme mezi nimi území tisícihektarová a území hektarová. Některé první zóny nepatří státu, poněvadž 12 % území parku patří obcím a soukromým subjektům.

Za státní hranicí, k níž NP Šumava přiléhá, je asi z poloviny NP Bavorský les, v jehož „staré” části (z roku 1970) se v jádrových územích nezasahuje, ale v nové části převážně zasahuje. „Stará” část NP Bavorský park má rozlohu zhruba šestiny, obě části zhruba třetiny NP Šumava, na rakouské straně proti našemu parku žádný park není. Kůrovcové problémy se zahraničními sousedy nebudu komentovat.

Nechci šířit poplašné zprávy, ale za dva měsíce mého působení v současné funkci se mi hromadí upozornění na škody v tuzemských lesích mimo NP Šumava spojované s kůrovcem z národního parku. Přitom se na téměř polovině z 6 600 ha lesa v prvních zónách zasahovalo proti kůrovci i v roce 2010, zato se nezasahovalo na dalších 7 000 ha tzv. bezzásahových druhých zón.

Teď se můžeme vrátit k otázce: a) na významné části ze 135 ostrůvků prvních zón nelze zasahovat, poněvadž už tam žádné zelené stromy nejsou, b) na velkoplošných prvních zónách má cenu zasahovat jen v okrajových partiích; uvnitř kůrovcový boj probíhá, ale okolní lesy sousedů a druhých zón zpravidla neohrožuje, c) zbývají ostrůvky malých prvních zón, pokud jsou to zároveň ostrůvky kůrovce, který nalétá do sousedních druhých zón.

Jen tam jsme před dilematem, které je podstatou aktuální polemiky: nechat tento les uschnout (s hrozbou dalšího šíření kůrovce mimo první zóny) nebo zasažené stromy výběrově pokácet dřív, než se kůrovec dostane na další. Já odpovídám: ano, kácet. V prvních zónách je třeba kácet především proto, že jsme se ve druhých zónách chovali neodpovědně: před třemi lety jsme na nemalé části druhých zón nebojovali důsledně s kůrovcem a způsobili jeho přemnožení.

Na základě nedávného rozhodnutí ministra budeme v roce 2011 výběrově kácet v 10 procentech prvních zón, zatímco v minulém roce se výběrově kácelo na mnohem větším území a vykácelo se zde asi 8 500 stromů. Koncem roku 2011 budeme vědět, kolik stromů jsme letos v NP Šumava pokáceli (loni asi 345 000), kolik jich uschlo (loni asi 500 000) a zda se kůrovcem zasažené území NP Šumava zvětšilo nebo zmenšilo.

Ředitel Národního parku Šumava.

Ochrana přírody a přiměřené využívání přírodních zdrojů jsou znakem úrovně kultury jednotlivých národů a nejsou v rozporu s nároky moderní ekonomiky. Zachování přírodních celků i jednotlivostí je tedy nutné nejen z důvodů etických a estetických, ale i materiálních. K ochraně přírody slouží i celosvětová síť národních parků. NP Šumava je mimořádná přírodní entita, národního i nadnárodního významu. Tento park by neměl být předmětem předvolebního populismu a především kořistí nejrůznějších majetkových machinací (dřevo, pozemky, výstavba lyžařských areálů atd.). V současné době sice plní tato území, kromě základní funkce ochrany přírody a krajiny, i funkce rekreační a jsme proto často svědky neúměrného tlaku na stále tvrdší rekreační a turistické využití těchto území (budování sportovních a rekreačních zařízení, komunikací, vstup do ekologicky nejvýznamnějších a nejzranitelnějších částí, atd.). Veřejnost se domnívá, že ochrana přírody neoprávněně brání turistickému využití, ale málo si uvědomuje, že jedinečná území s málo dotčenou přírodou jsou součástí našeho národního bohatství, jehož kvalita je znakem kultury národa. Člověk neumí vytvořit přirozené ekosystémy – to dokážou pouze přírodní procesy. Ponechání určité části území NP přirozenému vývoji je tedy zcela zásadní podmínkou pro jeho další uchování. Permanentní změny ve strategii ochrany a kolísaní v postojích k hlavním problémům v tomto území ohrožuje jeho přírodní hodnoty i principy ochrany přírody. Snahy o manipulaci s porosty v bezzásahové zóně nikdy nepovedou ke vzniku přirozených stanovišť. Takováto činnost představuje pouze plýtvání penězi. Naopak, ponechání prvních zón v bezzásahovém režimu jasně ukazuje, že za posledních několik let dochází ke spontánní obnově lesa v místech odumřelých horských smrčin. Také výzkumy biodiverzity ukázaly, že v bezzásahových zónách je biodiverzita největší a nejkvalitnější a naopak na vytěžených holinách dochází k její totální degradaci. Z uvedených důvodů doporučujeme na území NP Šumava: 1. respektovat mezinárodní kritéria a principy ochrany přírody (ve smyslu instituce NP tak, jak je chápána a charakterizována jinde v Evropě a ve světě a jak je její statut zakotven v českém právním řádu); 2. zajistit dlouhodobou kontinuitu strategie managementu, umožňující zejména zachování dostatečně velkého území bez zásahu člověka; 3. pokud je to nezbytné, soustředit se na likvidaci kůrovce a rekonstrukci lesů výhradně v zásahových zónách (80 % území NP), kde by se mělo postupovat rychle a efektivně; 4. urychleně implementovat Strategii NP (dokument vypracovaný odborem NP MŽP); 5. dokončit a projednat plán péče a novou zonaci NP a nastoupit cestu k dlouhodobé stabilní péči o území NP; 6. o všech rozhodnutích a krocích informovat pravdivě a transparentně; 7. veškerá rozhodnutí konat jen v souladu s platnou legislativou; 8. respektovat stanoviska založená na vědeckých poznatcích a nikoliv na partikulárních politických záměrech. Předseda Komise pro životní prostředí AV ČR.