Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech pátečního Radiofóra vám přeje Zuzana Burešová. Už 10 procent území České republiky je zastavěno a vybetonováno. Pole, louky či pastviny se pomalu proměňují v místa s masivní výstavbou. Ubývá tak přirozeného prostředí pro rostliny i zvířata. Je na čase tento proces zastavit a nechat část české krajiny zdivočet? Tedy vyčlenit přírodní oblasti ponechané přirozenému vývoji a bez zásahu člověka? Na to se vás ptáme v dnešní debatě Radiofóra. A hostem Českého rozhlasu Plus je Miloslav Jirků, parazitolog z Biologického centra Akademie věd. A na telefonní lince Magdalena Westman a Martin Ambroz. Tak nejdříve, pane doktore, vítejte, dobrý večer.
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Dobrý večer.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Magdaleno, i vás zdravíme ve vysílání Radiofóra. Dobrý večer.
Magdalena WESTMAN
--------------------
Dobrý večer.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A vás také, pane Ambrozy, dobrý večer.
Martin AMBROZ
--------------------
Dobrý večer.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
První otázka na vás, pane doktore, tak kde je v Česku pravá divočina, jak si vlastně ochránci přírody, ekologové představují?
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Ono záleží, co si přesně představujeme pod slovem divočina, ale pokud taková ta divočina, kterou si představí asi většina posluchačů, to znamená opravdu ta stará člověkem co nejméně ovlivněná příroda, nechci říkat poškozená, protože ten vliv člověka je mnohdy naopak pozitivní, tak tady tahle ta divočina se u nás nachází třeba v některých částech Šumavy, jak asi leckterý posluchač očekává, ale taky ve vyšších polohách mnoha našich hraničních pohoří, ať jsou to Krušné hory, přesto jak, jak moc dostaly, dostaly na zadek od imisí, ale taky, taky v Krkonoších, v Jeseníkách, hlavně v Hrubém Jeseníku, ale třeba i v Beskydech, potom v Bílých Karpatech, jsou to většinou horské oblasti a většina, většinou jsou to ty vyšší polohy, řekněme.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Některý posluchač si teď možná řekl takových oblastí už pan doktor vyjmenoval, proč je tedy třeba rozšiřovat divočinu v Česku?
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Protože jsou to vesměs velmi malé ostrůvky, je jich relativně hodně ale jsou tam maličké izolované ostrůvky. A má-li divočina, tady ta archetypálně chápana, opravdu ta člověkem málo ovlivněna, fungovat, tak potřebuje mít co největší rozlohu, ty ostrůvky by bylo záhodno hlavně propojit. A co by bylo určitě také záhodno, tak bylo asi nápadné, že jsem mluvil hlavně o horských oblastech. A kde nám ta divočina chybí, tak jsou nížiny. No, a tady se dostáváme k dalšímu chápání divočiny, a to je takzvaná nová divočina, to je takový pojem, který možná zní trošku jako protimluv, ale ono tam vlastně v posledních, řekněme, 30, 20 letech přišlo na to, že velkou, velkou hodnotu z hlediska biologického nebo ekologického mají i oblasti, které člověk vlastně ovlivnil výrazně a následně je opustil, jsou to různé třeba prostory těžeben nerostů.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Vojenské újezdy.
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Tak, jsou to vojenské újezdy, jsou to různé postindustriální oblasti, které najednou se změnily v brownfieldy takzvané, zejí prázdnotou, člověk tam téměř nepáchne a příroda si tyhle ty místa bere zpět a i tohle jsou vlastně kousky divočiny.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
O těch místech budeme určitě mluvit také v debatě Radiofóra, ale teď už se obracím na naše diskutující, nejdříve na paní Magdalenu Westman. Jak by se vám líbila, nebo jak se vám líbí, pokud s vám tedy líbí, vize divočejší české krajiny?
Magdalena WESTMAN
--------------------
No, to já v podstatě to považuju za jedinou možnost a já vlastně takovou novou divočinu si vytvářím tady, kde žiju, já žiju teda v údolí u řeky přímo, a já jsem měla to štěstí v životě, že jsem 4 roky žila v Jihoafrický republice. A to, čím jsem byla absolutně /nesrozumitelné/, tak je tahle ta nedotknutá příroda, prostě ponechaná s celou tou zvěří, fauna, flóra, všechno, a mě to tak strašně okouzlilo, že pak vždycky si tady najdu nějakej malej kousek, kde si to jako všechno představím, že to tak jako by je, sama tomu podle svých možností přispívám, i když úplně laicky, jakoby sice mám nějakou literaturu a tak, ale jsem z toho úplně okouzlena a vlastně takhle chci žít - v divočině.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Magdalena Westman právě řekla to, o čem vy jste mluvil, že jsou to jenom ta místa, jenom ty ostrůvky. A vy jste právě říkal, aby to byly velké plochy. Jihoafrická republika je samozřejmě toho příkladem, ještě se k tomu dostaneme. Martin Ambroz, stejná otázka i na vás. Také by se vám líbila divočejší česká krajina?
Martin AMBROZ
--------------------
To těžko říct, jestli to je vůbec reálné. Samozřejmě velice rád bych byl, aby těch zelených fleků, pokud možno bez zásahu člověka, bylo co nejvíc, ale je otázka, jestli prostě ještě dneska je to reálné. Já si právě myslím, že to až tak úplně reální není jako, buďme rádi za to, že tady jsou aspoň nějaké ty takzvaná /nesrozumitelné/, významné tajné prvky, kde, které se třeba nějakým způsobem rozšiřují, je dobře, že se tady aspoň pomalu jako nějak obnovují nějaké ty staré meze, s nějakou tou zelení, prostě tady toto, aspoň takovýto začátek a samozřejmě, když se budou rozšiřovat, nebo když budou ponechávány přírodě nějaké větší kusy, tak to bude jenom velice dobře a čím méně té plochy se zastaví, tím naši potomci možná budou nás mít o mnohem, mnohem víc rádi.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom ještě řeknu jeden údaj. V posledních letech se v Česku každý den zastaví nebo jinak promění pole, louky či pastviny o rozloze 12 až 15 hektarů, což je plocha velká přibližně jako 3 Václavská náměstí, ale co říkal pan Ambroz, jestli je to vůbec reálné. Jak byste na to reagoval, pane doktore?
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Reagoval bych na to tak, že u nás je, a potom ve velké části světa samozřejmě, je zakořeněný takový pocit, že divočina znamená vyloučení člověka. A trošku k tomu přispívá i současné pojetí ochrany přírody na starém kontinentě, kde skutečně ochrana přírody je i státními institucemi ochrany přírody chápána často tak, jako že jde o to uzavřít nějakou oblast, zakonzervovat ji a vlastně tam lidi pouštět co nejmíň nebo nepouštět vůbec. A já bych k tomu chtěl říct, a tím bych asi na to odpověděl, že divočina může vzkvétat i tam, kde mají lidé přístup, jo, vytvoření nové divočiny, to neříkám náhodou, opravdu divočina se dá vytvořit. Divočina, řekněme si to na rovinu, je prostě jakékoliv místo, kde vládne hlavně příroda a je jedno, jestli to je, jestli to je úplně panenské místo, kde člověk nikdy nepůsobil a nebo naopak třeba ta, ta nějaká těžební opuštěná jáma. Takže asi tak.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
K tomu, co vy jste říkal, že možná někdo má představu, že ta oblast je naprosto uzavřená, že tam lidská noha téměř nevstoupí, tak je to přesně naopak. Například tady je jeden údaj. Divočina je stále více a více vyhledávanějším cílem pro turisty. Evropa následuje trend patrný ve Spojených státech, kde má 40 procent obyvatel starší 16 let zážitky z rekreace a divočině. Velmi oblíbené je sledování divokých zvířat a pozorování ptáků třeba ve Spojených státech přináší 43 bilionů dolarů ročně. Finsku zase pozorování medvědů 6 milionů eur ročně. Lidé, kteří chtějí vidět medvěda, za to platí mezi 120 až 270 eury. Otázka je, co by na tady to řekli samotní lesníci, jestli by s tím souhlasili, protože vlastně pro ně by ta jejich aktivita v těch zónách přestala a třeba někdo má určitě nějaký třeba developerský projekt?
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Já teď úplně nevím, na co bych měl odpovídat, ale řeknu, co mě prostě napadlo. Když mluvíme o divočině, tak ona, nebo takhle, teď to, co jste říkala, trošku, trošku hlavně počítalo s tím, jaká, jaké benefity vlastně třeba finanční může generovat ta divočina, prostě přijedou se turisté koukat na velká zvířata, velká stáda velkých zvířat jsou prostě atraktivní, nejinak je tomu v Africe, nejinak je tomu v Evropě, ale tam je ještě druhá stránka toho celého, ona totiž ta divočina nám může leccos ušetřit a týká se to právě i těch financí. Ochrana přírody u nás, takže nejde, nejde jenom o to generování peněz skrze třeba turismus, ale skrze i třeba ty úspory, jak to, jak funguje péče o ekologicky významná nebo hodnotná území u nás, je to vlastně takové zahradničení ve velkém, jo, je to kosení luk proto, aby se louky kosily, je to převážení třeba stád oveček z jedné rezervace do druhé, aby tam chvilku pásly a třeba udržovaly nějakou stepní lokalitu. A ve chvíli tohle všechno samozřejmě spořádá ohromné množství finančních prostředků. Pokud ale doplníme do té přírody něco, co tam chybí, třeba velké býložravce, kteří tady žili ještě před několika stoletími a kteří tu krajinu tradičně udržovali, tak vlastně všechny tady tyhle ty výdaje na péči o krajinu, nebo jejich velkou část, ne všechny, ale velkou část si můžeme strčit zpátky do kapsy, protože leccos za nás třeba můžou udělat ti velcí býložravci. Takže takový příklad.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Že opravdu dělají, protože za chvíli si povíme, jak je to právě ve vojenském, bývalém vojenském prostoru Milovice, kde vy realizujete projekt, tam právě vracíte velké kopytníky, divoké koně, zubry a pratury. K tomu se dostaneme. Teď se ještě samozřejmě vracím k paní Magdaleně Westman, když jste mluvila o těch místech, která máte tady v České republice, kam tedy vy se tady ráda chodíte dívat, kde je v České republice pro vás ta opravdová divočina?
Magdalena WESTMAN
--------------------
To ne, to já sedím právě v tom svým baráku.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak vy to máte hned jako film před domem.
Magdalena WESTMAN
--------------------
Já to mám tady. A jenom chci říct, že prostě šíleného času, kdybych, kdybych sečetla ten čas, kdy jenom stojím a čučím a pozuruju tu přírodu, který právě se já podvoluju, to znamená, že dělám tu zahradu tak, jak ona si to tady ty semínka vyráží a tak, tak se snažím jenom to trochu modulovat a jenom to pozorovat. A taky třeba ty, ty ptáky, to pozorování těch ptáků, když jsem byla v Africe, tak jsem si myslela, že to je nějaká, nějaká aktivita pro tyhle ty manželky těch bílých bohatých farmářů. A teď jsem přijela sem, lidi mi říkají, prosím tě, tady u nás vůbec nic neuvidíš. To vůbec není pravda. Já jsem teď zamilovaná do ptáků, ale musím říct, že teda do každýho vrabce, a teď pozoruju, jak oni tady žijou, jak oni se ke mně jako nabližujou, to jsem se chtěla zeptat pana doktora, jo, mám dvě na něj takový otázky základní, pocitově mám, se mi zdá, jakoby trochu ta příroda začala sama od sebe divočet, upozorňuju, že žiju někde na okraji Brdskýho lesa u řeky Vltavy a tak, potkala jsem několik zvířat, který jsem nikdy neviděla, tak to je jedna věc. A druhá věc, že pozoruju, jako opravdu významně, že se změnilo něco v tom přibližování se těch zvířat ke mně, no, všech těch veverek, toho všeho, i těch ptáků, který tady mám. A chci se zeptat, jestli to je něco takového, že mě teda berou do toho svýho společenství, anebo jestli bych se měla obávat teda, já nevím, vztekliny nebo nějakých jiných nemocí, nebo že se s nima něco děje, že se příliš přibližujou k člověku a jsou jakoby, jsou ..., jakoby ztrácejí tu svojí přirozenou plachost.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Než pan doktor odpoví, tak jenom připomínám, že posloucháte Radiofórum, posloucháte Český rozhlas Plus, bavíme se o tom, zdali by měla česká krajina víc zdivočet. A ve studiu je pan doktor Miloslav Jirků, parazitolog z Biologického centra Akademie věd. Naše telefonní číslo sem do studia 221552755, své názory můžete psát také na Facebook.com/vicnezinformace. Pane doktore, tak jak je to, tak nejdříve pojďme k té první otázce paní Westman, která se ptala na to, že se jí zdá, že ta příroda začíná sama divočet?
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Je to tak. Určitě alespoň v některých, v některých oblastech, řekněme, ale začíná divočet i takovým trošku jiným způsobem, než by divočila jednotlivá místa, ale ta divočina si k nám začíná nacházet cestu z jiných oblastí, určitě mnozí posluchači zachytili, že se k nám vrací z Německa a Polska vlci po mnoha, mnoha letech, začínají se u nás objevovat v posledních letech čím dál častěji v pohraničí moravsko-slovenském řekněme, medvědi, vracejí se rysi, nebo spíš se šíří z těch malých ostrůvků, ve kterých se vyskytovali do nynějška, takže, takže ano, divočina se místy šíří, ale zase bych to tak nepřeháněl, pokud jde třeba o takovou tu většinu krajiny, to znamená, takové ty, řekněme, hospodářské lesy, zemědělskou krajinu a tak dál, tak ta spíš, ta spíš zažívá stále větší denaturaci, opravdu se industrializuje péče o lesní porosty a jejich obhospodařování, i péče vlastně třeba o louky, o trvalé travní porosty, vlastně už nikde neuvidíte to, co ještě před půl stoletím zcela běžně nebo vlastně i třeba před 30 lety zcela běžně člověka s kosou a tak dál v té krajině, takže, takže bych to zase s tím optimismem úplně nepřeháněl. A pokud jde o tu druhou otázku, tak ano, troufám si říct, že pokud, pokud ta zvířata tak nějak ztrácejí odstup a ostych, tak se dá říct, že opravdu vás berou do party, jo, zvířata si, zvířata, pokud jim, pokud žijete na jednom místě a ony si na vás opravdu zvyknou a ...
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to taková, paní Westman, je dobrá víla určitě.
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Tak.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan František ze Šumperku se právě teď dovolal také na telefonní číslo Radiofóra, i vás zdravím, dobrý večer.
posluchač
--------------------
Dobrý večer. Já bych měl na vašeho hosta dvě otázky. Proč atraktivitu a tak dále, když by jí bylo potřeba a nutně potřeba, obnovit lesy, zátopový oblasti, zákoutí řek a tak dále, byly tam hájky a byly tam všelijaký kačeny, kolik rybníků se u nás zlikvidovalo. Co je přednější. Trpíme suchem.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to je tedy první otázka. A ta druhá otázka.
posluchač
--------------------
Trpíme suchem.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. A ta druhá otázka, pane Františku.
posluchač
--------------------
A ta druhá otázka, proč se k nám zavádějí druhy zvířat, který do naší přírody nepatří?
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to říká náš posluchač, který se dovolal do vysílání Radiofóra, ještě k tomu přidám mail, který přišel od pana Ladislava Harvánka, který právě napsal: "Že zavádění a rozšiřování nepůvodních živočišných druhů nepovažuje zrovna za šťastné řešení." Tak jak to tedy je. Možná budeme asi konkretizovat právě ty Milovice. Tak tam řekněte vlastně, která zvířata se tam vracejí, která tady kdysi původně opravdu žila.
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Vracíme tam divoké koně, zubra evropského a "pratura", což je zpětně vyšlechtěný, vyšlechtěné takové jako primitivní plemeno, které má věrně připomínat ten vyhynulý nebo vyhubený vzor, to znamená, divokého předka všech plemen skotu. Tak. A pokud jde o tu původnost nepůvodnost, tak všechny tyhle ty 3 druhy velkých savců jsou u nás původní, sice se u nás dlouho nevyskytují v té divoké podobě, ale jsou u nás původní a pokud je ta otázka položená tak, proč, proč k nám vysazovat nepůvodní zvířata, tak to je otázka spíš na, na naše myslivce, kteří k nám už vysadili opravdu tak velké množství, celou řadu nepůvodních druhů, ať je to jelen sika, který, který se lavinovitě šíří a se kterým nikdo nic nedělá a který se kříží bohužel s jelenem evropským, to určitě mnoho posluchačů neví, že díky, díky právě křížení s jelenem sikou během několika desítek let nejpozději se ocitne jelen evropský, naše vlastně královská zvěř, že jo, našich hvozdů se ocitne na pokraji svých existenčních limitů, protože už nebude existovat, už to budou všechno kříženci. Je to třeba muflon, je to třeba daněk, je to všechno jsou nepůvodní zvířata a všechny je k nám vysadili myslivci. Tak. A pokud jde, pokud jde o důvod, proč, proč ta velká zvířata, která u nás už třeba řadu století neříjí nebo v případě koně i tisíciletí, proč je vracet, důvod je ten, že to, čeho máme v naší přírodě hodně, to jsou, to jsou nespecializovaní takoví okusovači spásači, třeba srnky, jeleni, nebo zrovna ti mufloni a tak dál, kteří žerou to, čeho je zrovna dostatek a co je zrovna v tu chvíli pro ně chutné. To znamená, že ve chvíli, kdy už ta jarní travička pěkná šťavnatá zelená už není tak pěkná šťavnatá zelená, protože pokročila vegetační sezona a tráva se změnila v seno na stojáka, tak začnou okusovat dřeviny. Takže to jsou nespecializovaní takoví jako okusovači, spásači, jak jsem říkal. A ta 3 zvířata, ten kůň, zubr a pratur, to jsou velmi úzce specializovaní spásači, kteří jsou, kteří jsou striktně orientovaní na spásání bylinné vegetace a dřeviny v podstatě okusují jenom, jenom v zimě, a právě tahle ta, tihle ti specializovaní spásači, to je celá taková ekologická, řekněme, skupina zvířat, býložravců, která vlastně z naší přírody úplně vymizela. A vlastně ten současný stav bez nich je velmi, velmi nepřirozený, ono je to tak, že poslední zhruba 2,2 - 2,5 milionu let vlastně v Evropě nebylo období, kdyby krajinu evropskou neudržovala právě stáda velkých zvířat. To si často neuvědomujeme. A to, jak v dobách ledových, tak v dobách meziledových. Potom po nástupu zemědělství člověk vlastně postupně ty divoké velké spásače vyhubil, ale důležité je, že je nahradil průběžně domácími zvířaty, vyhubil pratura, ale do přírody dosadil místo něj krávu, už domestikovaného pratura vlastně. Vyhubil divokého koně, ale v přírodě dál byli koně domácí. A důležité je si uvědomit druhou věc, že až vlastně do poloviny 20. století vlastně, jak ten, jak ten skot, jak ty krávy, tak ti koně v přírodě byli, protože se pásla zvířata běžně v otevřené krajině volně. A potom po 2. světové válce došlo k industrializaci zemědělství a vlastně hlavně teda u nás to bylo nejmarkantnější asi v rámci Evropy. A všechna ta velká zvířata najednou z krajiny zmizela do farem, na intenzivní pastviny a tak dál.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom vám skočím chviličku do řeči, když teď vezmeme, vezměme tu zkušenost z Milovic, toho bývalého vojenského prostoru, říkali jsme, že jsme tam vrátili zubry, polodivoké koně, vrátili jsme tam pratury, jaký je tedy ten konkrétní důsledek toho, že tam jsou, ten hmatatelný, kdy si řeknete, ano, tady vidíte, jak se díky těmto velkým kopytníkům ta příroda proměnila?
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Na to bych nejlépe odpověděl tak, aby se tam všichni jeli podívat, protože je to naprosto úžasné a vřele to doporučuju. Ale to, co se tam odehrálo, je, že velmi bohaté stepní společenstvo, doslova napěchované vzácnými rostlinami a živočichy, které posledních 25 let zarůstalo expanzivními křovinami a agresivními travinami, jako je třeba třtina křovištní nebo ovsík a tak dál, tak tahle ta zvířata, konkrétně ti divocí koně, během necelého půlroku vrátili do té, velký kus zpátky v čase a vytvořili vlastně z jednolitého naprosto nezajímavého porostu vysokých trav a křovin, vytvořili zase, zase to pestré společenstvo, takže tam, kde bylo jenom moře trávy, které sice na pohled může vypadat pěkně, když se ta tráva krásně vlní ve větru, ale ve skutečnosti tam nic zajímavého neroste a nežije, tak z toho udělali kvetoucí zahrádku a ohromující je, jak rychle to zvládli, během opravdu půl roku, my jsme čekali, že první takové jako zásadnější, viditelnější změny nás čekají za 2 - 3 roky, ono to je už tak rychle.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
No, a měli bychom říct, že se tam objevil znovu hořec, modrásek a tak dále, takže ten důkaz je jednoznačný. Stále na telefonní lince je pan Ambroz. Nechci vás vůbec obejít, protože zatím jste promluvil jenom jednou a tak se jenom zeptám, pane Ambrozy, jestli byste měl ještě nějakou otázku na našeho hosta, anebo pokud vás něco z té debaty zaujalo, případně ještě byste se chtěl k tomuto tématu vyjádřit?
Martin AMBROZ
--------------------
Já bych měl spíš takový dotaz, protože já jsem působil nějakou dobu, vlastně nějaký jedno volební období jako starosta nějaké, řekněme, větší obce, na jejímž katastru je jeden z největších lesů tady na jižní Moravě, tak jaké máte třeba nějaké doporučení, co by se dalo řešit třeba v těch běžných lesích nebo na nějakých místech, které byly opuštěné armádou, kde by se to v podstatě vybízelo, protože naštěstí jako tam od toho opuštění armádou vždycky uplynulo nějakých 10, 15 let, takže ten prostor měl trošku více času té regenerace, ale takové ty větší plochy, kde samozřejmě zájmy těžařů jsou jasné, prostě jehličnany, pokud možno radši ty rychle rostoucí stromy, než nějaké duby a podobné, podobné dřeviny. Co se dá dělat z takovýchto velkých, velkých prostorách, aby i tady se mohly objevovat třeba nějaké lokality, které budou něčím zajímavé, nebo ne zajímavé, kde se bude držet něco prostě, co bude mít takovou nějakou větší hodnotu, než, než takový ten udržovaný les.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Na to může reagovat náš host, pan doktor Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd.
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Tak vy jste se trošku dotkl takového, řekněme, v současnosti kontroverzního, byť po dlouhou dobu tradičního, tradiční záležitosti a to je lesní pastva, kterou jste, na kterou možná tak trošku mohl i narážet, pokud jste měl namysli ta velká zvířata, to je jedno pochopení mé té otázky, co padla. A druhé, a tak jste to myslel asi spíše, co by se dalo s těmi, s těmi vlastně nezajímavými jednolitými průmyslovými porosty, vlastně s těmi plantážemi na dřevo, kterých, které zaujímají většinu našich lesních porostů, tak co by se s nimi dalo udělat. Dalo by se toho udělat spousta. V podstatě by stačilo, kdyby se udržovaly alespoň podél vodotečí, třeba byť jen několik desítek metrů široké pásy, kde, kde by se třeba vysazovalo pouze, řekněme, stanovištně vhodné spektrum dřevin, ať je to klidně, ano, hospodářské lesy samozřejmě potřebujeme, potřebujeme i ty plantáže na dřevo, ale určitě si můžeme dovolit v tom moři nezajímavosti nebo v té, v tom denaturovaném moři rychle rostoucích jehličnanů, o kterých jste mluvil, tak si určitě můžeme dovolit ponechat úzké koridory třeba právě podél těch vodních toků, kde by, kde by bylo vysazováno pouze, pouze domácí vhodné spektrum dřevin, které by tam rostlo, kdybychom tam nezasahovali.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane doktore, přece jenom ještě se vrátím naposledy k těm Milovicím, protože možná si někdo teď řekl, vždyť se ta zvířata mohou přemnožit, jak to bude s jejich regulací. A druhá věc, která mě zajímá, jak to bude se zimou, nebo budete je třeba přikrmovat, jak to bude vypadat?
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Tak začnu od konce, přikrmovat je nebudeme, ta zvířata by měla mít co největší vliv na vegetaci a co nejpřirozenější a ve chvíli, kdy začnete přikrmovat, tak nějakým způsobem to chování potravní změníte. Já řeknu takový příklad. Většina lidí má koně spojené s ovcem ..., ovsem. Většina, většina chovatelů samozřejmě tohle to jádrové krmivo a různé obilniny koním, ale i třeba skotu samozřejmě dává, ale ve chvíli, kdy jim to dáváte, tak oni mají nějakou část svého jídelníčku, svých potřeb nutričních pokrytou, ale když jim to nedáváte, tak se, třeba dojde k tomu, k čemu došlo právě v těch Milovicích, ti koně, aby si, aby si vlastně ukojili potřebu nějakého toho zrní, tak udělali třeba to, že úplně spásli květy skoro všech travin na té pastvině. Takže ty agresivní třeba traviny jako třtina a ovsík, tak vlastně se letos nevysemenily, oni je úplně spásli, jo, a to je první krok, jak to společenstvo trošku rozvolnit, zmírnit dominanci těch agresivních trav a umožnit tam pronikání třeba různých těch konkurenčně slabých bylin, jako jsou třeba ty hořce, které jste zmiňovala. Ve chvíli, kdy bychom je nakrmili tím ovsem, koně by z toho měli určitě ohromnou radost, ale už by potom nespásali ty květy, květy travin, ty by se vysemenily a problém agresivních travin by zůstal.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Žádné lidské zásahy. A ještě, co se týče vlastně té regulace, aby se nepřemnožili nebo přijdu do kontaktu třeba se šelmami, třeba s vlky?
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Já bych ještě doplnil, že ...
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, promiňte.
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
... přikrmovat hodláme jedině v případě nějakých neobvyklých, neobvyklých událostí, jako třeba dlouhotrvající sněhová pokrývka, přes 20 centimetrů, která už může jako dělat problém třeba koním zrovna, aby se dostali k té pastvě, tak v takovém život ..., život těch zvířat ohrožujícím v případě přikrmovat samozřejmě budeme, ta zvířata nejsou bezprizorní a nemůžeme si myslet, že v nějaké, v nějaké ..., elektrickým ohradníkem vymezené ploše ta zvířata, která nemají možnost vlastně migrace, nemají možnost reagovat úplně přirozeným způsobem na, na aktuální situaci, nemůžou vycestovat někam pryč, tak samozřejmě nemůžeme je nechat, takříkajíc, ve štychu, musíme se o ně postarat, jsme za ně zodpovědní. Pokud jde o tu regulaci, tak třeba u těch koní to bude tak, že ta hříbata tak dlouho, jak to půjde, tak dlouho, jak je bude to domácí stádo tolerovat, tak zůstanou u mateřského stáda, to je pro ta mladá zvířata velmi důležité, aby je ta starší zkušenější ostřílenější, takříkajíc, vychovala, hlavně to potřebují hřebci, protože ti potom jsou velmi nezvladatelní, když nedostanou pořádně za uši od těch, od toho vlastně starého zkušeného hřebce. A potom teprve budou s těmito zvířata osídlovány nové rezervace. Dá se říct, že už v tuto chvíli máme těch lokalit, kde budeme ta zvířata potřebovat, zavádět tolik, že, že problém přebytku zvířat se nás ještě řadu let nebude týkat.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane doktore, jenom, prosím, na závěr mi vysvětlete, říká se, že Česká republika, co se týče vlastně vytváření těch míst, kde by měly být ty ostrovy divočeny, také na chvostu Evropy. Je to opravdu tak?
Miloslav JIRKŮ, parazitolog z Biologického centra Akademie věd ČR
--------------------
Dá se to říct, protože takovéto zdivočování je trend, trend opravdu v celém tom západním světě, řekněme, už takových 30, 40 let a to zdivočování nejprve šlo tou cestou, že byla právě velká kampaň na propojování izolovaných rezervací, řekněme, a pak se postupně začalo experimentovat s tím, že se do těch rezervací, do těch kousků divočiny začaly, začaly být člověkem navraceny vyhubené druhy. A k tomu dochází u nás až teď, ale v komerci už dlouho.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká host Českého rozhlasu Plus Miloslav Jirků, parazitolog z Biologického centra Akademie věd. Děkuji, na slyšenou, zase někdy příště ve studiu. A pondělní téma, hostem bude politický geograf Michal Romancov a budeme mluvit o tom, jestli vydrží schengenský prostor. Poslouchejte dál Český rozhlas Plus.
