Rozsáhlé kácení smrčin v Prachovských skalách pomohlo.

Kůrovec se tam teď vyskytuje v běžné normě.

PRACHOV / Prachovské skály vypadají jinak. Někdo nad tou proměnou žasne, jiný hubuje. Kůrovcová kalamita si v letech 2007 až 2010 vyžádala radikální zásah. Kácení zároveň odkrylo utajený obraz skalního masivu, původně skrytého za vzrostlými stromy.

„Naše problémy nastaly už s vichřicemi Kiril a Emma, kdy u nás popadaly tisíce kubíků dřeva,” rekapituluje správce lesů rodiny Schliků Vladimír Tekverk. V roce 2007 v zimě navíc stromy namrzly a lámaly se jako třísky. Daleko horší devastaci způsobila bekyně mniška. Zlikvidovala třetinu porostů.”

Kůrovec nenasyta

Hmyzí katastrofa pokračovala i v následujících letech. Alpské smrky, které tu byly kdysi vysázené, se ukázaly jako málo odolné proti útoku lýkožrouta smrkového. Ten se za vhodných podmínek rozmnoží i třikrát až čtyřikrát do roka. Hmyzí vetřelec napadl lesy v Prachovských skalách zhruba z jedné třetiny, hodoval hlavně na suchých stanovištích. Zdecimoval zejména lesy v centrální části skal. Ty bylo třeba vykácet. Po dlouhých desetiletích se zároveň otevřely už neznámé pohledy na polozapomenuté skály a vyhlídky.

„Je to vlastně pomyslný návrat do počátku dvacátého století, ze kterého pochází množství prvních pohlednic a fotografií skal,” říká správce Tekverk. I tenkrát byla příčinou odlesnění hmyzí kalamita. Lesy ve skalách byly původně listnaté s podílem borovic, jedlí, smrků a modřínů.

Péče se zlepšuje

Hmyz, živly, i zub času. To jsou důvody, proč je teď prachovská rezervace jiná.

„Poslední kůrovcovou kalamitu se bohužel nepodařilo zachytit včas. Brouk se tak rozšířil do dalších částí, proto tam na některých místech po kácení vznikly holiny,” vysvětlil předseda Českého svazu ochránců přírody Prachovské skály Jiří Krupka. „Teď už tam není žádný zásadní problém, a navíc, jak skalami procházím, vidím, že tam jsou na stráních dosázené porosty, které jsou této rezervaci blízké. Tomu, co by tam mohlo být. Především buky, duby a borovice. Musím říct, že se docela snaží. Celkově se péče o Prachovské skály ze strany rodiny Schliků zlepšuje. Je tam ještě několik rizikových míst, která prozatím nejsou opravená. Proto dochází k pohybu turistů i mimo vyznačené cesty. Jinak, z hlediska ochrany přírody, nic zásadně špatného nevidím,” dodává Krupka.

Léčba byla účinná

Správce Vladimír Tekverk je prozatím spokojený. Kůrovcová kalamita odezněla, situace vypadá dobře.

„Jeden z důvodů, proč to tak je, jsou naše zásahy proti škůdci, který tam nemá co jíst. Samozřejmě k tomu přispělo i počasí. Naprostá většina ploch už je i osázená,” uzavírá.

Ohlasy lidí, kteří skály znají „jako své boty”, jsou podle správce většinou příznivé. Odhaduje, že zhruba jen jedno procento milovníků skalního města hubuje a rozsáhlé kácení kritizuje. Ostatní se kochají novými rozhledy.

***

Lýkožrout je malý, nenápadný brouček, zato však významný lesní škůdce. Má válcovité, černohnědě zbarvené, lesklé tělo, se světle žlutými chloupky. Dorůstá velikosti 4-5,5 mm. Na jaře se brouci probouzejí na svém zimovišti, ve stromě, kde se vyvinuli, a začínají se rojit. Dospělí jedinci pak napadají poškozené nebo poražené stromy. Většinu svého života stráví zavrtaní pod kůrou stromů. Živí se lýkem.