V šumavském lese, stranou světa, žil jeden lesník. Dub se zval. Měl čtyřicet a čtyři léta a mladou paní sobě vzal.
Na tenhle veršík, jímž začínala básnička, kterou jsem kdysi krátce po válce někde četl, jsem si vzpomněl v souvislosti s následujícím příběhem, který jsem vyslechl mnohem a mnohem později.
Potkal jsem totiž kdysi starého kamaráda a lesáka Karla P., kterého jsem řadu let neviděl. Poseděli jsme v staropražské hospodě „U Pinkasů" a při dobrém pivě zavzpomínali na krásné mládí a probrali celý ten čas, kdy jsme jeden druhého ztratili z očí. Ještě než jsme se rozloučili, pozval mne Karel na pár dní na Šumavu, kde prý žije na výměnku u svého syna. Asi po měsíci jsem se s ním telefonicky dohodl, že ho i se svou ženou za týden o víkendu navštívím. Příští pátek jsem tedy zapřáhl těch padesát koní pod kapotou naší Felicie a vyrazil na Šumavu. Po třech hodinách jsme se už vítali s hostitelem a jeho paní na dvoře jejich stavení v malebné obci B.L. nedaleko Vimperka.
Celý článek najdete zde.