Předseda České komory odborných lesních hospodářů vysvětluje, že i když je dnes vysoká výkupní cena dřeva, lidé lesy netěží. Mohou je mít jako rezervu, kdyby přišly potíže

Živí mě les

Nový Rychnov – Jak se hlavně drobný vlastník má starat o les a na co si má dát pozor, proč se podporuje buk a jak se mají řešit spory o cesty nebo hranice. To jsou některá témata rozhovoru s předsedou České komory odborných lesních hospodářů, Jiřím Pohanem z Nového Rychnova na Pelhřimovsku.

* Proč musí mít vlastník lesa ještě odborného lesního hospodáře, když třeba vlastník pole nikoho takového nemá?

Les je trochu něco jiného. Má víc funkcí významných pro celou společnost – děti se učí o energetické, protierozní, krajinné, rekreační, klimatické či čisticí funkci. Je to věc více generací, a když každý vlastník lesa bude dělat, co chce, může dojít ke škodám – třeba vznikne velká paseka v jednom místě a směru. Proto je tu lesní hospodář, který má na les širší pohled. Lidé hospodaří v lese sami, ale i spolupracují s ním a mohou se s ním radit. A on na ně dohlíží, hlídá dodržování lesního hospodářského plánu nebo osnov.

* Znají vlastníci lesa svého odborného lesního hospodáře?

Občas dostanu mail, že někdo toho svého hledá. Za zákona ho musí mít každý les. Pro drobné vlastníky, kteří si ho sami nevybrali, ho stanovuje místně příslušný referát životního prostředí. Tam si ho lze zjistit. Odborný lesní hospodář pracuje pro vlastníka i pro stát, za což ho stát na drobných rozlohách do padesáti hektarů platí. Důležité je, aby s ním vlastníci byli v kontaktu hlavně při událostech jako prořezávka, těžba či zalesnění. Lidé si svého hospodáře mohou změnit, ale pak si ho už musí platit sami.

* Cení si dnes lidé lesa natolik, aby v něm nehospodařili jen pro zisk?

Drtivá většina ano. Ačkoli je poměrně vysoká cena dřeva, v soukromých lesích se těží málo. Když si vezmu třeba lesnickou mapu Veselé na Pelhřimovsku, tak je vidět, že je tu velký podíl lesů nad osmdesát let. Důvodem může být, že si lesa lidé opravdu cení a neuvažují krátkodobě. Dá se to vnímat i jako ukazatel ekonomické situace. Tedy že by lidé les mohli těžit, ale bojí se krize. Berou les jako rezervu. Naši dědové říkávali, že v lese se kácí jen tehdy, když shoří stodola. Les je pro lidi cenná hodnota. Používám termín vlastnická hodnota, což je víc než skutečná tržní cena lesa. Les vnímají nejen jako majetek, ale i jako zdroj paliva, materiálu na stavbu i úschovu peněz, u níž lidé cítí menší riziko než v bance.

* V devadesátých letech se děly případy, kdy hlavně starší lidé znovunabytý les prodali nějaké firmě a ta ho nezákonně vytěžila a nezalesnila. Děje se to i dnes?

Spíš výjimečně. Když se lesy vydávaly původním majitelům, řada z nich nevěděla, co s nimi. Někteří byli rádi, ale jiní les nepotřebovali nebo chtěli peníze. Koupili ho jiní vlastníci nebo firmy, které ho chtěly jen vytěžit. A ty zpočátku těžily i bez ohledu na zákon, věděly, že je nikdo nechytne. Ale když jich za to pár bylo potrestáno, daly si pozor. Firmy jsou aktivní až obchodně agresivní, shání si informace v katastru nemovitostí a oslovují vlastníky, a těží ve velkém na hraně zákona, ale nezákonných těžeb ubylo.

* Na co si mají drobní vlastníci lesa dávat nejvíc pozor?

Začíná to sázením doporučených dřevin, ožínáním a ochranou proti okusu. Pokračuje to prořezávkou a probírkou. Důležitá je kontrola výskytu kůrovce a zpracování zimních polomů do konce dubna. I po něm je třeba kontrolovat kůrovce. Letos je suchá a teplá zima, takže se bojím, že kůrovce bude víc.

* Kolik hektarů lesa musí mít ten, kdo chce rodinný dům vytápět dřevem a nechce dělat těžbu?

Průměrný republikový roční přírůst dřeva je tři a půl kubíku na hektar, takže kdo chce těžit jen přírůst a má spotřebu dvacet prostorových metrů, což je dvanáct až patnáct kubíků dřeva na zimu, tomu stačí čtyři hektary.

* Na palivo se většinou kácí soušky. Je neetické, když někdo topí i zeleným stromem?

Není, ale logičtější je kácet soušky, už proto, že jsou víc vyschlé. Zdravou zelenou kulatinou je škoda topit, když ji lze zpeněžit. Ale dá se topit zeleným dřevem z prořezávek. A naopak: Soušku lze nechat rozřezat na pile. U soušek omezení není, ale kdo vykácí přes tři kubíky zeleného dřeva na hektar bez souhlasu odborného lesního hospodáře nebo bez převzatých osnov, poruší zákon. Do tří kubíků stačí dohoda s lesním hospodářem. Taky lze prodat kulatinu a za utržené peníze koupit odřezky nebo surové kmeny na topení.

* Hodně se rozmohlo štěpkování.

Je dotované, protože Unie podporuje větší podíl energie z obnovitelných zdrojů. Vlastníkovi ušetří štěpkování práci, protože si většinou objednaná firma klest odveze zdarma, nebo i dává drobný peníz. Ale pro les to není dobré, zvlášť když se odvážejí čerstvé větve a v lese nezbude ani jehličí. Když se dříve klest pálil, tak aspoň zůstaly minerální látky v popelu. Pokud bude štěpkování dlouhodobé, začne to být riziko. Proto odborníci uvažují o jeho zákazu pro některé půdní typy, aby se bránilo ochuzování půdy. Štěpkování je podobný problém jako kukuřice pro bioplynky. Pokud stroje, které spotřebují sto padesát litrů nafty denně, vyrobí kamion štěpky, která se pak nasype do hnědého uhlí, nebo se veze do Rakouska, tak není něco v pořádku.

* Dotace na některé činnosti mohou získat i vlastníci lesů.

To jsou ale jiné dotace než podpora biomasy. Vlastník lesa totiž musí snášet zvěř, čtyřkolky a další věci. Takže musí mít motivaci, aby v lese prováděl činnosti potřebné pro celou společnost. Dotace dříve byly i na vyžínání, hlavně jako motivace pro ty, kteří dostali les ve špatném stavu po státním hospodaření. Nyní jsou dotace na prořezávky a na zalesňování dokonce i smrkem a na meliorační a zpevňující dřeviny. Lze získat dotace na novou techniku až do výše poloviny pořizovací ceny pro ty, kdo mají nejméně tři hektary vlastního či pronajatého lesa. Teď ale skončilo rozpočtové období Unie a nejsou pravidla pro to nové. Kvůli útlumu zemědělské výroby je také stále finančně atraktivní zalesňovat zemědělskou půdu. Dotace pokryje sedmdesát procent nákladů.

* Proč se dotují meliorační a zpevňující dřeviny?

Na Vysočině je nejrentabilnějším stromem smrk. Je to nejlepší stavební dříví. Jenže společnost má zájem vysazovat listnaté stromy a jedle, protože zlepšují půdu. Ostatně pro Vysočinu je přirozený les ten, který vidíme na Křemešníku v sedmisetmetrové výšce. Zde se smrk míchá s bukem a jedlí, což jsou původní porosty této oblasti.

* Čím listnáče zlepšují půdu?

Zatímco smrk koření jen ve vrchní dvaceticentimetrové vrstvě, která už je vyžilá, kořeny listnáčů sáhnou hlouběji. Najdou tam živiny, vytáhnou je do listů a listy pak hodí na povrch. Navíc buk odolává větru, sněhu a kůrovci. Ve skutečně smíšených lesech kůrovec téměř nepáchá škody, protože buk stíní smrkové kmeny tak, že nejsou pro kůrovce atraktivní. Každý, kdo má přes tři hektary lesa, musí vysadit pětadvacet až třicet procent melioračních a zpevňujících dřevin. A protože sazenice buku jsou dražší, sází se jich víc a musí se oplocovat, jsou na ně dotace.

* Kůrovec vzniká ve smrkových monokulturách. Jak se díváte na kácení na Šumavě?

Šumavu vytvořili lesníci a díky třísetletému hospodaření tam něco vzniklo. Dnes se někdo rozhodl, že to je tak krásné, že to musíme chránit. Ochranáři kritizují, že je tam jen smrk. Jenže ve vyšší nadmořské výšce smrk roste přirozeně, tam se už ani buk moc nedrží. Šumava je ověřená generacemi hospodářů. Ke kůrovci tam přispěl orkán Kyrill i to, že se někdo rozhodl tu krásu chránit tím, že do ní nezasáhne. Podle mě to nebylo správné. Ano, ochranáři mají pravdu, že les tam vznikne sám. Sice ne za dva roky, jak to máme my lesníci vžité, ale třeba za sto padesát let. Ale za těch sto padesát nebo tři sta let to stejně zase bude většinou smrková monokultura.

* Častým sporem vlastníků je hranice lesů. Jak se to dá řešit?

Hranice jsou někde patrné, jsou vidět tarasy, příkopy nebo rozdíl ve stáří a typu porostů. Kde tomu tak není, je třeba udržovat značky na stromech. Pokud hranice překrývá houština, je dobré udělat průsek. Jinak je nutné se domluvit nebo si les nechat zaměřit. Nejasnosti mohou vyřešit i pozemkové úpravy, při kterých se na rozdíl od polí hranicemi lesů nehýbe.

* Předmětem sporů mohou být také lesní cesty...

Ty se různě měnily, některé nejsou zanesené v mapě, jiné ano, a přitom neexistují. Každý vlastník se musí do lesa nějak dostat a někde musí dřevo skladovat. Pokud jde o cizí pozemky, musí se předem dohodnout. Jinak rozhodne orgán státní správy lesů a může vlastníkovi okolních pozemků nařídit souhlas s lesní dopravou za náhradu. Tedy to, že žadatel po těžbě upraví skládky a cesty do původního stavu. Na cesty je dobré myslet už při zalesňování a nechat na ně prostor.

* Na co si je třeba dát pozor při samotné mýtní těžbě?

Vlastník má povinnost těžbu ohlásit a konzultovat s lesním hospodářem, který mu ji vyznačí. Těžba nesmí tvořit holinu větší než hektar a musí se zalesnit do dvou let. Až na výjimky se mýtní těžba nesmí dělat v porostech mladších osmdesáti let. Lidé by se neměli nechat znervózňovat některými firmami, které říkají: „Máte v osnovách sto padesát kubíků a to musíte do deseti let vytěžit. A cena dřeva může klesnout.” Přitom v osnovách plánovaný objem těžby je jen doporučený nebo maximálně možný, ale není povinný. Co je doporučené, a co nutné třeba kvůli kůrovci, to poradí právě odborný lesní hospodář. Dál už to je na důvěře. Vlastník nemusí prodávat dřevo přes lesního hospodáře, ale ten mu může pomoci zjistit podmínky výkupu před kácením – nejen cenu, ale i to, jaké sortimenty se mají vyrábět a kam si výkupce pro dřevo dojede.

* Proč jste založil Českou komoru odborných lesních hospodářů?

Odborný dohled na hospodaření v lesích má u nás dlouhou tradici, ale je to složitá věc, která se vyvíjí a vyvolává i řadu společenských debat. Proto jsem cítil potřebu vytvořit organizaci, v níž si budou moci jednotliví hospodáři vyměňovat zkušenosti, budou se vzdělávat a vzájemně komunikovat. Nyní pro vlastníky lesů připravujeme jednoduchý materiál k nové legislativě, takzvanému systému náležité péče.

* O co jde?

Na základě nařízení Unie u nás vznikl zákon o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh. Platí od října a přináší významné nové povinnosti. Stanovuje všem, kdo uvedou na trh dřevo a výrobky z něj, včetně pastičky na myši, vést systém náležité péče. Spočívá v tom, že když někdo na výkup prodá byť jen pět kubíků dřeva, musí v březnu odevzdat evidenci, kolik dřeva z jakého porostu prodal. Jinak mohou přijít sankce i ve stotisících korun. Hříšníka lze dohledat, protože obchodníci mají povinnost evidovat veškeré dřevo. Seznámit se se systémem by se měli zvlášť drobní vlastníci – ti velcí totiž už evidence vedou. Sankce hrozí i tomu, kdo vytěžil dřevo v rozporu se zákonem. Zatím zákon neřeší, jak naložit s nelegálním dřívím. Každopádně je to téma, díky kterému může vlastník navázat užší spolupráci se svým hospodářem.

* Na závěr osobní otázka: Jak jste se k lesnictví dostal vy?

I když otec lesník nebyl, v rodině jsme lesnickou historii měli. Vždy mě bavilo chodit do přírody. Vystudoval jsem střední lesnickou školu v Písku a pak i vysokou v Brně. Po ní jsem pracoval ve státních lesích, kde už jsem začal působit v odborné správě. Teď jsem samostatný, což mi vyhovuje. Jak už je jasné z mého postoje ke kůrovci na Šumavě, jsem klasický dřevožrout a technokrat (úsměv). To ale neznamená, že za lesem vidím jen peníze. I když velkou část času trávím v kanceláři, je stále dost možností jezdit a chodit do terénu a být na zdravém vzduchu.

***

Česká komora odborných lesních hospodářů Je profesní organizací k prosazování zájmů odborných lesních hospodářů při jednání se státními organizacemi. Podařilo se jí zapojit do spolupráce orgány státní správy a může se účastnit jednání při přípravě důležitých dokumentů. Existuje od roku 2003, kdy ji zakládalo 67 členů. Dnes sdružuje kolem 160 členů, kteří v Česku spravují lesy o výměře asi 105 tisíc hektarů. Komora má svůj etický kodex, pořádá semináře a exkurze.

Při pálení klestu zbyly v popelu minerální látky. Pokud bude štěpkování dlouhodobé a ve všech lesích, začne to být riziko. Odborníci už uvažují o jeho zákazu pro některé půdní typy.