Při své nedávné návštěvě v Tatrách jsem si nechala vyprávět o tom, jaké to bylo, když se 19. listopadu 2004 mezi 15. a 20. hodinou Vysokými Tatrami přehnala silná větrná smršť. Místy se měnila až v orkán – v nárazech totiž dosahovala rychlosti i nad 200 km za hodinu.

„Trvalo to téměř čtyři hodiny. Odpoledne se najednou setmělo tak, že byla tma jako v noci. Pak se do oken dvakrát za sebou opřel prudký ledový vítr a zase bylo ticho. A potom začalo živelní běsnění. Venku vše burácelo, lítaly popelnice a stromy, na které jsme se dívali z okna, se točily ve větru, jako by je někdo ze země vyšroubovával, a pak padly k zemi,” vyprávěl mi Peter Volák.

Zvěř pohromě unikla

Když večer orkán ustal, začalo sněžit. Ráno obyvatelé Vysokých Tater svoje hory nepoznávali. Padlo totiž více než 25 tisíc hektarů lesa, místy zůstalo trčet jen několik modřínů. Jak jsem se dozvěděla, jejich kořenový systém má totiž tvar mrkve, a právě proto tyto stromy odolaly. Vzhled tatranského podhůří a podtatranské kotliny od Vyšných Hágů až po Tatranskou Kotlinu se změnil k nepoznání. Poškozeny byly lesní ekosystémy v regionech Horehroní, Kysuce, Orava, Spiš a Tatry.

Bouře zasáhla pásmo v nadmořské výšce 800 až 1300 m n. m. a postihla třetí, čtvrté i páté ochranné pásmo Tatranského národního parku. Zajímavé je, že se zde po bouři nenašla žádná uhynulá zvířata. Ta se totiž již několik dní předtím z této oblasti v předtuše stáhla a objevovala se úplně jinde než obvykle. Větrné pohromy nejsou ve vysokohorských oblastech žádnou novinkou – nejstarší záznamy o větrné kalamitě ve slovenských horách pocházejí z druhé poloviny 16. století.

Jako první se objevily návrhy přetvořit zničený les na stavební plochy a lyžařské sjezdovky, poté se však s pomocí mnoha dobrovolníků začalo dřevo odklízet. Hlavní asanační práce trvaly dva roky. Dnes je na místě bývalého lesa houští a mladé stromky, které byly zčásti vysázeny a zčásti se uchytily přirozeným náletem. Odborníci počítají s tím, že holina pod štíty velehor se obnoví zhruba během třiceti let, a za tímto účelem je vypracován podrobný projekt, který počítá s větším zastoupením různých druhů dřevin. Les by měl být diferencovaný druhově i věkově, zatímco dosud zde měl převahu smrkový porost. Nyní se zde sázejí olše, jeřabiny a břízy, které půdu teprve připravují.

Přemnožení lýkožrouta

Od prvních okamžiků po kalamitě se zde střetávají názory dvou protistran o to, zda je možné ponechat dlouhodobě člověkem ovlivňované lesní porosty samovolnému vývoji a obnově či ne. Kompromisem se stal rozdílný přístup podle jednotlivých zón Tatranského národního parku. Ležící mrtvé dřevo, které nebylo povoleno odklidit, se však podle očekávání stalo příčinou přemnožení lýkožrouta čili kůrovce, kterému v následujícím období padlo za oběť zhruba sedm tisíc hektarů lesa. Podle odhadů je v oblasti Vysokých Tater v současnosti více než 80 tisíc m3 dřeva napadeného kůrovcem, které se stalo ohniskem dalšího šíření. Státní správa ochrany přírody však dosud vydání výjimky pro oblast pátého stupně ochrany přírody zpracování a odstranění tohoto napadeného dřeva nepovolila. Jak tedy budou vypadat stráně pod Vysokými Tatrami v příštích letech, je stále nejasné.