Hospodařeni v Národním parku Šumava

Národní park Šumava na sebe letos opět soustřeďuje pozornost veřejnosti. Má nového ředitele, ke slovu se přihlásili ekologičtí aktivisté i představitelé samospráv. A opět jde, jak jinak, o lesy.

V Národním parku Šumava je dvanáct procent výměry lesů ve vlastnictví obcí. Většina těchto obecních lesů patří členům Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL). To v druhé polovině října uspořádalo ve spolupráci s redakcí Veřejné správy panelovou diskusi. Sešli jsme se k ní ve městě Kašperské Hory a její téma vymezili dvěma otázkami. Jaké jsou hlavní problémy a jejich příčiny v péči o lesy nestátních vlastníků v Národním parku Šumava? Jaké jsou návrhy na jejich řešení? Představitelé samospráv, lesní hospodáři obcí v regionu i členové republikového výboru SVOL hledali odpovědi společně s Alenou Balounovou, starostkou města Kašperské hory, Janem Stráským, ředitelem správy Národního parku Šumava, Janem Krouparem, vedoucím oddělení ochrany přírody Krajského úřadu Plzeňského kraje, Miroslavem Řežábkem, odborným lesním hospodářem města Volary, Josefem Vovesným, členem expertní skupiny Národního parku Šumava, a Františkem Kučerou, předsedou SVOL. Dvě hodiny a pět minut vstřícného dialogu zvýraznily leitmotiv: bez pochopení pro potřeby šumavských měst a obcí se labyrintem emocí, různě vykládaných faktů a po řadu let necitlivého státního dirigismu nepodaří projít. Na tahu v této vleklé šachové hře je stát, který musí podniknout rozhodné kroky k obnovení důvěry. Řešení by mohl nabídnout zákon o národním parku a objektivní informování o šumavské kauze, na níž se, bohužel nesmazatelně, podepsala senzacechtivá média. Základní metodou jednání o podobě soužití by měla být zásada uplatňovaná v přímých demokraciích a proslavená římským právem: audiatur et altera pars. Nechť je slyšena i druhá strana.

Popišme si hráče na šumavské scéně. Co chtějí lesníci? To, co vždycky: pěstěný les, který se nevymkne veškeré kontrole. Nikdy nepopírali, že les je vedle své funkce ekologické a společenské především významným producentem atraktivní suroviny, která je navíc při správné péči o zdroj trvale obnovitelná. Šumavský les není dílem přírody samotné, nýbrž výsledkem činnosti několika generací lesníků a vývoje společenské poptávky. Zúčastnění vědci se dělí na část racionální a část vizionářskou. Ti druzí jsou mnohdy spojeni s hráčem nevyzpytatelným, s nevládními neziskovými „ekologickými" organizacemi. Pak je tu ústřední státní správa ochrany přírody a její podřízená organizace, národní park, který pro část hráčů ztělesňuje otloukánka, na něhož se svedou všechny obtíže. Jsou tu starostové, kteří by chtěli rozvíjet města a obce v zájmu svých občanů, ale mají v mnoha věcech svázané ruce, když nemohou hospodařit ve svém lese. Na scéně se plným právem pohybují turisté, kteří mají svoji představu o užívání šumavských krás, a v neposlední řadě netrpělivě vyhlížejí z kulis developeři, kteří tu chtějí stavět. Scéna je tedy pěkně přelidněná a neklidná celou tou protichůdností řady zájmů i vzájemnou nedůvěrou.

Rukojmí ochranářství „Často si klademe otázku," řekla Alena Balounová, „jaký přínos vůbec mělo vyhlášení národního parku pro Kašperské Hory?" Město má 1520 obyvatel a správní území o rozloze 4415 hektarů. Vlastní 6084 hektarů lesních porostů, ovšem na správu tohoto majetku se vztahují četná omezení. Velká většina (4856 hektarů) se po vyhlášení Národního parku Šumava v roce 1991 ocitla na jeho území, další část (597 hektarů) podléhá režimu chráněné krajinné oblasti. Tudíž jen na zlomku celkové výměry (631 hektarů) je možné hospodařit bez ochranářských pravidel. Dodejme ještě, že lesy jsou historickým majetkem města už po čtyři století, jen malá část (250 hektarů) pochází z poválečných přídělů. V roce 1956 se zdejší městské lesy ocitly ve správě Západočeských státních lesů, po roce 1991 pak spadaly pod Národní park Šumava a Lesy České republiky. Na základě restitučních zákonů byla část výměry mimo národní park vrácena městu v roce 1992 a zbylý majetek byl vydán k 1. červenci roku 2000. Město vlastní 523 hektarů zemědělských pozemků (většinou se jedná také o historický majetek), z toho téměř tři čtvrtiny leží v národním parku a chráněné krajinné oblasti. Hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích v současné době zajišťují Kašperskohorské městské lesy a Statek Kašperské Hory, společnosti s ručením omezeným, jichž je město stoprocentním vlastníkem.

„Šumava byla po staletí regionem dřevařů a zemědělců," zdůrazňuje starostka. Po vzniku národního parku a s přibývajícími ochranářskými omezeními se však výrazně redukoval objem prací v lesnické výrobě i při zpracování dřeva, zemědělská činnost se omezila na chov dobytka a údržbu krajiny. Negativní roli sehrál i způsob transformace státních lesů a privatizace lesnických činností a dřevozpracujícího průmyslu v devadesátých letech. Příliv prostředků z cestovního ruchu v důsledku vyhlášení národního parku se v Kašperských Horách nekonal. „To vše má negativní dopad na sociální a ekonomické poměry v obci," říká Alena Balounová. „Následkem je snížení počtu pracovních příležitostí a růst nezaměstnanosti, která u nás setrvale dosahuje nadprůměrných hodnot ve srovnání s hodnotami zbytku území okresu Klatovy. Podíl počtu nezaměstnaných ve vztahu k počtu práce schopného obyvatelstva se v uplynulém desetiletí pohybuje se sezónním výkyvem od osmi procent v letních měsících k patnácti procentům vykazovaným v závěru roku. Úbytek pracovních příležitostí vede k odlivu obyvatel, především v produktivním věku."

Mění se i profesní skladba obyvatelstva, lidé s vyšším vzděláním nenacházejí uplatnění. S touto dlouhodobou tendencí jde ruku v ruce i postupný úbytek dětí v základní i mateřské škole. Na nepříznivý vývoj počtu obyvatel navazují problémy se zajištěním lékařské péče. Letos se uzavřela pobočka spořitelny, rok od roku se snižuje počet spojů veřejné autobusové dopravy. „V takových podmínkách," pokračuje starostka, „lze jen těžko hovořit o rozvoji obce. Zaměstnavatelé se k nám se záměrem vybudovat zde nějaký výrobní provoz nehrnou. Pár se jich v minulosti zajímalo o to přesunout sem nějakou nenáročnou výrobu, ale odradila je problematická dopravní dostupnost. Město je přístupné po jediné komunikaci druhé třídy, která zdaleka nesplňuje požadované parametry."

Přes klesající příjmy z daňových výnosů se v posledních letech město pustilo do investičních akcí, financovaných z vlastních zdrojů, především výnosy z lesů, a dotacemi. „Občas slyším názor," říká starostka, „že za to můžeme děkovat existenci národního parku. Není to tak docela pravda, neboť dotace, které jsme dosud získali, byly a jsou z programů, které mají celostátně platné podmínky, a to, že správní území Kašperských Hor je v chráněné krajinné oblasti, nemělo na získání dotací vliv. Ve výnosech městských lesů se od roku 2007 sice odrazily vysoké těžby v důsledku větrné a kůrovcové kalamity vyvolané ve státních lesích a do městské pokladny v posledních letech skutečně plynuly vysoké částky, ale ty neodpovídají tomu, jak velkou hodnotu zároveň náš lesní majetek ztrácí."

Za období od vzniku Národního parku Šumava do vydání lesů městu v roce 2000 hospodařila správa národního parku v lesích jako ve státních, bez jakékoli následné finanční kompenzace. Od poloviny roku 2000, kdy je společnost Kašperskohorské městské lesy převzala zpět do správy, dostali první náhradu za omezené hospodaření v lesích za rok 2006 a vyplacena jim byla až o dva roky později. Částka zdaleka neodpovídá skutečným ztrátám na hodnotě lesního majetku města. Obavy z trvalého znehodnocení lesů vedly kašperskohorskou radnici k rozhodnutí žádat o vyjmutí lesního majetku města z národního parku.

Miroslav Řežábek, odborný lesní hospodář města Volary, byl po dvě volební období zastupitelem i radním. Potvrzuje slova starostky Kašperských Hor o tom, že existence Národního parku Šumava městům a obcím s lesními majetky na jeho území nic kromě mnohých omezení nepřináší. Když byly městu Volary vráceny lesy jako jeho historický majetek a začalo v nich hospodařit, lesníci záhy zjistili, že národní park vlastně nemá žádnou pevnou koncepci. „Chtěli jsme se chovat podle pravidel, ale zjistili jsme, že ta se neustále mění," říká Miroslav Řežábek. „Zastupitelé města Volary přijali už v roce 2007 usnesení, že město si přeje vyjmutí svých lesů z území parku. Občané by o svém majetku měli rozhodovat sami." Opustit národní park?

Je vůbec nějaká cesta, jak stávající situaci řešit ke spokojenosti všech zainteresovaných? Proč nedošlo k vyjmutí volarských či kašperskohorských lesů z území národního parku? Jak dosáhnout výrazného snížení výměry parku? Je stěží omluvitelné, když je takové obrovské území umrtveno. Kdo je za to odpovědný? zaznívaly otázky z pléna.

„Národní park byl zřízen nařízením vlády a jedině vláda může svoje nařízení změnit. Příležitost ke změně by mohl nabídnout připravovaný zákon o národním parku," uvedla starostka Kašperských Hor. Významnou roli hraje to, že se lesy města nacházejí v nitru parku a jejich vyjmutím by se park vlastně rozdělil na dvě poloviny. Ve hře je rovněž ochrana evropsky významných lokalit Nátura 2000.

"Nedomnívám se, že nelze najít řešení," kontroval Jan Stráský. „Národní park Šumava vznikl na základě určité dobrovolnosti, není to přece žádné boží prokletí. Je třeba trpělivě naslouchat zúčastněným stranám, hledat dohody. Může se také dospět k tomu, že se k soukromým lesům na svém území bude národní park chovat jinak. Povšimněte si, že se mění i atmosféra mezi Šumavany samotnými. Šumavská veřejnost je nyní velmi aktivní, uvědomuje si, oč tu běží a začíná aktivně hájit svoje zájmy. Kašperské Hory jsou poměrně významné město, ještě palčivější dilema se týká malých osad. Jakmile se v některé z nich z ekonomických důvodů zavře poslední penzion, život tam skončí." Kritickýma očima Kritikem poměrů na Šumavě byl už dlouhou dobu Plzeňský kraj. „Stal se jím zvláště po roce 2006," vysvětluje Jan Kroupar z krajského úřadu, „kdy se do popředí začaly postupně dostávat požadavky na maximální rozsah bezzásahovosti, na ponechání přírodních procesů jim samotným. To vše bez řádné diskuse v regionu. Nic jiného, než nastolení pravidel, nepomůže." Nespokojenost kraje vyvrcholila podáním návrhu zákona o Národním parku Šumava, který nově definuje rozdělení zón národního parku při zachování celkové rozlohy parku. První zóny s nejcennějším územím by měly nově pokrývat zhruba osmnáct procent plochy a namísto 135 zón by jich mělo být nejvýše dvacet. Podle návrhu zákona nesmí vymezení prvních zón a uplatňované způsoby péče způsobovat podstatné negativní změny na území vně těchto zón a k hospodaření v lesích národního parku by byla zřízena obecně prospěšná organizace.

Josef Vovesný, člen expertní skupiny národního parku, směřoval svoji kritiku k Ministerstvu životního prostředí jako vrcholnému orgánu státní ochrany přírody. Situace je podle něho krizová jak z hlediska rozpadu lesních ekosystémů, tak i ve vztahu k regionům a obcím. V analýze plánu péče za uplynulé období však o tom není jediná zmínka. Dlouhodobý cíl není definován a to vzbuzuje nedůvěru všech aktérů šumavského příběhu. Veřejnost je matena polopravdami znějícími ze všech stran. „Ministerstvo vše zastřešuje, je zodpovědné za dosavadní vývoj v parku a v jeho silách je uskutečnit změnu. Jedná se o zásadní korekci v přístupu a péči o lesní ekosystémy. Je nezbytné reagovat také na skutečný vývoj v sousedícím Bavorském národním parku a přijmout novou územní strategii, která bude vycházet ze zákonem garantované zonace minimálně na dobu 30-40 let a rámcových zásad péče. Dosavadní územní strategie byla vytvořena více na ideologických představách než věcných základech." Zelená střecha Evropy V popularizačních akcích, které předcházely vzniku národního parku, se o Šumavě hovořilo jako o zelené střeše Evropy. To už ale neplatí, jak dokazují pravidelné lety nad šumavskými lesy k monitoringu kůrovce v posledních letech. „Chybějící miliony stromů jsou prostě znát", konstatuje Jan Stráský, který se takového letu zúčastnil krátce poté, co se ujal funkce ředitele správy Národního parku Šumava. Situace v této instituci pro něj nebyla tak úplně nová, poněvadž byl předtím deset let v radě parku. Za jednu z příčin současného stavu šumavských lesů považuje rozdělení v názorech na ochranu velkoplošných chráněných území: „Jsou to vlastně dvě náboženství, z nichž obě dvě se tváří jako věda. A jedno z nich věda není. Aspiruje na určité cíle, které nemá ještě dobře promyšlené." Jaké řešení pro nestátní lesy by bylo přijatelné? Na tom se shodli všichni diskutující. Stabilizovat nadlouho celý systém prostorově a poskytnout zákonné záruky, že bezzásahová území nebudou dále rozšiřována, protože bez nich je všechno pro obce nepřijatelné. A umožnit obecním vlastníkům lesa, aby mohli hospodařit. Podle předsedy Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů Františka Kučery je další vývoj situace do značné míry v rukou poslanců. Ve hře je totiž vedle návrhu Plzeňského kraje ještě ministerský návrh zákona o národním parku. Ten počítá se členěním parku do tří zón. Do první zóny by měla patřit celistvá, plošně rozsáhlá území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami. Ve druhé zóně by měla být území s ekosystémy, které budou vhodné pro šetrné, přírodě blízké hospodaření. Návrh zákona počítá se členěním druhé zóny na dvě části, část A a část B. Část A by mělo vedení parku připravovat na vstup do první zóny, zatímco část B do prvních zón včleněna nebude. Třetí zóna by měla být určena pro hospodářskou činnost, pro turistiku a sportovní aktivity. Šumavské obce považují návrhovád) né rozdělení druhých zón za skrytou „zonaci." Domnívají se, že zásahové zóny by se mohly úředním rozhodnutím stát opět bezzásahovými. Principy návrhu by měly být do konce roku projednány s účastníky kulatých stolů o budoucnosti Šumavy s ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou. Obavy šumavských obcí o jejich další existenci a lesní majetky zůstávají. „Nehraje se už jen o Šumavu, ale i o její podhůří," dodal Václav Toman, lesník ze Sušice. „Před časem jsem na setkání s regionálními politiky řekl v nadsázce, že jestli hajní kůrovce nezastaví na Šumavě, sežere nás v Sušici a zastaví se v Horažďovicích. Proč zrovna v Horažďovicích? zeptal se ten politik. Protože tam končí smrk a začíná borovice, která však kůrovci nechutná." *