Botanici z Akademie věd ČR propojují řadu disciplín, aby pochopili vývoj lesů na Moravě
PRŮHONICE/BRNO Jak a proč seměnily středoevropské lesy během posledních pár tisíciletí? Jak se do těchto ekosystémů a do jejich dynamiky promítla lidská činnost? A jak tyto poznatky využít pro lesní hospodářství, management a ochranu přírody?
To jsou otázky, na něž odpovídají vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR ve výzkumném projektu Longwood.
„Chceme zkoumat skutečně dlouhodobou dynamiku lesní vegetace. Předtím buď existovaly studie, které řeší menší lokalitya mají jemné rozlišení, anebo zase řeší celou Evropu, kde je to rozlišení hodně hrubé. Proto jsme se zaměřili na území historické Moravy a českého Slezska od neolitu až po současnost, což je dostatečně veliké i vypovídající prostředí pro poznání lesa a lesního hospodářství," řekl LN Péter Szabó.
Právě on je hlavním řešitelem projektu, který od roku 2012 financuje Evropská výzkumná rada (ERC). Tento záměr komisi zaujal natolik, že botanikům v Brně a v Průhonicích u Prahy přiklepla na jeho uskutečnění 1,4 milionu eur (asi 38 milionů korun).
Osmnáctičlenný tým sestává z vědců mnoha oborů, kteří už míří do finiše pětiletého výzkumu. Podobný ERC grant, dříve v Česku tak ojedinělý, letos získalo rekordních devět řešitelů, jak LN v minulých dnech informovaly.
Vysoké lesy? Takřka novinka Člověk ovlivňuje středoevropskou vegetaci nejméně osm tisíc let. Původní „divoké" lesy se přeměnily do stavu, jaký známe dnes. Hlavně přibylo jehličnanů a vysokých lesů – což je věc stará zhruba jen posledních 200 let.
„Podrobnosti o vývoji byly málo známy, mimo jiné kvůli nedostatečné spolupráci mezi vědeckými disciplínami a jejich odlišnými přístupy," říkají vědci.
Proto vznikl Longwood. Shrnuje v sobě poznatky čtyř sekcí: archeologické, historické, ekologické a palynologické, což je nauka o tvaru a stavbě pylů.
„Máme čtyři pracovní skupiny, jejichž přístupy se doplňují," říká maďarský historik Szabó, jenž zamířil do Brna z budapešťské Central European University. Kromě něj vědecké skupiny vedou ještě paleoekolog Petr Kuneš, vegetační ekolog Radim Hédl a Jana Müllerová, jež zodpovídá za geografické informační systémy (GIS).
„Studujeme druhy stromů, potažmo ekosystémy, které tu dnes existují. Střední Evropa se začala zalesňovat někdy od konce doby ledové, pak se ustalují lesy," říká Kuneš. Pracoval i v dánském Aarhusu a dodnes má kontakty se skandinávskou paleoekologii a její metodikou i novinkami.
V hledáčku tuzemských vědců je oblast asi 27 tisíc kilometrů čtverečních na Moravě a ve Slezsku. Aby je odborníci dostatečně prozkoumali, kombinují přírodovědné postupy (třeba analýzy fosilních pylových zrn) s archeologickými doklady i s návštěvou historických archivů, kde pročítají listiny, urbáře i soupisy lesů v katastrech. „Chceme vědět, jak člověk ovlivňuje lesy; chceme jej pochopit jako součást celého systému," říká Müllerová.
Zemský archiv je výhodou Jak ale sjednotit různorodá data ze zhruba 3500 katastrálních území, která vědci sledují?
Odpovědí je takzvaná geodatabáze. Právě v ní se slévají data a výsledky ze čtyř specializovaných poddatabází: za prvé z archeologické (záznamy o lidských aktivitách za posledních 8000 let), za druhé z palynologické (stratigrafická data o pylech stromů a bylin), za třetí z ekologické (současné změny v biodiverzitě lesní vegetace) a konečně i z té historické (archivní záznamy od 12. století o rozloze, druhové skladbě a obhospodařování lesů).
„V případě Moravy je výhodou, že velká část písemných pramenů je deponována v Moravském zemském archivu," říká Szabó o pramenné základně. „V historické databázi už máme 36 tisíc záznamů – v tom jsme v Evropě unikátní," dodává medievalista neboli expert na středověk. Velmi jej ovlivnil profesor Oliver Rackham z Cambridge, historický ekolog a autor knihy Ancient Woodland (1980), jenž bohužel letos v únoru zemřel.
Akademici z Botanického ústavu, který má asi nejkrásnější sídlo v ČR, neboť mu patří průhonický park i zámek, již publikují své dílčí studie v oborových časopisech, jako jsou Journal of Historical Geography, Biological Reviews, Journal of Applied Ecology nebo i v prestižním PNAS. Chystají se i na syntézu. „Pěkný by byl samozřejmě nějaký ten článek v Nature nebo Science," usmívají se.
Longwood by měl mít i reálné dopady. Obří geodatabáze nabídne údaje o lesním pokryvu, hospodaření i výskytu dřevin a bylin v horizontu zhruba 8000 let a takový časoprostorový model o stabilitě a změnách lesní vegetace by mohl přijít vhod lesníkům i ochráncům přírody. „Rádi bychom, aby naše data využívali," říká Szabó.
***
8000 let moravských lesů
Historická mapa Moravy z roku 1680
V pětiletém projektu LONGWOOD spojují vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR archeologická, historická, palynologická (pylová) a ekologická data. Cílem je vytvoření mezioborové geodatabáze, která osvětlí dějiny a vývoj lesů v uplynulých osmi tisíciletích. Počty historických pramenů k jednotlivým farám/katastrům na Moravě (stav k prosinci 2014)
