Čas na adaptaci lesů ze smrkových monokultur na smíšené lesy jsme promarnili, přesto ještě můžeme vyhrát. Cesta však bude složitější.
Když vědci před dvaceti lety upozorňovali na klimatickou změnu a její dopad na lesní porosty, mnozí si ťukali na čelo. Teď počítáme škody způsobené rozmáhajícím se kůrovcem, houbou václavkou, vichřicemi a nedostatkem vláhy.
Dlouho převládal napříč Evropou skepticismus vůči změně klimatu. Poslední dekáda však prokázala, že se planeta nejen otepluje, ale především se zvyšuje výskyt extrémních situací a mění se rozložení srážek během roku. Oba aspekty dohromady významně nahrávají rozšiřování smrkových škůdců, jako je kůrovec nebo houba václavka.
Co se stane, když se kůrovec přemnoží, pocítily české lesy hlavně loni na severní Moravě a na Vysočině, kdy drobný brouček ve spolupráci s větrem proměnil širé lesy v holiny. Podle Jiřího Koželuha z Hnutí Duha jen loni rozsah kalamitní těžby na severní Moravě překonal těžbu na Šumavě po orkánu Kyrill.
Vědci napříč Evropou se přitom shodují, že se loňská katastrofa se může v dalších letech opakovat, a to s ještě větší intenzitou.
PROJEDENÁ PŘÍLEŽITOST
Podle vědců se mělo začít s aktivní adaptací lesů na změnu klimatu už před dvaceti lety, kdy začala být rizika související s hospodařením orientovaným na smrk patrná. Nestalo se. Dnes řada odborných studií predikuje, že v roce 2060 budou až čtyři pětiny dnešní rozlohy smrkových lesů nevhodné pro pěstování právě této dřeviny.
Kdybychom volání vědců vyslyšeli už v počátku, mohly mít současné kalamitní situace mírnější průběh, nemuseli bychom řešit tak rozsáhlou ztrátu lesů napadených kůrovcem a pokles ceny smrkového dřeva. Zdravé dřevo by se odtěžilo a místo něj by se vysadily stromy přizpůsobené teplejšímu počasí. Tehdy ale požadavku na investice do přípravy na změnu klimatu naslouchal jen málokdo.
„Opatření na adaptaci lesů na změnu klimatu něco stojí. Situace k těmto dlouhodobým investicím nebyla přívětivá – nejen v České republice. Součástí aktivní agendy se tato témata stávají až teď, když čelíme kalamitám bezprecedentního rozsahu," komentuje situaci Tomáš Hlásny z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity.
Situace ale podle Hlásného není tak apokalyptická, jak může vypadat, pokud se lesní hospodáři důsledně zaměří spíš na pokalamitní obnovu než na boj s kůrovcem. Ten bude totiž s měnícím se klimatem stále obtížnější, až nereálný.
„Poslední desetiletí jsme nevyužili správně, ale ještě to neznamená, že nemůžeme dělat vůbec nic. Máme ale mnohem omezenější možnosti," doplňuje Hlásny s tím, že zaspala většina Evropy, nejen Česká republika. Cesta, kterou výzkumníci i ekologové dlouhodobě navrhují, je nahradit současné smrkové monokultury druhově a věkově pestřejším porostem převážně smíšených lesů. Problém ale je, jak najít optimální ekologické a zároveň ekonomické řešení a kde vzít dostatek malých listnáčů, modřínů a jedlí, které by se vysadily na kalamitních lokalitách.
ELIŠKA ČERNÁ
Celý článek najdete v Deníku N.
