štafeta
ROZHOVOR: „Vadí mi řeči lidí, kteří se neumí dívat okolo sebe a na plácku před městským úřadem nebo v hospodě pronášejí, že Vyšší Brod je díra," říká Jan Poláček
Českokrumlovsko – Štafeta Deníkovských rozhovorů pokračuje. Minule zpovídaný Roman Kotrla z Loučovic položil své otázky a předal štafetu lesnímu inženýrovi Janu Poláčkovi z Vyššího Brodu.
* Narodil ses na Moravě. I když si z té doby asi mnoho nepamatuješ, žiješ v podstatě celý život ve Vyšším Brodě. Neuvažuješ nebo neuvažoval jsi někdy o přestěhování do nějakého jiného regionu?
Ano, narodil jsem se ve Vyškově, tedy v krásné oblasti moravských úvalů. Máma pochází z vesničky nedaleko od Brna, Sokolnic, zatímco táta je jihočeský rodák pocházející z polosamoty Dolní Jílovice nedaleko Vyššího Brodu. Bydleli jsme u mých prarodičů a když mi byl asi rok, přestěhovali jsme se do Pošumaví. Pokud se dá říct, že jsem relativně rozumný, tak rozum jsem tedy bral ve Vyšším Brodě, kde jsem navštěvoval základní školu, dostal se k myslivosti, lesnictví a celkem čerstvě i k hasičině. O přestěhování do jiného regionu jsem nikdy nepřemýšlel. I když mám jižní Moravu v srdci, žiji vlastně celý život s myšlenkou, že Vyšebrodsko neopustím. Když jsem po maturitě nastoupil na Mendelku do Brna, vrátil jsem se po osmnácti letech zpátky k prarodičům a teprve za těch pět let, co jsem na studiích přebýval, mi moravská vesnice se vším všudy vlezla pod kůži. Když vylezete na kopec nad Křenovicemi a vidíte za sebou Pálavu a před sebou v dálce Buchlovské vrchy, tak to ve vás něco nechá. Nehledě k lidovým veselicím a nikdy nevysychající studnicí lahodných nápojů, na něž není takový problém vypěstovat si závislost. Kdybych se tam ale přestěhoval, stýskalo by se mi zase po Šumavě. Takže kraj beze stínu, jak říkal TGM (pocházel z Těšan jako Maryša a Korok), budu mít jako druhou domovinu, ale já prostě patřím sem. To se nedá vysvětlit. Zadumaná melancholie táhlých šedavých hřebenů Šumavy mě prostě nepustí nikam.
* Co se ti líbí na Vyšebrodsku, případně na Českokrumlovsku?
Jak už jsem řekl, miluji zdejší krajinu i některé lidi. Jsou zde nádherná místa a scenérie. Kdo se umí dívat a není lhostejný ke svému prostředí, může vnímat ducha starých míst. Zejména v okolí Vyššího Brodu jsou vzácné lokality, kde dříve vedly „dráty". To je z tohoto pohledu jedno z mála pozitiv, které tu zanechal minulý režim. Jedná se o málo dotčené území, kde žije například los evropský, jehož zde několikrát do roka pozorujeme. Mám rád takovou tu podivnou stísněnost, která doprovází mlčenlivé žalování vesnic a statků srovnaných v padesátých letech se zemí. Je to smutně krásné, jak napsal Bohumil Hrabal o Šumavě v Obsluhoval jsem anglického krále. Když vztáhnu odpověď na Českokrumlovsko, tak se mi líbí samotný Český Krumlov. Kdo si udělá chvilku a v letním večeru po něm procourá pěšky 15 kilometrů, to místo prostě rád mít musí. Když zmizí všichni Japonci, má usínající město podobného ducha jako zlehka šumící les.
* Je tady něco, co ti vadí nebo ti naopak dělá velkou radost oproti jiným místům, která znáš?
Co mi na Vyšebrodsku nejvíce vadí? Kecy. Kecy lidí, kteří se neumí dívat okolo sebe a na plácku před Městským úřadem nebo v hospodě pronášejí, že Vyšší Brod je díra, kde nic není – nebavím se o pracovních příležitostech, se nimiž je to zde opravdu na štíru. Využití pro volný čas tu je, ale musí si ho každý najít. Když se jich zeptáte, jestli byli na Maria Rastu (lesní kaple), tak někteří ani neví, že něco takového existuje. Dále mi vadí větrné elektrárny na kopci Hvězdná. Vadilo mi Lipno nad Vltavou. Ale na to, co se z něho stalo, jsem si už zvykl, a protože si pamatuji Lipno z dob před Velkým třeskem, který nastartoval onu fabriku na prachy, tak mi toho starého Lipna nad Vltavou zase tak líto není. Vzhledem ke skutečnosti, že turismus zaměstnává skoro všechny mé přátele, které v té obci mám, změnil jsem názor. Dost mi také vadí, v co se tady na Vltavě zvrhlo vodáctví. Bohužel místo vodních trampů k nám dnes jezdí tisíce lidí, kteří se pod rouškou anonymity mění v ožralou zvěř. Trochu mi také vadí, že se odstěhovali za prací mí opravdoví kamarádi ze základní školy. Devět let jsi s někým ve třídě, deset let s někým jiným na internátu a vysoké, vrátíš se, a lup! Skoro všechno znova... Chápu to, beru to, ale mámli být upřímný: mrzí mě to. Velkou radost mi dělá, že jsem opět zapadl mezi dobré přátele, získal z lidí, které jsem znal letmo, několik nových dobrých přátel a dále mi dělá radost také to, že zde mám slušnou práci, jsem užitečný ostatním s klukama z hasičské jednotky, že mohu jít kam chci a kdy chci, pokud to neomezuje ničí svobodu, a když je nejhůře, tak mě všude znají a nebojí se mi nalít na dluh.
* Tvým povoláním je také lesařina. Přemýšlel si někdy o jiném povolání? Pokud ano, o jakém?
Jako každý kluk jsem chtěl být kosmonaut, pilot formule, popelář, kominík, policajt nebo mafián (to bych chtěl i dneska). Ne vážně, moje máma pracovala jako hajná a poté se stala pozemkovou referentkou u státního podniku, ke kterému jsem v průběhu navazujícího studia přišel i já. Táta mě od mala vedl k myslivosti, k tomu jsem dělal družinového rádce u skautů, takže mě to k přírodě vždycky táhlo. Leč už během středoškolských praxí se mi začaly naivní představy o lesnících typu Horyny či hajného Straky rychle rozplývat. Dnešní služba vyžaduje velkou psychickou a z části i fyzickou odolnost, protože dnes kvůli ekonomice musí jeden člověk zastat práci, kterou za starých časů zastávali dva až tři lidé. Někdy si říkám, že bych s tím seknul, ale jsou to jen chvilkové stavy. Život je takový. Doba je nemilosrdná. O jiném povolání jsem v patnácti přemýšlel. Paralelně s píseckou lesárnou jsem se hlásil do Českého Krumlova na Anežku. Už si nevzpomínám, co to bylo za obor, ale mělo to něco do činění se stavitelstvím. Na přijímací řízení jsem šel nejdříve do Písku a tam mě vzali, takže na přijímačky na Anežku už jsem ani nešel. Naštěstí pro občany. Mohli by být obtěžováni přítomností nějakého mého baráku.
* Jak nejraději trávíš svůj volný čas a co bys doporučil čtenářům pro uvolnění a vyčištění hlavy?
Jsem celkem přírodní typ, takže pro mě má velký přínos, že mohu být každý den v lese. Většinou sám se svým hrubosrstým jezevčíkem a flintou. Musím říct, že práce související s myslivostí a činnost ve sboru a jednotce dobrovolných hasičů obce zabere opravdu hodně času. Nechce se mi odpovídat na způsob soutěžících v AZ Kvízu, že rád čtu a luštím křížovky, leč je to pravda. No, a kulturní akce, byť i neplánované nesmějí chybět... A jak si vyčistit hlavu? Jděte do lesa, sedněte na posed a nemyslete na nic. Až se vrátíte, běžte do hospody a za pár hodin máte v hlavě úplné vakuum. Také můžete navštívit koncert, když se zrovna něco hraje, nebo jít na bowling. Přínosná je také návštěva poštovního muzea. A v září jeďte s námi kuriózní plavidla!
