Pavel Hájek z Hradce Králové o sobě rád mluví jako o neandrtálci. V hradecké Galerii Na Mostě vystavuje opracované kořeny stromů. K velké vášni ho dovedla láska k lesu a hlavně manželka. Doma už mají kořenů tolik, že je není kam dávat.
Miluje les, nejradši by se do něj odstěhoval. Protože to nejde, tráví v něm alespoň co nejvíce času. A s přírodou ho pojí i největší vášeň, kterou pokládá za umění. Absolvent Střední lesnické technické školy Pavel Hájek z Hradce Králové upravuje kořeny stromů tak, aby je mohl vystavit v interiéru domu nebo věnovat přátelům.
Z jeho děl vznikla výstava Krása dřeva, kterou lze vidět v Galerii Na Mostě ve Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
„Napadlo to manželku, když si prohlížela časopis o bydlení. Viděla tam na fotce v interiéru na zdi kořen. Moc se jí líbil, tak se mě zeptala, jestli bych něco podobného taky nedokázal udělat, když mám k tomu lesu takový vztah," říká jednašedesátiletý celoživotní milovník přírody.
Manželce slíbil, že to zkusí, a vyrazil do lesa. „Dotáhl jsem hned tři kořeny, aby si měla z čeho vybrat. Tím to celé začalo.
A protože se to manželce líbilo, začal jsem nosit další a další. Dnes máme doma překořenováno," směje se lesník. Na výstavě jsou jen některé vzorky, celkem jich Hájek upravil už víc než dvě stě.
„Vezme to hodně času. Někdy musíte i několik hodin chodit po lese, než vůbec nějaký kořen najdete," říká. Ne každý je vhodný, některé jsou shnilé, jiné nejdou dobře vykopat.
„Na některých kořenech, které měly původně třeba dva metry v průměru, jsem dělal třeba dva měsíce. Jeden takový je i u vstupu na výstavu, jen dvanáct hodin jsem ho dostával ze země a pak na něm příležitostně pracoval. Sežralo to přes 400 hodin," prozrazuje.
Sám by se uspořádat výstavu prý rozhodně neodvážil, přemluvili ho až známí, kteří mu jeho díla při návštěvách chválili a některá si i odnesli.
K lesu a přírodě má Hájek hluboký vztah, o své vášni však mluví s humorem. „Kdybych sehnal na této zeměkouli manželku, která by se mnou byla ochotná žít v jeskyni, tak bych se tam odstěhoval. Jakmile mám volnou chvíli, jdu do lesa. Roky jsem sbíral motýly a různé brouky. Jakmile to jde, vyrážím na houby, někdy i v zimě. Do lesa mě to hrozně táhne," vypráví.
Každému, kdo vyrazí do lesa, radí, aby se kolem sebe lépe rozhlédl.
„Lidé se jdou do lesa projít, nadýchat se čistého vzduchu, jak říkají, ale všímají si jen málo detailů. Kdyby viděli, co vidím já, asi by jim praskla hlava. Vidím různé druhy mechů a kůry, každá je úplně jiná, když zavadíte o netykavku nedůtklivou, všimnete si, jak vystřelí na dva metry semínko. To jsou krásné věci. Rád pozoruju, jak na stromě roste žalud, těch úžasných motivů je tam mnoho. Pozorování se dá však těžko naučit, musíte to mít v sobě, mít na to buňky. Je krásné sledovat mravence, co vytváří, nebo ptáky, jak si staví hnízda. Já jsem takový neandrtálec, který se musel přizpůsobit životu ve městě," vtipkuje.
Pro Hájka je strom organismus, který vidíme jen z části. Vše, co je pod zemí, je lidskému oku skryto. „Strom bez kořenu je jako auto bez motoru. Je to hlavní část stromu a pro mě i ta nejkrásnější. Když kořeny oškrabuju, je to jako kdybych objevoval Ameriku," pochvaluje si.
Vytáhnout kořen ze země tak, aby se s ním dál dalo pracovat, není nic snadného.
„Je to až skoro archeologie. Tenké větvičky u kořenu, které můžete na mých výtvorech vidět, vám nesmí prasknout, já zpět už nic nelepím. Je to takové nimrání se s lopatičkou a trpělivá práce prsty. Když s vytahováním kořenu skončím, mám za sebou někdy dvoumetrovou hromadu vyhrabané půdy," dodává. Výstava v ulici Akademika Heyrovského potrvá do 9. září.
